Kolik?

Čím to je, že na dobu, kdy nejsem doma, se vždycky snažím nastavit článek, i když vím, že když bych doma byla, nejspíš bych se na něj vykašlala? Ehm, nevadí. Jsem teď na víkend pryč, ale byla jsem hodné děvče a napsala jsem vám tuhle povídku. Je to takové moje standardní gay dílko, takže víte, co si máte představovat. =D

A jen tak mimochodem, je inspirované TT 'Téma, o kterém nikdo nemluví'. To jen abyste věděli. Tak přeju hezké počtení... =)

„Takže s kolika chlapama jsi přede mnou spal?“
Zděšeně jsem se na něj zadíval. Jeho úsměv byl dokonale... milý. A pohled v jeho očích naprosto nevinný. Jeho tvář zkrátka vypadala až podezřele perfektně.
„Ehm...“ odkašlal jsem si.
„Abych ti to ulehčil, ano, myslím jen ty, se kterejma jsi došel až přímo k šoustání, orální sex a další podobný aktivity se nepočítají.“
„Lásko, jen tak mezi náma... Nepřijde ti, že tohle je téma, o kterým není zrovna vhodný mluvit?“
„Hm,“ přimhouřil oči. Teď už nevypadaly tak nevinně. „Je to dost vysoký číslo, co?“
„Říkám. O tom se nemluví,“ kousl jsem se do rtu.
„Hm,“ zopakoval. „Fajn. Tak nic.“
Vzdychl jsem, když se vrátil ke čtení knížky, kterou odložil jen proto, aby mi mohl položit tu prvotní otázku. Četl si ovšem tak okatě, že jsem si byl skoro stoprocentně jistý, že je to jen taktika, jen způsob, jak mě donutit odpovědět, prostě docela normální past.
Ale já se stejně nechal chytit.
„Je to HODNĚ vysoký číslo.“
„Kolik?“ zeptal se.
„Promiň, přesně spočítaný je nemám,“ ušklíbl jsem se. „Proč to vlastně chceš vědět?“
„No, jsme spolu přes půl roku. Myslím, že je čas na trochu tý vztahový upřímnosti, ne?“ pokrčil rameny. „Ale nevadí, nemusíš mi to říkat. Prostě to ignoruj. Budeme si povídat o něčem jiným. Nebo si tu budu jen číst. Mimochodem, kolik je? Musím chytit autobus v osm.“
„Chceš jet domů?“ pozvedl jsem obočí. „Já myslel, že tady hodláš spát.“
„Promiň, zítra jdu do práce. Potřebuju se vyspat.“
„Víš, že to můžeš i tady, ne?“
„Tvoje postel je hrozně nepohodlná a ty mě vyspat nenecháš.“
„Moje postel je mnohem pohodlnější než ta tvoje. A moc dobře víš, že sex není nutnej, stejně si tak můžeme jen lehnout a SPÁT.“
„Lepíš se na mě.“
Zvedl jsem oči v sloup a hlasitě vzdychl.
„Víš, jsi HROZNĚ průhlednej. Vím přesně, o co ti jde, tak si nech tyhle pitomý taktiky, který stejně zabíraj jen mezi ženskejma a heterákama, a-“
„Tak kolik?“ zeptal se.
„O tom se nemluví,“ odpověděl jsem.
„Proč?“
„Protože to spadá do tý oblasti vztahový upřímnosti, která mě už několikrát stála vztah, proto,“ frkl jsem.
„Ale no tak. Vážně myslíš, že začnu vyvádět jen proto, že mi řekneš, s kolika chlapama jsi spal? Neptám se, abych tě za to mohl seřvat, jen chci bejt... informovanej.“
„A k čemu ti ta informace bude?“ pozvedl jsem obočí. „Vážně. Není lepší žít v blažený nevědomosti? Jak by ti bylo, kdybych se já tebe zeptal, kolik chlapů jsi měl v posteli, než jsi potkal mě?“
