Asi rádi uslyšíte, že se mi aspoň na chvíli podařilo překonat moji přetrvávající psací krizi. Nevím, jestli bude ta krizová pauza trvat delší dobu, nebo to byla jen jednorázovka, každopádně se mi během ní podařilo dát dohromady jednu předvánoční povídku o Patrikovi s Lukym. Je možné, že před Vánoci ještě něco stihnu sepsat. Je možné, že ne. Takže si prostě užijte to, co teď máte. A snad se vám to bude líbit... =D
Tak jo, myslím, že už z názvu je absolutně jasné, na jaké téma vznikla tahle povídka. A ačkoliv mě napadlo hned několik (více či méně ujetých) zpracování, nakonec jsem skočila po tom, co mě napadlo až ve chvíli, kdy jsem otevřela editor. Takže... Co se stane, když vezmeme Patrika a Lukáše a jednomu z nich vrazíme do rukou jeden světový bestseller? No, schválně...Někdy si fakt říkám, proč že jsem vlastně s Patrikem a Lukášem sekla, když je očividně nejsem schopná přestat psát. (A mám pocit, že tohle jsem už docela nedávno říkala, nevadí.) No, tohle začalo jako zcela nevinná dialogová jednorázovka na téma 'Ještě jednou', jen aby se to vzápětí zvrhlo v další povídku s vaší (a mojí) oblíbenou dvojkou. Jo, jména jsem se vrátila dopsat ani ne po deseti řádcích.
Začínám být pomalu alergická na naše úkoly na některé předměty. Konkrétně tohle zamyšlení patří na seminář rozhlasu. Měl to být komentář, vyšlo z toho nejspíš něco jako fejeton a rozhodně to není stavěné na čtení nahlas, což je kapku chyba, když to má být komentář do rádia, ale... No, řekněme, že ambici dostat se do rozhlasu tak jako tak nemám a celý ten úkol je jen o vykázání nějaké činnosti. =D
Asi jste poslední dobou měli pocit, že si tohohle blogu nevšímám. Musím se přiznat, nebyl to jen pocit. Ale nebylo to proto, že bych snad chtěla blog úplně ignorovat, ale prostě proto, že jsem neměla sílu ho neignorovat, jestli mi rozumíte. Mám za sebou (a z větší části ještě pořád před sebou) docela hektické období ve škole a prostě jsem vážně neměla zrovna moc času blogovat.Přiznávám, tenhle kousek na téma Staré zvyky jsem si napsala prostě jen proto, abych si zvedla svoji ne zrovna úžasnou náladu a zlepšila si večer, kdy mě bolí hlava. Tak nějak jsem doufala, že moje oblíbená dvojka to dokáže zlepšit. A víte co? Ano, dokázala. I když napsat to trvalo poněkud delší dobu, než mělo, a já kvůli tomu nedělám věci, co jsem měla dělat. Ale, no... nevadí. =D Jen doufám, že třeba trochu zvednou náladu a zlepší den i vám... =)
Po dlouhé době (možná vám to nepřijde, a možná to tak ani není ten pocit ve mně vyvolává jen moje skleróza spojená s tím, že ten čas prostě při škole ubíhá nějak JINAK) jsem tu zase s jednou povídkou inspirovanou aktuálním tématem týdne. Tentokrát je to téma 'Ďábelští lidé s andělskou tváří'.
Nemusím říkat, jak moc mi tenhle úkol vyhovoval, že ne? Ne, vážně, jestli chcete Arvari potěšit, nechte ji napsat dialogovku. (I když tentokrát mi to zase tak skvěle nešlo, asi jsem z toho trochu vypadla, ale pořád mě to BAVILO.) No, a když jsem byla výzvou potěšená já, rozhodla jsem se potěšit pro změnu zase vás. Takže pro splnění tohohle úkolu jsem tak trochu zneužila vaši (a i svou) oblíbenou teplou dvojici. (Koneckonců, je to HŘEJIVÁ výzva, ne?) =D Tak doufám, že vám tihle dva aspoň trochu zvednou náladu a zlepší den... =)
Musím přiznat, že jsem trochu přemýšlela, jestli tuhle knížku zařadit do tipů. Obvykle do nich totiž zařazuju hlavně to, co se mi vážně hodně, hodně líbilo, z téhle knížky jsem ovšem nějak výjimečně nadšená nebyla, i když o zklamání se taky mluvit nedá.
