...tak závislí na komentářích ke
svým dílkům?
No, to je jednoduchý. Protože prostě
jsou. Tedy, jsme, abych se vyjádřila přesněji.
Měla bych vás asi varovat. Tohle bude
kapku sebelítostivej a citově vyděračskej článek. Jestli na
takový nemáte náladu, radši ho zavřete. Myslím to vážně.
Bude to lepší pro obě strany.
Jestli snad taky píšete a blogujete,
asi to znáte. Ten pocit, když něco v potu tváře (více či méně
doslova, ale u mě v pokoji začíná být poslední dobou vážně
vedro) vytvoříte, dáte si vážně záležet, strávíte nad tím
pokud možno minimálně hodinu nebo dvě, hodíte to na blog,
čekáte... čekáte... ČEKÁTE... Po několika hodinách se dočkáte
jen dvou, tří komentářů. Řeknete si, že je přece jen docela
pozdě, třeba se ráno objeví ještě někdo, kdo by vám chtěl
něco říct.
Když máte po pár dnech těch
komentářů maximálně tak pět, už je nejspíš jasné, že jich
moc nepřibude. Přesněji že nepřibude nejspíš vůbec žádný.
Tak si tiše povzdychnete, zamáčknete pomyslnou slzu a řeknete si,
že ten článek za to asi holt nestál a že příště se musíte
snažit víc. A snažíte se. Komentáře jsou čtyři.
Víte (teď začne ta sebelitující
část), poslední dobou mám co do psaní takový... malinko
temnější období. Neděste se, žádný vzdávání se nekoná,
jen opět (se železnou pravidelností) nastoupila má absolutně
tradiční jarní tvůrčí krize. A tradičně je otravná. Nenechá
mě soustředit se (pročež mě pořád něco odlákává), nenechá
mě hledat ty pravý slova, zkrátka nenechá mě pořádně psát.
Múza z větší části stávkuje, a když už by se snad chtěla
trochu rozjet, je to zásadně v okamžiku, kdy jsem tak unavená, že
skoro nevidím na klávesnici.
A jako milý bonus mě nutí o sobě
(potažmo o tom, co napíšu) nadměrně pochybovat. Často. A
rozhodně víc, než by si daná věc zasloužila. Někdy dokonce nad
úroveň běžnýho autorskýho pocitu 'bože, to je zase blbina, za
nic to nestojí, tohle přece nikdo nemůže číst'. Ne, není to
příjemnej pocit, vážně. Zejména když jste strávili předchozí
rok jen částečně úspěšnými pokusy vybudovat si něco jako
psací sebevědomí.
Jo. A teď si představte, že máte
zrovna jedno takový období (nebo jste prostě mírně
sebepochybovačnější autor, na čemž, pokud třeba teprve
začínáte, není nic zvláštního), nedokážete si začít
pořádně věřit... A na to, co napíšete, skoro nikdo nereaguje.
Jo. Tak proto jsme tak závislí na
komentářích.
Proto jsem já tak závislá na
komentářích, abych byla přesná.
Proto někdy, ve slabších chvílích,
tak trochu lituju toho, že jsem odešla z blog.cz. Mám hloupej
pocit, že dokud jsem byla tam, zajímalo moje psaní víc lidí než
tady. Možná to není jen pocit. Možná je to krutej fakt.
Když už ani Patrik a Lukáš nevzbudí
pozornost...
Taky vedro?
OdpovědětVymazatVíš, Arvari, ty jsi na tom celkem dobře. Ty když jsi zklamaná, tak je to u čtyř komentářů. Ale když já píšu článek, povídku, cokoliv, často se mi spíš stává, že komentář nedostanu ani jeden (přesto, že vidím, že několik lidí si článek přečetlo)...
Pak mám pocit, že jako pisatel nestojím za VŮBEC nic. Ani za JEDEN blbý komentář. A od toho se (mimo jiné) taky odvíjejí jarní (a jiné) krize, tím míň je tu pak nálada/chuť/něco podobného na psaní...
Rozumím tobě i článkům tohoto typu... někdy si prostě člověk musí zalítostnit :)...
