sobota 18. května 2013

Díl osmý – Ze začátku na konec a zase doprostřed

Pakliže se začnete věnovat psaní delších dílek, není pochyb o tom, že jednoho dne narazíte na problém, jestli psát pěkně 'popořádku', nebo skákat sem a tam mezi scénami tak, jak vám je vaše šílená Múza přihrává do hlavy. (Pokud máte Múzu, jako je ta moje, která vám zásadně ukazuje jen scény, co se mají odehrát minimálně o padesát stran později, narazíte na něj zhruba někde kolem první, maximálně druhé normostrany.) Vábení přeskakovat se stane téměř neodolatelným zejména v okamžiku, kdy se v nějaké fázi příběhu 'zaseknete' a nebudete si jistí, jak pokračovat dál

Aby bylo jasno, je na rozhodnutí každého autora, jak bude při psaní postupovat. Já vám to říct nemůžu, každému vyhovuje něco jiného. Můžu vám jen ukázat výhody a nevýhody jak přeskakování, tak psaní popořádku. A přesně to se teď chystám udělat.

Počkej, tohle jsme si nedomluvili. Jasně jsem ti řekl, ať jim napíšeš, že mají za KAŽDÝCH OKOLNOSTÍ poslouchat jedině svoji Múzu!“
Promiň, ale kdybych za každých okolností poslouchala svoji Múzu, má Upířina už tak jedenáct různejch konců.“
Ehm.“
A netvrď, že kdybych jeden z nich napsala, s dalšíma neotravuješ. Víš, že to není pravda.“
Ehm.“
Tak buď hodná Múza a pomoz mi s tímhle článkem, ano?“
Chmpf.“
Co jsi povídal?“

Psaní na přeskáčku
+ Víte, co přesně se stane za pár stránek. Víte, kam směřujete. Víte, co ještě nutně potřebujete dostat do příběhu a máte lepší kontrolu.
+ Když píšete scénu, která vám momentálně nejvíc leží v hlavě, nejspíš se vám ji podaří napsat poměrně dobře. A Múza s ní bude nejochotnější pomáhat.
+ Ve většině případů onu scénu napsáním z hlavy dostanete a konečně se dokážete soustředit i na něco jiného.
+ Pokud nevíte, co si počít s jednou částí příběhu, pořád můžete pracovat na jiné. Nebudete mít pocit, že nepíšete nic.

- Pakliže neumíte vážně hodně dobře organizovat text, případně nejste ochotní mít deset různých souborů pro deset různých fází příběhu, dříve či později budete mít v knížce slušný guláš.
- Jestli se vám nedaří držet pevně stanoveného plánu, může se stát, že tu kapitolu z konce, nad kterou jste strávili týden, budete stejně muset přepsat, jelikož okolnosti v příběhu se změnily.
- Když utečete od každé scény, co se vám jen trochu nedaří, budete nakonec muset psát JEN ty scény. Všechny dobré budou hotové.
- Nutnost psát příběh tak, aby přesně navázal, může vést k tomu, že přeskočené scény budou působit násilně a 'vycpávkově'.

Psaní popořádku
+ Příběh ťukáte víceméně v podobě, v jaké na konci bude, maximálně můžete přidat/odebrat menší úseky textu. Máte lepší kontrolu nad tím, jak dlouhá vaše knížka je.
+ Možnost víc si s příběhem 'hrát' a nechat ho vyvíjet, dost možná k lepšímu, aniž byste museli zahazovat celé předběžně napsané scény a kapitoly.
+ Žádná schizofrenie ve chvílích, kdy najednou postava, kterou jste včera zabili a oplakali, o dvacet stránek dřív chodí, mluví, směje se a obecně vzato žije.
+ Když se dostáváte přes nepříjemné pasáže knihy, vždycky se můžete těšit na psaní těch lepších.

