úterý 3. února 2015

Knižní tip #7 - Řekni vlkům, že jsem doma

Řekni vlkům, že jsem doma je knížka, kterou jsem v nedávném tagu uvedla jako tu, do které mě všichni nutili. Což není tak docela přesná definice, ovšem, přísně technicky vzato mě do ní nenutil nikdo, ale obrazně řečeno na mě byl vyvíjen nátlak vážně dost velký. Všechny ty pozitivní recenze, na které jsem narážela (a to u blogerek, jejichž vkusu vážně dost věřím), ta dokonalá obálka, plus tematika, které nedokážu odolat... Nebylo se co divit, že jsem prostě podlehla a pustila se do čtení v rámci prokrastinace během učení na zkoušku. A i když se na knížce našlo pár malých vad na kráse (třeba hlavní hrdinka, co je místy vážně na pár facek), stejně jsem ji na Goodreads hodnotila pěti hvězdičkami. A to samozřejmě znamená, že jsem ani na moment neváhala s tím, jestli vám ji doporučit. Přirozeně, že ano!



Kdo?
Carol Rifka Brunt je autorka, o které se docela špatně zjišťují informace. Narodila se v roce 1970 v New Yorku, konkrétně ve čtvrti Queens, a na předměstích New Yorku i vyrůstala. Vystudovala na univerzitě ve Skotsku, začala psát v Massachusetts, její děti se narodily v Kanadě. Řekni vlkům, že jsem doma je její románovou prvotinou. Momentálně žije s rodinou v Anglii a pracuje na své druhé knize.

Co?
Celý příběh vypráví čtrnáctiletá June, tak trochu 'divná' dívka, která miluje středověk, ráda se prochází v lesích a čas od času si představuje, že se nachází ve vlastním světě. Má starší sestru Gretu, se kterou zrovna dvakrát nevychází. Její život se sesype jako domeček z karet v okamžiku, kdy její milovaný strýc, malíř Finn, zemře na AIDS krátce poté, co dokončí portrét June a Grety. A pak se všechno ještě jednou otočí v okamžiku, kdy ji ne příliš dlouho po pohřbu vyhledá Toby, Finnův dlouholetý přítel, který ji chce poznat. Junina matka ovšem Tobyho nenávidí, a proto by se s ním June mohla vídat jen potají. Jak to celé může neskončit spoustou problémů? A naučí se June zase vycházet se svojí sestrou? To už si musíte přečíst sami.

Proč si to chcete přečíst?
No, nejspíš ne kvůli hlavní hrdince. A už vůbec ne kvůli její sestře. Nebo jejich matce. Přísahám, že všechny tyhle postavy ve mně v průběhu knihy několikrát vyvolaly silně násilnické sklony. Ale krom toho...
V prvé řadě, i když uznávám, že to je lákadlo snad jen pro mě, je tu tématika AIDS, a to jen poměrně krátce po tom, co epidemie této nemoci vypukla. Aby bylo jasno, příběh se odehrává v osmdesátých letech. Účinné léky na AIDS prostě neexistují. Jeden z nejdůležitějších, nebo spíš pro mě nejzajímavějších motivů téhle knížky je přijímání nevyhnutelného a smířenost s celou situací. A padne tu nejedna zásadní myšlenka.

To je to tajemství. Když si dáš bacha, abys vždycky byla taková, jaká chceš doopravdy být, když si dáš bacha a budeš se kamarádit jen s těma správnejma lidma, pak je ti úplně jedno, jestli zítra umřeš.
Toby

Dalším důvodem, proč tahle knížka stojí za to, je láska Tobyho a Finna. Je pravda, že detaily o celém jejich vztahu se dozvídáme prakticky jen prostřednictvím Tobyho vyprávění, ale víte co? Ono to tak nějak stačí. Stačí to na to, aby čtenář pochopil, jak silná ta jejich láska byla a co všechno byli jeden pro druhého ochotní udělat. Jejich část příběhu je prostě krásná. =)

Dál by šlo zmínit celkově řešení rodinných vztahů, trable s dospíváním a prvními láskami, což je tady poměrně zajímavě zpracované téma. Taky spoustu narážek na kulturu osmdesátých let (mě nejvíc potěšila zmínka o Def Leppard). Styl psaní taky stojí za zmínku, knížka se čte vážně sama. No, a pak tu máme ještě důvod pro masochisty. Tenhle příběh je vážně dost smutný, když na to přijde. Takže se připravte na to, že především závěr tak nějak probrečíte. Já na pěkných pár stránek přes slzy skoro neviděla...

Malá osobní úchylka
V tomhle ohledu mám absolutně jasno. Mojí osobní úchylkou je jednoznačně postava, do které jsem se zamilovala a vždycky čekala na chvíli, kdy se zase objeví, protože mě prostě bavila. Tou postavou je, tak nějak přirozeně, Toby. Toby je trochu praštěný, mírně nezodpovědný, pořád roztěkaný a neklidný, přehnaně vysoký, hubený, Angličan (za to dostal pár bodů navíc)... Ale hlavně je to skvělý člověk, milující a schopný velkého sebeobětování pro lidi, co miluje. Zkrátka takové zlatíčko. Vážně, nejradši bych ho objala a nepustila... =D

6 komentářů:

  1. Som fakt veľmi zvedavá, čo na to poviem ja. Snáď už je knižka na ceste :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Než jsem se dostala k odpovědi na komentář, máš ji už dočtenou. Jo, moje pracovní morálka je děsná... =D

      Vymazat
  2. Dostala jsem jí k Vánocům, tak to jsem na ní zvědavá :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě se do ní pusť, stojí to za to. =) (A jo, taky jsem ji dostala...) =D

      Vymazat
  3. Mě tahle knížka původně vůbec nelákala, a pak jsem si konečně přečetla obsah a prostě ji chci! :DD

    OdpovědětVymazat