Zcela speciální kapitola

Tak jo, lidi, upřímně, kdo myslel, že jsem na vás s touhle slíbenou kapitolou zapomněla? Kdepak, ani omylem. Zčásti jsem od rána neměla moc času ji hodit, zčásti jsem chtěla předchozímu článku nechat ještě chvíli 'slávy' na titulce. Ale teď konečně nadešel ten pravej čas a velice dlouhá nedialogová kapitola je tu.

Ale ještě než se k ní dostanu, měla bych vám oznámit, že na příští normální kapitolu jste si odhlasovali téma Hvězdy. Líbí se mi? No, rozhodně by to mohlo být i mnohem horší. A tradičně nezapomeňte hlasovat o přespříští téma. Tentokrát jsou vaše možnosti velice... bohaté.

Každopádně, teď tu máme tuhle extra kapitolu. Kapitolu, ve kterou možná mnozí z vás doufali. Tak jo, je to tak. Děj začíná jen pár vteřin po konci Vysvětlení, takže si dokážete představit, o co půjde. A ano, bude to nepřístupný. Docela dost nepřístupný. Takže bych vás asi měla trochu varovat. Pokud máte problém s popisem pohlavního styku mezi dvěma muži (případně obecně), tohle není nic pro vás. A, samozřejmě, pokud vám nebylo osmnáct, neměli byste to ani otvírat. Ale co se snažím, že ano? Stejně to otevřete. No nic, taky jsem tyhle věci v šestnácti četla. A jak vidíte, nenechalo to na mně vůbec žádné následky. Ehm...

Ale neříkejte, že jsem vás nevarovala!

Tak si jděte pěkně užít tuhle extra kapitolu. A protože jsem se nemohla rozhodnout, kdo by ji měl vyprávět... Holt to chlapci schytali oba. Muhehehe...

O autorském (ne)sebevědomí

Ano, uznávám, že námět tohohle článku je veskrze podobný námětu posledního dílu seriálu 'Píšeme knížku', ale stejně jsem se ho rozhodla napsat. Dobře, nebyla jsem to ani tak já, jako spíš moje dotěrná a neskutečně otravná Múza. Zkoušeli jste už někdy vzdorovat Múze? Moc to nevyšlo, co? Proto tenhle článek.

A i když uznávám, že námět je podobný, zpracování se, doufám, bude lišit. Protože zatímco onen díl 'Píšeme knížku' vám měl především zvednout sebevědomí, tohle je spíš obecné zamyšlení nad autory a jejich sebevědomím, jeho nedostatkem i (velkým) přebytkem.

Literární deníček (15. 7. - 21. 7. 2013)

Tak ahoj, děcka. Jak jste asi už postřehli (aspoň ti bystřejší z vás) z mojí aktivity na facebooku, případně na vašich blozích, už jsem zase zpátky doma. A ano, ode dne, kdy jsem zpátky, taky píšu. Píšu, i když moje okolí se mě (poměrně zdatně) pokouší sabotovat. Píšu, i když se do toho fakt teprv musím dostat a ještě to tak nejde. Prostě píšu. Protože víte, jak mám psaní ráda. Ale nebojte, tentokrát se kvůli mým výkonům nebudete muset cítit zle. Nejspíš...

("Jo. Nejspíš. Já bych řekl, že nejspíš jo. Protože tvoje 'nic moc' je pro většinu lidí to, čeho se marně snaží dosáhnout, ty jedna zatracená potvoro...")

Zakázané ovoce

Ten pocit, když plánujete na TT 'Zakázané ovoce' napsat něco vtipného, ale skončíte u něčeho, co můžete směle označit za fanfiction na vlastní, ač dosud nevydanou knížku. Jo, jsem šílená.
Takže, vážení, tohle je povídka, která se vztahuje k mojí nedávno dopsané Upířině. Odehrává se zhruba třicet let před oním napsaným příběhem a vystupují v něm hned dva z hlavních hrdinů knížky. No, vlastně tři. Takže tohle berte jako jejich drobné představení a lehké seznámení s nimi. Upřímně doufám, že vám aspoň malinko padnou do oka, protože jestli ne, můžu se jít zahrabat někam hodně hluboko, ehm.
Mimochodem, celý příběh mě napadl, když jsem se dívala do vašich slovních zadání, o která jsem vás už před slušnou dobou žádala a zatím se k nim nějak nedostala. Za tohle konkrétní zodpovídá madonnasson. Jeho slova zněla: postel, krvavá skvrna, stín, běh, schody, park.
Tak si pěkně užijte. A dejte vědět, jak se vám to zamlouvá. Jsem vážně hodně, hodně zvědavá...

