4 - Lávová lampa

Ano, ještě pořád chodím ve čtvrtek do školy tak, že vám sem musím dávat kapitolu takhle brzo. Předpokládám, že se nenajde nikdo, kdo by si na to stěžoval. Teda, kromě mě, protože nemám zrovna moc času a kapku nestíhám. Což, uznávám, je jen můj problém, ehm.

Na příště jste si zvolili téma Polární záře. Pokud vás to zajímá, ano, mám už jistý nápad, jak to zpracovat. A vy zatím můžete hlasovat o přespříští téma, kterým mě můžete dostat do úzkých tak, jako jste mě dostai tou Lávovou lampou.

Doufám, že ten výsledek není tak špatný. Je to zase tak trochu klasika,co se těhle dvou týče. Tak si to hezky užijte... =)

„Hele, Luky, víš, co jsme ještě společně nikdy nedělali?“
„...“
„Luky?“
„...“
„Lukášků...“
„Vydrž. Odstavec.“
„Myslíš, že na to budu brát ohledy? Mám v živý paměti, jak jsi ty před pár dny bral ohledy na to, že bych rád dopřeložil aspoň větu.“
„...“
„LUKY!“
„...“
„Víš, asi se teď zvednu, nastrojím se, zajdu do klubu, sbalím tam nějakýho pěknýho kluka a nechám se přefiknout na záchodech.“
„Bav se.“
„No tak, LUKÁŠI!“
„Ale mimochodem, než ty se nastrojíš, tak ten klub zavřou. Koneckonců, je... deset večer.“
„Jsi zlej.“
„Možná malinko.“
„Už jsi dočetl ten blbej odstavec?“
„Ano, prosím. Tak co jsi předtím říkal?“
„Chceš mi říct, že jsi mě neposlouchal?“
„Ehm, promiň, ale když jsem zabranej do knížky a ty na mě najednou něco vybafneš, nejsem nějak schopnej zachytit, co to bylo.“
„!!!“
„No co? Normální manželství, ne?“
„Asi chci rozvod.“
„Oba víme, že by sis radši usekal všechny prsty, než abys po tom všem podepsal rozvodový papíry. Tak co jsi říkal?“
„Ptal jsem se, jestli víš, co jsme ještě společně nikdy nedělali, Lukášku.“
„Hm, společně? No, ono je toho vlastně dost. Třeba neskákali s padákem. Nelezli po horách. Nekupovali postel. I když to poslední nás asi docela brzo čeká, jestli budeme pokračovat tímhle tempem...“
„Myslel jsem, co jsme nedělali a dá se to dělat v tomhle bytě.“
„Nečistili si zuby?“
„Fakt ne?“
„No... Myslím, že ne. Dřív jsi nevstával v době, kdy jsem vstával já, a teď mi zdvořile nepřekážíš v koupelně, večer se tam taky nějak míjíme, takže...“
„Hm, máš pravdu. Ale na to jsem nemyslel!“
„Tak na co jsi myslel, zrzounečku? Teda, počkej, ne, radši to neříkej. Dám krk na to, že to bylo neslušný, co?“
„Proč by mělo bejt?“
„Znám tě. Bylo to neslušný.“
„Náhodou... Myslel jsem na naši lávovou lampu.“
„MOJI lávovou lampu.“
„Kam se podělo společný vlastnictví?“
„Zrzounku, mám v živý paměti hned několik výrazů, kterejma jsi tu lampu nazval. Ani jeden nebyl lichotivej. Nemluvě o tom, co jsi v souvislosti s ní řekl O MNĚ. Kdybych měl citovat-“
„Já vím. Byl jsem v bytě pět minut a řekl jsem, že podle tý lampy bych poznal, že jsi gay.“
„Pamatuješ si to?“
„Jasně. Podíval ses na mě tehdy tak, že jsem myslel, že mě ven vyprovodíš zavřenejma dveřma...“
„Byl jsem v silným pokušení.“
„Ale teď už víš, že by ses o hodně připravil, viď?“
„No, dejme tomu... Hele, a co jsme ještě v tomhle bytě společně nedělali a souvisí to s MOJÍ lávovou lampou? Protože zapnutou jsme ji už párkrát měli, ne?“
