čtvrtek 27. března 2014

5 – Polární záře

Ehm, jestli dovolíte, teď bych se chvíli tvářila, že tu jako nejsem. Nebo se možná radši omluvím. To víte, jednou ve čtvrtek nejdu do školy a už nějak zapomenu, že je čtvrtek a že bych jako mohla hodit nějakou tu kapitolu. Ano, vím, jsem blbá. Ale co tomu radši říkat roztržitost? Každopádně, teď už mi to došlo a jsem tu i s novou kapitolou.
Ještě předtím vám ale řeknu, že na příště jste si odhlasovali téma Srdce. To skoro vypadá, že poslední dobou máte nějak v lásce romantiku, co? Na příště to ovšem nebudete mít tak snadné, anketa je tentokrát trochu... prazvláštní, abych tak řekla. Takže jsem zvědavá, co si s tím na mě vymyslíte... =D
A teď už nebudu zdržovat. Jen se pěkně pusťte do čtení... =)


„Ne.“
„Ano.“
„Ne, Patriku.“
„Ano, Lukáši.“
„Jen přes moji mrtvolu.“
„I to se dá zařídit.“
„Jo? Tak to tě chci vidět, jak ji táhneš do auta.“
„No, to právě neuvidíš, obávám se.“
„Ale jo. Budu se vznášet nad tebou a tiše se smát.“
„Pch. Abys věděl, na špinavou práci mám bráchy.“
„Už vidím, jak ti pomáhají s mrtvolou tvýho manžela, vlastně skoro ještě NOVOMANŽELA, kterýho jsi zabil jen proto, že odmítl jet na svatební cestu do Španělska.“
„Máma by je donutila, aby mi pomohli.“
„Ach. Samozřejmě.“
„Ale můžeme se tomu vyhnout. Stačí, abys prostě kývnul. No tak. Španělsko, nezní to lákavě?“
„Ne.“
„Tak... Nějaký jiný místo, kde je teplo?“
„Kdybych chtěl bejt ošklivej, řeknu, že s tebou je teplo všude, lásko, protože jsi tak zoufale-“
„!!!“
„-ŽHAVEJ, že bys rozpustil i led na severním pólu.“
„Hodnej kluk.“
„I když nechci jet do Španělska?“
„Ne, to jsi moc zlobivej kluk. A než se zeptáš, ne tak, abych tě za to chtěl potrestat!“
„Kruci.“
„Vážně, Luky, co máš proti Španělsku?“
„Totéž co proti Itálii, Řecku, Portugalsku, Chorvatsku, Tunisu, Egyptu-“
„Nech mě hádat. Je tam na tebe moc vedro, co?“
„Chytrej zrzounek.“
„No jo, já vím, že si na to nepotrpíš, ale když je to svatební cesta, tak bys přece mohl, ehm... Já nevím, prostě to překonat?“
„Nemohl bych to překonat právě proto. Když je mi vedro, nemám vůbec chuť na sex.“
„Žádný Španělsko. Ani omylem.“
„Tuhle reakci jsem tak nějak čekal.“
„Ehm... Ale kam chceš teda jet na svatební cestu?“
„Já nevím. A musíme někam jezdit? Chci říct, jo, naše milovaný maminky se sice elegantně dohodly, že musíme, ale...“
„Už jsi někdy zkusil odporovat svojí mámě?“
„Párkrát. Ne, že bych byl dvakrát úspěšnej.“
„Jo. Tak nějak to mám s tou svojí. A teď si představ, co se stane, když se ty dvě spojí.“
„Nemáme šanci, co?“
„Přesně tak, Luky.“
„A proč si vlastně vzaly do hlavy, že potřebujeme jet na svatební cestu? Protože já ten pocit nemám. Nemáme tak hektickej život, abysme nutně potřebovali dovolenou a klid jen sami pro sebe.“
„Jo, si taky myslím. Ale jak říkám, nemá smysl se dohadovat. A je to dovolená zadarmo, no ne?“
„Hm, tak jsem o tom neuvažoval.“
„I když, Luky, abych se přiznal, mám z toho docela blbej pocit. Víš, co je to bude stát?“
„Přijde na to, kam pojedeme.“
„No, hádám, že to se dozvíme, až ty přestaneš dělat potíže a řekneš, kam bys rád.“
„A ty to vezmeš v úvahu?“
„Beru v úvahu už to, že teplo ne. A jinak... Proboha, jen neříkej Novej Zéland. Tam bych fakt rád, ale na to mí rodiče ani tvoje máma prostě NEMAJÍ.“
„Já vím. Ale prostě mě nenapadá, kam... Hm.“
„Hm, kotě?“
„Hm, Patri.“
„Jakej je přesnej význam toho 'hm', jestli se můžu zeptat?“
„Zrzounečku, jakej máš vztah k polární záři?“
„Prosím?“
„K polární záři. Ne, počkej, myslím, že vím. Nepřijde ti náhodou neodolatelně romantická?“
„Náhodou přijde. Jak to víš?“
„Jsem tvůj manžel. Znám tě.“
„Luky, navrhuješ teď, abysme na svatební cestu vyrazili za polární září?“
„Možná.“
„Doufám, že neuvažuješ o tom, že otestuješ, jestli bych fakt rozpustil led na severním pólu. Viď, že neuvažuješ?“
„Kdepak. Ale přemejšlím aspoň o severu Evropy.“
„Ale tam... Tam je ZIMA.“
„Když pojedeme třeba v květnu, bude tam fajn.“
„Bude tam zima.“
„Když je mi zima, mám chuť se zahřát.“
„Sever Evropy zní dokonale.“
„Ach, bože, Patri, ty jsi tak neskutečně průhlednej, že bych si přes tebe mohl číst knížku.“
„...“
„Ehm... Tím ti ale nenaznačuju, že s tebou manipuluju příslibem sexu. Rozhodně ne. A kdyby tě to snad napadlo, tak to radikálně popřu.“
„!!!“
„No tak, zrzounečku, polární záře, vzpomínáš? Romantický světýlka.“
„A nepozorujou se NÁHODOU líp v zimě?“
„Jo, ale v zimě ti bude zima. Krom toho, jet na svatební cestu deset měsíců po svatbě, to by asi nebylo ono.“
„Hm...“
„HM, Patri?“
„Ale dovolená na severu Evropy by byla docela nákladná, co?“
„Jo. Jo, to mě nenapadlo. Sakra... Já věděl, proč nechci jet na svatební cestu. Protože se nikdy nedohodneme, kam bysme jet měli. A když už bysme se snad mohli shodnout, nějaký okolnosti-“
„A co Paříž?“
„Co?“
„Paříž, Luky. Já vím, je to odpornej kýč. Kdyby ses snažil vymyslet typičtější místo pro přehnaně romantický líbánky, na žádný nejspíš nepřijdeš. Ale já v Paříži ještě nikdy nebyl a docela bych tam jet chtěl. Myslím, že bysme si to tam docela užili. A rodiče by to neměli tak drahý, když už trvají na tom, že to zaplatí.“
„Paříž... Jo. To zní fajn. Taky jsem tam nikdy nebyl.“
„Divil bych se, kdyby jo.“
„A taky jsem se tam chtěl podívat, abys věděl. Ale varuju tě. Když už tam budu, nehodlám se válet v hotelovym pokoji a jen souložit.“
„To já taky ne. Rozhodně ne. Chci vidět město, Luky.“
„Výborně. Tak na tom se shodneme.“
„A do zimy si můžeme našetřit a za VLASTNÍ peníze se vydat za tou polární září. Co ty na to?“
„Že by se mi to moc líbilo, zrzounku.“
„Super. Takže jsme dohodnutý?“
„Jsme.“
„Tak já půjdu zavolat mámě. Ať ví, že jsme hodný kluci a uděláme, co po nás chtějí. A ty zatím vymysli, jak jim vysvětlit, že chceme jet nejdřív v květnu, buď tak hodnej, Lukášku. Protože já fakt nevím, jak to udělat, abysme už zejtra odpoledne neseděli v letadle...“

