Trochu výstřední?

Dnešní povídka na TT 'Výstřednost' bude tak trochu zvláštní. Ne snad námětem (za ten, mimochodem, vděčím rozhovoru s Tarou), ale především postavami. Nechápete? Tak dovolte, abych vám (slavnostně) oznámila, že postavy, se kterými se dnes setkáte, jsou hlavními hrdiny mojí Buzničky. Což, pokud jste tu noví, je ta pidiknížečka, kterou v brzké době začnu chystat na vydání.

Ne, tohle není úryvek z knížky, nemyslete si. Spíš taková epizodka naprosto mimo. Ale když jsem viděla to zadání, když mě včera napadl tenhle námět... Prostě jsem neodolala a musela tam dosadit právě tyhle postavy. Protože oni jsou přesně to, co jsem potřebovala.

Takže, no... Užijte si povídku. A užijte si hlavní hrdiny Buzničky. Fakt doufám, že se vám budou zamlouvat... =)

14 – Krém na ruce

S tímhle tématem jste mi fakt dali zabrat, jestli něco chcete slyšet. Řeknu vám to upřímně, 'zamotala' jsem ho tam jen úplně okrajově, tak, aby se neřeklo. Pro tuhle epizodu jsem stejně už nějakou chvíli měla plán jasně danej, takže, ehm...

No nic. Na příště jste si v anketě (v který, mimochodem, hlasovalo jen pětadvacet lidí) jako námět vybrali Drobečky. No, uvidíme, co s tím vykouzlím. Pokusím se, aby to aspoň trochu za něco stálo.

Pokud jde o přespříště, asi si všímáte, že anketa tu není. Není to proto, že bych se snad kvůli vaší (ne)účasti v tý minulý urazila, jen prostě na přespříště využiju svý autorský právo na určení zadání. Neřeknu vám, co to bude. Nechte se překvapit. Koneckonců, jsou to jen dva týdny čekání.

Čekání, co si zatím můžete zpříjemnit Krémem na ruce...

Kdo je Arvari?

Pokud sem chodíte častěji, asi mě už tak nějak znáte. Pokud stalkujete můj osobní blog, asi mě znáte ještě líp. Ale třeba tu stejně najdete pár informací, co jste nevěděli. A pokud jste tu poprvé, no... Tenhle článek vám rychle objasní, s kým máte tu čest.

Takže, abychom zopakovali otázku z nadpisu článku, kdo je Arvari?

Arvari je autorka tohohle blogu, přirozeně.

Náměty na Gramatické okénko?

Dneska bych od vás něco potřebovala, lidi. Není to tak, že bych byla co do témat pro Gramatické okénko už úplně na suchu, ne, pár takových menších problémků na zpracování se mi tu ještě poflakuje. Víceméně hodně stručných a nevyžadujících žádné zdlouhavé řešení, což je činí nevhodným pro samostatný díl. Možná by stálo za to občas spáchat nějaký ten článek, ve kterém bude těch pidichybiček víc, co vy na to?

No, ale o tom dneska tak docela mluvit nechci. Jak říkám, něco od vás potřebuju. Název vám zase jednou napověděl. Potřebuju vaše náměty.

Ať už je to něco, s čím máte osobně potíže (tady bych ráda poukázala na to, že ve složitější interpunkci a psaní velkých písmen trochu lítám, jen aby bylo jasno předem), nebo něco, z čeho vám hrůzou vstávají vlasy na hlavě a o čem si myslíte, že bych to měla zkusit trochu vysvětlit. Zkrátka, jestli vás napadá něco, o čem jsem ještě v rámci Gramatického okénka nemluvila, poslouchám. Jen si řekněte. Protože mně začíná docházet inspirace.

Tak co, pomůžete mi?

Pěkně prosím, prstíčkem hrabu...

Občas z něj prostě někdo...

Zcela upřímně, myslela jsem, že TT 'Vlak života' vynechám. Nějak mě na něj nic nenapadalo. Až někdy předevčírem mi Múza (parchant zatracenej) vnuknul tenhle nápad. Není to nic extra, uznávám. Ale je to teplý, je to občas snad i vtipný a má to veskrze překvapivou pointu. Aspoň pokud já můžu soudit. Ehm, jo, chápu. Asi bych to měla nechat posoudit spíš vás, že?
Mimochodem, tahle povídka vznikla na slovní zadání od vás. Tohle konkrétní má na svědomí Skřítek a jsou to slova: cukrkandl, máslo, župan, žaludek, dárce.
No, a teď už můžete posuzovat. Snad se vám bude líbit...

