„Nejsem ve škole, tak co se budu snažit?“

Ne, tentokrát výjimečně nemáte v názvu Gramatického okénka hledat žádnou chybu. Žádná tam není. To proto, že tenhle článek je sám o sobě poměrně výjimečný, respektive nezvyklý. Nebudeme se v něm věnovat jen jednomu gramatickému problému, ale rozebereme si hned několik menších, těch, které jsou pro stručnost potřebného vysvětlení nevhodné pro samostatný článek. Na druhou stranu jsou ale tak rozšířené, že je prostě nemůžu ponechat bez povšimnutí. Většina z nich se vyskytuje především na nejrůznějších internetových diskusích, blogových komentářích (nebo ještě hůř, přímo v článcích samotných), ve facebookových statusech a tak podobně. Zkrátka všude tam, kde je možno použít tu idiotskou výmluvu oné části dnešní mládeže, která se v okamžiku, kdy jim nehrozí pětka, prostě odmítá byť jen pokoušet psát správně česky. Tak abychom začali...

to jsem takhle šla s mamkou nakupovat koupila jsem si nový boty supr tríčo já jsem tak nadšená
Pár malých zásad pro písemnou komunikaci. Pakliže zrovna neťukáte jen zprávu kamarádce na ICQ či facebook chatu, věta začíná velkým písmenem a končí tečkou, případně jiným vhodným interpunkčním znaménkem. (Na ICQ nepíšu velká písmena a tečky na konci vět ani já, tak klid.) Uprostřed věty se občas vyskytne i taková věc, které se říká 'čárka'. A i když neznáte všechny zásady pro jejich psaní, aspoň o NĚJAKÝCH určitě víte. Tak se pokuste čárkou oddělit aspoň myšlenky, ano? Protože číst deset řádků bez jakéhokoliv pokusu o interpunkci, to je o nervy...

JsEm StRaSHne KhŮl, nE, WoE?
I když uznávám, že teď už můžeme se skoro klidným srdcem říct, že tenhle styl psaní z vod internetu pomalu mizí, dřív byl značně rozšířený. Prosím nepokoušejte se o jeho znovuvzkříšení. Velká písmenka vážně patří jen na začátek věty a do vlastních jmen, ne náhodně do slov. A pokud jde o w... Psát dwojitý w úplně wšude není wůbec cool, ano?

Jestly mě chcete fakt naštvat...
… tak klidně dál pište 'jestly'. Upřímně, vážně nevím, kde to kdo vzal, jak to kdo vymyslel a proč se toho tolik holek chytá, ale 'jestly' je prostě mor. Nevím, jak to vysvětlit jinak, než tím, že řeknu, že se to tak prostě nepíše. Správně je jestli, jestli, JESTLI. A tečka.

Boty na podpadku
Dámy (a vybraní pánové), zapamatujte si jednu věc. Podpatek je podpatek proto, že ho máte POD PATOU. Je to pata, ano, ne pada. Takže PODPATEK.

No samozdřejmně!
(Anns, varuju tě. Jestli to teď do komentáře schválně napíšeš blbě, je z tebe mrtvola.) Samozdřejmně (nebo jen o fousek lepší verze 'samozřejmně') je taky pěkně rozšířená lahůdka. Vážně bych potřebovala trpět selektivní slepotou, protože jinak mi brzo přeskočí. Zapamatujte si, prosím, že jediná správná verze je SAMOZŘEJMĚ. Protože je SAMOZŘEJMÝ, nikoliv samoz(d)řejmný.

A né snad?
I tohle se poslední dobou podezřele šíří. Výkřiky jako 'né', 'jó', 'volé', 'tý krásó' (počet dlouhých samohlásek může být i větší, než je uvedeno v příkladech), jejichž společným znakem je prodloužení těch samohlásek, které měly zůstat krátké. Vážně jsem jediná osoba, která má při čtení věty zakončené slovem 'né' (a pokud možno ještě znaménky ?!) pocit, jako by se náhle octla někde na tržišti?

Nechceš jít semnou?
Mezi předložkou a předponou je jeden základní rozdíl, který mnozí nechápou. Předpony jsou to, co je nalepené na slovu (ZEšílet), kdežto předložky to, co je od slova oddělené mezerou (vyšel ZE stínu v rohu místnosti). Takže SE MNOU. S NÁMI. S KAŽDÝM.

No, a to by pro dnešek bylo tak nějak všechno, co jsem vyčetla z poznámek za poslední dobu. Jestli víte o nějakých dalších 'drobných' chybkách, klidně mi je hoďte do komentářů. Tohle totiž nejspíš není poslední díl v tomhle stylu...