Filmový tip #1 – Velvet Goldmine

Nedávno jsem se ptala, jestli by se mezi vámi našlo aspoň pár lidí, co by mělo zájem o pár tipů na filmy a knížky s LGBT zaměřením. K mojí upřímné radosti jste mi to odkývali, tak proč se na to rovnou nevrhnout? První queer filmový tip je tady.

Velvet Goldmine (česky Sametová extáze, ale nechtějte po mně, abych tomu tak říkala) není film zaměřený na řešení zásadních LGBT otázek, to říkám přímo. Sem tam se sice něco naskytne, pravda, ale pokud hledáte srdceryvný comingoutový příběh, no, asi budete chtít hledat dál, protože toho se tu nedočkáte. Kdepak, queer věci se tu odehrávají tak nějak... mimochodem a většina hlavních hrdinů to zas tak zásadně neřeší. (A díky tomu mám ten film ještě radši, mezi náma.)

Ne, 'mám ráda', to není správné slovo. Já Velvet Goldmine prostě miluju. Ten film má v sobě zvláštní kouzlo, které ovšem tak nějak... nedokážu správně vysvětlit. Zkrátka na mě tak nějak magicky působí, nic víc. Tak se mu podíváme na zoubek...

Kdo?

Režie: Todd Haynes

Scénář: Todd Haynes

Hrají: Jonathan Rhys Meyers (Brian Slade), Ewan McGregor (Curt Wild), Christian Bale (Arthur Stuart), Toni Collette (Mandy Slade), Eddie Izzard (Jerry Devine), Micko Westmoreland (Jack Fairy)

Co?

Brian Slade byl na počátku sedmdesátých let velká britská rocková hvězda. Mezi mladou generací byste někoho, kdo by ho nemiloval, hledali jen těžko. Pak nafingoval svoji smrt a z milované hvězdy se stal málem veřejný nepřítel číslo jedna. Je to už deset let, co Brian Slade jako by zmizel z povrchu zemského. Ku příležitosti onoho neslavného výročí dostane mladý reportér Arthur Stuart (původem Brit, ale momentálně žijící v Americe) za úkol zjistit, kam se Slade poděl. A pak to začne být kapku složitější.

Tedy, ono už předtím.

Celý film vlastně tvoří dvě neustále se prolínající časové roviny - přítomnost (deset let od Brianovy 'vraždy') a minulost (sedmdesátá léta). Mezi tím vším se tak nějak proplétají dějové linky všech hlavních postav - Briana, samozřejmě, Curta Wilda (divokého amerického zpěváka a Brianova pozdějšího milence), ale právě i Arthura (a jeho dopsívání) a dalších. Zkrátka, je to jeden velký zmatek. A když ten film vidíte poprvé, chápe se to docela těžko.

A ještě hůř se to vykládá, mezi námi.

Takže bych s dovolením nechala děj dějem a přešla k dalšímu bodu. A to sice...

Proč to chcete vidět?

Uznávám, v tomhle prostě nemůžu být objektivní. Jak jsem už řekla, tenhle film bezmezně miluju. Byla období, kdy jsem se na něj koukala denně. Byl jeden večer, za který jsem ho viděla dvakrát. Těsně po sobě. Znám ho prakticky zpaměti. Vážně. Jsou pasáže, co přeříkám slovo od slova. A není jich málo. A nedokážu říct, proč jsem se do toho filmu tak zamilovala, protože, no... Protože to zkrátka pořádně nevím. Pokud jde o to, proč byste tomuhle filmu měli dát šanci vy...

Asi největší důvod je ta dokonalá hudba, kterou si zamilujete, i když asi nejste zrovna fanoušci sedmdesátých let. Klid, já taky nejsem, obvykle miluju hard rock a heavy metal z osmdesátek. Ale tohle vás dostane. A nejspíš nebudete vědět, co za song se vám líbí nejvíc, protože, no... všechny jsou perfektní. A samozřejmě, že s hudbou souvisí i celková atmosféra sedmdesátých let, která je vážně úžasná a poněkud... divoká, no.

Pak jsou tu herci, aneb moje oblíbené 'Hele, kde jinde můžeš vidět, jak Obi-Wan Kenobi šuká Batmana?'. Nemyslete si, tenhle film je z roku 1998. Můžete tu vidět herce, ze kterých jsou teď hvězdy, dřív, než se z nich ty hvězdy staly. A třeba Jonathan Rhys Meyers byl ani ne dvacetileté pískle, když ten film točil. A na to je jeho výkon vážně ohromující. A Ewan McGregor... Na jeho Curta mi ani nestačí slova. Je prostě geniální.

A nesmíme zapomenout na ten LGBT aspekt, který, jak jsem už jednou říkala, je tu spíš mimochodem. Brian je bi, Curt je bi, Arthur je bi, Mandy je bi... Lidi to moc neřeší. Aspoň mladá generace sedmdesátých let. Pro tu je bisexualita cool. Což je postoj, se kterým tak docela nesouhlasím, ale budiž. Protože z tohohle filmu pochází i moje velmi oblíbená hláška týkající se bisexuality: "I like boys, I like girls, they're all great. No difference, is there? Mr. BBC?" Ach, ano, a nechtějte, abych začala o tom, jak sexy jsou spolu Brian s Curtem, protože to bychom tu byli zatraceně dlouho...

Ach, a ještě jedna věc. Celý film je prakticky narvaný citáty Oscara Wilda. Čehož si samozřejmě všimnete jen tehdy, když je znáte, ale, no... KDYŽ je znáte, vážně je tam oceníte, protože perfektně zapadají do děje. Fakt. V tomhle mi můžete věřit.

Malé osobní úchylky

Jack Fairy, lidi. JACK FAIRY. Taková docela nepodstatná postava, která má vlastně jen jednu jedinou repliku a mimo ni se tam objeví jen párkrát, ale... Jack Fairy. Moje malá a čistě soukromá úchylka, kterou chápe jen hrozně málo lidí, takže nečekám, že ji pochopíte vy. Ale já si nemůžu pomoct. Jack Fairy je jednoduše perfektní...

A druhá moje úchylka ve Velvet Goldmine (i když, mezi námi, tenhle film sám o sobě je jedna moje velká úchylka, kdyby to někdo ještě nepochopil)... Víte, jak jsem říkala, že oblíbený song se vám bude vybírat jen těžko? Já ten svůj mám. Tumbling Down. A jestli vás nepřesvědčí tohle, tak už asi nic...