Trochu výstřední?

Dnešní povídka na TT 'Výstřednost' bude tak trochu zvláštní. Ne snad námětem (za ten, mimochodem, vděčím rozhovoru s Tarou), ale především postavami. Nechápete? Tak dovolte, abych vám (slavnostně) oznámila, že postavy, se kterými se dnes setkáte, jsou hlavními hrdiny mojí Buzničky. Což, pokud jste tu noví, je ta pidiknížečka, kterou v brzké době začnu chystat na vydání.

Ne, tohle není úryvek z knížky, nemyslete si. Spíš taková epizodka naprosto mimo. Ale když jsem viděla to zadání, když mě včera napadl tenhle námět... Prostě jsem neodolala a musela tam dosadit právě tyhle postavy. Protože oni jsou přesně to, co jsem potřebovala.

Takže, no... Užijte si povídku. A užijte si hlavní hrdiny Buzničky. Fakt doufám, že se vám budou zamlouvat... =)

14 – Krém na ruce

S tímhle tématem jste mi fakt dali zabrat, jestli něco chcete slyšet. Řeknu vám to upřímně, 'zamotala' jsem ho tam jen úplně okrajově, tak, aby se neřeklo. Pro tuhle epizodu jsem stejně už nějakou chvíli měla plán jasně danej, takže, ehm...

No nic. Na příště jste si v anketě (v který, mimochodem, hlasovalo jen pětadvacet lidí) jako námět vybrali Drobečky. No, uvidíme, co s tím vykouzlím. Pokusím se, aby to aspoň trochu za něco stálo.

Pokud jde o přespříště, asi si všímáte, že anketa tu není. Není to proto, že bych se snad kvůli vaší (ne)účasti v tý minulý urazila, jen prostě na přespříště využiju svý autorský právo na určení zadání. Neřeknu vám, co to bude. Nechte se překvapit. Koneckonců, jsou to jen dva týdny čekání.

Čekání, co si zatím můžete zpříjemnit Krémem na ruce...

Kdo je Arvari?

Pokud sem chodíte častěji, asi mě už tak nějak znáte. Pokud stalkujete můj osobní blog, asi mě znáte ještě líp. Ale třeba tu stejně najdete pár informací, co jste nevěděli. A pokud jste tu poprvé, no... Tenhle článek vám rychle objasní, s kým máte tu čest.

Takže, abychom zopakovali otázku z nadpisu článku, kdo je Arvari?

Arvari je autorka tohohle blogu, přirozeně.

Náměty na Gramatické okénko?

Dneska bych od vás něco potřebovala, lidi. Není to tak, že bych byla co do témat pro Gramatické okénko už úplně na suchu, ne, pár takových menších problémků na zpracování se mi tu ještě poflakuje. Víceméně hodně stručných a nevyžadujících žádné zdlouhavé řešení, což je činí nevhodným pro samostatný díl. Možná by stálo za to občas spáchat nějaký ten článek, ve kterém bude těch pidichybiček víc, co vy na to?

No, ale o tom dneska tak docela mluvit nechci. Jak říkám, něco od vás potřebuju. Název vám zase jednou napověděl. Potřebuju vaše náměty.

Ať už je to něco, s čím máte osobně potíže (tady bych ráda poukázala na to, že ve složitější interpunkci a psaní velkých písmen trochu lítám, jen aby bylo jasno předem), nebo něco, z čeho vám hrůzou vstávají vlasy na hlavě a o čem si myslíte, že bych to měla zkusit trochu vysvětlit. Zkrátka, jestli vás napadá něco, o čem jsem ještě v rámci Gramatického okénka nemluvila, poslouchám. Jen si řekněte. Protože mně začíná docházet inspirace.

Tak co, pomůžete mi?

Pěkně prosím, prstíčkem hrabu...

Občas z něj prostě někdo...

Zcela upřímně, myslela jsem, že TT 'Vlak života' vynechám. Nějak mě na něj nic nenapadalo. Až někdy předevčírem mi Múza (parchant zatracenej) vnuknul tenhle nápad. Není to nic extra, uznávám. Ale je to teplý, je to občas snad i vtipný a má to veskrze překvapivou pointu. Aspoň pokud já můžu soudit. Ehm, jo, chápu. Asi bych to měla nechat posoudit spíš vás, že?
Mimochodem, tahle povídka vznikla na slovní zadání od vás. Tohle konkrétní má na svědomí Skřítek a jsou to slova: cukrkandl, máslo, župan, žaludek, dárce.
No, a teď už můžete posuzovat. Snad se vám bude líbit...

