...a šťastný první leden!

Jen takové Gramatické mikrookénečko pro ty, co snad ještě nerozeslali novoroční SMSky a maily. Naprosto kratičké sdělení, jelikož jsem teď u kamarádky a naprosto na nic nemám čas, i když nedokážu říct, čím že to vlastně ten čas zabíjím. Tákže, jak se prvního ledna správně přeje?

Je to naprosto jednoduché.

Když napíšete 'Šťastný Nový rok', přejete vlastně, jak je to ostatně v nadpisu článku, šťastný první leden. Jelikož 'Nový rok' s velkým N je prostě jen název toho jednoho dne, název, co najdete v kalendáři. Tedy, měli byste.

Když ale napíšete 'Šťastný nový rok', přejete dotyčnému, aby měl šťastný celý ten nový, právě počínající rok.

Chápete?

Tak pokud jste ještě novoročenky neposlali, tak si to v nich opravte... A jestli poslali, tak si to aspoň zapamatujte. Příští rok to určitě využijete.

Jo, a mimochodem...

Šťastný nový rok! =)

Kdo je za to zodpovědnej?!

Vrtalo mi hlavou, co mám, sakra, vymyslet k tématu týdne 'Já'. Nedá se říct, že by se mi tu nějak chtělo rozepisovat o, no, sobě. Tak jsem si říkala, že to vezmu z trochu jinýho konce. A tady to máte. Povídka na téma 'Já'. Asi tak trochu překvapivá, rádoby vtipná a všechno, jen ne vážná. Tak snad se bude líbit...

Se dvěmi věcmi na srdci

Víte, i na mě už dolehl vánoční shon (shon, nikoli stres, nehorázný bordel ve svém pokoji zatím přehlížím s ledovým klidem, který nepochybně zmizí, až se zvednu, abych to přece jen uklidila), proto se nového dílu Gramatického okénka dočkáváte až ve středu, ač obvykle bývá na scéně už v pondělí či v úterý. Prostě nebyl čas. A z toho důvodu, že bych se během chvíle měla zvednout a vážně jít na ten úklid, bude dnešní Okénko zase jedno z těch kratších. Tak, to by byla první věc na srdci. Tak schválně, kdo z názvu uhodne tu druhou?

Nejčernější den vašich životů

Víte, jsou věci, co mě fakt štvou. Když někdo bude říkat, že když budou děti vychovávat homosexuálové, budou ty děti 'nenormální' a zcela zaručeně taky teplý, nebo budou homosexualitu minimálně považovat za normální věc. (Ach, ta tragédie, umíte si to představit?!) Štve mě, když čtu o tom, že coming-out dítěte je pro rodiče osobní tragédie málem na horší úrovni, než kdyby totéž dítě srazilo auto. Štve mě to, a když mě věci štvou, mám blbou tendenci dělat si z nich legraci.

Takže, zcela volně a kapku duhově na téma 'Černá' jeden samozřejmě naprosto smyšlenej dopis jednoho syna dvou tátů.

A ano, je zcela cíleně absurdní. Tentokrát to je proto, že vám to má něco říct. Tak snad řekne...

11 – Líbání

Páni, to už je zase jedenáctej díl? No, utíká to pěkně, to vám řeknu. Je to úplně neskutečný.

Měla bych vás informovat, že na příště jste si (ve velmi těsné anketě) vybrali téma Kuře. Ehm, jo. Tak tohle bude ještě docela sranda.

Vlevo v menu už, samozřejmě, můžete hlasovat v nové anketě. Možnosti zase jednou nejsou kdovíco, tak uvidíme, co s tím provedete. Začínám se docela bát.

A to by bylo asi všechno, co chci říct. Tedy, krom toho, že dnešní kapitola možná není zas tak vtipná jako obvykle, ale na druhou stranu je docela sladká. Takže, no... Posuďte sami, nakolik se vám líbí...

Díl třetí – Postavte se postavám

Víte, o kom mluvím. O té bandě nevděčných hajzlíků, kteří nedělají nic než potíže. Těch, kterým je naprosto ukradené, že jste jim dali život a můžete jim ho zase elegantně a beztrestně vzít. Těch, co si občas začnou dělat, co chtějí, a váš názor mají... víte kde. Těch, které ze záhadných důvodů stejně začnete mít rádi, což vede k velmi nepříjemným komplikacím, zejména pokud jste dotyčným naplánovali předčasný skon. Těch, na kterých celý příběh tak nějak stojí. O vašich literárních hrdinech.