A ten neodbytný pocit, že na blog.cz to šlo mnohem lépe, ten se u mě objevuje taky, jelikož můj starý nesmazaný blog tam má stále vyšší denní návštěvnost (což nepochopím), než ten aktuální, i přes spoustu odkazů... Ale myslím, že, zvlášť u tebe, je to otázka času. Ty jsi jeden z nejtalentovanějších internetových autorů, které znám, časem se prosadíš až do výšin :).
Hluboce se omlouvám, že jsem napsala bezcenný, sebelítostivý, vylévačný komentář na TVŮJ blog, kde má jít především o TEBE jako autora...
Ehm, no, teď se za ten článek kapku stydím, když tak čtu tvůj komentář. Ale mezi náma, víš o tom, že přes ten proklik ve jménu se na tvůj blog vůbec nedá dostat? Hodí mě to na profil na Google+, z kterýho se nikam nedohrabu. Popravdě jsem na tvým blogu poprvý byla před chvílí, a musela jsem si ho kvůli tomu vygooglit. Tak jestli nebude problém tak trochu i v tomhle... ;) A díky za povzbuzení. Já vím, chce to čas, ale je to těžký, když to vypadá, že s časem čtenáři spíš ubývají... :/
VymazatNení proč se stydět - mezi námi dvěma je, si myslím, taky rozdíl mezi kvalitami psaní... samozřejmě kladně pro tebe.
VymazatKterý proklik přesně myslíš? U těch komentářů? Á, teď jsem to zkusila, no, netuším, proč se to přesměrovává, zkusím s tím něco vymyslet, nebo alespoň dát na G+ odkaz...
No, jestli čas není to, co nemáme...
Ále, to se ti jenom zdá. Hlavně každá z nás píše úplně jinak a o jinejch věcech... ;) A ano, myslím přesně ten proklik u komentářů. Ale popravdě nevím, co bys s tím měla udělat...
VymazatAhoj, jsem Ynat. Musím se nejprve potupně přiznat, že nekomentuji, protože jsem příliš líná. Ne, že by mi za to tvoje články a Páťa s Lukym nestáli, jenže většinou všechno čtu uprostřed školy, kdy prostě na psaní reakce není nálada. Ale miluju všechno, co napíšeš. Opravdu. Odteď slibuju, že se budu snažit. Vážně! A pokud někde bude chybět můj komentář, omlouvám se předem. Jsem prostě strašná lemra -_-" :D.
OdpovědětVymazatJá to vlastně docela chápu. Občas jsem taky jednoduše líná kamkoliv napsat komentář. Jo, rozumím tomu. Ale ono vlastně nakonec i pár milejch slov potěší. Tenhle tvůj komentář mě třeba fakt potěšil. Díky. =)
VymazatČtyři komentáře? Co já bych dala za čtyři komentáře! :D Jistě, já vím, jsi tu mnohem dýl a máš už svojí čtenářskou základnu. Ale můžu říct, že ten kontrast, když člověk odejde z blog.cz, kde byl v tom výpisu na titulce a ty komentáře se většinou nějaké našly, na blogspot, kde o něm nikdo neví, je ten kontrast dost bolestivý. Navíc ještě když mi Standa zablokoval blog asi už definitivně a zapověděl mi přístup k administraci, čímž naprosto odstranil všechno, co jsem napsala za posledních pět let. Smutné.
OdpovědětVymazatZatím máš blog "jen" tři měsíce, za nějakou dobu se pravidelní čtenáři sejdou. :)
Jo, tys byla navíc na titulce, o to to je horší, chápu. =/ Nemluvě o tom, že mně ještě pořád zbyl ten starej blog, z kterýho sem odkazuju (a ještě pořád mi z něj každej den přijde pár lidí), kdežto ty ani to... Co jsi Rulcovi vlastně udělala, že tě zase bloknul? Myslela jsem, že je to už docela v pohodě...
