3 – Šlehačka

Tak si říkám, že vy, co máte čtvrteční dopoledne aspoň relativně volná, asi musíte milovat můj aktuální rozvrh, co mě nutí dávat sem kapitoly Patrika s Lukym už takhle brzo dopoledne. Připočtěte k tomu ještě to, že poslední dobou i když vstávat nemusím, stejně jsem vzhůru tak v osm... Jo, dneska je kapitola zkrátka extra brzo. Snad z toho máte aspoň trošku radost. =D

K organizačním věcem, na příště jste si odhlasovali téma Lávová lampa, což mě jistým způsobem potěšilo. Ne, vážně, sice mě na to ještě nic nenapadá, ale už se těším, až něco vymyslím... =D A samozřejmě, že můžete hlasovat i o téma přespříští. Žádná originální témata tu tentokrát nemáme, ale snad si něco vyberete. Tak mě překvapte.

A teď už si jděte hezky přečíst kapitolu o šlehačce. Možná vás potěší, že tentokrát je zase jednou trochu víc ujetá, aspoň pokud můžu soudit. Řekla bych, že se trochu vracíme ke kořenům. Tak schválně, co na to řeknete... =)

„Tak ještě jednou, Patriku. Kde je?“
„Neřeknu. Ani omylem. Ty ji použiješ na věci, na který se používat nemá.“
„Zrzounku, lásko, nechci ti do toho kecat, ale já ji použiju v souladu s jejím původním účelem.“
„V souladu? Budu ti muset zakázat koukat na dokumenty.“
„Blá, blá, blá. Kde je ta šlehačka, Patriku?“
„Řekl jsem, že to neřeknu. Chceš s ní plýtvat!“
„Slibuju, že hned zejtra koupím novou, spokojenej?“
„Ne. Měl jsem s ní jistý plány na dnešní večer.“
„Použít ji tak, jak se používat má?“
„No, rozhodně jsem ji nechtěl plácat na nějaký pitomý kafe.“
„Tak na zmrzlinovej pohár?“
„No, jak se to vezme. Zmrzlinu bych asi nepoužil, ale nejspíš by byly ve hře nějaký sladký polevy. Zejména čokoládová.“
„Proč jen mám pocit, že si to všechno teď vymejšlíš? Přiznej se, co jsi DOOPRAVDY měl v plánu na večer, než jsem řekl, že budu potřebovat šlehačku, abych ji mohl dát mámě a ségře na kafe, až se staví na návštěvu?“
„Vím já? Tak nějak jsem žádnej plán neměl. Ale to neznamená, že ta šlehačka by se toho nutně neúčastnila!“
„Patri, nebuď zatracená buzna a dej mi tu pitomou šlehačku. Vždyť na kafe jí stejně stačí jen troška, ručím ti za to, že na večer jí zbude dost a dost.“
„Ale když budu vědět, že byla poskvrněna použitím na něco tak všedního jako kafe, že není jen naše...“
„Zrzounečku, proč jen mám pocit, že teď si ze mě prostě už jen utahuješ?“
„No, možná docela maličko. Ale tu šlehačku nedostaneš.“
„Fajn. V tom případě si ji budu muset najít sám.“
„Hodně štěstí. Ale upozorňuju tě, že jsem zvolil nesmírně důmyslný úkryt. Musel bys bejt geniální, abys na to přišel. Muhahaha.“
„Víš, ten ďábelskej sních by byl mnohem efektnější, kdybys u něj aspoň odložil časopis.“
„Kušuj. A jdi si hrát na detektiva.“
„Hm... Fajn. Tak se na to podíváme. Po tý zprávě, že máma se ségrou přijdou na návštěvu, jsi mě poslal uklidit ložnici, kdyby se tam chtěly podívat. Ty jsi tam od tý doby nebyl, takže tam není. Musel jsi ji schovat během tý doby, takže bude někde ve zbytku bytu. V kuchyni a v obýváku by to bylo moc nápadný, takže někde jinde. Ale neslyšel jsem žádný dveře, takže nebude v tvý starý ložnici, jelikož ta je zavřená. Dveře od koupelny jsou ovšem otevřený, takže... Je ve skříňce na ručníky?“
„!!!“
„Trefa?“
„Mám jen jednu otázku. JAK?“
„Jak jsem řekl. Nejdřív logická úvaha. A pak jsem si prostě tipnul. A teď mě omluv, jdu pro šlehačku.“
„Víš, Luky, ono by vlastně bylo docela chytrý pro ni nechodit.“
„A to jako proč?“
„To neřeš. Prostě by to bylo lepší.“
„Patriku, nechtěl by ses mi s něčím svěřit?“
„Já? Proč?“
„Ále. Jen tak.“
„Ne, jen tak bych se rozhodně... Lukáši, kam jdeš?!“
„Já nikam nejdu. Já už došel. Do koupelny.“
„Tak odtamtud koukej ale okamžitě vypadnout!“
„Jo, jen co vezmu tu... Ehm, Paťulínečku? Vážně mi nechceš něco říct?“
„Měl bych?“
„No, tak trochu. Nekupovali jsme tuhle šlehačku náhodou na začátku tejdne?“
„Tak to vážně nemám ani to nejmenší tušení. Proč?“
„Já jen, že i kdybys s ní měl na večer něco v plánu, nejsem si tak docela jistej, jestli by z toho něco bylo. Protože je skoro prázdná.“
