Nákupní seznam

Je to už nějaká doba, co jsem vás prosila, abyste mi zadali slova, na která bych mohla psát povídky. Přiznávám, nějakou dobu jsem na ten článek i vaše náměty docela kašlala, ale dneska jsem seděla, chtěla něco napsat, ale neměla nápad... Tak jsem ten článek otevřela a hledala něco, co by mě inspirovalo. A výsledek oné inspirace najdete níže. Je to teplý, je to snad i vtipný, prostě zase jednou oddechovka.

Slova mi tentokrát zadala happy a jsou to: Tiskací písmo; trojúhelník; souhvězdí; význam; vlastnoruční; kouzelník; nakladatelství; obohacování; životní; detail; nejásám; pozvání; plakát

Tak přeju hezký počtení... =)

„Tak. Tady to máš. Můžeš jet.“
Zarazil jsem se a zadíval se na papírek ve své ruce.
„Kotě...“ odkašlal jsem si nejistě. „Co jsme si povídali o tom, že mi máš nákupní seznamy psát tiskacím písmem?“
Otočil se ve dveřích obývacího pokoje a přimhouřil oči.
„Že to dělat nebudu, protože tiskacím psát pořádně neumím a hrozně mi to trvá?“
„No, pokud jde o to 'neumím', u psacího máš stejnej problém, obávám se.“
„Dovol?“
Natáhl jsem ruku směrem k němu.
„Nepřečtu už tu první položku, koťátko,“ konstatoval jsem. „Vypadá to jako... kouzelník?“
Udělal několik kroků vpřed a upřel pohled na papír.
„Kondomy,“ přečetl. „To jsou přece jasný kondomy! Kouzelník jsi leda ty, když jsi z toho dokázal stvořit kouzelníka!“
„Hm, kondomy. Logický,“ pokýval jsem. „A to pod tím? Troj... trojúhelník?“
„Termohrnek,“ frkl. „Protože se blíží studenej podzim a můj termohrnek se nevrátil z tvojí poslední služební cesty, vzpomínáš? A termohrnky teď mají v akci.“
„Jak by TOHLE proboha mohl bejt-“
„Ještě s něčím máš problém, lásko?“ zavrčel a na jeho tváři bylo jasně vidět, že bych radši žádný mít neměl.
Ale to bych nebyl já...
„S celým seznamem?“ ušklíbl jsem se.
„Prosím?“ pronesl velmi nebezpečným tónem.
„Třetí položka!“ vyhrkl jsem. „Vypadá jako... životní... muflon?“
„Žlutý meloun. A přestaň laskavě šaškovat. Tak blbě to číst nemůžeš!“
„Sázky?“ pozvedl jsem obočí. „A co tohle? Obohacování? Prosím?“
„Ozdobné kování. Na skříňky v kuchyni. Slíbil jsi, že pro něj dojedeš.“
„No jo, ale do hobby marketu. Tohle je seznam do SUPERMARKETU.“
„OBI je hned vedle.“
„A nemohl jsi to teda ty taky napsat někam vedle?“ zaskučel jsem zoufale. „Budu potřebovat papír a tužku...“
„Na co?“ založil si ruce na prsou.
„Na co asi? Kotě, miluju tě, ale význam tvýho písma by nerozluštil ani Champollion, a ten rozluštil hieroglyfy!“
„Mám pocit, že tě začínám nenávidět.“
Položil jsem mu ruku dozadu na krk a přitáhl si ho k sobě, abych ho mohl políbit.
„Jo, já tebe taky, když mi dáváš takovýhle seznamy. Prosím, můžu si to jít přepsat do tiskacího písma? Protože myslím, že souhvězdí asi nikde neseženu.“
„Souhvězdí?“ srazil zmateně obočí.
„Tady ho máš napsaný. Souhvězdí.“
„To je ŠAMPAŇSKÝ,“ konstatoval. „Na tu dnešní večeři s mojí rodinou. Víš, na oslavu toho, že jsme se zasnoubili.“
„Ach. Já si říkal. A to pod tím? Vlastnoruční pozvání?“
„Víno. A v závorce je napsáno 'vyber ty'.“
„Tohle začíná bejt vážně ujetý.“
„Ale nepovídej,“ naklonil hlavu.
Znovu jsem se zahleděl na lísteček ve své ruce.
„Mám se vůbec ptát, co je plakát?“
„SALÁT.“
„A nakladatelství?“
„Maso hovězí.“
„Detail f... fazolky?“
„Dressing francouzský.“
Zvedl jsem ruku a podrbal se za uchem.
„Ten seznam je docela dlouhej, co? Kdybych ho chtěl přepsat, trvá to věčnost.“
Vrhl jsem po něm nadějný pohled.
„Nech mě hádat,“ povzdychl si. „Chceš, abych se oblíknul a jel na ten nákup s tebou.“
„Byl bys tak hodnej, koťátko?“ kuňkl jsem.
„No, nijak z toho nejásám,“ povzdychl si. „Měl jsem tu taky dost práce, víš?“
„Vím,“ kývl jsem. „Ale slibuju, že ti s tím vším pak pomůžu. A až večer všichni vypadnou, rozhodně se ti za to odvděčím!“
„To by se ti líbilo. Kdepak, odvděčovat se budeš MNOHEM dřív. Teda, jestli bude čas.“
„No, proti tomu taky nic nemám,“ pokrčil jsem rameny. „Před, po, klidně i během večeře...“
„TAK tolerantní moje rodina zase není,“ zasmál se. „Chvíli na mě počkej. Jen na sebe hodím slušnější kalhoty a tričko a můžeme vyrazit.“
„Co, jen triko a kalhoty? Žádný česání a hledání doplňků a...“
„Jsou tři odpoledne a já musím uvařit a uklidit. Myslíš, že mám čas na česání?“
„Patrně... Ne,“ uznal jsem. „Ale dovol mi poznamenat, že i tak ti to moc sluší a vypadáš přímo rozkošně.“
Usmál se a krátce přitiskl svoje rty na moje.
„Kdyby byl čas, odvděčuješ se už teď,“ poznamenal. „Pět minut. Pak vyrážíme.“
„Jistě, kotě,“ mrkl jsem. „Počkám dole v autě. Tak pak zamkni.“
„Hm... A lásko?“ olízl si rty. „Vážně jsi to nemohl přečíst, nebo to byl jen trik, jak mě vylákat, abych s tebou jel na ten nákup, na kterej se ti samotnýmu TAK nechtělo?“
„No dovol? Z čeho mě to tu obviňuješ?“ vytřeštil jsem dramaticky oči. „Samozřejmě, že jsem to nemohl přečíst. Víš, kdyby se na medicínu přijímalo podle písma, tak-“
„Pět minut,“ ušklíbl se a otočil se ke dveřím ložnice. „A příště ti ten seznam napíšu na počítači a vytisknu, spokojenej?“
„Ach, ano. PROSÍM!“
Odpovědí mi bylo bouchnutí dveří. Když jsem z věšáčku v předsíni sundaval klíče od auta, jen stěží jsem zadržoval smích.
Možná večer mu řeknu, že jsem u toho čtení možná maličko přehrával.
Ale vážně jen maličko...