Díl pátý – Nepřidělávejte práci korektorům

Slíbila jsem, že v dnešní části 'Píšeme knížku' si popovídáme o gramatice. Pokud mě navštěvujete častěji, moc dobře víte, jaký je můj vztah k téhle oblasti českého jazyka. A stejně tak víte, jaký je můj vztah k osobám, které ji naprosto neovládají a začít ovládat ji nemíní. Ano, nejradši bych jim nacpala ostnatou věc velikosti a tvaru mexické agáve tam, kam se odváží podívat jen celníci. (Mimochodem, tahle poslední věta není z mojí hlavy. Kdo bez Googlu pozná, odkud je, má u mě čokoládu.)

13 – Lepidlo

Asi se budu opakovat, když řeknu, že to hrozně letí, že? Ale ono letí. Už třináctá přátelská kapitola, celkově osmadvacátá, to je něco, co jsem na začátku ani nečekala. A kdyby se ten projekt takhle neujal (a kluci se nestal tak oblíbenými), nejspíš bych se na tohle všechno už dávno vykašlala.

Ale pryč se sentimentalitou, jdeme na organizační věci. V hlasování o námět dílu číslo čtrnáct dlouho vedla Pánev, ale nakonec byla na poslední chvíli převálcována tématemKrém na ruce. Vážně, lidi, lepidlo, krém na ruce... Jde vám o něco konkrétního? Jestli jo, tak to řekněte...

Samozřejmě nezapomínejte hlasovat o to, na co budu psát přespříští díl. Vážně, je to jen ve vašich rukou. A já jsem vážně zvědavá, co z toho vypadne, ehm.

Teď už si ale asi užijte (možná kapku nečekaně zpracované) Lepidlo...

Dívky šli napřed a chlapci běžely za nimi

Tak jo, zase jednou mám po vyťukání nadpisu silnou chuť se zaječením proskočit oknem. Jen škoda, že by mi to, vzhledem k tomu množství sněhu venku, dost patrně k ničemu nebylo. Ale teď zcela vážně. Kdo si v titulku článku nevšiml žádné gramatické chyby, ten ať mi laskavě sdělí svou adresu. Pošlu nakvašenou Múzu. Tohohle jste si museli všimnout prostě všichni, takže všichni už nepochybně víte, čemu se bude dnešní díl Gramatického okénka věnovat. Je to téma, které jsem hodně dlouho odkládala, ač je vlastně naprosto zásadní. Téma shody přísudku s podmětem.

Tak, teď je asi čas na oficiální přivítání, co?

Uznávám, je to trochu divný, když je tu už 173 článků, ale stejně jsem měla pocit, že potřebuju to oficiální dostěhování nějak oficiálně oznámit. Rozmějte, jinak než jen tím, že to napíšu do úvodu k poslední přesouvaný povídce.

Jo, už je to tak. Všechno, co jsem chtěla z původního psacího blogu přemístit (protože pár nepodstatnejch a bezpředmětnejch věcí tam zůstalo), už tady je. A přidalo se i pár (tuším, že pět) novejch článků. Ale nebojte, od teď už tu budou jen ty novinky, to vám svatosvatě slibuju. Jediný, co jste už viděli, bude anotace Buzničky, kterou sem dám zpátky... až přijde čas.

Jinak jen novinky, a samozřejmě, že tak, jak jste byli zvyklí. Gramatické okénko na začátku týdne (ráda bych další sepsala zítra, ale možná se to povede až ve středu), ve čtvrtek Patrik a Lukáš (i když z toho zvyku jsem nevybočila, to bych vám prostě neudělala), někdy ve druhé polovině týdne povídka na TT (protože i když je nadále nemůžu oficiálně zařazovat, slíbila jsem vám, že s nimi nepřestanu), někdy v průběhu příležitostně ještě seriál o psaní knížky (i když upřímně, zajímá vás?), příležitostně i další věci.

Říkám si, nenakládám si toho nějak hodně?

No, to je jedno. Stejně mě to baví.

