O modrozeleně proužkovaných tričkách

Po dlouhé, vážně hodně dlouhé době se hlásím s jedním osamělým dílem gramatického okénka. Konečně mě totiž napadla jedna taková ne zrovna podstatná věc, kterou jsem, jak doufám, ještě nikdy dřív nezmiňovala a nevyjadřovala se k ní. Je to vlastně docela okrajová věc, spíš takový malý chytáček, prostě něco, co při běžné komunikaci použijete spíš krajně výjimečně, a při tvůrčím psaní jen o něco málo častěji.

Zkrátka, dnes se tu krátce pověnujeme tomu, jak to udělat, když chcete vyjádřit určitou barevnou kombinaci. Nebo jinými slovy: „Je jedno, jestli to napíšu s pomlčkou nebo bez ní?“

Teď se na mě neosočujte, protože...

… protože já moc dobře vím, že to, co jsem teď napsala, je naprosto blbě. Ale taky vím, že je to poměrně dost často se vyskytující chyba, i když mě o ní nikdy předtím nenapadlo psát. Spousta lidí ji dost možná i přehlíží, případně si ji neuvědomuje, případně ani neví, že je to vlastně chyba. Ale bez obav, jsem tu, abych vám to osvětlila. Co že to? No přece rozdíl mezi slovy 'osočit' a 'osopit se'. A ne, v tom 'se' to vážně není.

To sem z toho jelen

Je vlastně docela humorné, jak jsem na tohle konkrétní téma přišla. Může za to moje klávesnice, na které bez zjevných vnějších vlivů začala zlobit klávesa J, pročež dotyčné písmenko se v polovině případů napíše správně, ve čtvrtině vůbec a ve zbylé čtvrtině hned dvakrát. V konečném důsledku to znamená, že chyby, o které hodlám dnes psát, se posledních pár dní dopouštím co chvíli. I když se jí, samozřejmě, ani v nejmenším dopouštět nechci. Mimochodem, dnes to nebude zrovna nejdelší, koneckonců, jde jen o jeden malý gramatický problém.

Nejspíš vám zase jednou došlo, jaký to bude. Pokud ne, mileráda vám to osvětlím. Jedná se o poměrně zásadní rozdíl mezi slovy 'jsem' a 'sem'.

Prosím, nebyjte mě

Dost na tom, že se momentálně mám chuť zbít sama. Fuj, ten nadpis mi zase jednou dal zabrat. V překladu 'Ahoj, po dlouhé době jsem zpátky s dalším dílem Gramatického okénka'. A tentokrát se budeme věnovat problému s jedním (ne)vyjmenovaným slovem po B. Upřímně doufám, že chybu v nadpisu tentokrát nepřehlédl skutečně nikdo. Pokud ano... No, tohle je ten pravý článek pro vás.

Něco o (Těch zatracených.) závorkách

Tak si říkám, jestli jsem Gramatické okénko dneska nezměnila spíš na Typografické okénko. (Mimochodem, kdybyste snad věděli o nějakém komplexním Typografickém okénku kdekoliv na netu, prosím, šoupněte mi odkaz. Momentálně bojuju s parodií na sazbu Buzničky a VÁŽNĚ bych tam toho chtěla mít blbě co možná nejmíň.) Ale když jsem se nedávno ptala, čemu bych se podle vás měla v Okénku věnovat, závorky byly jedním z návrhů. Takže hádám, že jimi zase tak docela nepohrdnete, co?

Chci si poztěžovat

Kdo už teď víte na co, máte u mě malé a naprosto bezvýznamné plus. Kdo nevíte, udělejte pro mě něco. Až zítra dorazíte do školy, jděte rovnou za češtinářkou a řekněte, že jí vzkazuju, že ať máte z češtiny jakoukoliv známku, zasloužíte si o stupeň horší.

Tohle byla nadsázka, samozřejmě. Ale to nic nemění na faktu, že byste v nadpisu měli postřehnout zcela tradiční chybu, která vám nenápadně naznačuje, čemu se dnes budeme věnovat. Ano, správně. Psaní předpon s a z.

„Nejsem ve škole, tak co se budu snažit?“

Ne, tentokrát výjimečně nemáte v názvu Gramatického okénka hledat žádnou chybu. Žádná tam není. To proto, že tenhle článek je sám o sobě poměrně výjimečný, respektive nezvyklý. Nebudeme se v něm věnovat jen jednomu gramatickému problému, ale rozebereme si hned několik menších, těch, které jsou pro stručnost potřebného vysvětlení nevhodné pro samostatný článek. Na druhou stranu jsou ale tak rozšířené, že je prostě nemůžu ponechat bez povšimnutí. Většina z nich se vyskytuje především na nejrůznějších internetových diskusích, blogových komentářích (nebo ještě hůř, přímo v článcích samotných), ve facebookových statusech a tak podobně. Zkrátka všude tam, kde je možno použít tu idiotskou výmluvu oné části dnešní mládeže, která se v okamžiku, kdy jim nehrozí pětka, prostě odmítá byť jen pokoušet psát správně česky. Tak abychom začali...