A zase budu povídku uvádět slovy, že tu měla být mnohem dřív. Už to začíná bejt trochu trapný. Ale ona měla, vážně. Měla tu rozhodně být před půl desátou, než začne Doctor. Jenže pak jsem se nějak sekla, povídka se prodloužila a já ji prostě nestihla dopsat, takže jsem se k ní zpátky dostala až ve čtvrt na jedenáct, když Doctor skončil. (Zpráva pro Whoviany, co čekají na titulky: Tenhle díl je ZATRACENĚ dobrej. I když Doctora bych v jednu chvíli s velkou chutí zabila.) No, a než jsem ji dopsala... Zkrátka, je skoro jedenáct. No, skluz hodinku a půl, to ještě celkem jde.
Mám v počítači hromadu filmů a seriálů. Na některý se teprve chystám, jiný jsem viděla a vím, že se na ně budu chtít podívat znova, a proto je nemažu. A místo na disku akutně dochází. Pokud jde o filmy pro rubriku filmových tipů, tak nějak jsem počítala s tím, že se na většinu z nich podívám a zase je smažu, abych měla místo na další. Plán byl nechat si v počítači jen ty, co mě vážně hodně zaujmou. A upřímně jsem doufala, že to se nebude dít zase tak často, protože jinak si budu muset vážně konečně pořídit externí disk. No, ale proč vám to cpu... Ano, protože dnešní filmový tip mě k tomu exteráku zase posunul o kus blíž. The Adventures of Priscilla, Queen of the Desert mi totiž v počítači zůstane naprosto zaručeně, a nejen to. Navíc se totiž patrně zařadí k mým nejoblíbenějším. A to jsem se na něj chtěla podívat víceméně jen kvůli poměrně zajímavému námětu a přesně jednomu herci. No nic, stane se...Tuhle povídku jsem původně plánovala dost jinak, než jak nakonec vyšla. Měla bejt o dost temnější. No, nakonec to nějak nevyšlo a já zase sklouzla do svojí klasiky. Ale tak... Třeba se mi někdy příště povede líp. S tímhle výsledkem jsem ovšem taky docela spokojená, takže tady to máte. Povídka lehce inspirovaná tématem 'Učím se žít'. Tak snad se vám bude líbit... =)
Mám pro vás jednu dobrou zprávu. Vlastně dvě dobrý zprávy. Možná i tři dobrý zprávy. Wow, nějak jsem se rozjela, ne?
Tak, lidi, jsem tu zase jednou s jedním filmovým tipem. Tentokrát je na film, co jsem viděla vcelku nedávno. Zhruba tak dneska dopoledne. Ale hele, to, že vám o něm hned (dobře, skoro hned) píšu a nemusím se k sestavení tohohle článku nějak výrazně přemáhat, svědčí o tom, že to nebude zase tak špatné, ne?
Po dlouhé době jsem tu s dalším, zatím teprve druhým queer knižním tipem. Prozatím je to taky knižní tip poslední, protože musím přiznat, že knížek s LGBT tematikou nemám načteno ani zdaleka tolik, kolik bych chtěla, a momentálně prostě nemám nic dalšího, co bych vám vážně chtěla doporučovat. Ale slibuju, že se polepším a brzo zase s nějakým tím tipem dorazím. (Teda, pokud se donutím číst, to je poslední dobou taky problém.)Zvedla jsem oči a podívala se na něj.
Tuhle povídku inspirovaly dvě věci. Teda, ne tak docela inspirovaly. Spíš... Tahle povídka mě NAPADLA díky dvěma věcem. První z nich je, přirozeně, téma 'Kouzelná země', což je momentální TT na blog.cz. Druhá je ČLÁNEK o adopcích homosexuály, co jsem nedávno viděla na titulce blogu a zaujal mě. Vážně, je fajn vidět zase jednou názor, se kterým můžu stoprocentně souhlasit.