VymazatJá vlastně ani nevím. Nelíbilo se mu, když jsem tam dala odkaz na svůj současný blog. Už ani nevím, jestli jsem si odstranila i ten, nebo ne. Každopádně Rulc mě definitivně vaporizoval. Ještě jsem mu psala mail, proč se nemůžu dostat k administraci, a když nahlásím zapomenuté heslo, proč žádný mail, který by mi měl přijít, nepřijde. Žádná odpověď. A když pak smazal i můj naprosto neškodný komentář na blogu Autorského klubu, řekla jsem si, že se na to můžu víš co... Nějak se tím zabývat už asi fakt nemá smysl.
VymazatTebe jsem si všimla, až když jsi včera nechala komentář u mého článku, a celkem se tomu divím...
VymazatRulc je cenzurista a despota, který naprosto sabotuje jakékoliv snahy o projev názoru na blog.cz, či snad jeho osobu...
Tady snad už jen zbývá říct, že život není fér, když si může někdo jeho charakteru dovolit tímto způsobem udržet tu svou ,vládu'...
A nenechat ani prostor pro jakousi archivaci tvého starého blogu, i když jsi odešla...
Když porovnáme klady a zápory těch přechodů, myslím si, že je to sakra dobře.
No tak to je teda vážně něco. Ten chlap snad fakt musí mít papíry na hlavu, jinak tohle není možný. Fakt mě mrzí, že jsi tak dopadla. Já bych ho asi jela osobně nakopat do řiti, kdyby mi tohle udělal. To je prostě sprosťárna...
VymazatAle tak... No co. Ať si nechá na blog.cz svoje patolízalský, v některejch případech rovnou řiťolezecký hvězdy...
Ach ano, ty komentáře...
OdpovědětVymazatPo vložení článku taky kontroluju mail desetkrát za hodinu... Je to hrůza, ale ta zpětná vazba je pro sebevědomí vážně důležitá.
Přiznám se, taky spíš čtu než komentuju, neb jsem buď líná. Nebo při poletování s dětmi sotva stihnu článek či povídku zhltnout a ke komentování se zkrátka nedoklikám.
To leda že bych napsala: "Líbí!" A to se zase mému grafomanskému já moc nepozdává ;-)
Každopádně přeji brzké opadnutí jarní krize!
S blog.cz nemám srovnání, ale tady zkrátka opravdu chvilku trvá, než se člověk prosadí. Na druhou stranu, o to lepší z toho pak může mít pocit :-)
Já ani nekontroluju, mám permanentně otevřenou Mozillu Thunderbird, takže jakákoliv nová reakce je mi okamžitě oznámena. Respektive poslední dobou moc není... =D Hm, vidíš, kruci, tebe si taky musím dát do sledování na bloglovin. Já jak to neudělám hned, tak na to vždycky zapomenu...
VymazatČtyři pět komentářů je HODNĚ, sakra! Já mám maximálně dva... Jasně, teď mám novej blog, je jasný, že ho lidi neznají, ale když jsem měla starej, nepsal mi tam nikdo, jenom moji pitomí spolužáci se stejně pitomýma připomínkama.
OdpovědětVymazatA omlouvám se. Čtu všechny tvoje články, které napíšeš, miluju všechny články, které napíšeš a nekomentuju, protože kritika se mi píše skvěle, ale chválu psát neumím.
Ale zkusím to.
Já vím. Já si uvědomuju, že oproti tomu, co má spousta dalších lidí, je pět komentářů dost. Asi bych prostě neměla žít v minulosti a přemýšlet o tom, že jsem běžně mívala o docela dost víc. Asi bych si měla vážit toho, co mám...
VymazatTaky bych chtěla mít 5 komentářů. Takže jsi na tom ještě dobře věř mi. Nehledě na to, že ti píšu komentáře skoro ke všemu, co napíšeš. Vím, že to zvedá sebevědomí, ale někteří si to přečtou a nic nenapíšou:)
OdpovědětVymazatJo, já vím, ty jsi zrovna jeden z těch lidí, co píšou vážně poctivě. Věř mi, že jsem ti za to vděčná... =)
VymazatPatrik a Lukáš jsou náhodou boží :P Bohužel odezva a počet komentářů nezávisí tak úplně na kvalitě textu, i když by asi bylo lepší, aby tomu tak bylo. Lidi jsou líní číst a nejradši si prohlíží obrázky, což je první úskalí autorů. A je jich ještě mnohem víc. Najít si čtenáře dá práci a nemyslím si, že bys z toho měla být zoufalá, že jich mnoho není.
