Hlavně pravidelně dýchat

O Patrikovi a Lukášovi jste už neslyšeli tak dlouho, že někteří z vás možná zapomněli na jejich existenci. No, dovolte, abych vám ji připomněla. Mám tu pro vás totiž jednu takovou velice krátkou povídku inspirovanou jedním dnes vedeným rozhovorem (zdravíčko, Tariňátko), a taky jednou bitvou, kterou marně vybojovávám už dva dny. No, asi to částečně pochopíte, až si to přečtete... :D

Hodný kluk

Ještě pořád na ty zázraky věříte? Tak v tom pokračujte. Momentálně je toho na mě sice ještě pořád trochu moc, nemluvě o tom, že když už přece jen píšu, věnuju se i jiným věcem (článek o tom, co momentálně chystám, na čem pracuju a jak se obecně mám, by měl dorazit v nejbližší budoucnosti), ale dneska večer mě zase jednou osvítilo (respektive mi Múza přihrál nápad, líbat mě údajně nehodlá), a tak jsem během asi dvou hodin dala dohromady tuhle kratičkou povídku. Pravda, nevěnovala jsem jí zrovna hodně času, to uznávám. Ale na druhou stranu se mi líbí, že z toho zase po delší době vyšlo něco relativně krátkýho a... syrovýho? Dá se to tak říct?

Tak přeju hezký počtení a doufám, že se vám to bude líbit... :)

Panebože, CO CHCEŠ?!

Skoro se tomu ani nechce věřit, ale skutečně je to teprve deset dní, co jsem na tenhle blog něco napsala naposledy, a hle! Další článek! A co víc, tentokrát je to dokonce povídka. No, spíš taková minipovídečka. Ale na druhou stranu, jsou to Patrik s Lukym. To by vás mohlo aspoň trochu potěšit, ne? Námět, co mi tak nějak vklouznul do hlavy, tak jsem ho tak nějak prostě zpracovala... A teď jen doufám, že se vám bude aspoň malililililinko líbit...

Vánoční stres

No jo, já vím, já vím, ono je vlastně už skoro po Vánocích, ale co se dá dělat. Poslední dobou jsem prostě neměla vůbec čas na psaní, a to jsem tenhle nápad nosila v hlavě pěknejch pár dní. Jen nebylo kdy ho sesmolit. Až dneska večer jsem se konečně aspoň na chvíli zastavila, no, a tady je výsledek toho zastavení. S kým jiným byste chtěli prožít Vánoce než s Patrikem a Lukym, že ano... ;)

Bezejmenný ex

Ehm... Já už se sem skoro i bojím něco psát, věříte? Je mi dost trapně, že na tenhle blog tak nehorázným způsobem kašlu, ale prostě nějak nemám moc času, a když je čas, tak pro změnu není nálada nebo inspirace... Zkrátka je to všechno na pytel. Ale abyste neřekli, že to tu zase tak zanedbávám (nebo spíš abych to zanedbávání zamaskovala), donutila jsem se přece jen dát dohromady nějakou tu povídku. Malé postrčení od Múzy taky nepochybně pomohlo. Takže, no, tady to máte, a já upřímně doufám, že se vám to bude aspoň trochu zamlouvat... :D

Need for Speed

Zdravíčko. Tohle jste nečekali, co? No, já taky ne. Je tu zase jednou po době jedna povídka. Je značne mizerná, nebo aspoň mně tak připadá. Rozhodně to není to, co jsem chtěla. No, tak to dopadá, když vyjdete ze cviku a marně se do něj snažíte zase dostat. I když si říkám, jestli to vůbec má ještě cenu. Ehm, depresivní kecy stranou. Prostě si užijte čtení, třeba se vám to bude zamlouvat... :)

Proč se prostě, já nevím...

Po dlouhé době tu pro vás mám zase jednu povídku. Byla inspirována tématem týdne 'Nikdy', které sice platilo v minulém týdnu, ale, no, tak to holt dopadá, když někdo nemá motivaci ke psaní povídek. Musím přiznat, že poslední dobou mě to vůbec nebaví, přijde mi to všechno na jedno brdo... A tak. Snad je to jen fáze, která přejde, protože už mě to začíná docela slušně otravovat, abych pravdu řekla. Ale hádám, že jste sem nepřišli číst moje kecy, co? Takže zatím, co já trčím ve Vizovicích, vy si můžete přečíst tuhle povídku. A aby bylo jasno, mám internet v mobilu. Takže já budu vědět, že jste komentovali, a rozhodně mě to potěší... :D