Jest-li tohle ještě párkrát uvidím...

Ahoj, po dvou týdnech tu máme další díl Gramatického okénka. Není to nic z toho, co jste navrhovali pod článkem, kde jsem vás prosila o pomoc, ale věřte, že si těch nápadů cením a v budoucnu se k nim určitě dostanu. Jen dnes se mi kapku... nechtělo. Jsem tak trochu nemocná a nemám moc náladu na složitosti, takže... Budete se zlobit za něco jednoduššího? Doufám, že ne.

Náměty na Gramatické okénko?

Dneska bych od vás něco potřebovala, lidi. Není to tak, že bych byla co do témat pro Gramatické okénko už úplně na suchu, ne, pár takových menších problémků na zpracování se mi tu ještě poflakuje. Víceméně hodně stručných a nevyžadujících žádné zdlouhavé řešení, což je činí nevhodným pro samostatný díl. Možná by stálo za to občas spáchat nějaký ten článek, ve kterém bude těch pidichybiček víc, co vy na to?

No, ale o tom dneska tak docela mluvit nechci. Jak říkám, něco od vás potřebuju. Název vám zase jednou napověděl. Potřebuju vaše náměty.

Ať už je to něco, s čím máte osobně potíže (tady bych ráda poukázala na to, že ve složitější interpunkci a psaní velkých písmen trochu lítám, jen aby bylo jasno předem), nebo něco, z čeho vám hrůzou vstávají vlasy na hlavě a o čem si myslíte, že bych to měla zkusit trochu vysvětlit. Zkrátka, jestli vás napadá něco, o čem jsem ještě v rámci Gramatického okénka nemluvila, poslouchám. Jen si řekněte. Protože mně začíná docházet inspirace.

Tak co, pomůžete mi?

Pěkně prosím, prstíčkem hrabu...

Dívky šli napřed a chlapci běžely za nimi

Tak jo, zase jednou mám po vyťukání nadpisu silnou chuť se zaječením proskočit oknem. Jen škoda, že by mi to, vzhledem k tomu množství sněhu venku, dost patrně k ničemu nebylo. Ale teď zcela vážně. Kdo si v titulku článku nevšiml žádné gramatické chyby, ten ať mi laskavě sdělí svou adresu. Pošlu nakvašenou Múzu. Tohohle jste si museli všimnout prostě všichni, takže všichni už nepochybně víte, čemu se bude dnešní díl Gramatického okénka věnovat. Je to téma, které jsem hodně dlouho odkládala, ač je vlastně naprosto zásadní. Téma shody přísudku s podmětem.

nadpisy aneb jak na to správně.

Dnes vezmu Gramatické okénko jen ve vší stručnosti. Za prvé, stále ještě nemám čas (já vím, říkala jsem o víkendu, menší změna plánů), za druhé se mi nechce do vysvětlování něčeho většího a za třetí, před pár dny mě praštil do očí tenhle článek na blogu AK, kde je jedna z těch věcí jaksi, ehm, blbě, takže jsem se zcela nenápadně inspirovala a... Taky se vám ta věta začala zdát podezřele dlouhá? Chápu, mně taky. Takže prostě a jasně, dnes si povíme něco o pravidlech pro nadpisy. Je to takové odlehčující téma, ano. Na příště už pro vás vážně chystám pěknou chuťovku, tak se na to psychicky připravte. Já taky musím, ehm...

Jakoby tu něco nehrálo...

Původně jsem měla pro dnešní Gramatické okénko v plánu poněkud jiné téma, ale přiznám se, že jsem na něj nakonec nějak neměla chuť a nervy. Nevykecám vám, co to mělo být, koneckonců, nejspíš už příští týden se to dozvíte. Řeknu vám jen tolik, že je to poměrně ožehavé téma a jedna z věcí, ve kterých chybuje víc lidí, než by bylo zdrávo, a to i navzdory tomu, že se to učí už na prvním stupni základní školy. Tedy, aspoň pokud já vím. No, snad příště. Dnes ale půjde o něco značně odlišného. Jak už vám nadpis nenápadně napověděl, v tomto díle si stručně popovídáme o rozdílech mezi 'jakoby' a 'jako by'.

To je, ale jednoduché pravidlo!

Pokud mám být zcela upřímná, po vyťukání toho nadpisu mám silnou, takřka neodbytnou chuť s ječením proskočit oknem. Želbohu mě momentálně bolí bicepsy, tricepsy i ramena, takže do střešního okna se nevytáhnu, a skákat z okna v přízemí by asi nemělo tak docela kýžený efekt. Hádám, že to znamená, že musím tenhle díl Gramatikého okénka prostě napsat a pak se hluboce kát za to, co jsem to zase musela vyrobit za kiks.

