6 – Králík

Víte, někdy si říkám, jestli ty kapitoly Patrika a Lukáše nehážu nějak moc často. Ten čas letí tak srašně rychle, člověk se ani nenaděje, a už je zase čtvrtek a zase musí publikovat... Ehm, jo, chápu. 'Ani nemysli na to, že bys to omezila, ty mrcho zatracená'. Buďte bez obav, omezování se nekoná. To bych si nedovolila...

Takže bych vám asi měla říct, že na příští týden jste si odhlasovali téma Stávka, čímž jste mě vážně potěšili, jelikož zrovna na to mám v hlavě jistej plán. Muhahaha. Pokud jde o anketu na přespříště, náhoda tomu chtěla, že se v ní sešly skoro samý milionkrát omílaný náměty, co nikdy nikdo nevybral (a skoro pro ně ani nehlasoval). Teď jeden z nich vybrat musíte. Tak mě překvapte.

A teď už si můžete vesele jít užít povídku na téma Králík... =)

„Patriku, musíme si promluvit.“
„Ano, zase jsem koupil a použil tu teploušskou jasmínovou aviváž.“
„Co jsi udělal?!“
„Nechtěl sis promlouvat o tom?“
„Ovšem, že ne. Teď jsem přišel. Jak bych stihnul zjistit, že jsi... Chceš říct, že zas budu cejtit jako buzerant, lásko?“
„Ano, budeš vonět jako já. Romantický, ne?“
„No jo, co je pro trenéra lepší než vonět jasmínem, co?“
„Hele, zkoušky máš příští týden. Ještě trenér nejsi! Sice oba víme, že to uděláš levou zadní, ale... Zatím se nevytahuj, buď tak hodnej. A pěkně voň jasmínem.“
„Dá se na tebe zlobit, když se tváříš takhle?“
„Absolutně ne, Lukášku. Krom toho, proč by ses měl zlobit? Protože jsem ti vypral? Pch. Tak já platím účty, k tomu ti dělám hospodyňku...“
„Pochopil jsem. Jestli nechci vonět po jasmínu, musím si prát sám.“
„Ani to nezkoušej. Líbí se mi, když tak voníš! Je to tak nádhernej kontrast k tý tvý mužnosti. Hm, Luky...“
„Dej ty pracky pryč. Chtěl jsem si promluvit, vzpomínáš?“
„No... Matně.“
„Vzpomeň si jasnějc.“
„Fajn... Vzpomínám. Tak o čem jsi chtěl mluvit, lásko?“
„O docela zásadním problému, co zjevně máme.“
„Problému? Začínáš mě děsit.“
„Mě zase děsí tohle.“
„Co to je?“
„Něco, co jsem právě našel ve schránce.“
„Ve schránce? Ale no tak, Luky, období tajnýho ctitele máme za sebou, ne?“
„To máme, zrzounku. Tohle není ode mě.“
„Ne?“
„Ne. Tentokrát je to PRAVEJ tajnej ctitel.“
„A sakra.“
„Rozbalíš to?“
„Mám?“
„Ovšem. Chci vědět, co je zač moje konkurence.“
„Lásko, ty nemáš žádnou konkurenci. I kdyby v tom balíčku byl Brad Pitt-“
„Brad Pitt by se nám těžko vešel do schránky, zrzounku.“
„To mi vůbec... Páni, to je rozkošnej malej plyšovej králíček! A zrzavej!“
„Kdo kdy slyšel o zrzavym králíkovi?“
„Mlč.“
„Ale vážně, králíci jsou černý a hnědý a bílý, ale ZRZAVÝHO jsem ještě nikdy-“
„Luky, kazíš mi chvilku rozplývání se nad roztomilým plyšákem.“
„Neříkal jsi před chvílí, že nemám konkurenci?“
„Ty nemáš rád, když se nad tebou rozplývám.“
„Já nemluvil ani tak o tom králíkovi, jako spíš o... ehm... odesilateli.“
„Chápu. Ty myslíš, že jen tak půjdu a skočím kolem krku nějakýmu pitomci, co má potřebu dobývat moje srdce tím, že mi bude do schránky házet dárky, ano?“
„To ti teda pěkně děkuju.“
„Víš, že tak jsem to nemyslel. Luky, já už jednoho tajnýho ctitele měl. Sice se to neobešlo bez pár komplikací, ale odhalil jsem ho.“
„Vítek ti to vykecal.“
„Ano, a ty bys mu za to měl bejt kurva vděčnej, protože kdyby to bylo na tobě, tak teď fňukáš u svý mámy a rozhodně nemáš svýho pohlednýho zrzounka. A já bych fňukal tady, protože bys mi příšerně chyběl.“
„Fakt chyběl?“