„No, omezení na postel by nám to číslo o něco snížilo,“ zamyslel se. „Ale bez toho omezení... Něco mezi čtyřiceti a padesáti.“
Vytřeštil jsem oči.
„Já se ale neptal!“
„Ale já ti to řekl,“ olízl si rty. „A nemám s tím problém. No tak, kotě. Věděl jsem, jakou máš pověst, když jsem si s tebou začínal, a nezastavilo mě to. Jestli myslíš, že když mi teď řekneš o dvou stovkách milenců, tak to se mnou sekne. Koneckonců, s tím číslem počítám.“
„PROSÍM?!“ vyjekl jsem. „Tak tolik jich rozhodně není!“
„Sto devadesát devět?“ naklonil hlavu.
„Ehm, jakou že jsem to měl pověst, když sis se mnou začínal?“ zamračil jsem se.
„Dost mizernou.“
„Jo, to jsem tak nějak pochopil. Ale nějaký... detaily?“
„Detaily dostaneš, až mi řekneš, s kolika chlapama jsi přede mnou spal,“ oznámil mi se širokým úsměvem.
„Bože můj,“ zavrtěl jsem hlavou. „Fajn. Něco kolem osmdesáti, možná o pár míň nebo víc, přesně to fakt nevím. Spokojenej?“
„Osmdesáti? Tak to musím říct, že to, co mi o tobě říkali, bylo značně přehnaný. Kruci.“
„Promiň,“ odkašlal jsem si. „Ale mám dojem, že jsi snad zklamanej, že jsem spal JEN s osmdesáti chlapama.“
„No jo, když...“ Položil knížku, kterou dosud pořád držel v ruce, na konferenční stolek a propletl prsty na rukou. „Fajn, řeknu ti pravdu, kotě. Dneska odpoledne jsme se s klukama nad kafem tak trochu bavili o tom, čí přítel s kolika chlapama spal. Mimochodem, oni to o tom svým všichni věděli, jen já ne. Tak jsem dostal za úkol zeptat se. Dovol, abych ti oficiálně pogratuloval, tvůj výsledek je zdaleka nejnižší.“
Pomalu jsem začínal chápat.
„Tak kolikrát budeš ty vaše příští schůzky nad kafem platit?“
„Pětkrát,“ zabručel.
„A neměl by to náhodou platit spíš ten, co má doma největší kurvu?“ ušklíbl jsem se. „Kdo to byl, mimochodem?“
„O tom se přece nemluví.“
„Ach, bože...“ zvedl jsem oči v sloup. „A mezi náma, proč jsi mi to takhle nemohl vysvětlit a prostě se zeptat, místo toho, abys ze mě to číslo tahal těma svejma... metodama jak z blbýho romantickýho seriálku?“
„Není to jasný? Kdybych ti řekl, o co jde, tak bys to číslo schválně zvednul, což by značně ovlivnilo výsledky,“ zakřenil se. „Krom toho, chtěl jsem to sám vědět. I když podle tvejch zkušeností bych vážně hádal, že těch chlapů bylo víc.“
„Nikdy jsem netvrdil, že jsem s těma osmdesáti chlapama spal jen jednou, ne?“ mrkl jsem. „Asi s deseti to bylo... hodněkrát.“
„Ach. Jasně. Chápu,“ kývl. „Hele, a kolik z nich bylo v posteli lepší než já?“
„Sakra,“ kousl jsem se do rtu. „Teď jsem si vzpomněl. TOHLE byla vždycky ta část diskuse, co mě stála vztah.“
„Prosím tě. Dělám si srandu.“ Naklonil se a políbil mě, načež se natáhl zpátky pro svoji knížku. „Já vím, že jsem nejlepší.“
„Jo, lásko,“ kousl jsem se do rtu. „Mysli si to dál.“
Když mě s ní praštil do hlavy, byl jsem vážně rád, že si s sebou ten den vzal knížku v měkké vazbě.