Překonat sám sebe

Prakticky pokaždé, když se v mém Literárním deníčku objeví u celkového počtu znaků vážně velké číslo, najde se někdo, kdo se v komentářích zeptá, jak to dělám, že dokážu psát tolik. Někdo si možná myslí, že je to kouzlo, někdo zas, že jsem absolutní šílenec. V tom druhém máte tak trochu pravdu, ale o tom tenhle článek není. Je tu proto, aby vám objasnil, že celé to slavné kouzlo je vlastně jen docela jednoduché pravidlo, kterým se tak trochu řídím. Pravidlo, které se dá aplikovat prakticky na všechny oblasti života, zdaleka ne jen na psaní.

Znej své limity. A pak se jim vzepři.

Je jedno, čeho se snažíte dosáhnout. Ať chcete napsat knížku, uběhnout maraton, nebo třeba 'jen' zhubnout a posílit svaly, vždycky začínáte od nuly a musíte se nějak dostat až k cíli. Je jen na vás, jak rychle nebo pomalu to půjde.

Na začátku možná nedokážete napsat víc než deset tisíc znaků za týden. Nedokážete uběhnout víc jak dvě stě metrů, aniž byste bez dechu padli k zemi. Neuděláte víc jak tři dámské kliky, navíc zatraceně mizernou technikou. Ale když na sobě budete pracovat, dosáhnete pokroků. Jen se musíte naučit překonávat sami sebe a vzpírat se vlastním limitům.

Jednoduchá zásada, které se musíte držet, je následující: Čím těžší to pro vás je, tím rychleji se dostaví výsledky.

Je jedno, jestli trénujete plíce, svaly, nebo mozek, bez patřičné zátěže se nic z toho neposílí. Můžete strávit půl roku zvedáním kilových činek a fňukat, že vaše ruce mají jen o fous víc síly, než když jste začali. Můžete do zblbnutí střídat minutu mírného poklusu s pěti minutami chůze a pozastavovat se nad tím, že vaše fyzička se nelepší. A můžete navždycky zůstat u těch deseti tisíc znaků týdně a divit se, jak jich někdo může napsat víc jak padesát tisíc.

Celé kouzlo je v postupném zvyšování zátěže a překonávání se. I když myslíte, že ji zvýšit nedokážete, věřte mi, zvládnete to. Překonat sám sebe není nemožné, ale je to těžké. Musíte zatnout zuby, vypnout ten tichý hlas v hlavě, co vám našeptává, že to nejde, a prostě makat. Pamatujte si, když to není výzva, nezmění vás to.

Jediná věc, která nás v životě limituje, je naše víra, že existují limity.

Nevěřili byste, jak moc vás ovlivňuje vaše vlastní přesvědčení, že něco nedokážete. Ten tichý hlásek umí být zatraceně přesvědčivý, když se trochu snaží.

Víte, je to asi rok a půl, co jsem začala cvičit. Na začátku to bylo peklo. Nestačila jsem s dechem, pořád jsem si dávala pauzy, protože to pro mě prostě bylo moc těžké. Vážně jsem nezvládla víc než tři dámské kliky (navíc poloviční), aniž by se mi podlomily ruce. Ale nepřestala jsem a začala se lepšit. Jenže po těch třech, možná čtyřech klicích jsem si stejně vždycky musela dát malou pauzu, ne kvůli únavě rukou, ale prostě jen ze zvyku. Protože mi ten hlas v hlavě říkal, že víc nezvládnu.

Dokud jsem se jednou nějak nezamyslela a nezjistila, že dřív, než hlásek stihl zareagovat, dělám už asi šestý klik v rychlém sledu a ruce mi nepovolují. Byl to zlom ze dne na den. Limit, co jsem měla v hlavě, padl. A od té doby jich padla ještě spousta. I ty vaše musí padnout, pokud vážně chcete něčeho dosáhnout.

Aby bylo jasno, neříkám, že musíte hned začít zvedat pětikilové činky, nutit se běhat dlouhé kilometry a psát deset tisíc znaků denně, když doteď jste nikdy nepřesáhli dva. Nepleťte si zvyšování zátěže se šílenstvím. Když to přeženete, ublížíte si a ještě si tu 'svou' činnost znechutíte. Navyšujte postupně, jen si dejte záležet na tom, aby to pro vás byla výzva.

Z deseti tisíc znaků se může během pár týdnů stát dvacet. Pak třicet. Čtyřicet. Sedmdesát. Sto?

Dávejte si dílčí cíle. Vytvořte si v hlavě pomyslné hranice, které chcete překonat, a překonávejte je. Mimochodem, když se vám to jednou povede, příště už to pokaždé bude mnohem snazší. Ten cíl se náhle nebude zdát tak vysoký. Dvacet tisíc znaků týdně pro vás bude brnkačka, když jich párkrát dosáhnete, a než se nadějete, míříte k padesátitisícovce.

Teď se vám to zdá nemožné, ano. Ale jen dokud toho nedosáhnete. Když si na to číslo zvyknete, najednou z něj bude jen slabší průměr. Váš mozek to zařídí. A donutí ten tichý hlásek zmlknout.

Nezapomínejte...

Je to všechno tady nahoře.