Takže jo, všichni mí milovaní čtenáři, zase sem můžete začít chodit normálně. Už tu vážně nenajdete nic, co byste někdy předtím četli.

Tak... Vítejte. A snad se vám tu bude líbit tak, jako se vám líbilo na minulým domově blogu. =)

P.S. Ráda bych vás poprosila o jedno. Jestli jste měli starej psací blog v oblíbených a ještě jste nepřehodili adresu, udělejte to. Původní blog sice hned mazat nebudu, ale ani na něj už (krom rozlučkovýho článku) nebudu nic přidávat. Takže... Tak. Děkuju za pochopení. =)

Víš, tohle století...

Tak jo, je to tady. Poslední, naprosto poslední povídka přesouvaná z původního blogu, původně zveřejněná jen pár dní před stěhováním. Konkrétně byla na TT 'Problémy 21. století'. A abychom se drželi tradic... Je zase (snad) vtipná, nadsazená a krajně pitomá. Je zařazená jako gay, ale je tu drobné ale. No, však pochopíte, až si to přečtete. Doufám, že se vám bude líbit...

Malá holka

Tak jo, je tady povídka na TT 'Plyšový medvídek'. Ale asi bych vás měla varovat. Tedy, vás, co sem chodíte pravidelně a znáte obvyklá témata a styl povídek. Protože tohle nesplňuje snad nic z toho. Není to praštěný, není to vtipný, není to teplý. Je to z větší části vážná heterárna.

Uf. No, snad to přežijete. Beztak už tu dlouho žádná nebyla.

Ale mezi náma, když se budete trochu soustředit, narazíte tam na zmínku o jistých vám důvěrně známých postavách. (Představte si, že si nenápadně pískám.) Tak jo, pro inspiraci jsem dneska zase sáhla do zadání od vás. Slova, která mi dala Vaše Angela, jsou následující: čokoláda, tělocvična, blechy, dámská voňavka, televize, broskev a koberec

Takže, no... Přeju příjemné počtení. =)

Co se tu tak rozhlížíš?

Na TT 'Vzpomínky' jsem měla tenhle nápad, a i když konečný zpracování je tak trochu nic moc (aspoň já mám ten pocit), musela jsem ho dostat do počítače. Takže, dneska to nebudu dlouze obkecávat. Je to trochu melancholický, místy možná kapku vtipný (slibuju, příště to zase bude úplně normálně praštěný), tradičně teplý, nijak extra dlouhý... A vážně doufám, že se vám to bude aspoň trochu líbit. Přeju příjemný počtení. =)

V jednu v noci

Když jsme viděla téma 'Noční tvorové', dorazila inspirace okamžitě. Abych pravdu řekla, zase jednou jsem využila slov, o jejichž zadání jsem vás nedávno prosila. Autorem těch dnešních je Klika vod blázince. Slova zněla takto:

prskavka, kytara, zelená, zakopat, skrz, hyjé!
slovní spojení: moučný červ

Vážně, velmi inspirativní. Vlastně díky těm slovům mě na tohle téma něco tak rychle napadlo... Tak jo, užijte si to. Jen bych vás měla varovat... Dneska je to hetero. Prosím, nebijte mě.

Vítej zpátky do reality

Řeknu to zcela upřímně. Tahle povídka na TT 'Realita' je naprosto dokonale... divná. Nereálná Šílená. Psycho. Neskutečná. Neuvěřitelná. Bláznivá. Šílená... To už jsem říkala.

Řeknu vám to jednoduše. Nedivte se ničemu. A čekejte cokoliv. A nevolejte mojí mamince, abyste ji informovali o tom, že jsem na drogách. I když musím přiznat, že když jsem to vymýšlela, měla jsem jisté pochybnosti o tom, jestli to, co jsem si nasypala do kafe, byl vážně cukr.

No, každopádně, je to šílenější než obvykle, je to teplý (i když teoreticky o něco míň než obvykle), je to hezký. A zase jednou je to na zadání, o který jsem si říkala v článku na starým blogu. Dneska je to na slova, co mi dala Bels. Konkrétně jsou to slova: 'Zrcadlo, krabice, bistro, polívka, sms, šála, sova, kafe.'

Tak přeju příjemný počtení. =)

Nemůžu?

Téma 'Jedno slovo' mi vlastně dalo fajn důvod zveřejnit jednu už dost dlouho napsanou povídku, která se mi do té doby vlastně jen bez užitku válela v počítači.