René

Když jsem viděla téma 'Kolotoč lží', říkala jsem si, že je docela vtipný, že jsem na něco v tom stylu už psala povídku minulý týden. Ale vzhledem k tomu, že jsem sem chtěla něco napsat a hledala námět, rozhodla jsem se pokusit inspirovat ještě jednou. Tentokrát z toho vypadlo něco v mnohem uvolněnějším a optimističtějším duchu, vlastně něco, co absolutně nemůžete brát vážně. Někdo z vás možná hlavní hrdiny pozná, jelikož jste tu s nimi už taky párkrát měli čest. Jedná se totiž o ústřední (čistě přátelskou) dvojici ze zatím nezveřejněného minidílka s krycím názvem Bisexuálka... ;)

Vstávej a dej se dohromady

No jo, tak jsem zase jednou tady, zase jednou uprostřed noci (ale bez obav, plánuju co nevidět zaplout do postele), zase jednou s tentokrát jen nepatrně teplou povídkou. Tentokrát je to věc na téma týdne 'Ale mě to nezajímá!', které mě, i když jsem to původně nečekala, nakonec inspirovalo k tomu, abych přece jen něco sepsala. Hlavního hrdinu tohohle krátkého dílka asi někteří už důvěrně znají, protože to není nikdo jiný než můj oblíbený Radeček. (Jen tak mezi řečí, s jeho dotiskem to vypadá optimisticky, chci ho udělat, ale nejdřív musím omrknout svoje úspory.)

Takže... No, asi víte, do čeho jdete, když to rozklikáváte. Je to prostě Radek... =D

Jen se smějte

No, tak jsem tady zase. Vzhledem k tomu, že tahle dějová linka sklidila poměrně úspěch, mám tu pro vás ještě tu jednu povinnou část, kterou jsem minule víceméně slíbila. Tohle je ovšem vážně poslední povídka s touhle trojicí kluků. No, na devětadevadesát procent poslední. Možná pětadevadesát. Ehm... No dobře, prostě uvidíme, co s tím ještě provedeme. Každopádně mezitím si tuhle povídku, přirozeně podle tématu 'Jen se smějte' (poslední dobou mi vážně jde originální pojmenovávání!) hezky užijte. Snad se vám bude líbit. =)

A jen tak mezi řečí, dneska mám tak nějak narozeniny. A ano, komentáře považuji za vhodný dárek... =D

Mučení povoleno

Nevím, jak se tohle stalo. Vlastně to ani nebylo v plánu. Nějakým způsobem se z toho ale plán stal, když se u povídky z minulého týdne objevilo až neskutečně moc komentářů dovolávajících se pokračování. Lidi, potěšili jste mě, a to vážně hodně. Děkuju moc. =) A protože jste potěšili vy mě, rozhodla jsem se vám to nějak oplatit. Takže jsem se chytila tématu 'Mučení povoleno' a to pokračování nějak sesmolila. A když bude zájem, můžu dát dohromady ještě jedno. Vrátka na to jsem si totiž nenechala pootevřený, ale otevřela jsem je dokořán a ještě je zapřela klínem, aby se náhodou nezabouchly... =D

I ty, Brute?

Aleluja, konečně jsem se zase jednou přinutila napsat něco na Téma týdne. Skoro jsem už ani nedoufala, že se do toho ještě někdy pustím. Ale téma 'I ty, Brute?' je prostě něco pro mě, protože, no, přesně to je jedna z mých oblíbených reakčních 'hlášek', takže... Jo, no. Každopádně, tohle začalo jako docela vážná povídka... A pak se to zase nějak zvrhlo. Házím to na to, že se mi v průběhu psaní zase začala vracet teplota. Jo, to jen tak mezi řečí, jsem už tři dny úplně kouzelně nachcípaná. Takže komentáře potěší ještě o něco víc než obvykle. Čímž ale vůbec nic nenaznačuju...

Rande naslepo

Hřejivá výzva: Úkol č. 14 - Příběh o rande naslepo psán v první osobě

Uznávám, že název téhle povídky není zrovna ukázkou geniální originality, ale, ehm... Pomůže mi výmluva,že mě prostě nic lepšího nenapadlo? Veškerou svou kreativitu jsem si vybila na povídku a na název toho zkrátka už moc nezbylo. =D Takže se omlouvám těm, kterým to snad vadí. A všem přeju příjemné počtení. Přísahám, že dílo je lepší než název...

(Jo, a jen tak mezi řečí, krom hřejivé výzvy je tahle povídka ještě volně inspirovaná tématem týdne 'Předsudky'. To jen tak pro úplnost...)

