čtvrtek 6. března 2014

2 – Fotky

Přiznávám se rovnou, tahle kapitola za moc nestojí. To neříkám, abych vás donutila mě chválit, vážně ne. Prostě mám pocit, že to za moc nestojí. Je to kapitola psaná včera večer, šitá horkou jehlou. Měla jsem toho prostě poslední tejden do školy víc, než by bylo zdrávo, a až dneska mi došlo, že tu kapitolu prostě nemám. Tak to berte na vědomí, prosím. A mimochodem, musela jsem ji přednastavit, proto vychází tak hezky v jedenáct...
Na příště jste si odhlasovali téma Šlehačka, které bylo v hlasování už podruhé. Tentokrát si to zpracování vybojovalo. A samozřejmě, že můžete hlasovat zase o přespříští námět. Tak do toho.
A teď si jděte přečíst Fotky. Ale nezapomeňte, co jsem říkala. Tohle fakt není zrovna top kapitola...


„Přísahám, delší den než dnešek jsem ještě nikdy nezažil.“
„Myslím, že to jsem od tebe už párkrát slyšel, Lukášku.“
„Kušuj. Dnešek byl FAKT nejdelší.“
„I to jsem už párkrát slyšel...“
„Zlobíš, Patri.“
„Tak copak se dělo? Nemohl ses snad dočkat svého milovaného manžílka?“
„Jsi můj manžel už skoro dva týdny. Promiň, doba novomanželskýho nadšení už pominula.“
„Myslím, že dneska jsi bez sexu. A to, co se ti dělo v práci, mě už ale vůbec nezajímá, abys věděl.“
„Fajn. Říkat ti to nemusím. Taky to nebylo zas tak zajímavý. Jen otravný.“
„Nech mě hádat. Zase jsi musel někomu vysvětlovat, proč se najednou jmenuješ Šedivý?“
„Přesně tak, lásko moje. Přesně tak. Dneska hned třem lidem. A jeden z nich byla ta zrzka, co po mně jede.“
„Au. Chudák. Asi ji hodně zklamalo, že přece jen nejsi heterák, co?“
„Myslím, že po tom, jak jsi jí tehdy volal, jí došlo, že nejsem.“
„No, ale znáš to. Pořád v ní hořel slabý plamínek naděje, že by to mohla být jen fáze, že jsi prostě jen zmatený, ale že ona tě z toho dokáže vyléčit a vrátit tě na správnou cestu... Ale teď, když se ukázalo, že jsi registrovanej, je to definitivní potvrzení toho, že jsi prostě obyčejná buzna, a to bylo jako nůž zaražený hluboko do jejího citlivého srdce...“
„Mezi náma, podle toho, co na mě štěkala, nepatří její srdce zrovna k nejcitlivějším.“
„Hm?“
„Shrnul bych to tak, že homosexualitu toleruje, ale když si hrajeme na svatbu, tak to jako už docela přeháníme. A co budeme chtít příště, dítě?“
„No, možná časem...“
„Ještě ji podporuj.“
„A co jsi teda udělal? Řekl jsi jí, ať si laskavě najde jinýho trenéra?“
„Přesně tak. Tak to šla udělat. Šla přímo za naším velkým šéfem. A ten jí doporučil, aby si laskavě našla rovnou nový fitko.“
„Já ho prostě miluju.“
„Dovol? JÁ jsem tvůj manžel, zrzounku, kdybys zapomněl!“
„Ale prosím tě, dva tejdny, doba novomanželskýho nadšení dávno pominula.“
„Pitomečku zrzavej.“
„Mhm... A to bylo všechno? Jedinej problém bylo to, že se lidi ptali, proč jsi změnil jméno? To není neobvyklá situace, víš jak...“
„No, bylo toho víc, ale to není zajímavý. Klasický trenérský problémy. Zkrátka, některejm lidem nevysvětlíš, že to, co říkáš ty, je spíš pravda než to, co jim poradil někdo na internetu, protože ty o tom fakt něco VÍŠ... Ale to nic. Neřeším. Jen to umí hodně prodloužit den, když se s někým už dvacet minut hádáš o svejch postupech...“
„To chápu. Jinak dobrý?“
„V pohodě. Ale mimochodem... těšil jsem se na tebe.“
„Najednou se lísáš a dáváš mi pusu?“
„Patri...“
„No jo, fajn. Taky jsem se těšil.“
„Tak se mi to líbí. Doufám, že ses aspoň těšil na totéž, na co jsem se těšil já.“
„Pochybuju. Já se určitě netěšil na to, jak se rozvalím na gauč a pošlu tě, abys mi udělal kafe.“
„Zatraceně. Začínám bejt průhlednej.“
„Poněkud.“
