13 – Lepidlo

Asi se budu opakovat, když řeknu, že to hrozně letí, že? Ale ono letí. Už třináctá přátelská kapitola, celkově osmadvacátá, to je něco, co jsem na začátku ani nečekala. A kdyby se ten projekt takhle neujal (a kluci se nestal tak oblíbenými), nejspíš bych se na tohle všechno už dávno vykašlala.

Ale pryč se sentimentalitou, jdeme na organizační věci. V hlasování o námět dílu číslo čtrnáct dlouho vedla Pánev, ale nakonec byla na poslední chvíli převálcována tématemKrém na ruce. Vážně, lidi, lepidlo, krém na ruce... Jde vám o něco konkrétního? Jestli jo, tak to řekněte...

Samozřejmě nezapomínejte hlasovat o to, na co budu psát přespříští díl. Vážně, je to jen ve vašich rukou. A já jsem vážně zvědavá, co z toho vypadne, ehm.

Teď už si ale asi užijte (možná kapku nečekaně zpracované) Lepidlo...

„Já budu už fakt VRAŽDIT!“
„Co jsem zase provedl?“
„Co? Co bys měl provádět, Páťo?“
„No, já nevím. Ale když máš tyhle svý vražedný záchvaty, obvykle za to, no... můžu já. Nějak. Nevědomky.“
„Hm. Pravda. Ale tentokrát to zcela výjimečně tvoje vina fakt není, zrzounku.“
„Sláva. Tak... Co ti proved Martin?“
„!!!“
„No co? To je přesně ta druhá možnost, že tě naštval on. A vzhledem k tomu, že se hrabeš ve svejch papírech z práce...“
„A to je ten problém. NEHRABU.“
„Jakto, že nehrabeš? Teď jsem tě viděl, jak jdeš ke stolu a neseš si štos papírů.“
„Hm, jo, a to je ten problém. ŠTOS.“
„Ehm, tohle asi nechápu.“
„Ne? Tak se na to podívej.“
„Na co? Počkej, co blbneš, neházej s tím, vždyť se to... nerozsype?!“
„...“
„Zdá se mi to, nebo jsou ty papíry slepený k sobě?“
„Co myslíš, Paťulí?“
„No... Asi nezdá.“
„Správně.“
„Myslíš, že to udělal Martin?“
„A kdo jinej by to asi byl?! Kurva, mělo mi to bejt hned podezřelý, když na seznam věcí, co je do kanclu potřeba dokoupit, psal lepidlo...“
„Ale... Ale jak se mu tohle vůbec podařilo? Vždyť těch papírů je hrozně moc...“
„Nejspíš nad tím strávil celý odpoledne. Do prdele, ale za tohle ho už fakt ZABIJU! A bude to nějakým zatraceně bolestivým a kurevsky KRVAVÝM způsobem.“
„Ehm...“
„Podříznu ho nožem na otvírání dopisů. Teda až potom, co mu uříznu nádobíčko.“
„Luky...“
„Budu do něj zapichovat kancelářský sponky tak dlouho, dokud nevykrvácí!“
„Luky, začíná z tebe jít strach.“
„Naliju mu do lahvičky od lubrikantu vteřinový lepidlo!“
„To by bylo hnusný a podlý!“
„A tohle ti jako podlý nepřijde, jo? Tohle jsou důležitý papíry a já je dneska potřeboval projít a roztřídit! A ta zatracená ženská jen čeká na příležitost, aby mě mohla vyrazit!“
„Ale no tak, tak zlý to snad nebude, ne?“
„Bude to horší, Páťo.“
„Ale... Ale jakto? Vždyť přeci nejsi špatnej, ne? Jsi šikovná a seriózní sekretářka.“
„Jenže Martínek je lepší. Jenže Martínek je serióznější. Martínek jí pochválil její příšernou novou halenku. A Martínek s ní FLIRTUJE.“
„Flirtuje?“
„Ano. Flirtuje. Martínek se je totiž kvůli lepšímu místu zjevně schopnej i přeorientovat. A jestli se mu ta halenka líbila, tak se teda přeorientoval FAKT hodně, protože to, že je tragická, jsem poznal dokonce i JÁ!“
