Díl čtrnáctý – Při úpravách zavírejte okna

Ano, vím, že je to už dlouho, co jsem se seriálu 'Píšeme knížku' věnovala, a hluboce se vám za to omlouvám. Na moji obhajobu, měla jsem pocit, že bych nejdřív měla posbírat základní data a zkušenosti, než se na tenhle díl vrhnu. To víte, musím být zodpovědná, když už vám chci radit.

No, faktem je, že se sice kdovíjak způsobilá k mluvení o úpravách pořád necítím, ale myslím, že to nějak zvládneme, no ne?

„Na koho přesně vztahuješ to množný číslo, drahoušku?“

„Hádej. Jeho jméno začíná na M.“

„M... Marek? Martin? Miloš? Matěj? Michal?“

„Proč ze sebe ty jména takhle rychle nesypeš ve chvíli, kdy je potřebuju?“

„Je to Múza, co?“

„Chytrej kluk.“

„Ach jo. Tak fajn, no. Jde se makat...“

Ještě než vůbec začnete s revizemi, musíte udělat jednu zásadní věc. Nějakou chvíli si té knížky, co jste zrovna dopsali, nevšímejte. Minimálně měsíc, pokud možno dva, ideálně klidně čtvrt roku. Ano, chápu, že jediné, po čem vaše srdce touží, je dotlačit ji co nejrychleji k vydání, ale věřte mi a dejte si na čas odstup. Potřebujete se na svoji knížku dokázat podívat cizíma očima, a pokud jste právě dopsali, nedokážete to. Vážně.

Takže zavřete soubor s ní a ignorujte ho. Pokuste se na ni ani nemyslet, jestli můžete. A až uplyne těch pár měsíců, až se vám začnou z paměti vymývat detaily příběhu...

Pak se zase pusťte do práce.

Předně bych měla říct, že to, kolik úprav bude vaše dílo na konci potřebovat, záleží prakticky výhradně jen na vás a vašem stylu psaní. Pokud jste dokázali už během samotného procesu tvorby vynechávat většinu zbytečných scén, pokud máte svůj poměrně vybroušený styl a neděláte chyby, vaše knížka nebude úprav potřebovat nijak moc. Jestli je ale plná nepodstatných informací a dialogů, nasekáte na jednu stránku dvacet chyb a překlepů a větná skladba občas taky pokulhává, asi se docela nadřete.

Aby bylo jasno, když pracujete na revizích, nestačí vám, když budete knížku jenom číst. Někdy je to těžké, člověk se snadno nechá zlákat k tomu, aby se přestal soustředit na to, co je na knížce špatně, a nechal se jen unášet příběhem. Pokud se vám to děje často, berte to jako znamení, že je vaše knížka asi docela dobrá. A pak si vrazte virtuální facku a vraťte se tam, kde jste se nechali unést tentokrát.

Soustřeďte se. Dívejte se na dílo očima jak čtenáře, tak (pokud možno) profesionála. Hledejte chyby. Ty pravopisné, ty nechtěné (ano, mluvím o překlepech), ty stylistické. Pokud se vám nebude líbit nějaká věta, zamyslete se nad ní, a případně ji přepište. Nebo ji nechte zhodnotit nějakou zcela nezávislou osobou, protože i když máte odstup, někdy je všechna nelibost prostě jen ve vaší hlavě. Všímejte si opakování slov a informací, všímejte si zbytečných scén nebo kusů dialogů. Neříkám, že musíte nemilosrdně škrtat a okleštit své dílo jen na jakousi nezbytnou kostru, kdepak. Už mnohokrát jsem zmínila, že postupu 'nechte v knize jen to důležité' dvakrát nefandím. Ale dejte si pozor, ať to s nimi zase nepřeháníte, ano? Občasný škrt vám ani dílu neublíží.

Nezapomínejte ani na případné možné chybičky v ději a logice. Ať se snažíte sebevíc, někdy se vám prostě povede nechat postavu, aby odpovídala sobě samé, poplést barvu očí nebo vlasů (zejména když nejsou nějakým důležitým znakem dotyčné postavy), případně ji nechat upíjet z hrnku kafe, který ale jen o chvíli dřív prázdný odnesla do dřezu. Věřte mi a hlídejte to, protože (přesně dle všech zákonů schválnosti), ať je ta chybička sebedrobnější, vždycky se v řadách vašich čtenářů najde někdo, kdo si jí všimne. A dost možná jich bude i drtivá většina. Tak pozor.

Samozřejmě, že během úprav máte i možnost zapracovat na scénách, které se vám dvakrát nelíbily, když jste je psali, nebo na těch, které jste nepokrytě napsali jen provizorně, abyste se mohli pohnout dál. Teď si s nimi můžete dát práci a konečně je nějak domyslet, stejně jako dopsat a dovysvětlit to, co jste možná v psacím záchvatu tak nějak přeskočili, protože jste byli přesvědčení, že jste to už zmínili.

Ano, vím, zní to jako dost práce. A jistě, někdy to bude otravné a únavné. Někdy, když uvidíte obzvlášť pikantní hrubku nebo obzvlášť nesmyslnou formulaci, budete mít silnou tendenci chvíli mlátit hlavou o stůl, a následně prohodit počítač oknem. (Ano, přesně proto nechávejte aspoň to nejbližší zavřené. Jistota je jistota.) Revize rozhodně nejsou stejně zábavné jako psaní samotné, ani zdaleka ne. Ale pokud chcete svoji knížku dostat na pulty knihkupectví, prostě je udělat musíte. Je jen na vás, jestli vám výsledek stojí za tu trochu práce navíc.

Osobně myslím, že stojí.

Bohužel, víc vám toho dneska neřeknu. Ale můžete se pomalu začít těšit na příště. Zatím netuším, kdy to bude, jelikož jde opět o téma, ke kterému musím opět nejdřív nasbírat zkušenosti. Ano, jedná se o nabízení knížky přímo nakladatelstvím. Aneb něco, co mě samotnou v nejbližších týdnech čeká poprvé...