„Proč ses teda těšil ty?“
„Jirka mi konečně přinesl fotky ze svatby. Mimochodem, vyřiď mu, že jeho přítelkyně je v tomhle fakt SKVĚLÁ, a kdyby se tím snad chtěla začít živit, jen do toho, dám jí jen to nejlepší doporučení.“
„My už máme fotky?“
„Jo, hezounku, my už máme fotky.“
„A nech mě hádat. Ty se nemůžeš dočkat, až mi je ukážeš, mám pravdu?“
„Samozřejmě, že máš.“
„Doufám, že žádná z nich není nějak... nepřístojná.“
„No, je tam jedna, na který mě držíš za zadek, ale předpokládám, že tu si nebudeme nechávat vytisknout. I když... Ne, beru zpátky, přesně tu si vytisknout zaručeně necháme.“
„Někdy jsi vážně hroznej, Patriku, uvědomuješ si to? Neskutečnej.“
„Mhm...“
„Hodláš ji ukazovat každýmu, kdo bude chtít vidět naše svatební fotky, co?“
„No, vlastně myslím, že bysme ji měli dát hned na začátek alba, pěkně na první stránku. Aby ji viděl každej, kdo to album otevře.“
„Maminko...“
„Jo, i obě maminky, přesně tak.“
„Ale tím pádem i tví bráchové.“
„Prosím tě. Bráchové se nikdy na moje svatební fotky koukat nebudou. Nekoukali by se ani na ty VLASTNÍ. Znáš to, romantická sentimentalita.“
„Tak mi tu fotku ukaž, prosím tě...“
„Nic takovýho. Hele, pracky pryč od mýho notebooku! Pěkně od první.“
„Jen tak ze zvědavosti, kolik jich je?“
„No, asi... stovka.“
„STOVKA?“
„Hele, na to, že jsou to přípravy, svatba, hostina a celej večer... Není to zase tolik.“
„No, to je možná pravda, ale...“
„A to jsou podle Jirky jen ty dobrý. Prej pomáhal s výběrem. A když budeme chtít, můžeme dostat i ten zbytek.“
„Řekl bych, že stovka nám stačí, co myslíš?“
„Rozhodně. A do alba tak padesát?“
„Nezdá se ti to trochu... Ne, nech mě hádat. Ty jsi jich už vybral padesát, co chceš dát vytisknout, co?“
„No, vlastně šestapadesát, ale doufám, že těch šest mi pomůžeš ještě vyškrtnout. Víš, ať máme hezký, kulatý číslo...“
„Takže to nebude jen o prohlížení fotek, zrzounečku?“
„Promiň.“
„Asi budu nejdřív potřebovat to kafe.“
„Teď mi došlo, že když vezmeme i tu fotku, kde mě držíš za zadek, je to sedmapadesát.“
„Nebylo by praktičtější to v tom případě zaokrouhlit na šedesát? Víš, vybrat ještě tři další fotky.“
„Tak jako teoreticky...“
„Nebo víš co? Na kolik fotek máš vybraný album?“
„Ehm, no... Řekl bych, že tak na...“
„Nech mě hádat. Stovku?“
„Přibližně. Ale těch fotek je o něco víc než sto. A já nechtěl zbytečně utrácet. Víš, už takhle to nebude docela levný a...“
„Víš co, Patri? Uvař mi to kafe. Probereme to. Vyřadíme těch pár, co za to nestojí... A těch zbylejch sto nebude zas tak velká investice, když vezmu v úvahu, co nás stála svatba.“
„Taky fakt. Ale...“
„To kafe, zrzounku, ano?“
„Luky, tohle vůbec není fér.“
„Život vždycky nebejvá fér.“
„Ale nejdřív chci, aby ses na ně jen mrknul, ano? Jen si je prohlídnul. Pokochal se. Až PAK budeme vybírat.“
„To jako že se tou stovkou fotek budeme muset probrat dvakrát?!“
„Mám ti uvařit hodně silný kafe, co?“
„Víš, mám moc rád, když mi připomínáš, proč jsem si tě vzal, Patri.“
„A to počkej večer v ložnici.“
„Já myslel, že jsem dneska bez sexu.“
„Ale prosím tě. Jako bys mi někdy věřil, když tohle řeknu...“

4 komentáře:

  1. katka ještě ti tak příště na něco skočím náhodou bezva díl a ke všemu se zbavili té zrzky

    OdpovědětVymazat
  2. Kéž by existovalo víc lidí jako Lukášův velkej šéf...
    Kapitola mi nijak podprůměrná nepřijde, znovu mi dokázala vykouzlit úsměv na tváři. :3 <3

    OdpovědětVymazat
  3. Nam se tato kapitola opet moc libila, zasmaly jsme se a to je dulezite.:) Opet chvalime a spechame precist dalsi!

    P. a K.

    OdpovědětVymazat