To je, ale jednoduché pravidlo!

Pokud mám být zcela upřímná, po vyťukání toho nadpisu mám silnou, takřka neodbytnou chuť s ječením proskočit oknem. Želbohu mě momentálně bolí bicepsy, tricepsy i ramena, takže do střešního okna se nevytáhnu, a skákat z okna v přízemí by asi nemělo tak docela kýžený efekt. Hádám, že to znamená, že musím tenhle díl Gramatikého okénka prostě napsat a pak se hluboce kát za to, co jsem to zase musela vyrobit za kiks.

Doufám, že aspoň většina z vás si povšimla, že se dnes budeme věnovat problematice čárky před slovem 'ale'. Schválně neříkám 'spojkou', protože... No, to si ještě povíme.

Víte, nikdy bych neřekla, jakou škodu může někdy škola na člověku napáchat. A to už ta základní, prosím pěkně. První stupeň. Protože na prvním stupni (tuším, že někde mezi třetí a pátou třídou, ale jistě to nevím) vám řeknou, že před 'ale' se vždycky píše čárka. (Stejně tak vám řeknou, že před 'a, i, nebo, ani' se nikdy nepíše, což je úplně stejně užitečná informace.) Na druhém stupni vám to zopakují. A skončí to u toho, že když se vám na střední někdo snaží vysvětlit, že to 'vždycky' neznamená vždycky zrovna VŽDYCKY, už neposloucháte, protože to, že před 'ale' máte psát čárku, přece víte a nemusí vám to nikdo posté opakovat.

No, a tehdy právě vzniká ten průšvih. Ono totiž 'vždycky' vážně není tak docela vždycky. Ani zdaleka, abych tak řekla. Je tu totiž jeden poměrně specifický případ, ve kterém tu čárku vážně psát nemůžete, pokud nechcete přijít o pracky.

(A přesně proto bych nemohla učit. Velmi malá trpělivost.)

'Ale' totiž může ve větě fungovat jako dva různé slovní druhy. Buď jako spojka, nebo jako částice. V jednom případě před 'ale' čárku napíšeme, v tom druhém ne. Takže, aby přišly ke slovu oblíbené přehledné odstavečky...

'ALE' jako SPOJKA

Základní použití. Dvě věty, případně větné členy, mezi nimi slovíčko 'ale'.

V tomto případě čárku PÍŠEME.

"Ano, Patriku, já do posilovny jdu, ale TY nejdeš."

případně

"Já vím, že jsem chtěl kočku. A ano, tohle je kočka, ale plyšová!"

'ALE' jako ČÁSTICE

Druhá možnost použití. 'Ale' stojí ve větě pro zdůraznění toho, co po něm následuje.

V tomto případě čárku NEPÍŠEME.

"Proboha, Patriku, tady je ale bordel."

případně

"Luky, ty jsi dneska ale nějakej chytrej!"

Takže, kdybyste si to vy, co jste to snad nevěděli, zapamatovali, uděláte mě ale vážně moc šťastnou. Přísahám, tohle je jedna z těch 'nenápadných' chyb, co mi nejvíc rvou oči. Takže, no, díky za pochopení? A těšte se na příště...