Jen to teda... zase není obvykle vtipný. Ale hádám, že to přežijete. Ještě mám v rukávu pár vtipnějších kousků...

Změnit celej svět

Řeknu to rovnou, délka téhle povídky na TT 'Změny' se docela vymkla kontrole. Odpověď na otázku, jestli to za to aspoň stojí, s dovolením nechám na vás. Já řeknu jen tolik, že tuhle povídku mám fakt, fakt ráda.

Takže, co bych vám k ní řekla. No, hned na úvod, nečekejte to, co obvykle na TT píšu. Tohle není taková ta typicky ulítlá teplá věc o ničem (to vám ostatně může napovědět už její délka), tady vážně o něco jde. Něco, co se nemusí každýmu tak docela líbit, ale to riziko jsem ochotná podstoupit. Řekněme, že je to téma, co je ve společnosti poměrně citlivý, téma, na který existujou dva naprosto protichůdný názory (hádám, že nebudu muset říkat, kterej zastávám já), a i když se ta povídka nevěnuje PŘÍMO tomu tématu, řekněme, že ho tak trochu, ehm... naťukává.

Víte, vážně si nemyslím, že tím, že jsem tohle napsala, budu já ta, co změní svět, ale... Kdyby to aspoň jednoho člověka donutilo přemejšlet a třeba změnit názor, bylo by to docela fajn...

Víte, kde bych vážně chtěla žít?

Ano, uvědomuju si, že psát na TT, i když už na blog.cz nejsem, je tak trochu... zbytečný. Moc dobře vím, že nový lidi mi to na blog nenaláká (a nedá se říct, že bych to teď nepotřebovala, nějak to tu upadá, nezdá se vám?), přečte si to jen těch pár lidí, co na tenhle blog ještě chodí... Ale co, koneckonců jsem TT brala vždycky spíš jako podnět ke psaní, než co jinýho. Obvykle k povídce, ale tentokrát i k menší úvaze. Kde já bych chtěla žít? Bože, tohle bude předvídatelný až hanba..

Ve světě, kde...

Víte, co fakt miluju? Když si řeknu, že napíšu ultra krátkou povídku na téma týdne (tentokrát je to 'Místo, kde chci žít', kdybyste nevěděli), jen aby mi z toho pak vyšly skoro čtyři tisíce znaků, v překladu asi jedna a půl stránky v editoru. No, stává se.

Tak jo, dneska to není zrovna dvakrát vtipný, má to jen trochu překvapivou pointu... Ale na druhou stranu, je to úplně nový a po dlouhý době je to zase aspoň z větší části lesbický, a víte, že těhle povídek tu moc nemám. I když, v brzké době tu nejspíš bude ještě jedna. Múza je totiž hroznej parchant...

Je ti znám význam věty...

Tak jo, pro dnešek poslední překopírovávaná. Tentokrát je to povídka na téma 'Není růže bez trní'. Je naprosto klasická, abych ta řekla. Roztomilá, trochu praštěná, zamilovaná, něžná a teplá. Vážně, co můžete chtít víc? Vždyť do by potřeboval nějaký zápletky, že. Ale náhodou, abyste věděli, tuhle mám zrovna fakt ráda...

Chyba v Matrixu

Povídka na TT 'Něco je špatně...', jako obvykle značně nadsazená a nevážná, tentokrát heterosexuální. Možná trochu překvapivá, když se to vezme kolem a kolem. Mimochodem, slibuju, že brzo už s kopírováním starejch fakt přestanu otravovat. Už to totiž skoro bude...

Láskó?

Na TT 'Co si vzít s sebou na pustý ostrov' jsem zase jednou sáhla po (teď už neaktuálním) článku na původním blogu, ve kterém jsem vás prosila, abyste mi zadali slova, na která bych mohla psát. Pro tohle téma padl pomyslný los (ve skutečnosti to totiž los není, prostě vyberu to, na co mě v danou chvíli něco napadne, a na tohle teda sakra napadlo) na Borůvku a následující slovíčka: žlutá, pochod, maminka, okno, koberec a borůvka.

Jestli vám vrtá hlavou, jak tohle, sakra, může souviset s pustým ostrovem, račte se pustit do čtení.

To je moje tričko, co...

