sobota 1. března 2014

Jen použij fantazii

Přiznávám, že tuhle povídku jsem psala místo toho, abych dávala dohromady referát na českou dekadenci. Na moji obhajobu, po celým dni, kdy střídám smrkání s popotahováním, mě tak pekelně bolí hlava, že u toho stejně nedokážu sedět, a psát povídky jde i v poloze ležmo, takže jsem jaksi dala přednost tomu. A výsledkem je tahle povídka.
Je to zase jednou jen taková drobnost, tentokrát gay, čistě jen pro změnu. A taky proto, že mi to prostě tak nějak líp sedělo. Jo, a vznikla na TT 'Fantazie'. Jen abyste věděli.
Tak příjemný počtení... =)
 


„Myslím, že můj mozek tohle není schopen pochopit,“ zavrtěl jsem hlavou.
„Ale samozřejmě, že je!“ frkl. „No tak, jen použij fantazii.“
„Lásko... Na tohle je všechna fantazie světa krátká. A co hůř, já jsem ryze pragmatickej člověk.“
„Ryze nudnej člověk, koťátko.“
Opřel se zadkem o kuchyňskou linku a zvedl ruce, aby si své dlouhé tmavé vlasy mohl stáhnout do culíku. Na rtech mu pohrával obvyklý úšklebek.
„Tak nudnej,“ zopakoval jsem. „No počkej, já ti ukážu, jak NUDNEJ umím ve skutečnosti bejt.“
„Ale. Snad mi nechceš vyhrožovat měsícem v misionářský poloze?“ pozvedl obočí. „Ty fakt nemáš fantazii. Tohle je přece tvůj zdaleka nejobvyklejší argument na naprosto cokoliv.“
„Lásko moje...“ došel jsem k němu a ruce položil na linku, jednu z každé strany vedle jeho zadku. „Měsíc v misionářský poloze je ještě zábava. Pořád je to totiž SEX. Ale dokážeš si představit tu nudu, až tě bude celej měsíc uspokojovat leda tak tvoje vlastní ruka? Pokud jsi teda zásadním způsobem nepokročil v józe, jistě.“
Jeho modrošedé oči byly v tu chvíli náhle mnohem větší.
„To bys NEUDĚLAL!“
„Proč myslíš, drahoušku?“
„Sám bys to nevydržel,“ zavrtěl prudce hlavou. „Ani omylem.“
„Jo? Vyzkoušíme to?“ olízl jsem si rty. „Ty totiž netušíš, co já dokážu vydržet. Stačí, když si to vezmu do hlavy.“
Jeho ruce se octly na mých bocích.
„Vím přesně, co dokážeš vydržet. Ale měsíc bez sexu tam nespadá, tím jsem si jistej.“
„Ano? A vsadil by ses?“
„No tak, kotě...“ zamumlal. „Tohle od tebe prostě není hezký.“
„Jen zapojuju fantazii, když přijde na tresty,“ zasmál jsem se. „Nechtěl jsi po mně fantazii?“
„Pokud jde o sex, nech fantazii na mně, jo?“ ušklíbl se a políbil mě na rty. „Chtěl jsem po tobě fantazii v úplně jinym... oboru.“
„Ale ne. Už zase?“ zaskučel jsem. „Lásko...“
„Ne. Žádný 'lásko'. Uhni.“ Odstrčil mě, seskočil z linky a došel k lednici. „Musíš prostě ochutnat znova.“
„Budeš mě nutit ochutnávat do tý doby, než můj mozek bude schopnej pochopit, jak jsi mohl do pistáciovýho pudingu zamíchat jahody?“
„Přesně tak,“ kývl horlivě. „No tak, barevně je to přece tak rozkošný, v čem je problém?“
„V tom, že to rozkošně nechutná, lásko moje.“
„Vylepšila by to šlehačka?“ zamračil se.
„Ty víš, že nevylepšila.“
Přimhouřil oči.
„Víš, tohle je od tebe hodně, hodně ošklivý,“ konstatoval. „Měl by ses tvářit, že je to náramná dobrota. Koneckonců, TAK zlý to vážně není. Mně to aspoň rozhodně chutná.“
„Aspoň jednomu z nás, hádám,“ pokrčil jsem rameny. „I když pořád nevím, jak tě to napadlo.“
