6 – Pláč

Tak tu zase máme čtvrtek, a všichni víme, co to znamená. Správně, novou kapitolu Patrika s Lukášem. Varuju vás předem, dneska to bude chvíli trochu dramatický (ale jen proto, že Patrik je Patrik, samozřejmě), ale pak... No, nechte se překvapit.

Pokud jde o téma na kapitolu další, poměrně jednoznačně jste si odhlasovali Rock. Tak doufám, že na tohle téma něco vymyslím. Mno, přinejmenším je už docela jasné, kdo v té kapitole bude hrát hlavnější roli...

Jak si asi všímáte, anketa vpravo ještě pořád není změněná. Nebojte, neuzurpuju si další námět pro sebe. To jen tahle kapitola vychází v době, kdy bohužel nejsem u počítače (važte si toho, taky jsem vám ji mohla hodit večer), ale u ankety se datum a čas zveřejnění jaksi nastavit nedá. Ale nebojte, během pár hodin dorazí i ta anketa.

A to je asi tak všechno, co jsem vám chtěla říct. Užijte si Pláč. =)

„Patriku, jsem...“
„Nechoď sem!“
„Patriku?“
„Ani... se nepřibližuj!“
„A kam že to přesně?“
„Probůh, jsi hluchej, že nevíš, odkud na tebe mluvím? Do koupelny!“
„Zatraceně. A já si potřeboval odskočit.“
„Smůla.“
„Patriku, nebuď hajzlík. Já potřebuju-“
„Ne, nepotřebuješ.“
„Co tam vlastně děláš? Upravuješ se na další krajně romantickou šukací schůzku?“
„!!!“
„Patri?“
„Neříkej mi PATRI!“
„Zlato-“
„ŽÁDNÝ ZLATO!“
„Proč jen mám neodbytnej pocit, že z tý koupelny slyším pláč?“
„To se ti... zdá.“
„Takže teď jsi uprostřed věty nevzlyknul, ano?“
„Správně, nevzlyknul!“
„Patriku, co se ti stalo?“
„To tebe naprosto nemusí zajímat!“
„Ale zajímá.“
„Ale nemusí! Koneckonců, není to nic tak vážnýho.“
„Takže zase jen děláš drama queen, ano?“
„No DOVOL?!“
„Buď mi hned řekneš, proč brečíš, nebo DĚLÁŠ drama queen.“
„Chceš to vědět? Chceš to vážně vědět?“
„Jo, Patriku, chci. Teda, pokud ten důvod nejsem já, to bych to pak radši-“
„Luky, já jsem příšerně TLUSTEJ!“
„Probůh, a na takovou blbinu jsi přišel zase jak?!“
„Jak? Tak se podívej!“
„Au! Kurva, Patriku, já za těma dveřma stál!“
„Jejda.“
„Jejda? JEJDA? Víc mi k tomu neřekneš?“
„Patří ti to?“
„Spokojím se s 'jejda'.“
„Ukaž mi to. Kam jsem tě... Aha, chápu, přímo doprostřed čela.“
„Neříkej, že je to vidět.“
„Fajn, neřeknu.“
„Budu plakat.“
„Ale no tak. Netvař se, jako by tě měl dneska ještě někdo vidět. A jsem si jistej, že než někam půjdeš-“
„Jenže mě dneska MÁ někdo vidět! Dneska totiž, ehm... Platím část nájmu.“
„Majitel si přijde zasouložit?“
„To byl původní plán. Ale vzhledem k tomu, jak vypadám... Bože můj.“
„Myslím, že tvůj obličej je mu kapku ukradenej, ty laciná malá kurvičko.“
„Já myslím, že mám otřes mozku.“
„Ale JÁ jsem tady ta drama queen, jo?“
„...“
„Hele, netvař se, jako bys měl co nevidět omdlít.“
„Cítím se, jako bych měl co nevidět omdlít.“
„Ale měli jsme mluvit O MNĚ!“
„Patri, upřímně, vytahovat si kůži na břiše a prohlašovat ji za špek, to zvládneš i beze mě.“
„Tak tohle je podle tebe kůže, ano?“