Díl pátý – Nepřidělávejte práci korektorům

Slíbila jsem, že v dnešní části 'Píšeme knížku' si popovídáme o gramatice. Pokud mě navštěvujete častěji, moc dobře víte, jaký je můj vztah k téhle oblasti českého jazyka. A stejně tak víte, jaký je můj vztah k osobám, které ji naprosto neovládají a začít ovládat ji nemíní. Ano, nejradši bych jim nacpala ostnatou věc velikosti a tvaru mexické agáve tam, kam se odváží podívat jen celníci. (Mimochodem, tahle poslední věta není z mojí hlavy. Kdo bez Googlu pozná, odkud je, má u mě čokoládu.)

13 – Lepidlo

Asi se budu opakovat, když řeknu, že to hrozně letí, že? Ale ono letí. Už třináctá přátelská kapitola, celkově osmadvacátá, to je něco, co jsem na začátku ani nečekala. A kdyby se ten projekt takhle neujal (a kluci se nestal tak oblíbenými), nejspíš bych se na tohle všechno už dávno vykašlala.

Ale pryč se sentimentalitou, jdeme na organizační věci. V hlasování o námět dílu číslo čtrnáct dlouho vedla Pánev, ale nakonec byla na poslední chvíli převálcována tématemKrém na ruce. Vážně, lidi, lepidlo, krém na ruce... Jde vám o něco konkrétního? Jestli jo, tak to řekněte...

Samozřejmě nezapomínejte hlasovat o to, na co budu psát přespříští díl. Vážně, je to jen ve vašich rukou. A já jsem vážně zvědavá, co z toho vypadne, ehm.

Teď už si ale asi užijte (možná kapku nečekaně zpracované) Lepidlo...

Dívky šli napřed a chlapci běžely za nimi

Tak jo, zase jednou mám po vyťukání nadpisu silnou chuť se zaječením proskočit oknem. Jen škoda, že by mi to, vzhledem k tomu množství sněhu venku, dost patrně k ničemu nebylo. Ale teď zcela vážně. Kdo si v titulku článku nevšiml žádné gramatické chyby, ten ať mi laskavě sdělí svou adresu. Pošlu nakvašenou Múzu. Tohohle jste si museli všimnout prostě všichni, takže všichni už nepochybně víte, čemu se bude dnešní díl Gramatického okénka věnovat. Je to téma, které jsem hodně dlouho odkládala, ač je vlastně naprosto zásadní. Téma shody přísudku s podmětem.

Tak, teď je asi čas na oficiální přivítání, co?

Uznávám, je to trochu divný, když je tu už 173 článků, ale stejně jsem měla pocit, že potřebuju to oficiální dostěhování nějak oficiálně oznámit. Rozmějte, jinak než jen tím, že to napíšu do úvodu k poslední přesouvaný povídce.

Jo, už je to tak. Všechno, co jsem chtěla z původního psacího blogu přemístit (protože pár nepodstatnejch a bezpředmětnejch věcí tam zůstalo), už tady je. A přidalo se i pár (tuším, že pět) novejch článků. Ale nebojte, od teď už tu budou jen ty novinky, to vám svatosvatě slibuju. Jediný, co jste už viděli, bude anotace Buzničky, kterou sem dám zpátky... až přijde čas.

Jinak jen novinky, a samozřejmě, že tak, jak jste byli zvyklí. Gramatické okénko na začátku týdne (ráda bych další sepsala zítra, ale možná se to povede až ve středu), ve čtvrtek Patrik a Lukáš (i když z toho zvyku jsem nevybočila, to bych vám prostě neudělala), někdy ve druhé polovině týdne povídka na TT (protože i když je nadále nemůžu oficiálně zařazovat, slíbila jsem vám, že s nimi nepřestanu), někdy v průběhu příležitostně ještě seriál o psaní knížky (i když upřímně, zajímá vás?), příležitostně i další věci.

Říkám si, nenakládám si toho nějak hodně?

No, to je jedno. Stejně mě to baví.

Takže jo, všichni mí milovaní čtenáři, zase sem můžete začít chodit normálně. Už tu vážně nenajdete nic, co byste někdy předtím četli.

