Je to špatný. Je to fakt moc špatný.

Asi jste si všimli, že i když nejsem na festu, tenhle blog jde, mírně řečeno, do háje. Jasně, mohlo by to bejt i horší. Možná i mnohem horší, když na to přijde. Ale to asi vždycky. Znáte to, nikdy není tak špatně, aby nemohlo bejt hůř.

(Hergot, to je zase jednou optimistickej úvod, takhle při večeru. No nic...)

Zkrátka a dobře, už zase mě přepadla jistá krize. Není to jen o blogu, nemyslete si. Kéž by to bylo jen o blogu. Ono se to týká tak nějak prakticky všeho. Dalo by se říct, že skoro celýho života. Skoro.

Moje motivace dělat prakticky cokoliv je v háji. Možná je to tím létem. Možná tím, že jsem se sotva pořádně vrátila z MoRu a vypakovala kámošku, která tu pak byla na dva dny nasáčkovaná, takže si teprve tak nějak užívám možnosti taky trochu relaxovat. Možná jsem prostě jen líná. Možná všechno dohromady.

Každopádně, nejsem schopná prakticky ničeho. Dojet na poštu, uvařit si oběd, dokonce i vylízt z knížkou ven a rozplácnout se na lehátko, ke všemu se musím dokopat. Psaní? K tomu se dokopat ani nedokážu. Zkrátka to nejde. Zkouším to, ale jakmile si představím, že bych psát měla... sek. Nezvládnu ani začít. (Pokud ovšem nepočítáte FrostIron fanfikce v angličtině, protože to mi jde naprosto báječně.)

Nevím, čím to je. Asi prostě zase jen blbý psací období. Teda, já vím, čím to je, ale nevím, čím je to, čím to je. Jestli mě chápete.

Prostě se poslední dobou zase nějak nemůžu zbavit pocitu, že každá povídka, kterou napíšu, je prostě až moc podobná něčemu, co jsem už psala. Všechno na jedno brdo a originalita na bodu mrazu. Přijdu si jako zaseknutá deska a nevím, co s tím dělat. Nejspíš vůbec nic. Múza na mě zlostně zírá a podupává nohou, ale inspiraci prostě nedodá. Tedy, nic, co bychom už neviděli stokrát.

A co je nejhorší? Že já bych psát chtěla. Vážně upřímně CHTĚLA. Hrozně ráda bych pracovala na něčem, co za to bude stát, na knížce nebo tak. (Jenže pak si vzpomenu na to, co všechno se marně snažím udat nebo upravit, a zase mě to trochu přechází. Ale to je na další diskusi.) Jenže já prostě nemůžu, protože když to zkusím, mám prostě pocit, že mám v hlavě absolutní prázdno. I věci, na kterých jsem začala dělat a v nichž jsem měla relativně jasno, teď leží u ledu a... nic.

Já vím, mohla bych místo povídek psát aspoň články na blog, ale to je stejnej problém. Nějak mám prostě pocit, že momentálně nemám moc co říct. Ani do těch tipů se mi nechce, protože poslední dobou mám dojem, že o ně prostě nikdo nestojí. A já jsem moc líná, než abych sepisovala něco, co nikoho nezajímá.

Takže tu radši sedím, vyrábím zbytečný gify a říkám si, že bych fakt měla psát. A tak dál vyrábím gify. A žádnej z nich není použitelnej do filmovýho tipu. Radši nechci ani říkat, jak dlouho jsem dávala dohromady tenhle článek...