Filmový tip #12 - Pride

Tímto bych se vám chtěla tak nějak omluvit za mizernou aktivitu (no, nazývejme věci pravými jmény, nulovou aktivitu) v uplynulém týdnu. Dělala jsem jednu zatraceně složitou zkoušku a prostě jsem neměla myšlenky na psaní na blog. Ale zkouška je za mnou (známku říkat nebudu, že jsem šprtka jsem slyšela už dvakrát, což umí potěšit), takže mám čas hodit vám sem tip na film, na který jsem se koukala už před víc jak týdnem, když jsem ještě měla čas.

Jedná se o Pride, britský film pocházející teprve z loňského roku, takže skoro žhavá novinka. Skoro. Nicméně je to film, který mě absolutně dostal a po dokoukání nechal naprosto... speechless, abych to řekla hezky česky. A proč že to?

Dotisk Radka (skoro) na světě!

No, tak je to konečně tady. To, na co někteří z vás (ti, co nestihli nákup z první várky) tak dlouho čekali, co jsem vám tak dlouho slibovala... Dotisk Radka je už na dohled pro všechny, co by si ho snad ještě chtěli koupit.

(A doufám, že vás nebude málo, protože jsem ho objednala relativně hodně, přesněji řečeno 40 kousků... To jen tak mezi řečí.)

Bližší info: Dotisk jsem už objednala, poslat by mi ho měli začátkem příštího týdne. Teď už se z toho vykroutit nemůžu, takže je stoprocentní, že prostě bude. To jen kdyby snad někdo pochyboval. V praxi to znamená, že kdo by měl zájem, může mi už klidně pomalu začít psát, abych jeho předobjednávku vzala na vědomí, poslala mu údaje o platbě... A tak dále. S tím, že s rozesíláním výtisků bych snad mohla začít v prvním červnovém týdnu. Podle toho, jestli bude co posílat, jistě. =D

Takže, no, to je asi tak všechno, co vám k tomu momentálně můžu říct. Bližší informace ohledně objednávání si můžete přečíst v TOMTO článku. Budu moc ráda, když se vás najde aspoň pár, co ještě budou o Radečka stát. (A když vás bude víc než pár, budu víc než ráda, jak už jsem naznačila.)

No tak, na co ještě čekáte? Šup a objednávejte... =D

Filmový tip #11 - The Imitation Game

Ani radši nevím, jak dlouho jsem tenhle film odkládala. Jak dlouho jsem na něj neměla náladu, pak čas, pak zase náladu... No, bylo to hodně dlouho. Ale nakonec jsem se k němu přece jen dostala.

Hned na úvod bych asi měla říct, že The Imitation Game (česky Kód Enigmy) vážně není typický gay film. Právě naopak. Celá ta tematika homosexuality je tam vlastně zmíněná jen velice okrajově, i když jistý význam má. Ale nedočkáte se tam žádné velké romantické zápletky (no, vlastně jak se to vezme, ale nechci vám toho moc vyspoilovat), milostných scén (ty tam nejsou vůbec) a velká vyznání lásky. Tenhle film je totiž o něčem naprosto jiném, a je to vlastně jen náhoda a shoda okolností, že je hlavní hrdina gay. Ale stejně by byla extrémní škoda tenhle film minout, to mi věřte.

Vstávej a dej se dohromady

No jo, tak jsem zase jednou tady, zase jednou uprostřed noci (ale bez obav, plánuju co nevidět zaplout do postele), zase jednou s tentokrát jen nepatrně teplou povídkou. Tentokrát je to věc na téma týdne 'Ale mě to nezajímá!', které mě, i když jsem to původně nečekala, nakonec inspirovalo k tomu, abych přece jen něco sepsala. Hlavního hrdinu tohohle krátkého dílka asi někteří už důvěrně znají, protože to není nikdo jiný než můj oblíbený Radeček. (Jen tak mezi řečí, s jeho dotiskem to vypadá optimisticky, chci ho udělat, ale nejdřív musím omrknout svoje úspory.)