15 – Vysvětlení

Tak, a je to tady. To, na co jste dlouho čekali. Konec 'nepřátelské' fáze vztahu Patrika s Lukášem. Dneska vás nebudu úvodem moc zdržovat, jelikož je mi absolutně jasné, že jste napnutí jak kšandy a chcete vědět, jak to bude s tím Lukášovým stěhováním, co se stane a jaká asi bude ta další fáze vztahu. Ne, nevykecám vám nic předem. Jen se k tomu pěkně dočtěte.

Teď organizační hlášení. Jestli vpravo zatím ještě nevidíte anketu o téma přespříštího dílu (prvního z další fáze), znamená to, že jsem se zatím nevrátila domů a dodám anketu někdy během dneška. Pokud ji vidíte, je všechno v pořádku a tohle hlášení můžete ignorovat. Jen by bylo fajn, kdybyste si nejdřív přečetli tenhle díl a až pak hlasovali, protože... Chápete, ne?

Já vím, já vím, řekla jsem, že nebudu zdržovat. Takže... Tady to je. Dlouho očekávané Vysvětlení.

Díl jedenáctý – Bože, to je ale kravina

Pokud vás tenhle pocit ještě nikdy v životě nepotkal, dovolte, abych vám srdečně pogratulovala. Jste jedni z mála spisovatelů, kteří plně věří svým schopnostem. Nebo máte přehnaně vysoké sebevědomí. Ať je to jakákoliv z oněch dvou možností, stejně jste vcelku za vodou. Většinu z nás totiž pocit, že naše dílo za nic nestojí, potká mnohokrát.

Znáte to. Pracujete na knížce, celý večer usilovně ťukáte, všechno je fajn. Pak zaklapnete notebook (/vypnete počítač), jdete si lehnout, pořád přemýšlíte o příběhu. Druhý den vstanete. A když se (po splnění více či méně povinností) zase dostanete ke psaní... Kruci. Někde něco nehraje. Něco nesedí. To, co se ještě před pár hodinami zdálo být naprosto geniálním je prostě nějak... divné. A koho, proboha, napadla zrovna tahle formulace?!

Amnestie

Jak jsem avizovala už minulou sobotu, byla jsem hodné děvčátko a na dobu svojí nepřítomnosti jsem vám napsala povídku. A to dokonce delší povídku, než bych napsala, kdybych tu byla, abych tak řekla. Tady vidíte, jak MOC hodná jsem. A jak moc nechci nechat tenhle blog za ty ani ne dva týdny usnout.

No, dneska je ta povídka kapku jiná, než jste ode mě zvyklí. Není veselá (prakticky vůbec), nejspíš je i kapku dojemná, má to příběh a možná vás i donutí se zamyslet.

Snad se vám bude líbit... =)

14 – Náhoda

Víte, co si u téhle kapitoly říkám? Že je vážně dobře, že si užívám poklidného rána na Masters of Rock a nejsem tady, abych musela čelit vaší, ehm... nevoli týkající se toho, co si za chvíli přečtete. Kvík.

Jak vidíte, anketa tu stále není, ale dočkáte se jí už příští týden. Připomínám, že následující kapitola nese název Vysvětlení. A že za dva týdny se dočkáte jednoho nedialogového dílu zcela v mojí režii. Muhehehe.

Ehm, jo, takže si užijte Náhodu. A nezapomeňte, i na MoRu si kontroluju komentáře. Tak mi jich pár věnujte... *sladké mrkání*

Prosím, nebyjte mě

Dost na tom, že se momentálně mám chuť zbít sama. Fuj, ten nadpis mi zase jednou dal zabrat. V překladu 'Ahoj, po dlouhé době jsem zpátky s dalším dílem Gramatického okénka'. A tentokrát se budeme věnovat problému s jedním (ne)vyjmenovaným slovem po B. Upřímně doufám, že chybu v nadpisu tentokrát nepřehlédl skutečně nikdo. Pokud ano... No, tohle je ten pravý článek pro vás.

Literární deníček (1. 7. - 7. 7. 2013)

Tak jo, mám tu pro vás první červencový literární deníček. Všem školou povinným začaly prázdniny, všichni se rozletěli po všech čertech... Arvari, která má nedobrovolné prázdniny poslední dva roky, seděla doma u kompu a pokoušela se sesmolit tolik článků, aby to vystačilo na dobu, kdy nebude doma. Což se nakonec taky povedlo, ale přiznávám, že to byl vcelku stres. A že jsem to znakově zase kapku... přešvihávala. Ehm. Ne, tento týden mě opět nebudete mít tak docela rádi. Pomůže mi, že já vás ráda mám? *sladké mrkání*

("Ne, nepomůže. A nepomůže ti to ani přede mnou. Jak si to vůbec představuješ, taková doba bez psaní? Vždyť se tu ukoušu nudou! Ale počkej, až se vrátíš, to něco zažiješ...")

