4 – Podpatky

Tak jo, před pár dny jsem na ask.fm tak nějak nenápadně slíbila, že dnešní kapitolu Patrika a Lukáše se pokusím hodit brzo. Dobře, jedenáct dopoledne zase TAK brzo není, ale ani ne moc pozdě. Takže... Tady ji máte.

Ale nejdřív organizační věci. Na příště jste si (s přehledem a dle očekávání) odhlasovali téma Romantika. Což mi vcelku i vyhovuje, věříte? *tichý ďábelský smích* A nezapomeňte hlasovat o zadání kapitoly číslo šest. Konkrétně z těhle mě vážně zajímá, co vyberete. Je to jen a jen na vás, nezapomínejte.

No, nebudu to už zdržovat. Prostě si užijte Podpatky...

„Jen tak mezi náma, Lukáši, zmínil jsem se, že mám dneska večer rande?“
„Jen tak mezi náma, Patriku, ne, nezmínil.“
„Výborně. Zmiňuju se teď.“
„Fajn. Beru na vědomí.“
„Hm... Mimochodem, ten, s kým mám rande, má spolubydlícího heteráka. A ten není zrovna ochotnej, ehm...“
„Mám vyklidit byt?“
„Nemusíš nutně. Taky si můžeš pustit nahlas muziku a tvářit se, že ti čelo mojí postele nenaráží do stěny.“
„...“
„Lukáši?“
„Vyklidím byt.“
„No, jak myslíš. MNĚ by tvoje přítomnost nevadila. I když, asi to bude bezpečnější. Aspoň budu vědět, že svýho chlapa ráno nenajdu ve tvojí posteli.“
„Ale já přece-“
„Ale ty přece nejsi takovej. Ovšem. Nebudu riskovat. Jakkoliv rozhodně nejsi jeho typ.“
„Nejsem jeho typ? Já jsem docela univerzální typ. Letí na mě spousta chlapů!“
„Ale no tak. Bydlím s tebou přes půl roku. Kolik chlapů jsi za tu dobu měl, krom toho mýho?“
„To, že nejsem kurva, ještě neznamená-“
„Dobře, možná JSI docela univerzální typ. Možná. Jo, asi máš pravdu, nejspíš by po tobě vyjelo docela dost mejch známejch. Ale tenhle ne.“
„A proč ne?“
„Protože tenhle je... Má specifickej vkus.“
„Jak může mít chlap specifickej vkus, abych... PANEBOŽE.“
„Co?“
„!!!“
„Ach jo.“
„...“
„Nechtěl bys na mě přestat takhle zírat?“
„J-jak?“
„Jako bys nikdy neviděl chlapa v úzkejch kalhotách a upnutým tričku.“
„Ty těm lesklejm legínám říkáš kalhoty?“
„No sukně to není zaručeně.“
„A tomu DÁMSKÝMU průsvitnýmu hadru...“
„Ano, to je tričko.“
„Máš hezký korále.“
„Nemysli si, že si mě získáš lichotkama, Lukáši.“
„Nemyslím. Jen... Ale KURVA!“
„Co? Aha. Ano, to jsou boty na podpatku. V životě jsi neviděl chlapa, co by nosil PODPATKY?“
„Ale jo, viděl. Ale tak maximálně tři, čtyři cenťáky, ne... Bože můj.“
„Ne CO, Lukáši?“
„Deseticenťákový jehly!“
„Dvanácti.“
„Jak na tom vůbec dokážeš jít?“
„Docela dobře, abych pravdu řekl. Jsou vlastně vcelku pohodlný. Hele.“
„!!!“
„Panebože, Lukáši, ty jsi tak... NETEPLEJ.“
„Hádám, že to je v pořádku. Momentálně jsi ty totiž teplej za nás oba.“
„Pch.“
„Kde jsi... Panebože, kde jsi vlastně sehnal boty ve svý velikosti?!“
„Dvaačtyřicítky? Ále, to ještě není tak těžký. Na nějaký se dá natrefit normálně v obchodě. A jinak... Víš, mám pár přátel, co jsou buď transsexuálové, nebo transvestiti. A ti VĚDÍ, kde nakupovat velký boty.“
„Ach. Můj. Bože.“
„Třeba taková Jitka, na tu se můžu spolehnout vždycky. Něco mi dluží. To JÁ ji naučil hezky se oblíkat, kombinovat, používat doplňky...“
„...“
„Taky jsem s ní chvíli spal, než se definitivně utvrdila v tom, že je Jitka a ne Jirka.“
„!!!“
„Ale no tak. Neříkej mi, že máš něco proti transsexuálům. To bys dělal pořádnou ostudu tý duhový vlajce, co máš na břiše!“
„Nemám proti nim nic. Jen...“
„Co? Jsem ještě větší kurva, než jsi myslel? Upozorňuju tě, že jsem nemohl ani tušit, že se z něj vyklube Jitka, když jsem s ním spal. Přišel s tím za mnou asi o půl roku pozdějc. To není tak, že bych cíleně vyhledával lidi, co jsou zmatený ohledně svý sexuální identity...“
„Ovšem. Máš dost těch, co jsou jasně chlapi a jasně buzny. I když...“
„Zase si mě prohlížíš, Lukáši.“
„Víš, někdo by si mohl myslet, že TY jsi zmatenej ohledně svý sexuální identity.“
„Ujišťuju tě, že jsem s tím, co mám v rozkroku, naprosto spokojenej. Kdybych nebyl, myslíš, že si vezmu kalhoty, co na něj tak upozorňujou?“
„!!!“
„Ale no tak. To mi vážně chceš říct, že ses mi za posledních pět minut nepodíval do rozkroku?“
„...“
„Hele, nech toho. Jako bys mě stokrát neviděl v trenýrkách.“
„Jo, ale trenýrky jsou... Nemáš v těch kalhotách ještě ponožku?“
„K tomu bych se nesnížil. A vůbec, přestaň tak zírat. Tohle tělo ani omylem nedostaneš. Jestli chceš sex, zavolej si Vítkovi. Nebo nějakýmu jinýmu svýmu drsňáckýmu kámošovi. Ale upozorňuju tě, že příští růže, co se mi objeví ve schránce, letí rovnou do popelnice!“
„Neboj, postarám se o to, aby se žádná neobjevila.“
„Hodnej kluk. Mimochodem, předpokládám, že dorazíme tak během dvou hodinek. Pokud do tý doby nebudeš pryč...“
„Budu. Bez obav.“
„Výborně. Kolik je? Sakra, šest. Tak já poběžím.“
„A jsi si vážně jistej, že ten, co s ním jdeš na rande, je buzna, viď?“
„Jsem si tím NAPROSTO jistej.“
„No, já jen, že vzhledem k tomu, co se mu líbí za oblečení...“
„Lukáši, my OBA víme, jak ses na mě před chvílí díval. A oba víme, že když jsem teď odcházel z obýváku, zíral jsi mi na zadek!“
„Jak tohle-“
„Mám oči i vzadu. A ne, ten zadek taky nedostaneš. Nikdy, aby mezi náma bylo jasno. Já jdu. Užij si noc s Vítkem.“
„Co? Neřekl jsem, že-“
„Měj se, Lukáši!“
Bouchnutí dveří.
„Ach, zatraceně, Patriku. Já se z tebe jednou vážně...“