- Je potřeba spousta disciplíny. Múzy dokáží být s neustálým vnucováním jedné situace značně otravné. A jeden dialog, co vám neustále trčí v hlavě, umí narušit soustředění víc, než byste mysleli.
- Větší riziko, že se zaseknete, případně že se příběh vymkne kontrole. Je potřeba mít text aspoň trochu promyšlený, ať v jednu chvíli prostě nezíráte na konec kapitoly, neschopní na ni jakkoliv navázat.
- Scény, které vás momentálně nebaví psát, se píšou těžko a nemusí být dvakrát kvalitní. A navíc riskujete, že ty 'dobré' zapomenete dřív, než se k nim dostanete.
- Můžete se snadno stát otrokem počtu znaků. Strávíte víc času přemýšlením, jestli k tomu konci nesměřujete nějak podezřele rychle, než psaním.

Tak, tohle byly výhody a nevýhody tak, jak je vidím já. A to je asi tak všechno, co vám k téhle problematice můžu říct. Rozhodnutí je na každém z vás, jak jsem už zmínila. Můžete zkusit oba postupy a uvidíte, co zrovna vám bude nejlíp vyhovovat.

Pokud vás to snad zajímá, já v 99,99 procentech případů píšu zásadně jen pěkně popořádku. Ta jedna setina je vyhrazená pro patnáctou kapitolu 'nepřátelské' části Patrika a Lukáše, kterou jsem prostě musela napsat dřív, jinak by Múza nedal pokoj. Ale jinak ano, vždycky se mi ten postup vyplatil. Většinou se ten příběh vážně dostal úplně jinam, než jsem původně plánovala. (Že, ošklivej zlej hajzlíku Andy?)

Pro dnešek je to všechno. A co bude v příštím díle? No, povíme si něco o tom, jak se nezamotat do vlastního příběhu...

4 komentáře:

  1. Upřímně, v životě mě nenapadlo, že by se knížka/povídka dala psát na přeskáčku. Je to divný? :D No, každopádně já zůstanu u starého dobrého psaní popořádku, protože jak se znám, tak bych se v tom brzo ztratila.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není to divný. Já to na svoje psaní taky nikdy neaplikovala a ani mě to nenapadlo. Ale jsou lidi, co to fakt dělají a píše se jim tak dobře...

      Vymazat
  2. Nikdy som nedokázala písať tak, že som preskakovala od jednej scény k druhej. Vždy som musela ísť pekne do radu, inak sa mi príbeh nepáčil.
    Iba raz sa stalo, že som jednu scénu napísala dopredu a nakoniec som ju do príbehu vôbec nedala, lebo sa mi tam nehodila.
    + Když píšete scénu, která vám momentálně nejvíc leží v hlavě, nejspíš se vám ji podaří napsat poměrně dobře. A Múza s ní bude nejochotnější pomáhat. - tento bod na mňa napríklad vôbec nesedí, aj keď si viem predstaviť, že mnohým by asi vyhovoval. Ak napríklad píšem začiatok a preskočím k nejakej scéne na konci a napíšem ju, niečo mi v nej chýba. Je to pre mňa skôr len nejaká krátka poviedka než ako niečo, čo na príbeh nadväzuje, pretože som sa k tej časti príbehu ešte nedopísala.
    Dáva to vôbec zmysel? Ach, to je jedno. Ale v tom máš úplnú pravdu, že každému vyhovuje niečo iné.

    - Když utečete od každé scény, co se vám jen trochu nedaří, budete nakonec muset psát JEN ty scény. Všechny dobré budou hotové. - Ja si myslím, že by nás malo baviť písanie každej scény. Ak to tak nie je, nebude to baviť ani čitateľa. Raz som sa rozprávala s jednou babou, ktorá povedala, že po sebe svoje veci nečíta, lebo ju nebavia. Tak ako môže očakávať, že to niekoho iného baviť bude? S písaním je to rovnako. To, čo ma nebaví, nepíšem. Upravím si to tak, aby ma to zaujímalo aj v prípade, že by som bola iba čitateľ.

    OdpovědětVymazat
  3. Tak osobne sa mi stane dosť často, že sa "zaseknem". Ale to treba nad tým iba popremýšľať, prepísať a opäť. Niekedy som proste lenivá :D
    Je pravda, že niektoré scény som si tiež napísala dopredu. Ale to len preto, že mi v tej chvíli akurát napadli a proste som to potrebovala dostať zo seba von skôr, ako by som to zabudla.
    Pretože všetko sa počíta a neskôr to možno použijem :)

    OdpovědětVymazat