1 – Tajemný dopis

Asi bych vám měla něco říct. Něco docela důležitýho. Dost možná už to tak nějak i tušíte, dost možná ne. V obou případech se ale nejspíš stejně dostaví menší zklamání, až to řeknu. Ale říct to musím. Takže... Jo. Dnešním dílem ve vztahu Patrika a Lukáše začíná fáze, co nese název Manželé, která bude tou úplně poslední, kterou hodlám psát. Bylo to tak v plánu od začátku, ještě dřív, než kluci získali takovou popularitu. Což znamená, že do konce jejich příběhu zbývá i s tou dnešní celkem patnáct kapitol. A nezkoušejte mě přemluvit, abych to protáhla a pokračovala. Vážně se vám to nepodaří. ;)

Na příště se opět stalo to, že dvě témata získala zcela shodný počet hlasů. Čekala jsem, jestli se neobjeví ještě nějaký rozhodující, ale ne. Takže zcela demokratický hod mincí rozhodl, že příští kapitola bude na téma Fotky. Ale jako minule, když k téhle situaci došlo, jsem i tentokrát zařadila druhé z oněch témat i do následující ankety, takže máte druhou šanci odhlasovat si ho. Tak do toho.

A teď si už hezky jděte přečíst první manželskou kapitolu. Snad se vám bude zamlouvat... =)

„Zlobíš mě.“

„JÁ TEBE?“ vytřeštil oči. „Já jsem jen poslušná Múza. Dělám to, co se od Múz očekává.“
„Stresuješ mě,“ konstatovala jsem.
„I to mám v popisu práce.“
„Jo? Můžeš mi ukázat nějakou smlouvu, co jsme spolu uzavřeli a co se týká toho, že si přeju bejt stresovaná?“
„Ehm... Dej mi chvíli.“

Otázečka

Upřímně doufám, že se od čtení téhle povídky nenecháte odradit už jen jejím názvem. Vážně, to by byla věčná škoda. Ehm, tedy, myslím. Tahle povídka, no, minipovídka, se mi totiž osobně docela zamlouvá. A když já říkám, že se mi moje dílo zamlouvá, to už je něco, ne?

Každopádně, moc vám toho o ní neřeknu. Je to prostě zase jednou taková docela obyčejná a kratičká epizodka, tentokrát opět pro ty, co v hlavní roli povídek preferují děvčata. A jen tak mimochodem, vznikla na základě TT 'Co (ne)dává smysl'. Tak přeju příjemné počtení... =)

Svatební noc

Ehm, jo, uvědomuju si, že je už trošku pozdě. Prostě jsem toho dneska měla hodně a nějak jsem se nedostala k tomu, abych tenhle speciál Patrika a Lukáše dokončila dřív. No, vlastně můžete být rádi, že jsem to vůbec dokončila, ehm. Měla jsem co dělat, abych to zvládla.

Každopádně, jak asi víte, podle příběhu se Páťa s Lukym zrovna dneska mají brát. A já se rozhodla být hodná a věnovat vám jeden menší speciál přesně k té příležitosti. Odpustím si dlouhý úvod. Je to přesně to, co slibuje název.

Tak si pěkně užijte. A doufám, že vám nevadí trocha přeslazenosti. Ale s těmahle dvěma to prostě jinak nejde... =)

15 – Panika

Upřímně doufám, že oceníte, že místo toho, abych se teď připravovala na seminář hlasové výchovy a tudíž dělala nějaká krajně stupidní cvičení, hážu vám sem ještě před odchodem do školy kapitolu Patrika s Lukym. Ale já bych vás na závěr Snoubenců nemohla nechat čekat do večera... =D

Na příště jste si odhlasovali téma Tajemný dopis. Asi jsem to měla předvídat. Nepředvídala. A abych se přiznala, poprvé po dlouhé době nemám ani nejmenší tušení, jak to napíšu. No, hádám, že budeme nakonec všichni poněkud překvapení. =D A samozřejmě, že můžete hlasovat i o přespříští téma. Je to jen na vás. =) I když, já tak nějak tuším, co za téma vyhraje...

Ale teď už si pěkně jděte přečíst Paniku. A nebojte, není to tak hrozná kapitola, jak asi myslíte. Tedy, jak se to vezme...

O modrozeleně proužkovaných tričkách

Po dlouhé, vážně hodně dlouhé době se hlásím s jedním osamělým dílem gramatického okénka. Konečně mě totiž napadla jedna taková ne zrovna podstatná věc, kterou jsem, jak doufám, ještě nikdy dřív nezmiňovala a nevyjadřovala se k ní. Je to vlastně docela okrajová věc, spíš takový malý chytáček, prostě něco, co při běžné komunikaci použijete spíš krajně výjimečně, a při tvůrčím psaní jen o něco málo častěji.

Zkrátka, dnes se tu krátce pověnujeme tomu, jak to udělat, když chcete vyjádřit určitou barevnou kombinaci. Nebo jinými slovy: „Je jedno, jestli to napíšu s pomlčkou nebo bez ní?“

Oficiálně nejhorší Valentýn

Víte, já valentýnský povídky zrovna nemusím. Jak jste asi postřehli z toho, že včera tu žádná nebyla. Za prvé, já sama Valentýn zrovna dvakrát neuznávám a tak nějak nevidím jeho smysl. Za druhé, no... Hádám, že těch povídek stejně byly všude po netu mraky.

Ale co byste řekli na jednu zcela nevalentýnskou povídku, hm? A co když vám řeknu, že v hlavních rolích se zase vyskytnou vaši oblíbenci Martin a Martina? Víte, ta dvojka, co se zaručeně nikdy nedá dohromady, ta, co jsem ji nacpala už do pěknejch pár dílek jen proto, že vám se tak zalíbila?