„Jo, to je... Ne, počkej. Ne, to není kůže. Tam je snad vážně nějakej tuk.“
„Vidíš? Já to říkal!“
„No jo. A možná ho bude dokonce celý deko! Možná... Proboha, možná i DVĚ!“
„Jsi idiot, Lukáši.“
„Já? Ne, to ty jsi idiot, Patriku, když si dokážeš myslet, že jsi tlustej.“
„Ale já fakt jsem! Jsem o tolik tlustší než to anorektický tintítko, za který jsem byl vyměněnej!“
„Hm. Asi to začínám chápat.“
„...“
„Takže on se na tebe vykašlal, co? Ten drahoušek, co je ujetej na dámský oblečení.“
„Ano, přesně ten.“
„A bylo to kvůli...“
„Kvůli nějakýmu odporně vychrtlýmu anorektickýmu blonďáčkovi, kterýmu můžeš přes půl místnosti počítat žebra, jak je hubenej! Jasně, dobře, ta sukýnka vypadala líp s těma jeho párátkama než s mejma, no, přiznejme si to, vcelku vypracovanejma nohama, ale tady jde o princip!“
„JAK se proboha stalo, že jsi viděl milence svýho milence v sukýnce?“
„No, to je jednoduchý. Dneska jsem se u něj jen tak zastavil, myslel jsem, že si trochu užijeme, tentokrát bez ženskejch hadrů... A on mě naprosto v klidu pozval dál a tam na gauči seděl ten kluk! A pak jsem se tak nějak dozvěděl, že jsem BOHUŽEL moc tlustej, než aby na mě to oblečení vypadalo fakt dobře. Zejména na ty legíny mám moc velkej zadek.“
„Fajn, takže kde toho idiota najdu? Protože mu zjevně někdo musí trochu rozbít hubu, aby se mu rozsvítilo. TVŮJ zadek a velkej? Hezčí zadek jsem neviděl!“
„Ehm, jo, to je... milý, Lukáši. Ale...“
„Ale nekoupím si tě lichotkama, bla, bla, bla. Řekl bys mi adresu toho idiota, drahoušku, nebo mám obvolat všechny naše nejteplejší přátele? NĚKDO z nich bude vědět, kde bydlí gay, co je úchylnej na ženský hadry!“
„Ty si fakt myslíš, že takovej je v Praze jen jeden?“
„...“
„Tvoje naivita je občas fakt roztomilá, Lukáši.“
„!!!“
„Hele, vážně. Kašli na to. Možná má pravdu. Mezi náma, za poslední dobu jsem přibral čtyři kila. Mám potíže dopnout kalhoty. Je to na houby, co s tebou nemůžu chodit do posilovny. Co do tý posilovny nemůžu vůbec chodit, protože je to TVOJE posilovna a-“
„Já se nezmínil? Minulej tejden mi vypršela permanentka. Na novou jaksi nemám. Takže si tam můžeš chodit do aleluja.“
„Ale to... Ne, já bych to sám neuměl. Prostě nasadím nějakou dietu. Už mi v minulosti párkrát pomohly, takže...“
„Patriku, podívej se na mě.“
„Cože?“
„Ty nejsi tlustej. Možná jsi trochu přibral, fajn, ale rozhodně NEJSI tlustej. Máš krásný tělo. Sluší ti to. Jsi... Jsi Patrik, sakra. Nenech se rozhodit nějakým zakomplexovaným idiotem, co si chce z gayů dělat MODELKY. Ty JSI kurva pěknej chlap. Kašli na ty, co to neviděj.“
„Lukáši...“
„Pojď sem, pitomče.“
„C-co to děláš? Já se nechci objímat?“
„Kdybys to myslel vážně, víc se bráníš.“
„Nechci se objímat s tebou!“
„Ale no tak. Potřebuješ to. Nenávidět mě můžeš, až ti bude líp.“
„...“
„Hodnej. Tak se mi to líbí.“
„Lukáši...“
„Jestli chceš protestovat, mlč.“
„Nechci protestovat. Jen chci říct...“
„Ano?“
„Děkuju...“