Já žiju! Tedy teoreticky...

Tak koukám... Koukám... (A vy asi taky koukáte, pravděpodobně, protože jste na existenci tohohle blogu nejspíš už i stihli zapomenout, co?) A zjišťuju, že je to skoro měsíc, co jsem se na tomhle blogu naposledy ozvala. Nebo na jakýmkoliv jiným blogu. Tam je to ještě mnohem delší doba. Tedy, když nepočítáme Tumblr nebo AO3, ovšem. To jsou stránky, kde se ozývat paradoxně vcelku umím.

No, jak se jen obhájit... No, popravdě, asi docela těžko. :D Prostě je toho na mě poslední dobou moc. Nemám na psaní tolik času, co bych chtěla, vlastně prakticky vůbec žádnej, a když už ho mám, tak jsem buď moc utahaná a můj mozek vypne, nebo se prostě a jednoduše flákám a prokrastinuju. Věc se má tak, že jsem někdy na začátku měsíce začala brigádničit na doplňování zboží v Tescu, a abych neflákala školu (což flákám stejně, ale já myslím ještě VÍC), tak si dávám směny především na volné/skoro volné dny, kdy bych jindy třeba psala. Navíc jsem obvykle byla zvyklá psát především večer/v noci, čímž mi víceméně padá i večer předtím, než jdu do práce, jelikož když vstávám o půl páté (makám od šesti, ale prostě bydlím na vesnici, no), tak jaksi když jsem v posteli v deset, je to už dost pozdě. Psát do půl jedné, jako jsem byla zvyklá, tak prostě ráno nevstanu.

A jako bonus bych teda měla dělat věci do školy, což má tak nějak přednost před blogem. Především bych teda měla pohnout s bakalářkou, ehm. Zatím jsem ani nepřečetla všechny knížky na ni. Ono je to těžký, když v jejich značné části je vypravěčský subjekt pojmenován Christopher Isherwood a já si ho prostě nemůžu nepředstavovat jinak než jako Matta Smithe, což někdy trochu komplikuje čtení.

Ale nebojte, až se to všechno trochu uklidní, případně až se k tomu dokopu, dočkáte se i nějakého toho článku (fejetonu, možná?) na téma doplňování zboží v Tescu. Někdy je to vážně dost velká zábava. Ironie, aby bylo jasno. Dneska jsem nějakou chvíli vážně přemýšlela o tom, jestli mají taky k dispozici Veronicu, protože byly okamžiky, kdy moje krev vážně začínala VŘÍT...

Nebojte, dočkáte se podrobnějšího popisu. Jednoho krásného dne. Za měsíc? Ne, bude to dřív. Slibuju. A ještě pro vás mám v plánu jedno překvápko. Když to dobře půjde, dočkáte se ho už v úterý. Když to nepůjde... Ale ono to půjde. Jen si počkejte...