Když jsem tu docela nedávno nadávala na 'silné ženské hrdinky' ve filmech, seriálech a knížkách, případně komiksech, napadlo mě ještě jedno tak trochu podobné téma, co mi hodně leze na nervy. A i když chápu, že teď možná bude mít někdo pocit, že si trochu protiřečím a jdu vlastně proti tomu, čeho jsem se tímhle blogem vždycky snažila dosáhnout, stejně mám tenhle článek potřebu napsat. Protože tohle není o tom, že bych byla proti rovnoprávnosti, kdepak, je to, stejně jako s těmi hrdinkami, o tom, že někdy je té rovnoprávnosti prostě... trošku moc.Mezi náma, tahle povídka tu měla být o pěkných pár hodin dřív. Ale pak se mi to nějak... vymklo kontrole. To, co původně mělo být ne zrovna dlouhou povídkou, se povážlivě natáhlo, a tak to jednoduše trochu trvalo napsat. Hluboce se vám za to omlouvám.
Víte, asi bych neměla veřejně přiznávat, že mě něco takového štve, protože je to vlastně tak trochu politicky nekorektní a pár lidí by to mohlo docela slušně naštvat. Ale už mě to, že bych někoho mohla naštvat, někdy zastavilo? Maximálně tak přibrzdilo. A zrovna dneska nehrozí ani to. Takže než začnu, ráda bych připomněla, že to, co na následujících řádcích hodlám vyjádřit, je můj názor, založený na mém vlastním (zjevně kapku pokřiveném) pohledu na svět. Neříkám, že ho se mnou musíte sdílet, ale prosím, nesnažte se mě přimět ho změnit. Díky za pochopení.Na moji obhajobu, tuhle povídku jsem sem plánovala hodit už někdy co nejdřív odpoledne. Jenže včera večer jsem dostala teplotu, ráno jsem už měla skoro horečku a většinu dne mi bylo dost blbě a na psaní jsem prostě neměla náladu a nervy. Takže... No, kapku se to pozdrželo.
Když jsem končila s Patrikem a Lukášem (pamatujete, takoví ti dva magoři, jeden byl zrzavej a věčně nadrženej), slíbila jsem vám, že sem občas třeba hodím nějakou tu povídku, co se jich týká, Faktem je, že v tý době jsem už měla tuhle konkrétní dávno vymyšlenou a napsanou, jen... jsem vám ji sem tak nějak nechtěla házet zase tak hned. =D Každopádně, teď je tady, a já vám rovnou řeknu, že se v ní podíváme do velice, velice vzdálené budoucnosti. Tak schválně, co tyhle dva v mojí hlavě ještě čeká... (A slibuju, že až o nich zase někdy něco napíšu, bude se to odehrávat PŘED touhle. Ehm, možná...)
Jak jste si nepochybně všimli, prázdniny už oficiálně začaly, a to znamená, že nepochybně všichni máte hromadu času, co můžete strávit čtením nebo zíráním na televizi/do počítače. Nejspíš se vám během školního roku už tak nastřádalo dost filmů a seriálů, kterým chcete věnovat pozornost, ale kdybyste se snad rozhodli, že mezi ně dokážete vmáčknout ještě jeden, mám tu pro vás další z filmových tipů.Úvod k téhle povídce bude velice, velice krátký, vzhledem k tomu, že mám za zhruba dvě hodinky odjíždět a naprosto nestíhám. Takže, TT 'Vliv' a moje vcelku očekávatelná interpretace. Jsou tam dvě slečny a jedna ukázková buzna, ale stejně jsem se rozhodla zařadit tu povídku jen do lesbickejch, protože... No, protože proto. =D Doufám, že se vám bude líbit, já se při jejím psaní popravdě docela pobavila... =) Na povídku na téma 'Originalita neroste na stromech' je název zatraceně neoriginální, chápu. A hluboce se za to omlouvám, ale obávám se, že veškerá moje originalita padla právě na povídku, takže na název už jí moc nezbylo... =D