OdpovědětVymazatJá jsem spíš lehounce zoufalá z toho, že jsem je našla a pak zase (očividně) ztratila. Říkám si, jestli to je nebo není moje chyba... Ale budu doufat, že někdy časem se mi podaří najít jich víc...
VymazatPět komentářů je super! Bývaly doby, kdy jsem měla na blogu 17 komentářů, ale stěhování se na jiné adresy vždy sebere čtenáře, i když říkají, že budou chodit a najdou si tě. Co nemají před očima na zlatém podnose, tak nic neudělají.
OdpovědětVymazatPíšu povídky na téma týdne, celkem nově, ale nikdo na to nereaguje, což si říkám, proč to vlastně píšu?
Měla jsem chuť taky odejít z blog.cz, ale právě se bojím toho, že jinam nikdo chodit nebude. A nechce se mi přesouvat tolik příběhů a obrázků a podobně...
Jinak buď trpělivá! :-) Já četla Patrika a Lukáše na blog.cz, tady jsem se k tomu ještě nedostala.
Jo, to už jsem taky nějak poznala, že zdaleka ne všichni vážně přejdou. Téma týdne mi vždycky přitáhlo pár čtenářů, někdo možná i zůstal... Teď teda píšu na TT taky, ale tady to jaksi nemá efekt, když to nikde nevyskočí. Bohužel... =/ Ale stejně jsem tak nějak z větší části radši, že jsem odešla. A i za to, že jsem všechno přestěhovala...
VymazatJarní krize je mrcha... to znám! Na druhou stranu, já nemám většinou komentář žádný, takže i za ty čtyři bych byla ráda... :)
OdpovědětVymazatJá mívala bohužel podstatně víc... =/ Asi jsem prostě jen neskromná...
VymazatJá myslím, že oni jsou blogeři obecně závislí na komentářích ke svým článkům. :D Aspoň tak to mám já. Každý komentář na blogu mě vždycky moc potěší, vždycky na ně ráda reaguji a ty komentáře mi tak nějak dodávají elán psát ty články dál. :) Některé články jich mají více, jiné méně, ale to už jsem si zvykla. :)
OdpovědětVymazatAvšak chápu, že tě třeba mrzí, že lidi málo komentují, obzvlášť když jde takhle o vlastní tvorbu. Já osobně u tebe čtu zatím jen Patrika s Lukášem, díky kterým jsem se vlastně na tvůj blog tenkrát dostala. Teď se snažím komentovat už pravidelně, jen se většinou k přečtení dostanu až v pátek nebo o víkendu, protože ve čtvrtek mám dlouho školu. :) Na tvou další tvorbu jsem se zatím bohužel nemrkla, protože holt nemám tolik času, kolik bych chtěla. Ale mám v plánu jednou si tu všechno pročíst, jelikož Patrik a Lukáš mě vážně baví. :D
Pokud někdy v budoucnu neokomentuji další díl o Patrikovi s Lukášem, tak za tím bude buď má lenost (protože někdy jsem líná až nechutně moc :D) nebo to, že jsem se k tomu dostala až zároveň s dalším dílem a to pak většinou komentuji až ten nový. :)
Nicméně doufám, že těch komentářů ti zase začne přibývat, jelikož si to vážně zasloužíš. :)
Tak to ti teda přeju hodně štěstí, jestli chceš přečíst všechny povídky, co tady jsou. Není jich tak nějak zrovna málo. =D Ale samozřejmě, že budu moc ráda, když si to přečteš. =) A jo, máš pravdu o tom, že komentáře dávají elán do psaní. Když jich je málo, člověk prostě nějak postrádá tu motivaci...