10 komentářů:

  1. Prekliaty blogger! Ono mi to vôbec neukázalo... -_- Až teraz náhodou som zistila, že už to tu je... Každopádne moc pekné :) Len nechápem Lukyho... averzia voči teplu??? Tss :D Ja zas moc nemusím zimu... No fajn, najlepšie je tak uprostred :D 20 stupňov :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lukyho averze vůči teplu se zakládá na autorčině averzi vůči teplu. Přímo nesnáším vedro. Krom toho, kdyby oba měli teplo rádi, tak se rychle shodnou a nemám o čem tu kapitolu psát... =D

      Vymazat
  2. katka tak nějak jsem se zasnila , bylo by skvělé si to trochu užit společně s nimi

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, taky bych se za takovou dovolenou rozhodně nezlobila... =D

      Vymazat
  3. *z nejasného důvodu sedí deprimovaně v koutě a řve jak tur, přičemž mumlá cosi o Pattym*

    (moc krásné t.t)

    OdpovědětVymazat
  4. Omlouvám se, že poslední dobou vůbec nepíšu komentáře. Vážně se hrozně moc omlouvám. Jenže čím více se blíží konec Patrika a Lukáše, tím míň mám co říct. Je to dokonalé a člověk se tak snadno zžije s tím, že třeba, někde tam venku, nějaký zrzavý Páťa a Lukáš s duhovou vlaječkou existují. A to, že už zbývá jen pár dílů této božkosti mě ničí... Vidíš, co mi děláš? :D

    Ynat

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je v pohodě. Já to svým způsobem chápu. A tak nějak si taky říkám, že by někde taková dvojka mohla existovat. Třeba někde v paralelním vesmíru... =D

      Vymazat
  5. Romantika v autorcine podani se nam zamlouva, ma to vtip a nadhled jako od pocatku teto dvojice. Tesime se na dalsi, ac se blizime ke konci. Ale treba nas autorka prekvapi a bude nas lakat na nejakou novinku:-)

    P. a K.

    OdpovědětVymazat
  6. P&L v Paříži se mi LÍBÍ, hodně se mi to líbí. Je to sice doopravdy kýč a taky klišé, ale někdy, když se to neotřele zkombinuje, z toho může vyjít něco vážně suprovýho...

    OdpovědětVymazat