Nedávno jsem se ptala, jestli by se mezi vámi našlo aspoň pár lidí, co by mělo zájem o pár tipů na filmy a knížky s LGBT zaměřením. K mojí upřímné radosti jste mi to odkývali, tak proč se na to rovnou nevrhnout? První queer filmový tip je tady.Tahle povídka tu měla bejt už před nějakou chvílí. No vážně. Jenže pak jsem se nějak nemohla donutit ji dopsat. Pak začali všichni řešit zápis předmětů na příští rok (ano, už teď, jelikož v létě přecházíme na novej informační systém, takže zápisy předmětů se preventivně musej udělat teď). No, a já se tudíž k tomu, abych ji hodila, dostala až takhle pozdě. Ale třeba ještě je online někdo, koho bude zajímat teplá povídka na téma 'Píšu ti'... =DAhoj, lidi. Jak je? Aby bylo jasno, tuhle povídku jsem tak nějak psala místo čtení pocinný četby a místo přípravy na zkoušku z český literatury. V překladu, psala jsem ji v době, kdy jsem ji rozhodně psát neměla. Tak doufám, že si toho budete aspoň trošku vážit. =DHups, to je zase čtvrtek? Je čtvrtek, že jo? Ehm, jo, jasně, je čtvrtek. Pardon, jsem prostě nějak... Ehm, jo. Tak nějak doufám, že jsem nebyla jediná, kdo zapomněl na to, co je za den. Aspoň mě zatím nikdo neupozornil, že jsem nehodila kapitolu. =DEhm, ahoj, lidi. Jak se vám tak dneska vede? Možná rádi uslyšíte, že jsem si udělala pauzu od Mám nebezpečnej pocit, že během zkouškovýho bych měla ty kapitoly radši nastavovat předem. Vážně moc, moc se vám za to omlouvám, ale momentálně se učím lexikologii a prostě mi nějak vypadlo z hlavy, že jsem sem tu kapitolu měla hodit. No dobře, úplně nevypadlo, ale zásadně mě to napadlo, když jsem se zrovna intenzivně učila a neměla čas, takže... Ještě jednou se omlouvám.Tak to dopadá, když rozepíšete povídku s určitým úmyslem a prostě se do toho nějak nemůžete dostat. Tak to celý až na první větu smažete a začnete znova, s úplně a naprosto JINÝM úmyslem. A pak najednou koukáte, jak se vám do toho úmyslu najednou vkradl úplně jinej příběh, respektive pokračování úplně jinýho příběhu... A rozhodnete se to tak nechat, protože ono to vlastně docela sedí. A není to tak, jako by ten příběh měl zatím někomu něco říct, ehm. No dobře, najde se někdo, komu jo, ale... Nebudeme se v tom rýpat, ano? =DAsi bych měla mít dost dobrou výmluvu, proč je tu tahle kapitola zase až po čtvrtý odpoledne, co? Ehm, jo. Tak jo. Včera jsem slavně udělala zkoušku rovnou na jedničku (očekávám gratulace, lidi!), takže dneska jsem se odměnila tím, že se prostě poflakuju, čtu si zcela nepovinnou četbu a koukám na Sherlocka. (Ano, na Sherlocka, ano, já. Radši bych o tom dál nemluvila.) A prostě mi nějak... vypadlo, že je vlastně čtvrtek. Ehm...Na AO3 (archiveofourown, ano, to je to místo, kde tak ráda trávím čas čtením Jo, já vím, je čtvrtek. A ano, tahle kapitola tady nejspíš měla být už dávno. Pardon, zkrátka to nějak nevyšlo. Od rána tak nějak řeším školu, zkoušky, povinnou četbu, tohle, tamto... Holt tu pro vás mám kapitolu až teď. I když, mezi náma, kolik z vás má dneska beztak sobotu?Co byste řekli na to, kdybych vám sem hodila svoji závěrečnou práci na seminář tvůrčího psaní, kterej je dneškem, díkybohu, definitivně za mnou? A co kdybych vám řekla, že ta práce je povídka, která vychází z Radka a tak trochu blíž nám poodhaluje jednu takovou událost, která je v knížečce jen letmo zmíněná? Ano, jestli jste to četli, asi už matně tušíte, která že to bude. A jestli jste to nečetli, no, tak tohle prostě berte jako takovou malou samostatnou povídku.