„Ehm...“
„Patri, nedělal sis tu příjemný sexy odpoledne sám se sebou, viď?“
„Když si dělám příjemný sexy odpoledne sám se sebou, šlehačku na to většinou nepotřebuju. Sexy to bejvá i tak.“
„Přísahám, že sem budu snad muset fakt nainstalovat skrytou kameru.“
„Klidně ani nemusí bejt skrytá.“
„Ach, můj... Tak moment. Co se teda stalo s tou šlehačkou?“
„Radši bych to nekomentoval, Lukášku, kdyby ti to nevadilo.“
„Věříš, že i docela vadilo? Nebo jestli to chceš vysvětlovat přímo před mojí mámou, který jsem to, že si bude moct dát šlehačku na kafe, už slíbil...“
„Hele, na kafe tam ještě bude!“
„Ano, ale kdybys měl nějaký plány na večer, tak na ty zaručeně ne.“
„No, štěstí, že máme ještě ty polevy.“
„Patri...“
„Ne. Neřeknu ti, co se stalo se šlehačkou. Ale varuju tě, nedívej se do mrazáku.“
„Co, schováváš tam mrtvolu?“
„Ne, mrtvolu ne, ale prostě se tam... Hej! Něco jsem řekl!“
„Ano, a mělo to asi stejnej efekt jako velkej červenej čudlík s nápisem 'nemačkat, může způsobit konec světa'. A ty jsi VĚDĚL, že ho to bude mít.“
„...“
„Mlčení znamená souhlas. Ale abych se přiznal, nějak nemůžu najít, co že tu... Tak moment. Kam se poděla ta kávová zmrzlina, co jsme taky kupovali pár dní zpátky?“
„Ehm...“
„Patri, nemůžu se zbavit dojmu, že jsi tu šlehačku přece jen použil přesně v souladu s tím, jak se má používat.“
„Tohle odmítám komentovat.“
„Nech mě hádat. Jak jsem tě předevčírem odlákal od překládání a ty jsi říkal, že jestli kvůli mně nebudeš stíhat uzávěrku, tak to nedopadne dobře...“
„Jo, měl jsem trochu problém vyrovnat se se stresem.“
„Takže jsi tu poslední dva dny seděl, překládal a cpal se u toho zmrzlinovejma pohárama?“
„Ehm, jo. Mimochodem, zmiňoval jsem se, že vynáším koš? A přestaň se tak uculovat!“
„Promiň, ale já si nemůžu pomoct. Je to sladký. Víš, od tý doby, co ses definitivně nechal přesvědčit, že je mi naprosto jedno, jestli máš o pár kilo víc nebo míň, tě mám ještě radši...“
„Tak po tomhle budu mít spíš těch víc. A víc a víc a víc.“
„Nevadí. Od svatby jsi stejně trochu zhubnul. To víš, ten věčnej sport...“
„Pitomečku jeden...“
„Taky tě miluju, zrzounku.“
„Myslíš, že ta šlehačka bude stačit? Já jen, že bych kdyžtak zajel na rychlej nákup, než dámy přijdou.“
„Neboj. Bude to v pohodě. Radši bysme tu měli ještě trochu poklidit. Koukám, že tomu ses ve svým stresu taky zrovna nevěnoval.“
„Na moji obhajobu, nebyl jsem sám, kdo na to kašlal, manžílku. Pokud si dobře vzpomínám, ty jsi včera přišel z práce, navečeřeli jsme se, a pak jsi mě tak nějak... odvlekl do ložnice. Tuším, že jsem zkoušel nadhodit, že ve dřezu je nádobí, ale ty jsi to nějak-“
„Ano, ano, neboj, já to umyju. Víš, co bys zatím mohl udělat ty?“
„Odklidit viditelný a snadno objevitelný lubrikanty?“
„Jo, a taky tu svoji hračku, co používáš, když přes den náhodou narazíš na pěknej... film...“
„Ano, prosím.“
„A koukni se, jestli na gauči není nějakej flek, kterej jsme přehlídli.“
„No, včera mi zrovna ze lžičky upadla trocha tý zmrzliny se šlehačkou. Ale mám pocit, že by nám nikdo neuvěřil, že ten flek je vážně od toho.“
„Výborně. Vydrhnout.“
„Ano, pane!“
„Jo, a omrkni koupelnu, ano? Jestli jsme tam něco nenechali.“
„Víš, jeden by skoro řekl, že se za to, co jsi, snad stydíš.“
„Ale kdepak. Jen nechci uvádět svoji rodinu do rozpaků. Koneckonců, stačí to, co jsme vyváděli o svatební noci, že...“
„Taky pravda. Mimochodem, kdy že mají dorazit?“
„No, asi tak... za dvacet minut.“
„Co? Máme na úklid dvacet minut?!“
„Bylo by to přes půl hodiny, kdybys nedělal takový potíže kvůli šlehačce.“
„Hezounku... Nekecej a myj nádobí, ano? A hoď po mně něco, čím bych mohl vyčistit ten gauč.“
„Jeden by skoro řekl, že se za to, co jsi, snad stydíš.“
„Ne. Jen nechci tvoji rodinu uvádět do rozpaků. Krom toho, tvoje ségra by se hihňala. A v žádným případě by mi nevěřila, že je to zmrzlina.“
„No, abych se přiznal, taky mám jistý pochybnosti. Přísahal bych, že na tom místě jsme...“