Poklidný líný odpoledne

Taková malá bl... epizodka, tentokrát s párem dvou holek. Psaná byla na téma 'Lenost', pokud si dobře vzpomínám, a kvůli mojí vlastní lenosti (respektive tehdejší časové vytíženosti) se málem ani nekonala. Jestli by to byla škoda? To posuďte sami...

Větám co jsou vložené v jiné větě říkáme...

Věty vložené. Zcela překvapivě.
Neboli ahoj, a vítejte u Gramatického okénka číslo co-já-vím-kolik. Dva dny jsem se pořádně nevyspala, takže si to dnes zase jednou dáme stručně. Což neznamená, že se nebudeme věnovat závažnému problému. Někdo bude mít asi radost, jelikož trochu pošimráme obávanou interpunkci. Konkrétně si budeme povídat o něčem, v čem se na internetu hojně chybuje, ačkoliv pravidlo pro to není nijak složité. Ale abych vás zbytečně nestresovala, zrovna v tomhle dělají chybu i studenti gymnázií. Aspoň podle toho, jak často na tu chybu upozorňovala naše češtinářka...

„Miláčku, PROSÍÍÍM!“

Tahle povídka na TT 'Můj domácí mazlíček' je gay, to jen aby to někoho zase nezmátlo. A je tu jistej pokus o to, aby byla i trochu vtipná. A ano, naprosto cíleně je i tak trochu dětinská. Prostě jsem měla náladu ji tak napsat. Nemá mít nějaký zvláštní poselství (i když ho tam samozřejmě najít můžete), ale třeba vám na tváři vyvolá aspoň úsměv, co já vím. Tak si ji užijte...

Bude mít červený vlasy a bude pít kafe?

Nedávno jsem si tak nenápadně přemýšlela nad autorskou tendencí promítat se do vlastních postav. Někdo jí netrpí vůbec, někdo na druhou stranu až chorobně. A proč vlastně? Je lehčí zamilovat si postavy, co jsou nám aspoň trochu podobné? Nebo nás baví představovat si, že jsme na jejich místě a všechno, co se jim děje, zažíváme my? (V některých případech by to zavánělo až masochismem, jistě, ale jsou i situace, v kterých by se asi každý viděl rád.) Nebo je to prostě snazší, vytvořit postavu pomocí věcí, co důvěrně známe?

Zůstat přátelé

Tak jo, dneska jdu zase s jednou zcela a naprosto nevážnou (to aby se předešlo případným nedorozuměním) povídečkou, která věci, jako je hluboká myšlenka, naprosto postrádá. Je to prostě jen taková kravinka. Tak to vemte na vědomí... A pak si prostě užijte čtení.

Proč se v noci píše nejlíp?

"Hele, neříkal jsem ti, ať napíšeš 'pracuje', hm?"
"Říkal. A já ti říkala, že když napíšu 'pracuje', určitě se najde aspoň pár volů, co mi ve chvíli, kdy pochopí, že budu žvanit o psaní, vmetou do obličeje, že psaní přece není žádná práce."
"Samozřejmě, že je to práce! Zvládat všechny postavy, snažit se vybalancovat příběh, pamatovat si všechny blbiny, co si kdy jen tak mezi řečí řekli, dohledávat, vymejšlet jména-"
"Debatovat s nezvladatelnou Múzou..."

Definuj mi slovo NORMÁLNÍ

Tohle byla povídka na TT 'Normálnost'. Víte, původně to měla bejt jen taková kratinká roztomilá věc. (Pro jistotu už to neprohlásím za blbinu, jelikož NĚKDO by si neodpustil poznámky, čímž zdravím Annie.) No, nakonec se z toho vyvrbila věc, ehm... podstatně delší. Komu to vadí, přihlašte se...

Pro ty, díky kterým mi jednou přeskočí

Já vím, tváří se to jako vyčítavý a hysterický článek, ale přísahám, je to zase jenom Gramatické okénko. Tentokrát nebude z nejdelších, jelikož delší témata se mi nějak nechce zpracovávat, což ale neznamená, že to, čemu se budeme věnovat, je zcela nedůležité. Jen se to prostě nedá zdlouhavě okecat. Zkrátka, dnes tu máme poměrně zásadní rozdíl mezi slovy 'díky' a 'kvůli'.

Poleva

Já vám to řeknu zcela a naprosto upřímně. Tohle je prostě teplá povídka. Dost teplá. Pokud to nerozdejcháte, možná to radši nečtěte. Myslím to vážně. Ne, nejsou tam nepřístupné scény, ale, no, víme, co jsou někteří schopní brát za teplou scénu. A řekněme, že tohle je stejně poněkud ostřejší než to, co tu běžně bývá.

Takže bez dalších zdržovaček, povídka na TT 'Čokoláda'.