pondělí 10. března 2014

Ztráta motivace snadno a rychle

Předem říkám, že tohle je úplně obvyklej stěžující si a mírně fňukající a sebelítostivej článek, takže pokud proti takovým něco máte, tak tohle asi radši ani neotvírejte. Ale pokud se rádi vyžíváte v cizím neštěstí a čtete pičování o ničem, tak jen kidně pokračujte. Protože tohle si užijete.

Víte, já vás nechci z ničeho obviňovat, nechci si na vás vylívat zlost, nic takovýho. A rozhodně vás nechci k ničemu nutit, to ani omylem. Prostě si jen stěžuju, jasno? A ani na to tak docela nutně nemusíte reagovat. Skoro ani nečekám, že budete, protože... No, asi přikročíme k tý stížnosti, co?


Já vím, že poslední měsíce šla moje aktivita docela slušně dolů. Ono je to docela jasný, přece jen jsem začala školu a prostě nemám tolik času, co jsem měla, a nemůžu tolik psát nový články a obecně o těch článcích nějak významně uvažovat. Proto mě ani nenapadá zase tolik těch týkajících se psaní. Prostě na to nemám čas a myšlenky. Ale snažím se, ne, že ne. Snažím se, jak jen to je v mých silách, a značně na úkor svýho prozatím šuplíkovýho psaní. Aktuální knížku mám rozepsanou někdy od září a ještě nejsem snad ani v polovině. A ráda bych podotkla, že to není nijak zvlášť dlouhá knížka.

O to víc mě štve, že když už se teda rozhodnu, že dneska s Ginger zase nepohnu a napíšu radši něco na blog, efekt je stejnej, jako bych nenapsala nic. Jde to tu zkrátka do háje. Ano, nejspíš je to moje vina, že sem poslední dobou chodí tak málo lidí. Možná kdybych měla čas a nervy na obcházení ostatních blogů, na čtení článků a na komentování, možná by ke mně někdy někdo zase zabloudil. Ale nezabloudí. Teda, jo, dobře, pár duší se tu ukáže, ale s tím, co jsem měla dřív, se to prostě a jednoduše nedá srovnat. A přiznávám, že mi to docela leze na mozek. A moje motivace velice rychle letí ke dnu.

Vážně nevím, co s tím dělat. Upřímně, třeba vůbec nechápu, kam se poděli lidi, co dřív četli Patrika a Lukáše, protože poslední dobou to vypadá, že se snad všichni někam vypařili. Jako by jejich hříšné duše pohltily plameny pekelné, nebo něco na ten způsob. Najednou je nečte snad ani třetina lidí, co dřív, a říkám to upřímně, poslední dobou mám co dělat, abych se vůbec přiměla napsat tu kapitolu, co mám ve čtvrtek hodit. Minule jsem ji psala ve středu večer, a i s tím jsem měla co dělat. Zkrátka mě to nebaví, když to nikoho nezajímá. A abych se přiznala, už se fakt nemůžu dočkat, až to skončí, protože toho mám vážně plný kecky. Nevím, jestli je to z toho snad nějak vidět, ale... Prostě to nechápu. Nerozumím tomu, co se změnilo, že kluci z vrcholu popularity spadli skoro na samotný dno. Skoro si říkám, že jsem měla skončit včas.

A upřímně, podobný pocity se týkají i tohohle blogu. Možná je to zase jen pitomý období, ale nemůžu si pomoct, zkrátka mě to nebaví. Pokaždý, když zveřejním novej článek nebo povídku, těším se na komentáře. Čekám na komentáře. Čekám... a čekám. A pak se teda pár dočkám, ale... No, asi jsem prostě jen zmlsaná tím, co jsem mívala dřív. Skoro si teď občas říkám, jestli jsem přece jen neudělala chybu, když jsem odešla z blog.cz. Tam jsem měla přece jen nějakou moźnost se propagovat, kdežto tady... Fakt nevím, co s tím. A nebaví mě to.

Já vím, to jsem už říkala.

