No, a prvák je za mnou

Co myslíte, dlouho jsem vás neotravovala s článkem, co by se skládal prakticky jen z gifů. Naposledy, no... Možná tak před měsícem? Ehm, uznávám, to pro mě nezní nejlíp. Pardon. Říkám to rovnou, tohle JE článek plnej těch otravnejch hejblavejch obrázků, takže... Jo, jestli proti nim něco máte, asi bych to tak docela nečetla. A pokud nemáte... No, vy ten článek klidně rozklikněte. Třeba vás aspoň trochu pobaví... =D

Jak jsem už jste si možná vydedukovali, dneska jsem měla poslední zkoušku, konkrétně z český literatury. Všichni říkali, jak je to jednoduchý a že se na to člověk prakticky nemusí učit. Ale mně by to nedalo se neučit. Posledních pár dní jsem si připadala zhruba takhle:

Je přirozený, že na zkoušku jsem šla sice mírně zmatená (osmadvacet autorů je osmadvacet autorů), ale stejně připravená tak nějak... Na všechno.

Když přišly nevyhnutelný otázky na to, jak si vykládám tohle nebo tamto, postup byl jasnej.

K mýmu údivu učitelka většinu doby souhlasně přikyvovala a široce se usmívala. Měla jsem za sebou už dvě díla ze tří.

"Tak si dáme... Osudy dobrého vojáka Švejka?"

"A nebo ne, já koukám, že tu máte Rekviem, tak bych si radši poslechla, co řeknete o tom."

Rozumějte, ne, že bych Švejka nečetla a nic o něm nevěděla, já ho prostě jen hrozně nemám ráda. Oproti tomu Rekviem se mi neskutečně líbilo, takže jsem si s ní o něm vážně ráda popovídala. A myslím, že i díky tomu Rekviem (o kterým jsme kecaly vážně hodně dlouho) jsem nakonec dostala jedničku.

No, a vzhledem k tomu, že šlo o poslední zkoušku v tomhle roce, přesněji poslední věc, co jsem ještě potřebovala splnit, pocit, když jsem odcházela, byl o to lepší.

A i když mě celý odpoledne bolí hlava jak střep, pořád mám skvělej pocit. I přes tu bolest, i přes únavu, protože jsem poslední dobou vstávala brzo, protože mě to vedro přímo vysávalo a nešlo se mi pak odpoledne učit, se teď cejtím jako znovuzrozená.

(Gif byl vybrán z toho důvodu, že se jedná o jedinou regeneraci, která patrně není pro nikoho traumatizující.) =D

Pořád tomu teda nějak nemůžu uvěřit, ale je to pravda. Prvák je za mnou. Skoro do října mám od školy pokoj.

A vzhledem k tomu, že mi tímto začaly prázdniny, na který jsem se od začátku zkouškovýho tak neskutečně těšila, kdyby mě v následujících dnech někdo hledal, tak si buď čtu (a nevnímám svět přesně jako nejmenovaná osoba na následujícím gifu)...

... nebo se válím na posteli a doháním deficit ve sledování jistého seriálu. (A nevnímám svět přesně jako nejmenovaná osoba na předcházejícím gifu.)

(A v mezičase sem snad hodím nějakej ten článek. Snad. Budu se snažit, no fakt...)