Tak jo! Gramatické okénko! Jdeme na to!

Určitě už víte, o čem dneska bude řeč! Ano, správně, bude to o vykřičnících! A i o jiných interpunkčních znaménkách! Ani byste nevěřili, jak je jejich správné použití důležité! A to nemluvím jen o tom, že víte, kam máte vrazit čárku! Je důležité, abyste si uvědomili i další věci! Kupříkladu-

Fajn, to by asi stačilo. Právě jste přečetli odstavec, který vám dost jasně ukázal, jak to vypadat nemá, pokud VY nechcete vypadat jako nebezpečný blázen. Nebo Jillian Michaels. Což je vlastně totéž.

Vezměte si sebou...

Poslední dobou jsou Gramatická okénka skoro až podezřele stručná. Abych řekla pravdu, tohle nebude výjimkou. Což ovšem neznamená, že se nebude věnovat poměrně důležité věci. Upřímně, vůbec nevím, proč mě o tom nenapadlo napsat dřív. Až v průběhu minulého týdne mi to najednou došlo, když jsem právě na tuhle chybu někde narazila.

Dnes Vám budu vysvětlovat...

... kam patří 'Vy' a kam prostě 'vy'. Případně 'Ty' a 'ty'. I když musím přiznat, že zrovna na tuhle problematiku se názory tak trochu liší. Někdo by to velké písmeno prostě cpal skoro všude, kdežto jiní jsou o něco umírněnější. Tak jak si s tím poradit?

...a šťastný první leden!

Jen takové Gramatické mikrookénečko pro ty, co snad ještě nerozeslali novoroční SMSky a maily. Naprosto kratičké sdělení, jelikož jsem teď u kamarádky a naprosto na nic nemám čas, i když nedokážu říct, čím že to vlastně ten čas zabíjím. Tákže, jak se prvního ledna správně přeje?

Je to naprosto jednoduché.

Když napíšete 'Šťastný Nový rok', přejete vlastně, jak je to ostatně v nadpisu článku, šťastný první leden. Jelikož 'Nový rok' s velkým N je prostě jen název toho jednoho dne, název, co najdete v kalendáři. Tedy, měli byste.

Když ale napíšete 'Šťastný nový rok', přejete dotyčnému, aby měl šťastný celý ten nový, právě počínající rok.

Chápete?

Tak pokud jste ještě novoročenky neposlali, tak si to v nich opravte... A jestli poslali, tak si to aspoň zapamatujte. Příští rok to určitě využijete.

Jo, a mimochodem...

Šťastný nový rok! =)

Se dvěmi věcmi na srdci

Víte, i na mě už dolehl vánoční shon (shon, nikoli stres, nehorázný bordel ve svém pokoji zatím přehlížím s ledovým klidem, který nepochybně zmizí, až se zvednu, abych to přece jen uklidila), proto se nového dílu Gramatického okénka dočkáváte až ve středu, ač obvykle bývá na scéně už v pondělí či v úterý. Prostě nebyl čas. A z toho důvodu, že bych se během chvíle měla zvednout a vážně jít na ten úklid, bude dnešní Okénko zase jedno z těch kratších. Tak, to by byla první věc na srdci. Tak schválně, kdo z názvu uhodne tu druhou?

Větám co jsou vložené v jiné větě říkáme...

Věty vložené. Zcela překvapivě.
Neboli ahoj, a vítejte u Gramatického okénka číslo co-já-vím-kolik. Dva dny jsem se pořádně nevyspala, takže si to dnes zase jednou dáme stručně. Což neznamená, že se nebudeme věnovat závažnému problému. Někdo bude mít asi radost, jelikož trochu pošimráme obávanou interpunkci. Konkrétně si budeme povídat o něčem, v čem se na internetu hojně chybuje, ačkoliv pravidlo pro to není nijak složité. Ale abych vás zbytečně nestresovala, zrovna v tomhle dělají chybu i studenti gymnázií. Aspoň podle toho, jak často na tu chybu upozorňovala naše češtinářka...

Pro ty, díky kterým mi jednou přeskočí

Já vím, tváří se to jako vyčítavý a hysterický článek, ale přísahám, je to zase jenom Gramatické okénko. Tentokrát nebude z nejdelších, jelikož delší témata se mi nějak nechce zpracovávat, což ale neznamená, že to, čemu se budeme věnovat, je zcela nedůležité. Jen se to prostě nedá zdlouhavě okecat. Zkrátka, dnes tu máme poměrně zásadní rozdíl mezi slovy 'díky' a 'kvůli'.