Jen opakuju, účelem tohohle článku není donutit vás k tomu, abyste jakožto čtenáři začali bejt aktivnější. Já jsem kvůli škole taky čtenář docela na zabití, nepřelouskám ani polovinu článků, co bych chtěla. Hlavně, že už dokážu přečíst za den knížku na světovou literaturu. Jen jsem si prostě chtěla tak nějak... postěžovat, vylít srdíčko, dostat ze sebe negativní pocity, znáte to.

A teď mě omluvte. Jdu napsat kapitolu Patrika a Lukáše na čtvrtek, protože když to neudělám dneska, už to skoro zaručeně nestihnu...

16 komentářů:

  1. Na ťa čítam.. Stále, každý jeden článok. Ja viem, že ja, ako jeden čitateľ ti nepomôžem, ale vo mne budeš mať fanúšičku stále a tých dvoch proste milujem :) Tak to prosím ťa nevzdávaj ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Víš, jaký je rozdíl mezi člověkem a motýlem? Člověka nemůžeš připíchnout špendlíkem, aby ti neuletěl. Lidi ti zmizí, nevíš, jak se to stalo, kdy se to stalo a proč se to stalo. Ale ti věrní zůstávají, což je docela pozitivní, no ne? Mohla bych žvanit o tom, jak je podstatné, aby tě psaní naplňovalo i bez davu čtenářů, jenže vím, že to takhle nefunguje. Jediné, v co doufám, je, že snad nepřestaneš psát úplně... že tě to zas jednou chytne, protože kdybys se psaním skončila, byla by to veliká škoda.
    Já si i nadále míním číst na téhle stránce dokola povídky ve tři hodiny ráno, když nemohu spát.

    OdpovědětVymazat
  3. katka já abych se přiznala je čtu i několikrát tak moc je mám ráda a mrzí mě že jsi přišla o radost z jakou si o nich psala je mi líto že s tím nemůžu nic udělat

    OdpovědětVymazat
  4. Každej den Tvůj blog kontroluju. Každej den. Většinou víc než jednou. Jen pro tu radost, že zase přibyl novej článek. Ano, nekomentuju, celkově se na internetu moc nevyjadřuju, ale čtu Tě.

    OdpovědětVymazat
  5. *chodí sem, jen je líná komentovat q.q*
    *a každej pátek ráno chodí pozdě do školy, bo čte Patrika s Lukym!*
    *a pak zapomene okomentovat, většinou, heeeh*

    OdpovědětVymazat
  6. Já to čtu na mobilu nebo na Kindlu a přes to se mi nechce komentovat. Někdy, když si vzpomenu, že jsem měl u nějakýho článku potřebu nebo napsat, tak to napíšu, když dojdu domů. Často se mi stane, že si uvědomím, že to, co chci napsat je vlastně kokotina o ničem, takže si to rozmyslím, než dojedu domů :D

    OdpovědětVymazat
  7. Poslední dobou nemám na čtení článků na blozích přes týden ani čas, ani pomyšlení, tak to doháním o víkendu (jako například teď). Chápu, jak se cítíš, ale prosím, už žádné další stěhování! :D A teď jdu na nejnovější P&L.

    OdpovědětVymazat
  8. My sice posl.dobou komentujeme opozdene, ale komentujeme! Čteme, hlasujeme o temata a bavi nas to! budeme moc smutne, pokud uz nebudes psat:/ My jsme tve oddane lesbicke ctenarky!:-)

    P. a K.

    OdpovědětVymazat
  9. Ehhhm, tak já se k pár věcem přiznám.
    1) Žiju. To nikdo nečekal. Ale dobře, v tomhle komentáři nemám kecat o mně.
    2) Stalkuju tě pořád. I když to nejde vidět a nic, tak stalkuju. Jen aby sis nemyslela. Oba blogy ;)