Na TT 'To je moje!' jsem napsala povídky hned dvě. Bylo totiž velice inspirující. Tohle je jen taková bezvýznamná epizodka určená pro čistý pobavení. Nic víc, nic míň. A je to hetero, protože jako hetero je to ještě podstatně vtipnější. A čistě jen mezi náa, tuhle povídku mám fakt ráda...

Menší uklidňující cvičení

Téma týdne 'Zavři oči a otevři mysl. Co vidíš?' vyšlo tak nějak zrovna na dobu těsně před Vánoci. A nebyla by to moje Múza, aby ji k tomu akčně nenapadla nějaká (před)vánoční povídka. Možná za to mohlo pár dní, kdy jsem přes všechny povinnosti prakticky neměla čas na psaní. No, mám pocit, že to vyšlo docela pěkně. A i když Vánoce jsou už nějakej pátek za náma, stejně sem tu povídku hodím...

Pochodující genialita

Tak, tentokrát vám pro změnu nesu povídku na téma týdne 'Genialita'. Není to nic světobornýho, prostě jen taková nevinná malá hetero věcička s roztomilým zvířátkem v hlavní roli. Je to vtipný, není to vtipný... Nevím. Musíte si to přečíst sami. Buď se vám bude líbit, nebo se vám líbit nebude...

nadpisy aneb jak na to správně.

Dnes vezmu Gramatické okénko jen ve vší stručnosti. Za prvé, stále ještě nemám čas (já vím, říkala jsem o víkendu, menší změna plánů), za druhé se mi nechce do vysvětlování něčeho většího a za třetí, před pár dny mě praštil do očí tenhle článek na blogu AK, kde je jedna z těch věcí jaksi, ehm, blbě, takže jsem se zcela nenápadně inspirovala a... Taky se vám ta věta začala zdát podezřele dlouhá? Chápu, mně taky. Takže prostě a jasně, dnes si povíme něco o pravidlech pro nadpisy. Je to takové odlehčující téma, ano. Na příště už pro vás vážně chystám pěknou chuťovku, tak se na to psychicky připravte. Já taky musím, ehm...

Osamělá škeble

Ne, nepřeskočilo mi. Nebo spíš... Jen malinko. Docela nepatrně.

Přiznám se, na téma 'Samota' mě toho vážně moc nenapadlo. Takže jsem prostě vzala Tařino zadání pod článkem, kde jsem vás prosila, ať mi dáte slova, podle kterých bych mohla tvořit. No, přiznám se, vzala jsem to zdaleka nejšílenější zadání. Ale copak za to můžu, že právě na tenhle komentář si moje Múza vzpomněla?

Takže, dnešní povídka měla obsahovat následující slova: Ďáblík, neonové zvratky, paprika, zhulená škeble, sušenky a trampolína

Vážně myslíte, že JÁ jsem ten cvok?

Jak říkám. Jenom malinko.

Tak si pěkně užijte...

Procházka při měsíčku

Povídka na TT 'Měsíc', které bylo poněkud inspirativnější, než jsem při jeho prvním spatření čekala. Vězte, že dje to čistě heterosexuální, čistě dialogový a snad i maličko, nepatrně vtipný. Upřímně doufám, že se vám to bude líbit... =)

12 – Kuře

Tak jo, už třetí kapitola Patrika s Lukym na novým blogu, dvanáctá 'přátelská'. Docela nám to letí, co? Zvolna se blížíme k pár menším zvratům... které vám dopředu nevyžvaním, i kdybyste mě mučili.

Na příště jste si v anketě vybrali téma Lepidlo. Schválně, kolik z vás při pohledu na ten název napadla klasická osudová záměna tubičky lepidla s lubrikantem? Jen se ptám. Ne, že bych to plánovala použít.

A jako obvykle můžete hlasovat o zadání na přespříští díl. Tentokrát by ta anketa mohla být docela zajímavá. Fakt se těším, co za peklo mi zase připravíte, zlatíčka.

Ale teď... Teď už si pěkně užijte Kuře. Já se jdu nenápadně někam schovat, kdybyste mě snad chtěli zabít...

