Jednorázovky, kapitolovky a potíže s nimi

Prakticky každý, kdo se blogově věnuje psaní, musí časem narazit na problematiku 'jednorázových' a 'kapitolových' povídek. Ať už je tak dotyčná osoba na svém blogu sama nazývá, nebo na toto pojmenování jen čas od času narazí, ať je proti nim, nebo se za ně naopak dokáže do krve pohádat... Je to zkrátka něco, co kolem vás jen výjimečně úplně propluje.

Jak jsem už naznačila, v blogosféře existují dva hlavní tábory. Tábor první horlivě uplatňuje své právo nazývat to, co píše, 'kapitolovkami' a 'jednorázovkami', tábor druhý ten první pravidelně informuje o tom, že nic takového neexistuje.

Hlavním argumentem táboru číslo dva je to, že povídka je skoro vždycky záležitost kratšího charakteru. Nepotřebuje zvláštní pojmenování, jelikož sám název 'povídka' mluví o její jednorázovosti. A navíc, povídky rozhodně, a to v žádném případě, nemají kapitoly, pročež naznačování opaku je jasným znamením brutálního znásilňování žánru. A NAVÍC, cokoliv, co se nazývá 'jednorázovkou' nebo 'kapitolovkou', nebude zaručeně stát za zlámanou grešli.

Musím říct, že s tímhle názorem se tak docela nemůžu ztotožnit.

V prvé řadě si totiž my všichni potřebujeme uvědomit, že jsme na internetu. Většina lidí, co na blogu zveřejňuje svoje povídky, má psaní jako koníček. Spousta z nás má vyšší ambice, jistě, ale zhruba stejně početné skupině bohatě stačí to, že pod svým dílem najde pár milých komentářů. Jen málokdo z nás používá přesné termíny a postupuje podle příruček o tvůrčím psaní. (Já to třeba nedělám skoro nikdy, ale to je kapitola sama pro sebe.) A jen málokdo si pod pojmem 'povídka' vážně představí to, co jí podle definice skutečně je. A to teď mluvím jen o nás, autorech. Vžijte se na chvíli i do kůže čtenářů, kteří o teorii psaní kolikrát vědí jen to, co jim kdysi řekli ve škole, a i to jen za podmínky, že dávali pozor.

Zkrátka, v internetovém světě se pojem 'povídka' vžil prakticky pro libovolný on-line zveřejňovaný prozaický útvar. Je jedno, že některým by spíše slušel termín 'novela', nezáleží na tom, že některé aspirují na román. Spousta autorů nemá 'koule' na to, aby svoje dílo některým ze zmíněných výrazů nazvali, takže se spokojí s obecně srozumitelnou povídkou. A pak nastane problém. Protože vážně dlouhé dílo na blog prostě najednou nenarvete, pokud nechcete čtenáře nutit, aby ho stahovali z nějakého externího zdroje. To je moment, kdy dojde na rozlišení mezi 'jednorázovkami' a 'kapitolovkami'.

Ta definice je vlastně docela jednoduchá, jakkoliv ji někteří literární teoretici v řadách blogerů odmítají pochopit. 'Jednorázovka' je krátká povídka, kterou lze na blogu zveřejnit v rámci jednoho (ano, to je ten fígl, JEDNOHO) příspěvku, aniž by to ze stránky vytvořilo nekonečnou nudli a čtenářům přivodilo záchvat paniky nad tím, že 'jsem nad tím strávil už dvacet minut, a nejsem ještě ani v polovině'.

Oproti tomu 'kapitolovky' jsou povídky o něco delší, které autor zveřejňuje po kapitolách, jež nejsou ani tak opravdovými kapitolami (v knižním slova smyslu), jako spíš jen jakýmisi úseky děje. Pro toto dělení existují dva základní důvody: Kapacita příspěvku a doba, po kterou průměrný čtenář dokáže udržet pozornost. Vzhledem k tomu, že ani jedno obvykle nedosahuje právě nejvyšších hodnot, je mnohem praktičtější rozdělit děj na části o délce dvou, tří, pěti normostran a zveřejňovat je postupně. A je jedno, jestli budou čtyři, nebo jich bude deset.

Zcela upřímně, koho z vás baví sednout si před počítač a číst v prohlížeči text, který by měl v editoru minimálně deset stran? A kdo z vás to dokáže přečíst NAJEDNOU? Jen si to přiznejte, když vám někdo předhodí dílko o téhle délce, stejně si ho sami rozdělíte na několik menších celků, které budete číst v průběhu celého odpoledne. Kapitolovky jsou zkrátka povídky, které autor takhle rozdělil za vás.

Jak jste už nejspíš pochopili, mně problematika kapitolovek nijak zvlášť žíly netrhá. Vlastně jsem strávila docela dost času tím, že jsem je psala a nazývala přesně takhle. Proč? No z těch praktických důvodů, proč asi. Jsou to totiž jednoduchá, jednoslovná a obecně srozumitelná pojmenování. Když člověk vidí rubriku 'kapitolovky', hned ví, na čem je, no ne?

Jasně, jsou tací, kterým to vadí, z důvodů, které jsem vyjmenovala na začátku. Chtějí se držet exaktních literárních pojmů, přijde jim to jako neúcta/nevzdělanost autorů...

Ale vážně, není to pak všechno už jen o slovíčkaření? Vážně, jaký je rozdíl mezi slovy 'jednorázovky' a 'krátké povídky'? A jak se od sebe liší 'kapitolovky' a 'příběhy na pokračování'? A proč by jedno mělo být v pořádku, a to druhé varováním, že si určitě vzápětí přečteme odpad, protože nikdo, kdo odpad NEPÍŠE, by povídku nenazval jednorázovkou?

Vážně, jak se to stalo, že dvě obyčejná slovíčka dostala zrovna tenhle cejch? Může za to fakt jen Harry Potter fandom a jeho záplava nekvalitních kapitolových slasháren? Nebo je to tím, že někdo prostě bere internetové povídkaření až moc vážně?

Tak schválně, jak se na tuhle problematiku díváte vy?