    A teď k vysvětlení mého nekomentování, i když jsem líná byla vždycky: někdy v říjnu, listopadu, jsem pomalu přestala stíhat a nepřečetla jsem si jednu kapitolu Páti a Lukyho. Potom druhou. Potom třetí. A najednou toho začalo být moc /včetně povídek/ a mně už se ani tak nechtělo, protože jak je něčeho moc... Taky demotivující :D Ale časem jsem se hecla a začala dočítat s tím, že se pročtu až na "začátek" a budu komentovat aspoň jiný věci. Jenže v ten moment si osobní život uvědomil, že potřebuje moji pozornost a začal se mi drobit na kousíčky. A než jsem se nadála, uteklo pěkných pár měsíců, je březen, mně chybí dočíst skoro celí Snoubenci, o Manželských částech nemluvím, měla bych něco dělat se svými studijními výsledky, takže pochopitelně příšerně prokrastinuju a stydím se za to, jak snadno jsem se na všechno vykašlala. Ale hecla jsi mě... já překonám počáteční nechuť nad tou horou, dočtu to, doženu i další resty a zkusím se začít ozývat :) Tvoje povídky jsou boží odreagovavačky a zlepšovače nálady... a mrzí mě, že jsem o to na takovou dobu přišla.

    OdpovědětVymazat
  10. Jako největší opozdilec přidávám komentář. S časem jsem na štíru (moje představa, že po zkouškovém nastává období klidu, dostala pořádnou lekci. :D ) Co se týče komentování - jsem aktivní jako lenochod, každopádně se to pokusím změnit. :)

    OdpovědětVymazat
  11. Máš tu plno komentářů, u každého článku vidím alespoň šest. Nechci bejt zlej, ale zajímalo by mě co čekáš s tvým designem a stylem povídkem. Promin, ale nejseš Bukowski ani Wilde ani nic takovýho, tvoje povídky si prostě nezaslouží víc, když to řeknu na plnou hubu. Někdy to není jen o návštěvnících ale i o tom, že prostě ty s úrovní přetalo bavit, že je ta tvoje furt stejná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dovolím si nesúhlasiť. Možno to nie je druhá Rowlingová, alebo teda ten Bukowski či Wilde, ale je to dievča s obrovským talentom a to, že tebe jej poviedky nesedia ešte nič neznamená. A ani to nikoho nezaujíma, lebo Arvari bude mať stále svojich verných čitateľov, ktorí nedočkavo čakajú na každý jej článok.
      A ty by si mal mať dosť guráže na to, aby keď niečo kritizuješ, tak sa podpísal...

      Vymazat
    2. Nesouhlasím - talent nestačí, ten ti jen může pomoci, když se především rozhodneš udělat na sobě velkou práci. Nějaký talent má úplně každý. Ve chvíli, kdy se obracíš na veřejnost, si bereš zodpovědnost za to, jestli buď svůj talent rozvíjíš (což je hrozná práce) nebo jestli máš odvahu být fakt blázen, jiná... ideální je pak obojí propojit, ale to už jsme v kategorii géniů.
      Jistě, srovnávání s Bukowskim apod by bylo podpásovka, ale ten pan Anonymní to nemyslel urážlivě, zastoupil zde jen kus reality, nabídnul střízlivější pohled. Kdyby něco podobného napsal Wilde Bukowskému, buď by to sním nehnulo, nebo by ho poslal do... (to spíš) proč? Protože si byl jist, že je svůj... a to může i člověk zcela bez zjevného talentu. Jo, je to těžký - taky mi to nejde.
      Život se tě nebude ptát, jaký jsi měla talent, ale zeptá se, jak jsi ho s pomocí všech talentů prožila.
      Talent nic neznamená, ten je pro tebe.
      Ty máš přinejmenším talent pro spravedlnost - rozvíjej ho!
      Radek