„FANTAZIE!“ rozhodil rukama. „Kreativní přístup! To je v životě a při vaření to naprosto nejdůležitější, no ne?“
„Ach, bože, co mě to jen napadlo, dát se dohromady s umělcem...“ zvedl jsem oči v sloup.
„Abys věděl, to bylo tvoje nejlepší životní rozhodnutí,“ frkl. „Beze mě by byl tvůj život vážně naprosto zoufale nudnej.“
„S tebou je ale tak vzrušující, že nevím, jak dlouho přežiju.“
„No, kdybys snad měl v plánu realizovat ten měsíc bez sexu, tak moc dlouho ne.“
Vrátil se ke mně. Tentokrát jsem to byl já, kdo se zadkem opíral o linku, a on, kdo položil ruce vedle mě.
„Ehm...“ kousl jsem se do rtu. „Co přesně bys mi udělal, kdybych ho realizoval?“
„No, prostě bych zapojil-“
„Jasně. Chápu. Nemusíš to říkat.“ Objal jsem ho kolem pasu a přitáhl si ho blíž k sobě. „Neboj. Měl jsi pravdu, tak dlouho bych bez sexu ani omylem nevydržel.“
„Uf,“ oddychl si. „Skoro jsem se už bál, že bys to vážně dokázal. To by mě asi kleplo...“
„Jo. Já vím. Znám tě,“ zaculil jsem se. „I když předpokládám, že bys přišel na nějakej vysoce kreativní způsob, jak dosáhnout náležitýho uspokojení.“
„Ano, ale radši na něj přicházet nebudu. Díky za pochopení.“
Sklonil jsem se a krátce ho políbil na rty.
„Jen tak mezi řečí,“ zamumlal jsem. „Možná bys svoji fantazii mohl přesměrovat dál od záležitostí kuchyně, co ty na to? Soustřeď se jen na umění. Vím, že jsem říkal, že mě už nebaví pořád vařit, ale, no... Myslím, že bych radši předešel riziku, že v tom pudingu příště najdu rybí prsty.“
„Ale prosím tě. Takovej šílenec nejsem,“ zavrtěl hlavou. „Přece oba dobře víme, že k rybím prstům se hodí jen vanilkovej puding. Rozhodně ne pistáciovej!“
„Samozřejmě. Jak jinak,“ kousl jsem se do rtu. „Prostě slib, že už do kuchyně nepolezeš, pokud si nepůjdeš uvařit kafe, ano?“
„Slibuju,“ zakřenil se.
„Moment, moment,“ zamračil jsem se. „Tohle bylo až moc jednoduchý. To se mi nelíbí. Mám blbej pocit, jako bys snad CHTĚL, abych řekl, že zase budu vařit.“
„Myslíš? Ne, to se ti jen něco zdá,“ mávl rukou. „Nechtěl by sis třeba jít zasouložit?“
„A teď se snažíš odlákat moji pozornost, mám pravdu?“ frkl jsem.
„Já? Samozřejmě, že ne,“ usmál se andělsky.
„Víš, lásko,“ pohladil jsem ho po zádech, „ty umíš bejt děsnej parchant...“

5 komentářů:

  1. Milé :) Ale zas si mi pripomenula, ako veľmi chcem ochutnať rybie prsty s pudingom. Ale asi šťastie pre môj žalúdok, že nie som ani jedno schopná uvariť :D

    OdpovědětVymazat
  2. katka dá se spálení masa prát jako kreativní přístup jak zpestřit jídelníček , protože já jahody můžu s každým pudinkem

    OdpovědětVymazat
  3. *prohledávala celý ráno blogy, nikde nic novýho*
    *aspoň Arvari nezklamala :3*
    Dal bych si rybí prsty... T_T

    OdpovědětVymazat
  4. Rybí prsty s pudinkem.
    Co mi to jenom říká? :D
    Každopádně, miluju hádky ve tvých povídkách. Opravdu. :)

    L.

    OdpovědětVymazat
  5. Moc pekna a prijemna povidka, ktera nas potesila, doufame stejne jako autorku tento komentar:-)

    P. a K.

    OdpovědětVymazat