Paradox

Hřejivá výzva: Úkol č. 12 - Příběh, v němž použiješ cestování časem

Tenhle úkol pro mě byl oříšek. Byl to dokonce takový oříšek, že jsem se nad ním zase na pěkných pár týdnů zasekla. Ať jsem se snažila jakkoliv, všechny nápady, co mi přicházely na mysl, vyznívaly jako fanfikce na Doctora Who. Zejména když jsem si řekla, co by se asi stalo, kdyby cestovatelkou v čase byla zrzavá žena. (Víte jak, "still not ginger".) Nakonec jsem vzdala pokusy napsat sci-fi, protože to prostě není moje oblast zájmu, a radši jsem se zaměřila na něco, co mi jde. Možná jde. Snad jde. Ale nebudu vám to vykecávat předčasně. Prostě se pusťte do čtení... =)

Nedopneš kalhoty

Slíbila jsem vám, že když jsem nestihla vánoční povídku, stihnu aspoň nějakou povánoční. A i když mi kapku trvalo, než jsem se k ní dokopala a než jsem se pořádně rozjela (přiznejme si to, dnešní migréna mi zrovna dvakrát nepřidala), nakonec jsem přece jen něco dala dohromady. A i tentokrát je to jedna vaše oblíbená dvojka - Martin a Martina. Tak snad vás zase jednou trochu pobaví... =)

Pan Dokonalej

Po dlouhé době (možná vám to nepřijde, a možná to tak ani není  ten pocit ve mně vyvolává jen moje skleróza spojená s tím, že ten čas prostě při škole ubíhá nějak JINAK) jsem tu zase s jednou povídkou inspirovanou aktuálním tématem týdne. Tentokrát je to téma 'Ďábelští lidé s andělskou tváří'.

No, co na to říct, tohle byla první věc, co mě na to napadla, a ten nápad se mi jednoduše zalíbil. Ta povídka je teplá, ano, ale ne klasicky párová, tak se nedivte. A snad je aspoň trochu vtipná. Doufám. Vy to ale asi zhodnotíte nejlíp, takže... Přeju příjemné počtení a (snad) pobavení. =)

Myslel jsem...

 Hřejivá výzva: Úkol č. 5 - Příběh začínající slovy: "Myslel jsem, že jsem viděl..."

Přiznávám, že tenhle úkol jsem rozepisovala absolutně bez nápadu. Prostě jsem si jen tak sedla a nechala se unášet inspirací. No, nakonec jsem byla unešena poměrně předvídatelným směrem, ale já za to nemůžu. Múza by se urazil, kdybych ho chtěla nějak cenzurovat... (Jinými slovy pozor, tenhle příběh je zase jeden z těch, co pochopí hlavně Whoviani. I'm sorry, I'm so sorry...)

Dvakrát do stejné řeky

A zase budu povídku uvádět slovy, že tu měla být mnohem dřív. Už to začíná bejt trochu trapný. Ale ona měla, vážně. Měla tu rozhodně být před půl desátou, než začne Doctor. Jenže pak jsem se nějak sekla, povídka se prodloužila a já ji prostě nestihla dopsat, takže jsem se k ní zpátky dostala až ve čtvrt na jedenáct, když Doctor skončil. (Zpráva pro Whoviany, co čekají na titulky: Tenhle díl je ZATRACENĚ dobrej. I když Doctora bych v jednu chvíli s velkou chutí zabila.) No, a než jsem ji dopsala... Zkrátka, je skoro jedenáct. No, skluz hodinku a půl, to ještě celkem jde.

Takže, tohle je teplá povídka inspirovaná tématem Platonická láska. Nemám, co víc bych k ní řekla. Snad jen... Užijte si? =)

Pomoc

Tuhle povídku jsem původně plánovala dost jinak, než jak nakonec vyšla. Měla bejt o dost temnější. No, nakonec to nějak nevyšlo a já zase sklouzla do svojí klasiky. Ale tak... Třeba se mi někdy příště povede líp. S tímhle výsledkem jsem ovšem taky docela spokojená, takže tady to máte. Povídka lehce inspirovaná tématem 'Učím se žít'. Tak snad se vám bude líbit... =)
(Jo, a jen tak mimochodem, jsem teď na týden na horách. To jen kdybyste mě snad postrádali. Vracím se příští sobotu. Ale nebojte, něco málo jsem pro vás na tenhle týden sepsala. Jmenovitě tuhle povídku a jeden filmový tip, který vyjde ve středu. A pak se ozvu zase až se vrátím...) =)

A ty jsi...

Mám pro vás jednu dobrou zprávu. Vlastně dvě dobrý zprávy. Možná i tři dobrý zprávy. Wow, nějak jsem se rozjela, ne?

První dobrá zpráva, konečně se mi podařilo zase trochu rozepsat, takže jsem byla schopná vytvořit něco jako povídku. Druhá dobrá zpráva, je to dialogovka, a dialogovky máte rádi, ne? A třetí dobrá zpráva, jak už vám napovídá obrázek... Jsou to Patrik a Lukáš! Takže pokud vám snad tahle dvojka zase začala chybět, no... Teď vám možná zase chvíli chybět nebude. =D (Tolik k mýmu předsevzetí, že se k nim nebudu moc často vracet. No jo, ale když tenhle nápad k nim prostě seděl...)

No nic, radši už mlčím a nechám vás číst. Povídka, co vznikla na téma 'Ztracené vzpomínky'. Upřímně, myslím, že zápletka se po tomto sdělení stala velmi předvídatelnou... =D