Takže... No, asi víte, do čeho jdete, když to rozklikáváte. Je to prostě Radek... =D

Ty absolutně nemožné věci

Za posledních pár měsíců ve škole jsem se něco poměrně důležitého naučila. Znáte to, jak někdy narazíte na věc, úkol, cokoliv, co prostě musíte (ve výjimečných případech i chcete) udělat, ale máte pocit, že to nikdy, v žádném případě, ani za milion let prostě nezvládnete, i kdybyste se třeba na hlavu stavěli? Něco absolutně nemožného, něco, o čem víte, že to zkrátka neumíte, nevyznáte se v tom, nemáte s tím zkušenosti?

Na baterky

A takhle to dopadne, když řeknu, že budu mít zase čas na psaní. =D No nic, čas by byl, co mi chybí, a to zcela zásadním způsobem, je motivace a nápady. Mám dojem, že můj mozek se zatím snaží vstřebat fakt, že ano, zase je trochu času, ano, můžeš myslet na něco jinýho než na seminárku o kulturní organizaci... No, uvidíme, snad se nějaký pořádný nápady brzo dostaví. V mezičase se 'rozjíždím' něčím nenáročným, čili Patrikem a Lukym na téma 'Člověk na baterky'...

Ták, akutní stresy jsou za mnou...

A je to jen dobře, protože, upřímně, poslední dva týdny jsem měla pocit, že snad zešílím. Ano, přiznávám, můžu si za to sama. Absolutně. Jo, měli jsme toho tenhle semestr hodně, seminárky, referáty, prezentace, tu zkoušku, co se s náma 'přehoupla' do letňáku... Ale nutno říct, že jsem o tom všem věděla předem, a tudíž je to jen můj problém, že jsem debil a prostě jsem na tom nezačala makat dřív. Fakt, že si to plně uvědomuju, nic nemění na tom, že mi přeskakovalo.

Každopádně, nějak jsem to zvládla. Chybí mi teda ještě napsat jednu seminárku, ale na tu mám čas do konce května minimálně, protože tomu učiteli je to jedno. Musím si vypracovat témata ke zkoušce z dějin filmu. Teda, svoji část témat, nějak se o to snad s holkama podělíme. A taky udělat tu zkoušku, dobře. Jednu zkoušku za celej semestr, ano. Je to vlastně docela úchylný, uznávám. A krom těch zmíněnejch drobnejch detailů (no, dobře, ta zkouška není detail, toho učitele jsem měla na gymplu a je to příšernej a na definice zatíženej... detailista) mám momentálně svatej pokoj.

No, tohle je jen taková drobná poznámka, která vám má za úkol dát vědět, že už se k vám po nějaký době mizerný aktivity začnu zase pomalu vracet. Jen mi ještě dejte malou chvilku na to, abych se vzpamatovala. Už na tom intenzivně pracuju. Začala jsem hned včera, když jsem se konečně dostala na dvojku Avengers. Jo, líbili se mi, mimochodem. Moc se mi líbili. Ehm... =D

A teď mě omluvte. Jdu se tiše vzpamatovávat dál...

Světlo na konci...

Jak jste pochopili z nedávného (no, relativně dávného) gify ilustrovaného článku, poslední dobou prostě nestíhám. Nevím, co dělat dřív, práce jako by mi spíš přibývalo, prostě je to k ničemu. Třeba celý pondělí jsem strávila učením se na zkoušku. Tu jsem teda dala, ale neměla jsem daleko k rozkošné bílé košilce s rukávy, co se zavazujou na zádech. Pak referát, referát, seminárka... Teď bych zrovna měla na jedný taky makat, ale místo toho vám sem házím povídku, an kterou jsem si výjimečně udělala čas. Je ještě na minulý TT, 'Světlo na konci lednice', který mě zaujalo, ale prostě jsem na něj neměla čas nic napsat. Tak to teď napravuju. Je to jen docela krátký a docela beze smyslu, ale lepší než nic, ne? Ne?