Ale to je klučičí!

Aby bylo jasno, jsem si plně vědoma faktu, že název článku zní jako dětský výkřik. To proto, že technicky vzato to dětský výkřik taky je. Konkrétně argument mojí osmileté sestřenky, který použila v okamžiku, kdy jsem jí dnes, když byla na návštěvě, nabízela pustit kreslenou verzi Avengers. A zarputilost, s jakou odmítala i další návrhy (mezi nimi i Harryho Pottera, kterého já osobně sice skoro nemůžu vystát, ale i přesto považuji za poměrně šokující, že ho osmileté děcko nikdy nevidělo), mě přiměla se nad tím tématem 'holčičích' a 'klučičích' věcí trochu zamyslet.

Technicky vzato, já tomu genderovému dělení hraček, filmů, seriálů a dalších hovadinek poměrně i rozumím. Je to přece jen něco, co je v naší společnosti hluboko zakořeněné a 'normální'. Je to něco, co nám maminky a tatínkové odmalička vštěpovali. Holčičky si hrají s panenkami a koukají na pohádky s princeznami, kluci si hrají s autíčky a koukají na pohádky s roboty a superhrdiny. Když se v Tescu podíváte do dětského oblečení, uvidíte to jasně. Holčičí věci na sobě mají růžovou a Hello Kitty, kluci mají ty cool motivy jako Avengers a Star Wars. Přesně, jak se očekává. Protože jinak to co? Nejde.

No, ono to technicky vzato jde, že ano. Rodičům nic nebrání v tom, aby holčičce koupili tričko s Iron Manem, když po něm prahne. Pokud chlapeček prahne po Hello Kitty, je to už trochu větší problém, ale za to může především fakt, že děvče, které se vymyká své typické genderově přisouzené roli, to má přece jen o něco lehčí, než podobně se vymykající kluk. Ale o tom jsem ani tak mluvit nechtěla.

Víte, možná má pravdu moje maminka a já byla vždycky prostě divná. Už jako malá jsem měla vážně v oblibě autíčka. Měla jsem vážně velkou sbírku angličáků. Mezi moje oblíbené animované pohádky patřil Spiderman a Batman a koukala jsem na seriálového Supermana. Ne, že bych si nikdy nehrála s panenkami, těch jsem taky měla relativně dost. A měla jsem ráda i pohádky s princeznami. Prostě jsem nějak nedělala rozdíl mezi 'holčičím' a 'klučičím'. Bylo mi to jedno. A víte co? Rodičům to vážně nikdy nevadilo.

Jak jsem psala, technicky vzato tomu dělení rozumím. Prostě je to historicky zažitý fakt. Ale osobně si myslím, že by bylo záhodno se na to konečně vykašlat a přestat se dětem snažit nutit zájmy na základě toho, jakého jsou pohlaví, namísto na základě jejich osobnosti. Přestat jim říkat, že tohle je pro chlapečky a tohle pro holčičky. Líbí se ti to? Fajn, v tom případě je to pro tebe. To nejhorší, co můžete dítěti udělat, je vnutit mu svoje vlastní předsudky vůči osobám ženského pohlaví, co mají v lásce superhrdiny. Protože ani když to uděláte, nemáte jistotu, že vaše malá princezna zůstane princeznou. Jen si bude připadat strašně divně, když v pozdějším věku zjistí, že i když se od ní očekává láska k romantickým komediím, ona má přece jen radši toho Iron Mana, tak co s tím?

Problém je v tom, že krom rodičů tohle dělení podporují i snad všechny společnosti, kterých se to týká. Marvel pravidelně vynechává z oficiálního merchandise Black Widow (a taky Hawkeye, což ovšem nebude genderový problém, že), docela nedávno se řešilo, že k sedmé epizodě Star Wars se skoro nedají sehnat hračky s Rey... Holky zkrátka nejsou cílovou skupinou těchhle 'akčáren'. Jasně, ne, že by každá holčička nutně potřebovala holčičí akční figurku, co si vzpomínám, mně ženské hrdinky mohly vždycky vlézt na záda. I jako malá bych nejspíš skočila po tom Iron Manovi. Ale samotný ten princip vynechání prakticky jediné významnější ženské postavy něco naznačuje. U typicky princeznovských pohádek zase nenajdete hračky cílené na klučičí publikum, i když princové v nich nezpochybnitelně jsou. I když uznávám, že patrně bude větší procento holek, co mají rády superhrdiny, než kluků, co mají rádi princezny...

A tak si to, že se jim má líbit jen to, co se pro ně hodí, prostě děti vesele ponesou do puberty a dospělosti. Kde je tohle dělení přirozeně nadále podporování, třeba už jen tím, že i když v pánském oddělení oděvů visí Marvel a Star Wars, v dámském najdete leda tak Hello Kitty a Mumínky. A i když hledáte na internetu, v těch pánských tričkách jsou prostě mnohem lepší motivy. Vezměte si třeba i takové metalové kapely. I ty zpravidla mají minimálně pět designů pánských triček, kdežto v dámském jen jeden, maximálně dva. Protože, vážení, ani metal není pro holčičky.

A budou tu vznikat další a další typické holky, co se budou u akčních filmů tvářit otráveně, protože se to od nich čeká, a kluci, co budou okatě zívat u filmů romantických, protože to se čeká zase od nich. Já jen tiše doufám, že jich bude méně a méně.

Jistou naději mi dává ten malý chlapeček, co se nedávno v Tescu přehraboval figurkami Avengers a trval na tom, že chce buď Scarlet Witch, nebo Natashu. Odešel se Scarlet Witch. A jeho maminka ani nepípla o tom, jestli by radši nechtěl Kapitána Ameriku...