„Bože, samozřejmě, že ano. Kolikrát ti mám opakovat, že jsem do tebe byl zamilovanej tak dlouho, že mi z toho div nepřeskočilo? Nerozeběhnu se za nějakým blbcem, co mi do schránky hodil plyšovýho králíka v nerealistický barvě. Mám tebe. A hodlám si tě nechat.“
„Patriku, já tě miluju...“
„Jo. Já vím. Jinak bys teď tak příšerně nežárlil.“
„Já ale-“
„Lukášku, nemám rád, když mi lžeš, víš?“
„Fajn. Máš recht. Žárlím. Příšerně. A fakt by mě zajímalo, kdo to je a proč ti dává zrovna KRÁLÍKA.“
„Chce tím naznačit, že jsem mladej zajíček?“
„Zkus to znova, lásko.“
„Chce mi říct, že když mě vidí, je nadrženej jako králík?“
„Bezva, to nám vážně VÝRAZNĚ zužuje okruh podezřelých. Asi tak na všechny buzny a bisexuály a pár zmatených prozatímních heteráků.“
„Ty mi nějak fandíš.“
„Ne, lásko, to je zcela realistický odhad. Každej je při pohledu na tebe nadrženej. A když si vzpomenu, jak sis na tý, ehm... dámský jízdě v gay baru vzal ty bílý králičí ouška...“
„Hm, myslíš ty, co tě donutily odtáhnout mě na záchod a vyhrnout mi sukýnku?“
„Přesně ty, ano.“
„Hm, jo, to bylo... Tak MOMENT. Ten králík...“
„Co?“
„Vidíš ty uši?“
„Jo, jsou... BÍLÝ.“
„Takže ten dárek je od někoho, kdo byl v gay klubu!“
„Jo, což nám opět zužuje podezřelé jen na...“
„Možná tak maximálně deset kluků, co tam ASI byli a aspoň matně tuší, kde bydlím.“
„Asi byli?“
„Nevzpomínám si, kdo VŠECHNO tam byl. Byl jsem chvílema trochu...“
„Nalitej?“
„Popravdě, ani si nevzpomínám, kde jsem vzal ty ouška.“
„No kde. Sebral jsi je tomu klukovi, co bydlí v patře pod... Ten BASTARD.“
„Okruh podezřelejch se zúžil na našeho sexy souseda?“
„SEXY?“
„No, matně si vzpomínám, že byl docela sexy. Jistě, ne jako ty. Nebyl rocková groupie. A nemá vytetovanou vlaječku. To mu dost snižuje bodový ohodnocení.“
„Jeho bodový ohodnocení je mi jedno. Já ho ZABIJU.“
„Ale no tak, Luky...“
„Nesnaž se mě přesvědčovat. Zabiju. Nebo mu minimálně hodně ublížím. Co ho to vůbec napadlo, posílat dárky MÝMU KLUKOVI?“
„Ví vůbec, že jsem tvůj kluk?“
„Ach, ano, než jsi mu ty uši vzal, informoval jsi ho o tom minimálně pětkrát. To kdyby si NÁHODOU nevšimnul tvýho sténání každej večer.“
„A stejně mi poslal plyšovýho králíka?“
„Přesně tak.“
„A tebe to příšerně štve.“
„Samozřejmě, že jo!“
„Luky, jsi k sežrání, když žárlíš.“
„O co se snažíš? Odlákat mě do postele, abych zapomněl na to, že mu chci jít rozbít hubu?“
„Trochu. I když na druhou stranu, kdybys vážně chtěl jít bránit moji čest... A běda ti, jak se začneš pozastavovat nad tím, jestli něco takovýho mám!“
„Bez obav. Vím, že máš. A ano, půjdu ji bránit.“
„Teď hned?“
„No, možná... Možná spíš zejtra.“
„A co ta náhlá změna plánu?“
„Hm, nic podstatnýho. Tvoje ruka na mym břiše a tak, znáš to...“
„Lukášku...“
„Ale půjdu ji bránit. Nehodlám soupeřit s jinym chlapem. A jen JÁ můžu svýmu zrzounkovi kupovat dárky!“
„Znamená to, že budu muset vrátit toho rozkošnýho králíčka?“
„No, teoreticky by mělo...“
„...“
„Ale jak koukám na ty tvý psí oči, myslím, že si ho můžeš nechat.“
„Díky, Lukášku!“
„Neděkuj mně. Děkuj našemu sousedovi. Nebo spíš... Já mu poděkuju za tebe. Než mu vysvětlím, že o jeho dárky nestojíme.“
„Bože. Jsi fakt sexy, když žárlíš.“
„Patriku...“
„Co bys řekl na to, kdybych si skočil pro ty králičí ouška?“
„Jsi cvok, Patri.“
„Jo, to je reakce, kterou jsem čekal.“
„Do ložnice. HNED.“
„Kam se poděla tvoje žárlivost?“
„K čertu s žárlivostí. Náš sexy soused tě s těma ušima nikdy neuvidí tak, jak tě s nima uvidím já.“
„Takže bránění mý cti padá?“
„Ne, Paťulko. To ani omylem...“