Tak... Vítejte. A snad se vám tu bude líbit tak, jako se vám líbilo na minulým domově blogu. =)

P.S. Ráda bych vás poprosila o jedno. Jestli jste měli starej psací blog v oblíbených a ještě jste nepřehodili adresu, udělejte to. Původní blog sice hned mazat nebudu, ale ani na něj už (krom rozlučkovýho článku) nebudu nic přidávat. Takže... Tak. Děkuju za pochopení. =)

Víš, tohle století...

Tak jo, je to tady. Poslední, naprosto poslední povídka přesouvaná z původního blogu, původně zveřejněná jen pár dní před stěhováním. Konkrétně byla na TT 'Problémy 21. století'. A abychom se drželi tradic... Je zase (snad) vtipná, nadsazená a krajně pitomá. Je zařazená jako gay, ale je tu drobné ale. No, však pochopíte, až si to přečtete. Doufám, že se vám bude líbit...

Malá holka

Tak jo, je tady povídka na TT 'Plyšový medvídek'. Ale asi bych vás měla varovat. Tedy, vás, co sem chodíte pravidelně a znáte obvyklá témata a styl povídek. Protože tohle nesplňuje snad nic z toho. Není to praštěný, není to vtipný, není to teplý. Je to z větší části vážná heterárna.

Uf. No, snad to přežijete. Beztak už tu dlouho žádná nebyla.

Ale mezi náma, když se budete trochu soustředit, narazíte tam na zmínku o jistých vám důvěrně známých postavách. (Představte si, že si nenápadně pískám.) Tak jo, pro inspiraci jsem dneska zase sáhla do zadání od vás. Slova, která mi dala Vaše Angela, jsou následující: čokoláda, tělocvična, blechy, dámská voňavka, televize, broskev a koberec

Takže, no... Přeju příjemné počtení. =)

Co se tu tak rozhlížíš?

Na TT 'Vzpomínky' jsem měla tenhle nápad, a i když konečný zpracování je tak trochu nic moc (aspoň já mám ten pocit), musela jsem ho dostat do počítače. Takže, dneska to nebudu dlouze obkecávat. Je to trochu melancholický, místy možná kapku vtipný (slibuju, příště to zase bude úplně normálně praštěný), tradičně teplý, nijak extra dlouhý... A vážně doufám, že se vám to bude aspoň trochu líbit. Přeju příjemný počtení. =)

V jednu v noci

Když jsme viděla téma 'Noční tvorové', dorazila inspirace okamžitě. Abych pravdu řekla, zase jednou jsem využila slov, o jejichž zadání jsem vás nedávno prosila. Autorem těch dnešních je Klika vod blázince. Slova zněla takto:

prskavka, kytara, zelená, zakopat, skrz, hyjé!
slovní spojení: moučný červ

Vážně, velmi inspirativní. Vlastně díky těm slovům mě na tohle téma něco tak rychle napadlo... Tak jo, užijte si to. Jen bych vás měla varovat... Dneska je to hetero. Prosím, nebijte mě.

Vítej zpátky do reality

Řeknu to zcela upřímně. Tahle povídka na TT 'Realita' je naprosto dokonale... divná. Nereálná Šílená. Psycho. Neskutečná. Neuvěřitelná. Bláznivá. Šílená... To už jsem říkala.

Řeknu vám to jednoduše. Nedivte se ničemu. A čekejte cokoliv. A nevolejte mojí mamince, abyste ji informovali o tom, že jsem na drogách. I když musím přiznat, že když jsem to vymýšlela, měla jsem jisté pochybnosti o tom, jestli to, co jsem si nasypala do kafe, byl vážně cukr.

No, každopádně, je to šílenější než obvykle, je to teplý (i když teoreticky o něco míň než obvykle), je to hezký. A zase jednou je to na zadání, o který jsem si říkala v článku na starým blogu. Dneska je to na slova, co mi dala Bels. Konkrétně jsou to slova: 'Zrcadlo, krabice, bistro, polívka, sms, šála, sova, kafe.'

Tak přeju příjemný počtení. =)

Nemůžu?

Téma 'Jedno slovo' mi vlastně dalo fajn důvod zveřejnit jednu už dost dlouho napsanou povídku, která se mi do té doby vlastně jen bez užitku válela v počítači.

Jen to teda... zase není obvykle vtipný. Ale hádám, že to přežijete. Ještě mám v rukávu pár vtipnějších kousků...