8 – Nečekaná návštěva

No, co na tuhle kapitolu říct? Chtěli jste to. Máte to mít. Budiž vám útěchou, že bych to stejně udělala. Vy jste mi jen moc pěkně nahráli. (Ano, jsem ošklivá, zlá a zákeřná Arvinka. Pořád mě máte rádi?)

Pokud jde o příští kapitolu, odhlasovali jste si téma Snídaně. No, sice ještě nevím, co na něj vymyslím, ale předpokládám, že něco s tím udělat půjde. Koneckonců, večeře už byla, že. A nezapomínejte hlasovat zase o přespříští kapitole. Možnosti jsou tentokrát poměrně zajímavé. (Pokud chcete pozorovat veskrze zajímavý obrat Lukášovy povahy, oporučuji kliknout na Nádobí.)

Tak, to je pro dnešek konec vykecávací části. Užijte si Nečekanou návštěvu. V mezích možností.

A kdyby si snad náhodou někdo chtěl pustit song, co v kapitole 'zazní', tak prosím: Alice Cooper - Hell Is Living Without You

Literární deníček (20. 5. - 26. 5. 2013)

Když dneska říkám, že minulý tejden nebyl co se týče psaní nic moc, myslím to výjimečně doopravdy vážně. Minulý týden jsem totiž jaksi byla tři dny pryč úplně, a ten čtvrtý, neboli včera, jsem se domů vrátila v osm večer, takže jsem neměla moc času na psaní. Ano, vzhledem k tomuhle faktu je počet znaků za tenhle týden ještě docela fajn výsledek, ale... Ale. No nic. Uvidí se, co bude tenhle týden...

("Tenhle týden bych tě už mohl nechat učit. Možná. Hm... Fajn. Máš celej den. Ale úderem osmý večer jsi moje. Muhahaha...")

Poněkud netradiční lovestory

Tak jo, pořád jsem pryč, i když za pár hodin se vracím. No, na facebooku jsem jasně naznačila, že tenhle týden se u mě povídka na TT nekoná (nekonalo se ani ten minulý a upřímně si nejsem jistá, jak dlouho bude tenhle trend pokračovat, vzhledem k tomu, co se teď zadává), nicméně dneska pro vás mám něco jiného.

Jednu povídku, kterou jsem před víc jak dvěma roky psala na literární dílny. Tak trochu delší povídku. (Necelých 25 000 znaků, jen tak mezi námi.) Podle původního plánu měla pak vyjít TADY, ale k tomu nějak nikdy nedošlo, takže, no... vám ji hodím aspoň sem. Pár lidem jsem ji už posílala soukromě, ale jinak se mi jen bez užitku válela v počítači. Což se ale teď mění. Takže... tady je.

Přeju příjemný počtení. =) A pevný nervy, jelikož je to VÁŽNĚ dlouhý...

7 – Rock

Dnešní kapitolu tu máte velice, velice brzy. Víte, jaksi dneska na pár dní zase jedu pryč a vrátím se až v neděli navečer. A buď jsem mohla tuhle kapitolu nastavit, nebo jsem ji mohla hodit před odjezdem. Tak vidíte, co jsem si vybrala. (A pak budu sedět na netu na mobilu a čekat na komentáře. Tak mě nezklamte!)

Pokud jde o námět na příští kapitolu, v anketě zvítězila Nečekaná návštěva. Ach, ano, tak se mi to líbí. Jen mi pěkně hrajte do karet, muhahaha. Tak schválně, nakolik bude nečekaná...

Samozřejmě nezapomínejte hlasovat v anketě o téma přespříští. Vážně jsem zvědavá, co z tohohle vyleze.

No, a teď už bez dalších keců... Užijte si Rock. =)

Něco o (Těch zatracených.) závorkách

Tak si říkám, jestli jsem Gramatické okénko dneska nezměnila spíš na Typografické okénko. (Mimochodem, kdybyste snad věděli o nějakém komplexním Typografickém okénku kdekoliv na netu, prosím, šoupněte mi odkaz. Momentálně bojuju s parodií na sazbu Buzničky a VÁŽNĚ bych tam toho chtěla mít blbě co možná nejmíň.) Ale když jsem se nedávno ptala, čemu bych se podle vás měla v Okénku věnovat, závorky byly jedním z návrhů. Takže hádám, že jimi zase tak docela nepohrdnete, co?

