O romantických orientacích

Článek na tohle téma jsem vám slíbila už před nějakou dobou. Někdo to možná nepostřehl, někdo na to třeba zapomněl, někdo si všiml a pamatuje si to, ale stejně teď kouká na monitor s velkým WTF výrazem v obličeji. O čem že to tu bude řeč? Jaké romantické orientace? To je zase nějaký výmysl někoho, kdo se hodně nudil?

Dobře, pravda, možná JE to výmysl někoho, kdo se hodně nudil. A není to zrovna dvakrát oficiální, odborné ani všeobecně známé, ale to naprosto nic nemění na faktu, že to zcela zjevně existuje.

Nebojte, v tomhle článku na vás nevychrlím hromadu podivných názvů orientací (kdo se pohybuje na Tumbrlu, zase jednou možná ví, o čem je řeč), kterými se vykazuje snad jen ten jedinec, který si vymyslel ten daný název. Z větší části je to proto, že s klidem přiznávám, že se v tom sama pořádně nevyznám, nemluvě o tom, že spousta těch názvů romantických a/nebo sexuálních orientací vlastně označuje prakticky totéž, jen s nějakou drobnou, prakticky nepostřehnutelnou odlišností. Někdy je to dokonce ÚPLNĚ totéž, jen se prostě někomu nelíbil původní název, tak si ho přizpůsobil k obrazu svému. Je to zkrátka asi tak jednoduché jako teorie relativity.

Ale jak jsem už řekla, my se tu dnes zaměříme jen na stručný úvod a na to nejdůležitější, co potřebujete vědět. V prvé řadě tedy, co že to jsou ty romantické orientace?

Ve stručnosti, vaše romantická orientace značí to, jaké pohlaví vás (ne)přitahuje čistě po ROMANTICKÉ stránce, zkrátka ke komu dokážete cítit citovou náklonnost, nebo, ještě jednodušeji, do koho se dokážete zamilovat. Vaše romantická orientace se přitom může, ale dost dobře taky nemusí, shodovat s vaší orientací sexuální, a hádám, že většinou tomu tak i bude.

Z toho logicky vyplývá, že většina sexuálních orientací má nějaký svůj romantický protějšek. Heterosexualita a heteroromantičnost, homosexualita a homoromantičnost, bisexualita a biromantičnost... Pokud se tak aspoň trochu vyznáte v sexuálních orientacích, tak s pochopením těch romantických nebudete mít problém. Pokud ne, tak zjednodušeně: Heteroromantik je romanticky přitahován příslušníky opačného pohlaví. Homoromantik je přitahován příslušníky stejného. Biromantik a panromantik oběma, přičemž pouštět se do rozdílů mezi nimi by bylo na hooodně dlouho. Demiromantik (taky je to pro vás nový termín, co?) cítí romantickou přitažlivost až poté, co danou osobu důkladně pozná, takže u něj neexistuje nic jako láska na první pohled.

A pak jsou tu mí oblíbení aromantici, pomyslné romantické protějšky asexuálů, čili ti, kteří romantickou přitažlivost necítí vůbec, případně jen ve velmi, velmi omezené míře. Žádní motýlci v břiše, žádné zběsilé bušení srdce, žádné uculování se, když na někoho pomyslíte, zkrátka nic. Neznamená to nutně odpor vůči všemu romantickému (aromantik se klidně může bavit čtením červené knihovny, případně zamilovaných fanfikcí), i když často tomu tak bývá. Možná se vám to zdá trochu neuvěřitelné, ale berte to tak, že aromantikům se zase zdá neuvěřitelné, že se někdo dokáže zamilovat.

Ehm, ale to zbytečně odbočuju a dostávám se do moc osobní sféry. Když to dobře půjde, tak aromantikům spíš v budoucnu věnuji samostatný článek.

A jak že ty romantické orientace tedy fungují? No, docela jednoduše. Řekněme, že jste bisexuální. Jste si tím jistí. Sexuálně vás rozhodně přitahují obě pohlaví. Ale když přijde na lásku, zamilujete se vždycky jen do stejného pohlaví (homoromantičnost). Nebo jen do opačného (heteroromantičnost). Nikdy jinak, jakkoli úžasnou osobu toho 'nesprávného' pohlaví potkáte. Nebo jste si jistí tím, že jste homosexuální, ale zamilovat se dokážete do osoby stejného i opačného pohlaví (biromantičnost). Můžete být asexuální heteroromantik, můžete být pansexuální aromantik, stejně jako můžete být heterosexuální heteroromantik.

Zní to složitě? Ano, možná ano. Ale přiznejme si to, lidská sexualita sama o sobě není zrovna nejjednodušší záležitost, a když se do toho začne míchat ještě ta romantická stránka věci, zákonitě v tom zkrátka musí vzniknout tak trochu guláš. Ale věřte mi, že když na to přijde, tak je to pořád menší guláš, než můžete mít v hlavě předtím, než zjistíte, že nejste jediní, kdo se zkrátka tak nějak neumí zamilovat bez ohledu na to, jak vás daná osoba přitahuje a jak vám na ní záleží. Líp, než jsem to vysvětlila, to ovšem vysvětlit prostě nedokážu.

Takže se vám omlouvám, pokud jsem vás snad trochu zmátla. Ale jestli tenhle miničlánek pomohl aspoň jednomu člověku k tomu, aby si uvědomil, že vážně není divný, tak jsem naprosto spokojená.