sobota 8. června 2013

Jsem oficiálně šílená

No dobře, přeháním. Oficiální to ještě není. Pánové s rozkošným bílým svetříkem, jehož rukávy se zavazují za záda (víte, tím, co v něm Alice Cooper zpívává Ballad of Dwight Fry) ke mně ještě nedorazili. Taky o tom mým šílenství ještě nevědí.

V ČLÁNKU na osobním blogu jste se to mohli dočíst už včera, takže někteří to už víte. Na školu jsem se dostala, a to na oba obory, o které jsem se snažila. Takže mám vlastně teoreticky na výběr. Teoreticky, protože prakticky mám vybráno dávno. Ale stejně je to vcelku fajn pocit.

Každopádně ze mě konečně mohl spadnout ten stres posledních dní, co jsem chtě nechtě cítila. Jsem teď naprosto v klidu. A ten klid se projevil na psaní.


Tak jo, řeknu to. Dopsala jsem Upířinu. Včera jsem za jedinej večer naťukala poslední kapitolu. (Byl to vcelku šok, když jsem si den předtím uvědomila, že je vážně poslední, i když jsem v hlavě pořád měla utkvělou představu, že jich bude mnohem víc.) Sedmnáct tisíc znaků za jeden jediný večer. Začala jsem kolem půl osmé, skončila ve dvě v noci. Ráda bych podotkla, že jsem neměla TUŠENÍ, že ta kapitola bude tak strašlivě dlouhá. Počítala jsem tak s dvanácti, třinácti tisíci znaky. Prostě jsem psala, psala, psala. Umínila jsem si, že to musím, že to POTŘEBUJU dokončit. A dokončila jsem. Až když jsem se podívala na počet znaků, málem to se mnou seklo.

Takže, konečné skóre je následující: 484 035 znaků, to znamená 268,9 normostran. Nejdelší věc, co jsem kdy napsala, aniž by to byla fanfiction.

Víte, je to dost divný pocit. Psala jsem tu věc zhruba půl roku. Sice dost přerušovaně a nezodpovědně, ale psala. Vlastně jsem se do toho pořádně opřela až v posledních týdnech. (Kdybych psala tímhle tempem celou dobu, mám to 'veledílo' napsané za poloviční čas, hádám.) Vytvořila jsem postavy, znala jsem je, házela jim pod nohy překážky, občas je tak trochu mučila, ale měla jsem je vážně, VÁŽNĚ ráda. Dokonce jsem je zbožňovala. A najednou... Je konec. Příběh skončil. Došel tam, kam jsem ho chtěla mít... A dál nepůjde, pokud bych snad nechtěla napsat dvojku.

Asi už chápu, proč lidi rádi píšou série. Představa, že se mám toho příběhu a postav najednou vzdát, je naprosto bláznivá. Haló, půl roku! Těšila jsem se, až se v příběhu dohrabu k tomuhle a tomuhle a tomuhle... Najednou tam jsem. Všechno jsem to napsala. Nemám nic dalšího.

Je to strašně divnej pocit. Jako by to místo v mojí hlavě, kde tahle knížka celou tu dobu tiše žila svým vlastním životem, plánovala se a vyvíjela, bylo najednou úplně prázdné. Když jsem ji dopsala, chvíli jsem jen ležela v posteli, zírala před sebe a prostě nemohla uvěřit. Konec. KONEC.

A co mám asi dělat teď?

No, hádám, že se zavalím další prací. Teď, když vím, že mě na podzim čeká škola, takže potřebuju najít maximálně nějakou brigádu na léto (když se něco objeví, jistě), můžu se opřít do psaní dalších věcí. Ne, že bych v hlavě neměla námět na tři nebo čtyři další knížky. Myslím, že teď padne volba na Buzeranta. Ten příběh už ve mně leží hodně dlouho. A už jsem ho rozepsala, takže...

Ovšem, taky musím dokončit a vydat tu svoji slavnou Buzničku. Mimochodem, vy, co chcete poslat návrh obálky a ještě jste to neudělali, máte na to poslední dva dny. V neděli o půlnoci to uzavřu a vyberu z toho, co mám, což jsou zatím tři návrhy.

A pak... No, měsíc nebo dva nechám Upířinu uležet. Pak ji párkrát projdu, udělám několik základních úprav a nejspíš ji začnu nabízet po nakladatelstvích. Jelikož na to, abych na vlastní pěst opravila a vydala něco tak velkýho, zatím nemám ani vůli a schopnosti, ani peníze. Uvidí se po škole. Kdyby to nikde nevzali, vždycky vám to můžu hodit sem na blog, nebo přece jen vydat sama.

No, a teď... Teď se jdu vrhnout na tu Buzničku. Ať může co nejdřív do tisku...

4 komentáře:

  1. Páni, já tě obdivuji! Ale nepochybovala jsem o tom, že to takhle dopadne. I když nejsem žádná zapálená ochránkyně práv homosexuálů (ale nic proti nim nemám), tvoji knížku bych si koupila okamžitě! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tohle se právům homosexuálů zrovna důsledně nevěnuje. Chci říct, hlavní postavy nejsou čistě heterosexuální, ale nějak se to tam neřeší. Většinou. =D

      Vymazat
  2. Balzac to měl o poznání horší. U psaní stál:)

    K uvážení - došel tam, kde jsem ho chtěla mít.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hm, kdybych stála, možná píšu rychlejc a spálím víc kalorií... =D

      Vymazat