Literární deníček (13. 5. - 19. 5. 2013)

Tenhle týden jsem neměla na psaní zrovna moc času. Tedy, čistě teoreticky neměla. Než se zeptáte, ne, ještě pořád se nijak důsledně neučím. Tohle prostě není můj styl. Snažila jsem se, ale prostě to nejde. No co, tak se to budu klasicky snažit narvat do hlavy týden před přijímačkama. Tak to dělá Arvari. (Ale letmo jsem tu učebnici přece jen otevřela. To víte, aby se neřeklo.) Každopádně, od úterka do pátku jsem nebyla doma a víceméně jsem dala Múze volno. Ne, že bych si to o víkendu nevynahradila, ale... Však uvidíte.

("Moment, moment. Volno? Já nikdy nemám volno! Jsem tu pořád. Odmítám jakákoliv nařčení, že bych se snad dva dny kopal do zadku někde na Havaji a ucucával mojito!")

Díl osmý – Ze začátku na konec a zase doprostřed

Pakliže se začnete věnovat psaní delších dílek, není pochyb o tom, že jednoho dne narazíte na problém, jestli psát pěkně 'popořádku', nebo skákat sem a tam mezi scénami tak, jak vám je vaše šílená Múza přihrává do hlavy. (Pokud máte Múzu, jako je ta moje, která vám zásadně ukazuje jen scény, co se mají odehrát minimálně o padesát stran později, narazíte na něj zhruba někde kolem první, maximálně druhé normostrany.) Vábení přeskakovat se stane téměř neodolatelným zejména v okamžiku, kdy se v nějaké fázi příběhu 'zaseknete' a nebudete si jistí, jak pokračovat dál

6 – Pláč

Tak tu zase máme čtvrtek, a všichni víme, co to znamená. Správně, novou kapitolu Patrika s Lukášem. Varuju vás předem, dneska to bude chvíli trochu dramatický (ale jen proto, že Patrik je Patrik, samozřejmě), ale pak... No, nechte se překvapit.

Pokud jde o téma na kapitolu další, poměrně jednoznačně jste si odhlasovali Rock. Tak doufám, že na tohle téma něco vymyslím. Mno, přinejmenším je už docela jasné, kdo v té kapitole bude hrát hlavnější roli...

Jak si asi všímáte, anketa vpravo ještě pořád není změněná. Nebojte, neuzurpuju si další námět pro sebe. To jen tahle kapitola vychází v době, kdy bohužel nejsem u počítače (važte si toho, taky jsem vám ji mohla hodit večer), ale u ankety se datum a čas zveřejnění jaksi nastavit nedá. Ale nebojte, během pár hodin dorazí i ta anketa.

A to je asi tak všechno, co jsem vám chtěla říct. Užijte si Pláč. =)

Literární deníček (6. 5. - 12. 5. 2013)

Ten čas vážně letí jako blázen, nezdá se vám? A já píšu. Píšu i přesto, že bych to měla značně omezit a konečně se začít pořádně učit, jestli se chci na tu vysokou dostat. Na druhou stranu, test na přijímačky bude na ABCD a na maturitu jsem se před lety naučila za dva týdny, takže... Mno. Tak. Tohle bude nejspíš poslední dost plodnej tejden na nějako dobu...

("Ty si fakt pořád naivně myslíš, že tě nechám učit, co? No, já tě nebudu vyvádět z omylu. Jen se nediv, až budeš zklamaná...")

Pomůžete mi?

Tak jo, děcka. Možná si vy, stálejší čtenáři, vzpomenete na jednu věc, kterou vám už od Vánoc slibuju. Od Vánoc, kdy se mi (díky mojí skvělé mamince) naskytla příležitost konečně vydat svoji dlouho napsanou a dlouho omílanou Buzničku.

Co že to? No, Buznička je, respektive bude, taková moje malinkatá knížečka. Když říkám malinkatá, myslím to vážně. Formát A6 a jen něco kolem stovky stránek. Prostě to přečtete tak za hodinku, a ani se nebudete muset moc snažit. Ale je zajímavá knížka, a nejspíš i docela vtipná, přísahám. Prostě byste těch peněz, co za ni dáte, nemuseli litovat.

„Kolikátýho že je?“

„Dvanáctýho, drahá.“
„Dra... Cože?“
„Pardon. Dostávám se do role na to, co budeme brzo potřebovat psát. Je dvanáctýho.“
„UŽ?“
„No, to víš, čas plyne stále rychleji...“

5 – Romantika

Taky máte někdy pocit, že tenhle příběh hrozně rychle utíká? Přijde mi, jako by to bylo včera, co jsem publikovala úplně první kapitolu těhle dvou a napjatě čekala, jestli se to vůbec chytí. Chytilo. Pokud bych měla věřit počtu hlasů v anketě, čte vás to kolem padesátky. Wow.

To nic, nevšímejte si mě. Když mě bolí hlava, jsem někdy sentimentální.