VymazatZávislost na komentářích znám docela dobře. Člověk čeká a pořád nic. V zimě to ještě šlo, ale přišlo jaro a čtenáři jako by si řekli, že nám autorům stačí jarní sluníčko :D
OdpovědětVymazatDoufám, že ta jarní krize zase pomine a nám všem budou přibývat komentáře přímo po kupách :D
Hele, mám úplně ten samej pocit. Jako by s jarem lidi přestali chodit, komentovat, všechno. =D Hm, tak prostě počkám do podzimu... =D
VymazatZávislost na komentářích znám dost dobře, kdyby mé články (hlavně povídky a poezii) nikdo nekomentoval, asi bych se na to rovnou vykašlala. :D Nemusíš se bát, píšeš pořád stejně dokonale a čím dál víc se zlepšuješ. :) V poslední době jsem dost líná a nemám na nic čas, ale to neznamená, že vynechávám tvé články. Třeba Páťu s Lukym bych vynechat nemohla, jsem pokaždé hrozně moc natěšená na další díl, kdaždý čtvrtek vyčkávám, kdy se tu objeví, stalo se to mým reflexem. :D Komentáře jsem možná v poslední době vynechala, ale to neznamená, že protestuji kvůli jejich hádce :D, jenom jsem zkrátka zatížená časem a možná i tou leností. Ať tě krize zase brzy přejde, komentáře se ti určitě vrátí. :)
OdpovědětVymazatDíky moc za pochvalu. =) Věř, že i když nekomentuješ, to, že mi tady napíšeš, že to čteš, docela pomůže. Nemám aspoň pak pocit, že se snažím zbytečně. Takže díky... =)
VymazatMoje milá Arvari. Patřím k těm hrozným osobám, které čtou tvé výborné povídky a nekomentují. Pokud se podíváš na svou návštěvnost, tak přece vůbec nemusíš propadat panice:) Máš spoustu čtenářů.
OdpovědětVymazatPřiznám se bez mučení - povídky vážně neumím komentovat. (Možná sis všimla, že u gramatického okénka nejsem tak nemožná a koment přidám:) )
Pod každou (!) povídku bych musela napsat - výborné čtení, díky. A tak to nepíšu. Asi dělám chybu, jak teď vidím:)
Podle mého názoru jsi jeden z mála opravdových talentů, které znám. Píšeš opravdu dobře. Jsi vtipná, chytrá a umíš to prodat.
Klidně si zapiš za ouška, že čtu všechno, co napíšeš a ještě se nestalo, že bych si řekla "tak tohle se jí moc nepovedlo".
Promineš mi ty chybějící komentáře? :)
Abych se přiznala, komentáře pro mě vždycky byly tak nějak na prvním místě. Návštěvnost je fajn (i když taky bejvala lepší), ale ty komentáře to prostě nenahradí...
VymazatTo je v pohodě, že neumíš komentovat povídky. Nenuť se. I když musím přiznat, že by se to docela fajn četlo. =D Já zase prostě neumím okomentovat básničky. Prostě mi to nejde... =D
Každopádně moc děkuju za pochvalu. Vážně potěšila... =)
Já tě čtu často. Ale nevím co ti sem do komentářů inteligentního napsat...
OdpovědětVymazatJá píšu komentáře občas, tedy méně než více, ale myslím si, že je to hlavně proto, že chci napsat tak skvělý komentář, který by přesně vystihoval, jak jsem tvou tvorbou nadšená, ale mám pocit, že by moje reakce za moc nestála. Proto spíš jen tupě přihlížím a směji se pod vousy a něco napíšu až tehdy, když vím, jak přesně to chci formulovat. Protože mi nestačí napsat ti, že to bylo pěkně napsané, i když by ti to možná radost udělalo. Já potřebuji do toho komentáře něco vložit stejně tak, jako ty vkládáš své pocity do svých děl :).
OdpovědětVymazatTohle znám až moc dobře. Já si už stěžuju i když mám jen pět komentářů. Je to hotová droga, člověk chce víc a víc :D
OdpovědětVymazatJinak, přijde mi zvláštní, jak většina lidí, co přešla na blogspot, píše, že jim chybí větší návštěvnost a to že bývali na hl. stránce etc. Tohle je totiž vážně něco, co mě ani zdaleka nevadilo, když jsem měnila server. :D