Seznam

Pozor, zlatíčka, už se ve stěhování povídek pomalu blížíme do současnosti. Téma týdne bylo 'To, co potřebuji...' a Annie (ano, zlato, zase sis vysloužila zmínku) na mě měla takovou prosbičku, jestli bych nenapsala ujetou teplou povídku na skupinku slov, co mi zadá. Proč by ne, řekla jsem si. A napsala ji. A od tý doby, jak víte, píšu povídky na slova docela často. Ale tohle byla ta úplně první. A co to bylo za slova?

tričko, mapa, barva, lékárna
borůvky, kniha, ponožky, baterka
kočka, bazalka, úřad... opalovací krém

Společná krev

Přiznám se, ačkoliv mě toho k tématu týdne 'Incest' napadalo vážně hodně, postupem času jako by se mi všechny ty nápady z hlavy vypařily. A nakonec jsem, po spoustě ukecávání Múzy, dala dohromady jen tohle. Není to nic extra. Ale snad se vám to bude líbit...

Jakoby tu něco nehrálo...

Původně jsem měla pro dnešní Gramatické okénko v plánu poněkud jiné téma, ale přiznám se, že jsem na něj nakonec nějak neměla chuť a nervy. Nevykecám vám, co to mělo být, koneckonců, nejspíš už příští týden se to dozvíte. Řeknu vám jen tolik, že je to poměrně ožehavé téma a jedna z věcí, ve kterých chybuje víc lidí, než by bylo zdrávo, a to i navzdory tomu, že se to učí už na prvním stupni základní školy. Tedy, aspoň pokud já vím. No, snad příště. Dnes ale půjde o něco značně odlišného. Jak už vám nadpis nenápadně napověděl, v tomto díle si stručně popovídáme o rozdílech mezi 'jakoby' a 'jako by'.

Jakákoliv náhoda...

Téma týdne 'Náhoda je blbec' a povídka v mym prakticky klasickym stylu. Je taková milá, hezká, roztomilá, vtipná a především, PŘEDEVŠÍM teplá. Vážně, to vás to ještě baví číst? Teda, nemyslete si, mě to pořád baví psát, ale jak to stěhuju, říkám si... Není toho moc?

Ách, BOŽE!

Hetero povídka na téma 'Odpoutání mysli od těla'. Jestli mi tohle neprojde jako blbina, tak už nevím, co by mělo. Je to superkrátký, superbezzápletkový, není to ani nepatrně teplý... Jo, já to chápu, není to blbina...

Díl čtvrtý – Papír versus klávesnice

Protože někdy je prostě potřeba odpočnout si od té čisté psací teorie a mrknout se na zoubek i něčemu jinému, co se psaním knížky souvisí. Něčemu, o čem se musíte na začátku rozhodnout, i kdybyste milionkrát nechtěli, jelikož když se nerozhodnete, můžete si knížku napsat leda tak v hlavě. Takže dneska si popovídáme o tom, jestli je pro psaní delších slohových útvarů lepší klávesnice počítače nebo tužka a papír.

Já si vždycky přála umět lítat...

Ehm, tahle povídka je smutná, říkám vám to hned. Depresivní. Budete po ní mít všechno, jen ne dobrou náladu. Jestli na tom nejste momentálně psychicky dobře, nečetla bych to. Prostě to není ani zdaleka to, co píšu obvykle, ale prostě... Tak. On i námět je poněkud nezvyklej. Něco, co byste od ani ne dvaadvacetiletýho písklete asi nečekali.

No, mlčím. Přečtete si to sami. Ale pamatujte, já vás varovala...

To je, ale jednoduché pravidlo!

Pokud mám být zcela upřímná, po vyťukání toho nadpisu mám silnou, takřka neodbytnou chuť s ječením proskočit oknem. Želbohu mě momentálně bolí bicepsy, tricepsy i ramena, takže do střešního okna se nevytáhnu, a skákat z okna v přízemí by asi nemělo tak docela kýžený efekt. Hádám, že to znamená, že musím tenhle díl Gramatikého okénka prostě napsat a pak se hluboce kát za to, co jsem to zase musela vyrobit za kiks.

No tak, lásko

Tak, teď tu mám zase něco na TT 'Jedno slovo' (protože moji milou Múzu něco napadlo), tentokrát pro ty, co už si zvykli na klasickou šablonu 'gay pár + netušíme, o co jde + je to trochu vtipný' natolik, že by jim vážně chyběla, kdyby se jí nedočkali. Abych se přiznala, já bych to asi taky kapku postrádala...