      Vymazat
  12. Možná kdyby ses víc ptala a méně se svěřovala, možná.
    Možná je to příliš slov na málo pocitů, to unaví.
    Ale umíš zkritizovat sama sebe, to se cení, ovšem stavět se na tom nedá.
    Taky zažívám ztrátu motivace. Nebaví mě nic. Vždycky jsem se považoval za umělce a když se ohlédnu, už dlouho mi z motivací zbývá jen porno a jídlo. Trvá to už několik let. Dělával jsem šperky, psal písničky, maloval obrázky, fotil, svícny z pískovce, tašky z kůže, meditoval, atd atd.
    Svou ztrátu jsem zatím nevyřešil, ani ti nebudu psát, co se mi všechno stalo, co člověka může potkat, to by teprv byl ubrečený článeček - jak se začneš rvát se životem o přežití, energie zmizí a dostaneš se na úplně jinou vlnu. Jen doufám, že se tam dokážu ještě vrátit.
    Tobě se asi stalo něco jiného. Ano, četl jsem tu názory, že to máš prý dlouho stejné. Jsem tu poprvé, tohle neposoudím. Ale to víš - druhému se radí lépe. Představ si, že by sis založila nový blog - úplně anonymně, pod neznámou přezdívkou, nikdo by se nikdy neměl dovědět, o co jde - a zkus si představit, že bys tam psala něco šílenýho, že bys šla do nejupřímnějších myšlenek a vyrvala je ven, šla bys do extrému v odvaze vyjádřit to ne pouhým vyprávěním, ale jakkoli expresivně, dovolila by sis tam něco, co jsi vždycky cítila, že si nesmíš dovolit, když chceš být lidmi přijatá. Byla bys buď děsně drsně drzá nebo "přehnaně" jemně něžná, klíďo přecitlivělá...
    Tys nás tu připravila nesmírně poctivě na sebelítostivý článek - je nasnadě, že předem očekáváš kritiku, že jakoby dobře víš, co budou čtenáři jak hodnotit. Ne! Nepiš pro nás! Piš pro sebe! Jedině to tě bude bavit.
    A až zaváháš, když tě něco napadne, jestli to takhle máš vůbec pustit ven, tak si vzpomeň, že tenhle směr myšlenek je špatně. Ven pouštěj takové věci, z nichž budeš nadšená už jen z té představy, že TOHLE teda fakt pošleš do světa.
    Čekáš kritiku a srovnáváš návštěvnost - většina skutečných umělců neměla publikum dostatečné a mnozí za života žádné. Musíš si rozmyslet, jestli chceš návštěvnost, nabízej nějaké levné nebo kvalitní zboží. Jestli chceš psát, musíš to být co nejvíc TY - když budeš sama sebou, tak se ti sem buď pohrnou davy nebo to bude možná jen pár lidí, ale ti tě budou mít fakt rádi.
    Jak říkám, cizímu se to radí. promiň
    Radek

    OdpovědětVymazat
  13. Jo, tu představu alernativního blogu, tak pokud ti ta představa nevadí nebo by ses do ní vážně ponořila, tak jsem chtěl říct - takové věci pak piš úplně normálně. (I když můžeš zkusit mít blog veřejný, solidní a hezký a jeden tajný, divoký - s vášní, kterou v sobě skrýváš) Pak po čase porovnej návštěvnost :-)

    OdpovědětVymazat
  14. Jo a ještě, když už jsem v tom megalomanství - sorry - dokoukal jsem a dočetl, že nikdo ti tu neokomentoval to původní trápení, totiž tvá ZTRÁTA MOTIVACE. Vlastně se tu vzepjala mohutná vlna vyjádřit ti loajalitu s tvým blogem, objevily se hromadné omluvy za nepravidelné sledování, proboha, vypadá to, že tvoji čtenáři to tu nečtou proto, že by je to bavilo, ale protože je jim tě líto to nečíst. To je bez ohledu na to, jestli píšeš dobře a zajímavě.
    Tvá motivace NEMŮŽE, NESMÍ (!) záviset na tom, jestli tě někdo čte. Bukowskému bylo ukradené, jestli ho někdo čte. Ale jasně kašli na Bukowského i na anonymy, určitě i na mě - ty napřed buď šťastná! Tak se nenuť psát blog, když tě to neba - až si od toho odpočineš, zase se vrátíš, pak budeš mít jiné čtenáře. Ty se nutíš psát blog a tvojí čtenáři se nutí ti odpovědět, přesto že nemají čas a nechce se jim.
    To z toho dělá chat, ne blog.
    Radek

    OdpovědětVymazat