Měla bych vám asi sdělit, že jako příští téma jste si odhlasovali Pláč. A abych se přiznala, zase mi docela hezky nahráváte. Je od vás vážně moc milý, že mi svým hlasováním umožňujete plynule procházet příběhem...

Samozřejmě nezapomeňte v anketě hlasovat o námět přespříštího (neboli už sedmého) dílu. Zase jednou mě vážně zajímá, co z tohohle vyleze, víte?

Tak jo, to je asi všechno, co jsem vám chtěla říct. Užijte si Romantiku. Jen doufám, že nedoufáte, že se bude odehrávat mezi našimi hlavními hrdiny...

Literární deníček (29. 4. - 5. 5. 2013)

Týden se s týdnem sešel a mě kupodivu ještě neopustila vůle publikovat literární deníček. Tenhle týden se sice za to, jak to dopadlo, trochu stydím, ale na druhou stranu, věřte, že jsem měla svoje důvody, proč jsem se tak flákala. Takže holt budu šoupat nohama, kát se a prosit Múzu o odpuštění.

(„Jo. To bys teda měla. Já jsem totiž vážně naštvanej. Měli jsme toho stihnout tolik, já se tak snažil, a ty... Ehm, už mlčím.“)

Kontaktujte mě

Hezký večer přeju. Vzhledem k tomu, že nedávný článek, ve kterém jsem vám poodhalila něco málo o svojí osobnosti, se vcelku setkal s úspěchem, mám tu další porci osobních informací.

Tak schválně, kolik z vás už někdy napadlo, že byste mi rádi něco napsali, s něčím se svěřili, trochu mi polichotili... ("Ty si zase jednou hodně věříš, co?") Upřímně doufám, že aspoň někoho jo. Pár z vás už si mě našlo přes facebook, pár zase jinak... Pár možná ví, že na starým blogu mám tyhle kontakty taky. No, nezaškodí mít je i tu. Čistě jen pro případ, že mi něco budete potřebovat. Klidně potřebujte.

V odkazech vpravo jste si určitě všichni dávno všimli odkazu na fanouškovskou stránku blogu na facebooku.

Samozřejmě mě můžete kontaktovat i na mém osobním facebookovém profilu. Přidávejte si mě, jak je libo, jen by bylo fajn, kdybyste mi dali vědět, s kým zhruba mám tu čest. =)

Jak už jsem jednou psala v sólo článku, otázky mi můžete pokládat prostřednictvím ask.fm.

Toužíte-li po větším množství osobních informací, klidně začněte stalkovat i můj osobní blog. Možná se dozvíte i věci, co jste vědět nechtěli, ale to už je riziko povolání. Mimochodem, za komentáře jsem ráda i tam. =)

Pochopitelně, že je tu i zcela klasická možnost kontaktování prostřednictvím e-mailu.

A pokud si snad náhodou chcete prostě jen pokecat, moje číslo ICQ je 249-348-728. Jako u osobního profilu na facebooku ale platí, že když už si mě přidáte, ráda bych věděla, pod jakým jménem vás znám na blogu.

Tak... To by bylo asi všechno. Díky za pozornost. A budu se těšit, až mi třeba někde napíšete... =)

4 – Podpatky

Tak jo, před pár dny jsem na ask.fm tak nějak nenápadně slíbila, že dnešní kapitolu Patrika a Lukáše se pokusím hodit brzo. Dobře, jedenáct dopoledne zase TAK brzo není, ale ani ne moc pozdě. Takže... Tady ji máte.

Ale nejdřív organizační věci. Na příště jste si (s přehledem a dle očekávání) odhlasovali téma Romantika. Což mi vcelku i vyhovuje, věříte? *tichý ďábelský smích* A nezapomeňte hlasovat o zadání kapitoly číslo šest. Konkrétně z těhle mě vážně zajímá, co vyberete. Je to jen a jen na vás, nezapomínejte.

No, nebudu to už zdržovat. Prostě si užijte Podpatky...

Chci si poztěžovat

Kdo už teď víte na co, máte u mě malé a naprosto bezvýznamné plus. Kdo nevíte, udělejte pro mě něco. Až zítra dorazíte do školy, jděte rovnou za češtinářkou a řekněte, že jí vzkazuju, že ať máte z češtiny jakoukoliv známku, zasloužíte si o stupeň horší.

Tohle byla nadsázka, samozřejmě. Ale to nic nemění na faktu, že byste v nadpisu měli postřehnout zcela tradiční chybu, která vám nenápadně naznačuje, čemu se dnes budeme věnovat. Ano, správně. Psaní předpon s a z.