No, nebudu to nijak okecávat. Snad se vám bude líbit. Dneska je to prostě zase teplý a praštěný...

Panebože

Dneska vezmu ten úvod k povídce stručně, jelikož k tomu víceméně není moc co říct. Takže, máme tu povídku na TT 'Živel', kupodivu bez použití věty 'ty jsi ale živel'. Není to povídka obvykle praštěná, i když není ani vážná. Možná není ani moc vtipná, ale za to krk nedám. Nějak mi to dneska nejde posoudit. Každopádně je to povídka lesbická. Nebo snad není? No, jak se to vezme...

Nesmyslnost literární genocidy

Protože nadpis 'Jsem umělec, když moje postavy nesmyslně umírají?' jsem vyhodnotila jako přehnaně dlouhý. A protože se najdou autoři, u kterých vážně jde o genocidu, ne jen o jen tak nějakou občasnou smrtičku.
Mimochodem, námět na tenhle článek mám zapsaný už pekelně dlouho, ale zatím jsem se nějak nedostala k tomu, abych ho poskládala do rozumné podoby. Nutno říct, že téma týdne 'Nesmysl' mě v tomhle ohledu docela nakoplo. Teď bych ještě prosila téma vhodné pro další náměty, co mám už pár měsíců na denním plánu. (Bod 34, hned po 'naučit se portugalsky'.)

Cestovat časem

Tak jo, téma týdne 'Minulost' nepochybně skýtá i jiné možnosti zpracování, ale... Já asi prostě měla náladu zrovna na tohle. I když je to takový divný, naprosto heterosexuální a poněkud kýčovitý, když na to přijde. A víte co? Stejně se mi to docela líbí...

Já chci vodku

Dlouho jsem sem k dobru nepřihodila nic teplýho, takže, no, teď to asi napravuju. Teplá povídka, tehdy psaná na TT 'Alkohol'. Jo, tohle TT se mi docela zamlouvalo. Snad je to na tý povídce aspoň trochu vidět...

Tak jo! Gramatické okénko! Jdeme na to!

Určitě už víte, o čem dneska bude řeč! Ano, správně, bude to o vykřičnících! A i o jiných interpunkčních znaménkách! Ani byste nevěřili, jak je jejich správné použití důležité! A to nemluvím jen o tom, že víte, kam máte vrazit čárku! Je důležité, abyste si uvědomili i další věci! Kupříkladu-

Fajn, to by asi stačilo. Právě jste přečetli odstavec, který vám dost jasně ukázal, jak to vypadat nemá, pokud VY nechcete vypadat jako nebezpečný blázen. Nebo Jillian Michaels. Což je vlastně totéž.

Ahoj, lásko, jak...

Napsat nedepresivní povídku na TT 'Deprese' se ukázalo být poněkud složitějším, než jsem původně očekávala. Ještě složitější tím, že mi bylo Múzou něžně sděleno, že dneska se bude psát heterárna. Ale nakonec jsem se s tím snad nějak popasovala, ne? No, vzhledem k tomu, že tu zjevně je a já jsem s ní docela spokojená... ano.

Psaná byla zase na zadání několika slov (prozatím likviduju ještě požadavky ze starýho blogu, ale pokud mi snad chcete taky dát pár slovíček, můžete to udělat tady), tentokrát od Revontuli (vidíš, já říkala, že se k tomu jednou dostanu!). Konkrétně šlo o následující zadání: "mrkev, ubrus, sušák na prádlo, procházka, morče, nákup, CD, džíny, žehlička na vlasy, ořechy, uhlí, káva a třeba korále"

Ehm, jo. Nebylo to snadný. Bylo to vlastně dost o hubu. Ale snad se vám to všem bude líbit...

Opuštěný

Jedna z asi nejdelších věcí, co se kdy u mě na blogu vyskytly. Je to heterárna, není nijak extra vtipná a vlastně je docela pitomě sentimentální a k ničemu, ale třeba se někomu zalíbí...

(P.S. Kurzívou jsou události v minulosti. To jen aby bylo jasno...)

A... jsi si jistej?

Tak jo, tohle je povídka na téma 'Je mi to jedno'. A bude to (snad) vtipný a (určitě) teplý, přesně tak, jak to má většina z vás ráda. Tak si užijte...

Vezměte si sebou...