„To jo. Ale...“
„Počkej. Nesouložili jsme u ní, co?“
„Mhm, hm...“
„Takže jsem měl pravdu. Bylo to neslušný.“
„No dovol? Sex je dokonale slušná a naprosto přirozená věc, nic, za co by se měl člověk stydět! Ani když si to chce rozdat ve světle lávový lampy!“
„Takže najednou není trapná a pozérská?“
„...“
„No jo, prosím tě. Tak ji jdi zapnout. Ale řekni mi, co tě na tu myšlenku vlastně přivedlo?“
„Ani nevím. Jen jsem prostě tak přemýšlel... Říkal jsem ti, že když si půjdeš číst, začnu se nudit a přemejšlet o blbostech, ne?“
„Pokud budeš vždycky přemejšlet o takovejch blbostech, musím si asi číst častějc.“
„To nebude nutný. Příště klidně přejdu k sexu rovnou, hezounku.“
„Jo, to mě ani trochu... Ehm, moment, teď mi něco došlo. Říkal jsi, že jsme tohle ještě nikdy nedělali SPOLEČNĚ. Říkáš to proto, že předpokládáš, že já sex ve světle týhle lávový lampy už měl, nebo proto, že TY-“
„Nebudeme se přece šťourat v minulosti, ne? Koneckonců, ta je dávno mrtvá, pohřbená...“
„Ty zrzavej hajzlíku. Takže sis to tu s někým rozdával, i když jsme měli jasnou dohodu, že sex v obýváku nepřipadá v úvahu?“
„Víš, že jsem to dělal. Mimochodem, dělal jsi to taky.“
„A rozsvěcel sis k tomu MOJI lávovou lampu.“
„Naši.“
„Tehdy byla moje.“
„Přiznáváš, že teď už je naše?“
„Jen jedna otázka.“
„S Vítkem jsem ji nikdy zapnutou neměl. Proboha. Dokážeš si představit, jak by se tvářil, kdybych to jen navrhnul?!“
„Jako by se vzápětí chtěl vyprovodit zavřenejma dveřma?“
„Správně.“
„Vítek neví, co je hezký. A zrovna tohle musí bejt hodně hezký. Ty a to oranžový světlo...“
„Hele. Brzdi. Nevzrušuj se preventivně. Ta lampa se musí stihnout zahřát.“
„Co kdybys skočil zhasnout, hm?“
„To se budeš preventivně vzrušovat.“
„Preventivně se vzrušuju skoro od chvíle, co jsi to navrhnul.“
„Jo? Tak čím to, že jsi dělal takový drahoty?“
„Ále, jen tak z principu.“
„Tak z principu. Takže, čistě z principu, nechceš jít zhasnout ty?“
„Křeslo je blíž k vypínači než gauč. Krom toho, ty z toho křesla stejně musíš vstát, abys mohl jít za mnou na gauč.“
„Tvoje logika má něco do sebe.“
„Díky, já vím.“
„No fajn. Tak já teda jdu. Mimochodem, když už stojím-“
„A pak kdo se tady preventivně vzrušuje.“
„Ha. Ha. Ha. Pitomečku. Když už jsem NA NOHOU, podíval by ses, jestli je pod konferenčákem dostatek lubrikantu? Nerad bych zase v nejlepším musel pro nějakej běžet. A ještě míň rád bych pro něj nechal běžet tebe.“
„Včera jsme sem dávali novej.“
„Výborně. V tom případě... zhasínám.“
„A já vypínám televizi.“
„Mimochodem, ten nápad s lávovou lampou jsem dostal jen díky pornu, na který jsem se odpoledne koukal.“
„To jsem očekával.“
„Výborně. Já jen, aby mezi náma bylo jasno.“
„Je mezi náma jasno. Tak pojď sem, zrzounečku.“
„No, možná bych čistě Z PRINCIPU mohl taky trochu dělat drahoty. Chápeš, jen abys nemyslel, že to se mnou máš moc... Lukáši, koukej mě postavit zpátky na zem!“
„Promiň, ale to nepadá v úvahu. Pokud máš zájem, ochotně tě položím na gauč.“
„Ty vůbec nemáš smysl pro humor, víš to?“
„Chceš na gauč?“
„Co myslíš? Samozřejmě, že chci...“