Ginger (Setkání s literární postavou)

Nevím, jestli to víte (nebo aspoň tušíte), ale na blog.cz momentálně probíhá soutěž o nejlepší povídku o setkání s literární postavou. Vzhledem k tomu, že je exkluzivní jen pro aktivní uživatele blog.cz (kterým se vážně neplánuju zase stát), nemůžu se jí zúčastnit oficiálně. Ale v tom, abych tu povídku NAPSALA, mi nikdo zabránit nemůže, no ne?

Soutěž má víceméně dvě hlavní podmínky. Povídka musí mít méně než 1800 znaků (má 1799, HA, tomu říkám využití prostoru!) a musí být o postavě z knížky, která je oficiálně vydaná. Mno, tu první jsem zjevně dodržela, na tu druhou jsem se prostě vykašlala. Protože, jak jsem už řekla, stejně se nemůžu přihlásit. A koneckonců, to nevydání se může velice rychle změnit.

Protože tu mám povídečku o setkání s jednou vedlejší postavou Upířiny. Se svou velmi oblíbenou postavou...

Šramot za sebou jsem zaslechla jen těsně předtím, než se ozval ten ledový ženský hlas.
„Jak se daří?“
Prudce jsem se otočila.
Stála přede mnou, na sobě dlouhý kabát, pod kterým byl vidět jen kousek nohavic kalhot a boty bez podpatku, všechno v černé barvě. Zrzavé vlasy jí ve vlnách spadaly přes ramena. Jasně zelené oči se na mě upřeně dívaly z obličeje poznamenaného jizvou na jedné tváři.
„Ginger.“
Jeden koutek jejích úzkých rtů se zvedl do chladného úsměvu.
„Mám žízeň,“ konstatovala.
„Mhm,“ kývla jsem.
„Velkou,“ dodala a udělala krok vpřed.
„Mhm...“ zopakovala jsem a udělala krok vzad.
„Moc velkou.“ Krok vpřed.
„A proč to říkáš mně?“ Krok vzad.
„Co myslíš?“
Její úsměv se rozšířil tak, aby odhalil ostré špičáky.
„Ale no tak...“ polkla jsem. „Přece bys nezabila toho, kdo tě stvořil.“
„Ne?“ pozvedla obočí. „Jednou už jsem to udělala.“
Krok vpřed.
Krok vzad.
„Ale já jsem tvoje autorka!“ vyhrkla jsem. „Měla bys mě poslouchat!“
„Kdy tě tvoje postavy naposledy poslechly?“ ušklíbla se.
Krok vpřed, krok vzad.
„Takhle by ses neměla chovat, víš?“
„Jak? Jako šílená sadistická vražedkyně?“ olízla si rty. „Jakou sis mě napsala, takovou mě máš, drahá.“
„Neměla by ses chovat jako upírka!“
„JSEM upírka,“ konstatovala. „Žíznivá.“
Krok vpřed, krok... Zeď.
„Buď hodná. Ginger. Zrzečko...“
„Za tohle tě budu mučit.“
„Ale!“
Krok vpřed.
„Nebo máš snad nějaký jiný návrh? Vhodnou oběť? Nebo nabídku, které nebudu moct odolat? Jsem ochotná vyjednávat.“
Krok vpřed. Byla už blízko.
Soustřeď se, sakra, soustřeď se, vymysli něco, co ji...
„Dostaneš vlastní knížku?“
Idiote.
„Prosím?“
„Knížku! Jen o tobě.“
Na její tváři se objevil zamyšlený výraz.
„Mrtví upíři?“
„Spousta!“
„Sex?“
„S kým jen budeš chtít.“
Chladný úsměv. Zavřela jsem oči.
Lehký polibek na rtech.
„Výborně,“ řekl její hlas.
A pak ticho.
Když jsem se odvážila podívat, Ginger byla pryč.