Poslední dobou jsou Gramatická okénka skoro až podezřele stručná. Abych řekla pravdu, tohle nebude výjimkou. Což ovšem neznamená, že se nebude věnovat poměrně důležité věci. Upřímně, vůbec nevím, proč mě o tom nenapadlo napsat dřív. Až v průběhu minulého týdne mi to najednou došlo, když jsem právě na tuhle chybu někde narazila.

Apríl

To si takhle klidně sedíte a koukáte do počítače. A najednou vám v hlavě sedí nápad, že byste vlastně mohli k tomu aprílu napsat nějakou povídku. Samozřejmě vám vzápětí do hlavy dorazí i její skoro kompletní podoba. Tak jo. Nemělo cenu s tím bojovat. Je to jen taková blbost, jak to už u spontánních nápadů bejvá. Ale třeba se vám bude aspoň trochu líbit...

Dnes Vám budu vysvětlovat...

... kam patří 'Vy' a kam prostě 'vy'. Případně 'Ty' a 'ty'. I když musím přiznat, že zrovna na tuhle problematiku se názory tak trochu liší. Někdo by to velké písmeno prostě cpal skoro všude, kdežto jiní jsou o něco umírněnější. Tak jak si s tím poradit?

Povídkový fotbálek

Tak jo zase jsem jednou našla koninu, do který jsem se naprosto nemohla nezapojit. Ani nevím, jak přesně jsem se tam proklikala, ale každopádně, když jsem si přečetla, co že se to má dělat, a když jsem si přečetla tu poslední větu... Blik, nápad do hlavy dorazil naprosto okamžitě. No, tak jsem to teda napsala. Jen takovou veskrze krátkou věc. A je to překvapivě zase teplý... No nic. Budu vážně moc ráda, když na to někdo naváže. A určitě mi pak dejte do komentářů vědět...

O co se jedná?

Povídkový fotbálek je projekt z tvorby NikyRoovy. Je to čistě řetězový projekt, který koluje dál a dál... V projektu jde určitě o povídky. Určitě všichni znáte známý slovní fotbal. Bude to vlastně něco podobného. V mém článku si ty přečteš povídku, kterou jsem na prvidla řetězce napsala já. Poslední větu využiješ a usadíš ji na začátek svého příběhu. Pak nezapomeň napsat, od koho jsi konec využil, ať je jasno. Na váš blog pak přijdou další čtenáři, kteří usadí váš konec na začátek té svojí povídky.

Já jsem využila poslední větu od: Enn

Moje povídka: Půjdeme se společně zabít

Růžová?

Popravdě, myslela jsem, že povídku na téma 'Moje osobnost' nedám, ale zkuste si říct Múze ne, když se ona sama rozhodne, že fakt JO. Takže jsem tady zase, zase s takovou docela bezvýznamnou povídečkou.

Je libo trochu psacího humoru?

Dneska odpoledne jsem si tak nenápadně seděla, snažila se dát dokupy zhruba tak třiadevadesátou verzi možnýho vzhledu na blog (vážně děkuju všem, co se nabídli, že by to pro mě udělali, a neručím za to, že ještě někdy tu možnost nedostanete, ale když už mě něco napadlo, pak něco dalšího a dalšího...) a v mezičase (zhruba dvacet minut za každejch pět minut práce) tak trochu prokrastinovala. Projevovalo se to zejména hledáním blbostí na vlnách internetu (chytře maskovaným jako hledání podkladů pro design), zejména pak těch psacích. A našla jsem pár vážně pěkných vtípků týkajících se psaní. (A jeden, co už jsem znala, dobře.) Doufám, že se nebudete zlobit, když vám je sem dám... *andělský kukuč*

Vylez z tý skříně!

Tak jo, sice jsem se už na TT 'Jsem šíleně dospělý/á' tak nějak vyjádřila, ale pravdou je, že už od začátku týdne jsem měla v hlavě hned dva nápady, jak ho zpracovat. A tohle je ten druhej z nich.

Jen tak pro upřesnění/lepší pochopení: Co je to coming out, to nejspíš víte. (Kdyby ne, ve stručnosti je to přiznání odlišné sexuální orientace nebo identity.) V angličtině je celá fráze 'coming out of the closet'. Čili něco jako, ehm... Lezení ze skříně. To jen, aby bylo jasno, že úkryt hlavního hrdiny není zvolený tak docela náhodně...