Ano,
vím, že je to už dlouho, co jsem se seriálu 'Píšeme knížku'
věnovala, a hluboce se vám za to omlouvám. Na moji obhajobu, měla
jsem pocit, že bych nejdřív měla posbírat základní data a
zkušenosti, než se na tenhle díl vrhnu. To víte, musím být
zodpovědná, když už vám chci radit.
No,
faktem je, že se sice kdovíjak způsobilá k mluvení o úpravách
pořád necítím, ale myslím, že to nějak zvládneme, no ne?
„Na
koho přesně vztahuješ to množný číslo, drahoušku?“
„Hádej.
Jeho jméno začíná na M.“
„M...
Marek? Martin? Miloš? Matěj? Michal?“
„Proč
ze sebe ty jména takhle rychle nesypeš ve chvíli, kdy je
potřebuju?“
„Je
to Múza, co?“
„Chytrej
kluk.“
„Ach
jo. Tak fajn, no. Jde se makat...“
Ještě než vůbec začnete s revizemi, musíte udělat jednu
zásadní věc. Nějakou chvíli si té knížky, co jste zrovna
dopsali, nevšímejte. Minimálně měsíc, pokud možno dva, ideálně
klidně čtvrt roku. Ano, chápu, že jediné, po čem vaše srdce
touží, je dotlačit ji co nejrychleji k vydání, ale věřte mi a
dejte si na čas odstup. Potřebujete se na svoji knížku dokázat
podívat cizíma očima, a pokud jste právě dopsali, nedokážete
to. Vážně.
Takže zavřete soubor s ní a ignorujte ho. Pokuste se na ni ani
nemyslet, jestli můžete. A až uplyne těch pár měsíců, až se
vám začnou z paměti vymývat detaily příběhu...
Pak se zase pusťte do práce.
Předně bych měla říct, že to, kolik úprav bude vaše dílo na
konci potřebovat, záleží prakticky výhradně jen na vás a vašem
stylu psaní. Pokud jste dokázali už během samotného procesu
tvorby vynechávat většinu zbytečných scén, pokud máte svůj
poměrně vybroušený styl a neděláte chyby, vaše knížka nebude
úprav potřebovat nijak moc. Jestli je ale plná nepodstatných
informací a dialogů, nasekáte na jednu stránku dvacet chyb a
překlepů a větná skladba občas taky pokulhává, asi se docela
nadřete.
Aby bylo jasno, když pracujete na revizích, nestačí vám, když
budete knížku jenom číst. Někdy je to těžké, člověk se
snadno nechá zlákat k tomu, aby se přestal soustředit na to, co
je na knížce špatně, a nechal se jen unášet příběhem. Pokud
se vám to děje často, berte to jako znamení, že je vaše knížka
asi docela dobrá. A pak si vrazte virtuální facku a vraťte se
tam, kde jste se nechali unést tentokrát.
Soustřeďte se. Dívejte se na dílo očima jak čtenáře, tak
(pokud možno) profesionála. Hledejte chyby. Ty pravopisné, ty
nechtěné (ano, mluvím o překlepech), ty stylistické. Pokud se
vám nebude líbit nějaká věta, zamyslete se nad ní, a případně
ji přepište. Nebo ji nechte zhodnotit nějakou zcela nezávislou
osobou, protože i když máte odstup, někdy je všechna nelibost
prostě jen ve vaší hlavě. Všímejte si opakování slov a
informací, všímejte si zbytečných scén nebo kusů dialogů.
Neříkám, že musíte nemilosrdně škrtat a okleštit své dílo
jen na jakousi nezbytnou kostru, kdepak. Už mnohokrát jsem zmínila,
že postupu 'nechte v knize jen to důležité' dvakrát nefandím.
Ale dejte si pozor, ať to s nimi zase nepřeháníte, ano? Občasný
škrt vám ani dílu neublíží.
Nezapomínejte ani na případné možné chybičky v ději a logice.
Ať se snažíte sebevíc, někdy se vám prostě povede nechat
postavu, aby odpovídala sobě samé, poplést barvu očí nebo vlasů
(zejména když nejsou nějakým důležitým znakem dotyčné
postavy), případně ji nechat upíjet z hrnku kafe, který ale jen
o chvíli dřív prázdný odnesla do dřezu. Věřte mi a hlídejte
to, protože (přesně dle všech zákonů schválnosti), ať je ta
chybička sebedrobnější, vždycky se v řadách vašich čtenářů
najde někdo, kdo si jí všimne. A dost možná jich bude i drtivá
většina. Tak pozor.
Samozřejmě, že během úprav máte i možnost zapracovat na
scénách, které se vám dvakrát nelíbily, když jste je psali,
nebo na těch, které jste nepokrytě napsali jen provizorně, abyste
se mohli pohnout dál. Teď si s nimi můžete dát práci a konečně
je nějak domyslet, stejně jako dopsat a dovysvětlit to, co jste
možná v psacím záchvatu tak nějak přeskočili, protože jste
byli přesvědčení, že jste to už zmínili.
Ano, vím, zní to jako dost práce. A jistě, někdy to bude otravné
a únavné. Někdy, když uvidíte obzvlášť pikantní hrubku nebo
obzvlášť nesmyslnou formulaci, budete mít silnou tendenci chvíli
mlátit hlavou o stůl, a následně prohodit počítač oknem. (Ano,
přesně proto nechávejte aspoň to nejbližší zavřené. Jistota
je jistota.) Revize rozhodně nejsou stejně zábavné jako psaní
samotné, ani zdaleka ne. Ale pokud chcete svoji knížku dostat na
pulty knihkupectví, prostě je udělat musíte. Je jen na vás,
jestli vám výsledek stojí za tu trochu práce navíc.
Osobně myslím, že stojí.
Bohužel, víc vám toho dneska neřeknu. Ale můžete se pomalu
začít těšit na příště. Zatím netuším, kdy to bude, jelikož
jde opět o téma, ke kterému musím opět nejdřív nasbírat
zkušenosti. Ano, jedná se o nabízení knížky přímo
nakladatelstvím. Aneb něco, co mě samotnou v nejbližších
týdnech čeká poprvé...
skvělý článek :) a hodně štěstí v nakladatelstvích!
OdpovědětVymazatDíky. =) Doufám, že se mi zadaří... =)
VymazatUhm, směle se hlásím, mě revizování strašně baví. Opravovat něco stokrát po sobě a stejně tam mít chyby, já se toho nějak nemůžu nabažit. Možná je to ale proto, že to jsou opravdu krátké věci. Až se mi jednou povede napsat nějakou novelečku, pak to okno zavřu.
OdpovědětVymazatUf, mě to teda nebaví vůbec. Hrozně nerada si po sobě věci čtu, mám na to takovej psychickej blok. =D Upířinu jsem vlastně prošla jen jednou, i když docela důkladně... =D
VymazatZavírat okno je dobrá věc :D Já bych nejradši někdy prohodila sebe, když vidím, kolik jsem schopná nasekat chyb na cca 2-3 stránkách textu :D
OdpovědětVymazatJo, takový tendence mám čas od času taky... =D
VymazatAhoj, právě jsem dočetl všecky Vaše články "Píšeme knížku" a chci vám složit poklonu. V mnoha ohledech mi přímo mluvíte z duše. Sice nejsem kdovíjaký "písmák", jsem však poctivý a náročný čtenář. Blahopřeji Vám k tomu, že jste si zvolila tuto cestu (mám tím na mysli využít svůj mozek a fantazii ke psaní) a přeji Vám pevné zdraví a dostatek inspirace do budoucna.
OdpovědětVymazatMK39