Filmový tip #17 - Wonder Boys

Zdravíčko. Dnešní článek je pro vás dalším důkazem toho, že ano, zázraky se dějí, a ne, ještě není čas tenhle blog úplně odepsat a vymazat z oblíbených, protože se tu přece jen může objevit něco, co vás třeba bude zajímat. Popravdě, když jsem koukala na film k dnešnímu tipu, nějak mi nedošlo, že má jeden zásadní spojující článek s tipem předchozím, ale to je proto, že ten předchozí tip vyšel už tak zatraceně dávno, že jsem prostě zapomněla a zjistila to až v okamžiku, kdy jsem hledala, jaké že má tenhle tip mít číslo. No nic. Však vy ten spojující článek přežijete. Aspoň v to doufám. Minimálně vás to nijak extra nepřekvapí...

Takže, dneska se mrkneme na zoubek filmu Wonder Boys, který byl do češtiny kapku idiotsky přeložen jako Skvělí chlapi. Ne, že by mě to ještě nějak překvapovalo, znáte překladatele...

Ale to je klučičí!

Aby bylo jasno, jsem si plně vědoma faktu, že název článku zní jako dětský výkřik. To proto, že technicky vzato to dětský výkřik taky je. Konkrétně argument mojí osmileté sestřenky, který použila v okamžiku, kdy jsem jí dnes, když byla na návštěvě, nabízela pustit kreslenou verzi Avengers. A zarputilost, s jakou odmítala i další návrhy (mezi nimi i Harryho Pottera, kterého já osobně sice skoro nemůžu vystát, ale i přesto považuji za poměrně šokující, že ho osmileté děcko nikdy nevidělo), mě přiměla se nad tím tématem 'holčičích' a 'klučičích' věcí trochu zamyslet.

Panebože, CO CHCEŠ?!

Skoro se tomu ani nechce věřit, ale skutečně je to teprve deset dní, co jsem na tenhle blog něco napsala naposledy, a hle! Další článek! A co víc, tentokrát je to dokonce povídka. No, spíš taková minipovídečka. Ale na druhou stranu, jsou to Patrik s Lukym. To by vás mohlo aspoň trochu potěšit, ne? Námět, co mi tak nějak vklouznul do hlavy, tak jsem ho tak nějak prostě zpracovala... A teď jen doufám, že se vám bude aspoň malililililinko líbit...