Nelekejte se, ale...

... tak trochu jsem si pohrála s designem.

Ehm, jo. Chápu. Toho jste si asi už všimli. Řekla bych, že se dost dobře nedá nevšimnout si. Ta změna je totiž poněkud výrazná. Možná kapku výraznější, než jsem měla v plánu. Ale nevadí, koneckonců, změna je život. I když mám pocit, že tuhle větu poslední dobou používám nějak podezřele často...

Už před nějakou chvílí jsem o změně designu uvažovala, ale pořád jsem nějak neměla ten správnej nápad. Víte, já prostě nejsem ten kreativní, uměleckej typ, když přijde na vizuální složku blogu. Neumím fotit, v editování fotek jsem těžkej amatér a s HTML si rozumím asi stejně jako s jadernou fyzikou. Zkrátka, moje naděje na vytvoření skutečně oku lahodícího designu jsou poněkud nízké. Proto, a taky proto, že jsem nikdy neměla ani představu, co bych chtěla, jsem tu tak dlouho nechávala ten původní, poněkud provizorní vzhled. Ale blog je na téhle adrese už víc jak rok, a tak jsem si řekla, že si s tím zase zkusím trochu pohrát. A tohle je výsledek.

Myšlenka záhlaví vznikla odhadem tak na pátý pokus. Původní plány vypadaly naprosto jinak, ale v praxi bohužel tak docela nefungovaly. Klika, že držet se plánů prostě není v mojí přirozenosti. Pokud můžu soudit, tohle vypadá celkem fajn. Je to o něco jednodušší než to, co jsem zamýšlela, ale vážně to vypadá mnohem líp než původní myšlenka. Po troše úvah jsem se vzdala nápisu s názvem blogu, protože předpokládám, že když už tu jste, většinou víte, kde jste. Krom toho, to záhlaví i tak trochu napovídá. Knížka, psací pero s notesem a kafe se týkají psaní. Duhovou vlajku jsem si odpustit nemohla, ale tentokrát je v kapku civilnější podobě než dřív. Ano, je to záměr, že je to jediná barevná fotka mezi třema černobílejma.

Ten zbytek se už ladil docela snadno. Sice bych měla nutkání ještě si s tím nějak vyhrát, ale nakonec jsem se rozhodla spíš pro jednoduchost a celkový doladění do tý šedý barvy. A zbavila jsem se jednoho menu. A pár položek z menu. Ale hádám, že to vám taky tak docela neuniklo.

Je tu jen jeden drobnej problémek, a to sice to, že si blog teď tak docela nepovídá s bloglovin. Prostě se tam nedá najít, i když jsem se vážně snažila. Tak doufám, že je to jen důsledek toho, jak jsem si s tím hrála, a že se to brzo samo srovná. Jestli ne, asi to budu muset začít řešit.

A to je všechno, co bych vám k tomuhle designu chtěla říct. Upřímně doufám, že se vám líbí (aspoň tak, jako se líbí mně) a že jste se moc nevyděsili, když jste sem přišli. Jestli ano, skutečně hluboce se omlouvám.

Každopádně, ano. Nějakou chvíli to tu bude vypadat takhle. Hrubým odhadem minimálně zase rok. Než zase zatoužím ho změnit a dostanu nějaký geniální nápad, jak to udělat. A než najdu nervy tu změnu realizovat, přirozeně. Protože nad tímhle jsem strávila pěkných pár hodin. No co? Já říkala, že jsem grafik na baterky...