Tak přeju příjemné povalentýnské počtení... =)

14 – Únos

Jak si můžete všimnout, dnešní kapitola Patrika s Lukym je tu poměrně brzy. Je to proto, že mi, jak možná víte, zase začala škola (*vložte vysoce ironické zajásání*), pročež se musím jít ani ne za hodinku chystat a vydat se na cestu do ní. A to je ještě klika, že máme tak trochu, ehm... alternativní verzi dnešního rozvrhu, protože jinak byste tu tu kapitolu našli po sedmé hodině večerní. (Mimochodem, to se v příštích týdnech možná někdy stane, nevím. Ještě nemáme patřičné informace. Jen předem varuju...)

Takže, jak víme, na příště vybírám téma já. A vzhledem k tomu, že jsem hodné děvče, nebudu ho držet pod pokličkou a prozradím vám ho. Téma pro příští kapitolu je Panika. (Ano, nejsem vůbec hodné děvče, když vám tohle s klidem řeknu, já vím. I'm sorry, I'm so sorry.) Ale abyste neřekli, v anketě už můžete vybírat téma přespříští. Myslím, že možnosti tentokrát nejsou právě nejhorší... =)

A teď už radši mlčím, co? Tak se mrkněte, co jsem vymyslela na ten Únos.

(Jo, a jen tak mezi řečí, v téhle kapitole se na oba kluky dozvíte jednu věc, co jste dodnes netušili, i když by se dalo říct, že je vcelku důležitá. Tak schválně, co to bude... =D)

Co všechno je 'vlastní nápad'?

Setkala jsem se s poměrně zajímavou myšlenkou. Myšlenkou, že pokud se autor inspiruje nějakým zvnějšku poskytnutým námětem a napíše na něj povídku, vlastně se nejedná o jeho nápad. Že autoři, co takové náměty využívají, asi nejsou schopni vymyslet nic vlastního.

Dobře, přiznávám, ten názor se týkal konkrétně mě a mého využívání námětů z Tématu týdne, což je, jak možná víte, projekt z Blog.cz, který dá vždycky nějaké téma vhodné pro zamyšlení nebo jiné zpracování. A, jak možná taky víte, já na něj už nějakou tu chvíli píšu povídky. A abych se přiznala, nikdy mě ani nenapadlo uvažovat o tom, že by to byl nějaký problém, psát a blog.cz, i když na něm už nejsem. A už vůbec mě nenapadlo, že když se tím tématem nechám inspirovat, znamená to, že nejsem schopná přijít na něco vlastního.

Politicky korektní

Sakra, po konci zkouškovýho se mi nějak pořád nejde rozepsat. Chci říct, vím, že jsem vám slíbila, že budu psát víc, ale nějk to nejde. Nad touhle povídkou jsem strávila většinu dne, vždycky kousek napsala a šla se flákat při čtení slashových fanfiction. O pairingu se šířit nebudu. Stejně by vám to většinou nic neřeklo. (Bylo to FrostIron a Thorki, ale pst!)

 Ale nějakým zázrakem se mi povedlo tuhle povídku nakonec dopsat, i když o pár hodin pozdějc, než jsem měla původně v plánu. Hádám, že vám ovšem záleží především na tom, že se to nakonec přece jen povedlo, co? Tak jo, nebudu vás zdržovat. Po dlouhý době je to zase jednou lesbi. A je to víceméně odpověď na stížnost jedné osoby na to, že zrovna povídek s touhle tematikou tu mám docela málo. ;)

Jo, a mimochodem, taky je to tak trochu na TT 'Dnešní svět'... =D

13 – Mašle

Tak jo. Je čtvrtek, třičtvrtě na čtyři odpoledne. Jestli jste si zase jednou mysleli, že jsem na vás s kapitolou Patrika s Lukášem zapomněla... No, máte pravdu. Tedy, aspoň částečně. Chápejte, dopoledne jsem na to, že ji mám hodit, myslela, ale pak nějak nedošlo k realizaci a ten čas začal najednou tak letět... Ale bez obav, jsem tady, kapitolu mám, všechno je v pořádku. =D

Na příště jste si odhlasovali téma Únos. Musím konstatovat, že to mi docela vyhovuje. =D Na přespříště téma zase jednou rozhoduji já. Mám totiž jistý plán. Muhahaha. Chci říct, ehehehe...

Ale teď se zbytečně nerozrušujte a hezky klidně si přečtěte díl s názvem Mašle... =D

A teď už si vás zase budu všímat, slibuju!

Někdo z vás si možná vzpomíná, jak jsem sem kdysi psala, že mě ještě čeká jedna dost složitá zkouška. Zkouška, od který se docela dost vyhazuje, znáte to. Asi jste si odvodli, že když jsem týden dost neaktivní, možná to znamená, že se učím. Ano, skutečně to znamenalo, že se učím. A tu zkoušku jsem dělala dneska.

Než začneme s podrobnějším popisem, ráda bych upozornila na novou rubriku 'O Arvari'. Už minulý úterý jsem tam přidala jeden článek, a hodlám v tom pokračovat. Přestalo mě bavit házet všechny psaní se netýkající články do šuplíku 'Obecně'. Takže od nynějška najdete ty trochu osobnější články právě v rubrice 'O Arvari'. Jo, sice tím lezu do zelí osobnímu blogu, ale... Nevadí. Na ten většina z vás stejně nechodí, že?

A ještě bych se vám předem chtěla omluvit za to, že je to zase další článek plný gifů. Nějak jsem si je zamilovala. Pardon...