Nošení sukní je drahá sranda

Jen tak mezi námi, kdybyste mi před pár lety řekli, že budu psát zamyšlení na téma, na které právě píšu, nejspíš bych se vám buď vysmála, nebo se vás zeptala, jestli jste v lese poslední dobou netrhali nějaké podezřelé houbičky. Dost možná obojí. Ale znáte to, časy se mění, lidi se mění, a tak jsme tady, a já vážně píšu článek týkající se nošení sukní.

Faktem je, že sukně a šaty jsem spoustu let radikálně zavrhovala. Možná proto, že nebyly dost cool, možná proto, že mi přišly nepohodlné, nevím. Každopádně moje maminka si vždycky přála, abych je nosit začala. Asi si představovala, že se ze mě zase stane roztomilá holčička. No, pokud jde o sukně, maminčin sen se splnil, ta roztomilá holčička kapku pokulhává, ale nevadí. Možná bych si měla udělat culíčky...

Ehm, zpátky k plnění snu. Je to vlastně takhle – momentálně můžu s klidným svědomím říct, že za posledních pár měsíců jsem na sobě kalhoty (když nepočítám domácí tepláky) měla prakticky jen v podobě starších džín na cesty, obvykle na kole po vesnici, a „pláťáků“ na chůzi po horách. Pokud jedu do města, mám na sobě vždycky jen sukni. Došlo to tak daleko, že když jsem nedávno potřebovala zjistit, v jakém stavu jsou kalhoty, co jsem ještě na jaře poměrně intenzivně nosila, musela jsem zatraceně přemýšlet, kam že jsem je to hodila.

Zkrátka, je to tak, jak řekla moje spolužačka, která taky nosí jen sukně: „Jak si jednou zvykneš, tak už ti kalhoty budou vždycky připadat příšerně nepohodlný.“

Člověk by řekl, že nosit sukně a šaty má jen výhody. Můžete jich mít spousty, v různých střizích i vzorech, jsou obvykle mnohem zajímavější než většina kalhot v obchodech a vypadají tak nějak hezky žensky. Navíc, na rozdíl od zmíněných kalhot, vážně dokážou zamaskovat širší stehna. A většinou je bez potíží seženete i v second handech, jelikož většina žen sukně nijak často nenosí, a tudíž ani nekupuje, takže ty unikátní kousky tam zbudou na vás. Zní to fajn, ne?

Potíž je v tom, že všechny nevýhody nošení sukní vám začnou docházet až po nějaké době.

Buďme teď k sobě otevření. Když nosíte jen kalhoty, jak často si v zimě holíte nohy? Pravidelně obden, nebo jen občas pro pocit? Jestli pravidelně obden, tak vám gratuluju, na to já nikdy neměla nervy. Jestli jen občas pro pocit, nezačínejte nosit sukně, protože pak si vaše nebohé nohy budou moct od holení odpočinout jen o víkendech, tedy, pokud se budete válet doma. Dobrá, aspoň v létě když pod sukní máte jen holé nohy. V zimě, když prostě musíte buď nosit silnější (a tudíž neprůhledné) punčocháče, nebo zmrznout, se párdenní strniště na nohou ještě vcelku ztratí. Každopádně se připravte na to, že najednou začnete vrážet mnohem víc peněz do žiletek, pěny na holení a dalších nezbytných blbinek. Pokud se ovšem nerozhodnete nežádoucí porost odstraňovat voskem nebo epilátorem, přirozeně. Pokud ano, máte můj obdiv. Já to párkrát zkusila, ale ještě nikdy jsem to nevydržela provozovat dlouhodobě. Prostě holt nejsem masochista...

Další nevýhodou je něco, co se vám ještě v minulém odstavci nejspíš zdálo jako výhoda pro zimní měsíce. Ano, přesně tak... punčocháče. Potřebujete hned několikery, samozřejmě, jedny ani zdaleka nestačí. I patery jsou vcelku málo, pokud neradi perete. No, co o to, možnosti jsou prakticky nekonečné. Seženete punčocháče jednobarevné , vzorované, dokonce i s obrázky, tlustší, tenčí, extra zateplené do tuhých mrazů... No jo, ale kdo to má pořád platit? I kdybyste si stokrát řekli, že si vystačíte jen s pár základními kousky a vážně nepotřebujete punčocháče s motivem Londýna (to není výmysl, viděla jsem je pár dní zpátky v Calzedonii a ještě teď o nich tiše sním), pořád vás těch několik párů bude na začátku stát totéž, co levnější kalhoty. (V případě zateplených punčocháčů vás tolik budou stát jedny. Alternativou jsou tlusté bavlněné punčocháče z Tesca a schopnost přesvědčit sebe sama, že vám na nohy zima vůbec není. To je moje strategie.) A jako bonus budete muset svou zásobu poměrně často obměňovat, jelikož punčocháče prostě zákonitě nevydrží to, co vydrží běžné džíny. A pokud si s těmi základními kousky nevystačíte, no... V tom případě bude vaše peněženka často a intenzivně plakat.

A ony ty sukně samotné taky nejsou zrovna nejlevnější záležitost. Vždyť si to vezměte. Kalhoty si, pokud nejste zrovna módní nadšenkyně, pořídíte tak zhruba dvoje až troje, obvykle jen v tom jednom střihu, co vám sluší. Nějaké ty tmavé, nějaké ty světlejší, možná třeba jako bonus nějaké něčím zajímavé. (Pokud jste extrémně vybíravý případ jako já, pořídíte si jedny černé, pokud možno co nejlevnější, které budete nosit, dokud se na vás nezačnou rozpadat.) A máte vystaráno. Ale sukně? Desítky střihů, spousta materiálů, barev a vzorů. Letní sukně, zimní sukně, sukně do a, sukně pouzdrové, střízlivější sukně k barevnému tričku, vzorovaná sukně k tričku obyčejnějšímu. A o šatech radši ani nezačínám. Navíc, na rozdíl od kalhot, u sukní tak nějak platí, že chcete pořád víc... víc... víc...(Nebo jsem jenom já takový křeček?) No, každopádně velice rychle zjistíte, že i když nakupujete především v second handech, máte v těchhle kouscích oděvu vraženo víc peněz, než by se vám osobně líbilo, a mnohem víc, než jste kdy v životě vrazily do kalhot.

No jo, jenže pak se zase podíváte na ty výhody, případně do zrcadla... A najednou vám přijde, že to za ty peníze tak nějak stojí.

Nebo ne?