„Jak vypadala?“
„Cože?“
„Jak vypadala? Chápeš... Byla to taková ta umělinová věc s divným potiskem, co může bejt stejně tak kytka, jako abstraktní obraz, pokud možno ještě trochu průhledná?“
„Jak tohle víš?“
„A vážně ti přišla příšerná? Ach, Lukášku, jsem na tebe hrdej. Konečně začínáš bejt nejen gay, ale i TEPLEJ!“
„No jo, máš na mě hroznej, hroznej vliv.“
„To jsem hrozně, hrozně rád. Hned to s tebou půjde líp vydržet.“
„No dovol? Tvrdíš, že teď to jako NEJDE?“
„Ale to víš, že jde, Lukášku. Když se teda zrovna nevztekáš nad slepenejma papírama.“
„Ach. Díky, že jsi mi to připomněl. Já tý zkurvený buzně sešiju zadek SEŠÍVAČKOU!“
„Vzhledem k tomu, že tvrdíš, že se z něj stává heterák...“
„Zcela účelově! Bože, přísahám, že jestli zjistím, že s ní spí, tak mi přeskočí...“
„Nemyslím, že s ní bude spát. Ví, jak jsi dopadl ty, když jsi šukal šéfa.“
„Jo, ale tahle baba není zadaná! Krom toho, já z toho neměl kariérní, postup, on... Chápeš. Moje místečko. Na druhou stranu, možná ani nebude muset tu oběť podstoupit. Jestli nevymyslím, co s těma papírama...“
„Musíš to mít na zejtra?“
„Jo. Musím. Sice až na odpoledne, ale zejtra mám tolik práce, že to prostě nemám šanci stihnout.“
„A nemohl bych ti třeba... nějak pomoct?“
„Umíš rozpustit lepidlo? Tak, aby na těch papírech pak nebylo vidět?“
„Ehm... Obávám se, že ne.“
„Tak mi nemůžeš pomoct. Pokud teda nechceš zejtra se mnou proklouznout do práce a třídit to, zatímco já budu lítat a dělat hromadu jinejch věcí.“
„Jako že bych dělal sekretářku sekretářce?“
„Asistenta asistentovi.“
„Sekretářku sekretářce.“
„Když řeknu 'sekretářku sekretářce', budeš mi tu sekretářku zejtra dělat?“
„Ano.“
„Fakt?“
„Jestli ti to pomůže, Luky, tak ano.“
„Ale bude to muset bejt nenápadně, je ti to jasný? Kdyby tě někdo viděl, zejména pak Martin...“
„Udělám si culík, nevezmu si náušnice a půjčím si tvoji černou košili.“
„Už jsem ti někdy řekl, že myslím, že zrzkům černá moc sluší?“
„Hele, Luky, já jsem ZADANEJ!“
„Bez obav, já vím. Jen konstatuju, že... budeš v mý nudný černý košili vypadat dobře.“
„Jistě. Protože já vypadám dobře i v pytli od brambor.“
„Ty si věříš, co, Paťulí?“
„Hele, nech si ty blbý kecy. Ještě pořád jsi neudělal to, co musíš udělat, abych šel.“
„Bože můj... Fajn. Patriku, budeš mně, sekretářce, zítra dělat sekretářku?“
„Pod jednou podmínkou.“
„Žádnej sex na pracovním stole?“
„Ne. Nevařím ti kafe. I když, žádnej sex taky.“
„Bez obav. Kafe si umím uvařit sám. Přísahám, když mi pomůžeš s těma papírama, nebudu po tobě minimálně tejden nic dalšího chtít. Ani abys doma myl nádobí!“
„A to mi dáš písemně?“
„Ano, Patri, klidně i písemně.“
„Jupí! Mimochodem, máme doma nějaký lepidlo?“
„Co? Proč?“
„Ále. Když už tam budu... Co bys řekl na to, kdyby se vám po chodbách objevilo pár záběrů z nějakýho Martínkova porna?“
„Patriku, ty zrzavej ďáble!“
„No co? Mně na mejch přátelích záleží. A když je ten zmetek tak zákeřnej... Já budu taky.“
„Páni. Znepřátelit si tě asi není nelepší nápad, co?“
„Přesně tak, Lukášku. Přesně tak...“