Menší oznámení

Tak jo, děcka, musím vám říct jednu věc. Jedu teď na nějakou chvíli pryč. Abych byla konkrétní, mířím ke kamarádce a s tou pak ve středu směr Vizovice a Masters of Rock. Je to každoroční vejlet, absolutní klasika a já si ho prostě nemůžu nechat ujít, ani kdyby padaly trakaře. K čemuž už jeden rok málem došlo, ehm. Návrat domů očekávám sedmnáctého nebo osmnáctého července, takže to není zase TAK dlouhá absence, ale stejně jsem vám o ní chtěla říct.

Víte, že kosti jsou IN?

Pokud nevíte, zjevně jste posledních několik dní míjeli úvodní stránku blog.cz. Nebo nemíjeli, ale zásadně na ní nekoukáte na panel s nadpisem 'Blog dne'. Mezi námi, taky to obvykle nedělám, ale veliký nápis 'PRO ANA' se v úterý přehlédnout prostě nedal. Následující tři dny už tak okatě nápadné sice nebyly, ale princip zůstal.

Blog dne zkrátka ovládly slečny, které by nejradši žily jen ze vzduchu a dietní Coly. Slečny, pro které je kostička čokolády projevem slabosti. Slečny, které za ideál krásy považují kostru potaženou kůží.

13 – Plavky

Tak jo. Napětí se stupňuje. Třináctá kapitola 'nepřátelské' části je tady. Schválně, jak to vypadá s Patrikovým stěhováním? A jak s tím souvisí plavky?

Musím přiznat, že poslední dobou mi občas dáváte fakt zabrat. Hlavně proto, že témata, co vybíráte, někdy tak docela nekorespondují s tím, co potřebuju do příběhu dostat. Což ale není problém příští kapitoly, která (po nepříliš napínavém boji) ponese název Náhoda.

Jak si asi všímáte, v pravém menu, tam, kde by se za normálních okolností vyskytovala anketa, je teď jen prosté sdělení, že na další anketu si musíte počkat dobré dva týdny. Proč to? No, je to jednoduché. Na přespříští kapitolu jsem využila své svaté právo stanovit téma sama. Bude to dlouho, předlouho očekávané Vysvětlení. Pak pro vás budu mít ještě jeden extra spešl díl, který stojí tak nějak mimo sérii, ale já ho prostě musím napsat. A pozor, NEBUDE to dialogovka. A až po tomhle díle přijde první kapitola další fáze. Ta, o jejíž téma se právě za dva týdny začne hlasovat. Co to bude za fázi vám samozřejmě neřeknu. Ano, jsem mrcha.

A teď se už můžete vrhnout do čtení. Pokud chcete adekvátní hudební doprovod, najdete ho TADY.

Ano, měla bych se svou posedlostí tou Cooperovic ženskou něco dělat. Tedy, Lukáš by měl. Ano, už zase si někdo zpívá...

Díl desátý – Kde je moje motivace?

Pokud pracujete na něčem rozsáhlejším než pár desítek tisíc znaků, zkrátka na nějaké vážně pořádné knížce, nepochybně se tahle věc stala i vám. Prostě se vám v jednu chvíli přestalo chtít psát dál. Příběh jako by ztratil smysl, nebavil vás, zkrátka veškerá vaše motivace byla ta tam. Můžu vám říct jedno. Potká to každého z nás. Když píšete něco, co má dejme tomu přes tři stovky tisíc znaků, nejspíš vás to potká i několikrát. Pokud tedy neumíte psát zatraceně rychle.

Literární deníček (24. 6. - 30. 6. 2013)

Od posledního literárního deníčku už zase uplynulo sedm dní, což znamená, že je tu další díl. A můžu předem říct, že tenhle bude docela populární. Proč? No, protože minulý týden jsem se co do psaní vážně nijak nepřetrhla, nemluvě o tom, že jsem tu dva dny (no, vlastně dva a půl, že) měla kamarádku, šly jsme na Hobita (je to jen můj pocit, nebo se Bilbo vyznačuje jistou arthurdentovitostí?) a tak podobně. Takže ty dva dny jsem se ke psaní nedostala vůbec. A ty, co jsem se dostala, no... No.

("Koukám, krom počtu znaků šly za ten tejden do háje i tvoje vyjadřovací schopnosti, co? Ne, ne, mlčím. Polož tu činku!")