7 – Rock

Dnešní kapitolu tu máte velice, velice brzy. Víte, jaksi dneska na pár dní zase jedu pryč a vrátím se až v neděli navečer. A buď jsem mohla tuhle kapitolu nastavit, nebo jsem ji mohla hodit před odjezdem. Tak vidíte, co jsem si vybrala. (A pak budu sedět na netu na mobilu a čekat na komentáře. Tak mě nezklamte!)

Pokud jde o námět na příští kapitolu, v anketě zvítězila Nečekaná návštěva. Ach, ano, tak se mi to líbí. Jen mi pěkně hrajte do karet, muhahaha. Tak schválně, nakolik bude nečekaná...

Samozřejmě nezapomínejte hlasovat v anketě o téma přespříští. Vážně jsem zvědavá, co z tohohle vyleze.

No, a teď už bez dalších keců... Užijte si Rock. =)

„Hey momma, look at me...“
„...“
„I'm on my way to the promised land...“
„Ehm...“
„I'm on the highway to hell!“
„Lukáši...“
„On the higway to hell!“
„Lukáši!“
„Ano?“
„Já se tu snažím pracovat, pokud ti to nevadí.“
„Věříš, že nevadí?“
„O co se snažíš, Lukáši? Sabotovat mě?“
„Ne tak docela.“
„...“
„Spíš jsem se snažil přimět tě, abys se mnou zase začal mluvit.“
„???“
„Nepromluvil jsi se mnou pět dní, vzpomínáš? Od chvíle, kdy ses mi tak nějak vykroutil z objetí, když ses sebral a pochopil, že nejsi moc tlustej.“
„Já vím.“
„Neodpověděl jsi mi ani na otázku, jestli si dáš kafe nebo zelenej čaj, a to jsem ti ji za tu dobu položil OSMKRÁT.“
„Počítáš to?“
„No... Ano.“
„A divíš se mi, že jsem s tebou nemluvil?“
„Ehm... ANO?“
„Nechtěl jsem mluvit.“
„Jo, to jsem pochopil.“
„Ani nevím, proč s tebou mluvím TEĎ.“
„Protože je ti jasný, že kdybys nemluvil, zase si pustím Highway to Hell. Nebo něco ještě horšího.“
„Jako třeba?“
„Number of the Beast.“
„To jsou...“
„Iron Maiden. A jen tak mezi náma, kdo je teď kulturní ignorant?“
„No, to víš, rock není zrovna můj oblíbenej hudební žánr.“
„Metal, Patriku.“
„Nebo ten.“
„Bože můj, budu ti muset pouštět mnohem víc tvrdý muziky.“
„Prosím, jen to ne. Já už s rockem nechci mít NIC společnýho. Stačí, že se musím posledních pár dní dívat na to tvoje tričko s Alicem Cooperem.“
„Máš s ním problém, Páťo?“
„Krom nočních můr?“
„Welcome to my nightmare. I think you're gonna like it...“
„No, abych řekl pravdu, tak-“
„To je song od Alice Coopera, Patriku.“
„Ach. Ovšem.“
„Chápu. Ty znáš jen Poison.“
„Ano, Luky, protože jediný moje bližší setkání s rockem bylo na tom cédéčku od tajnýho... od Vítka.“
„No jasně. Jak taky jinak.“
„Takže pokud nemáš od Alice Coopera nějakej lovesong...“
„Mám od Alice Coopera tunu lovesongů. Třeba-“
„Počkej. Já to nechci slyšet. S rockem a ROCKERAMA jsem skončil.“
„Kvůli Vítkovi?“
„Kvůli TOBĚ.“
„...“
„Tenhle pohled si laskavě nech. JE to kvůli tobě. No dobře, kvůli Vítkovi asi taky. Vy rockeři totiž asi nejste schopný bejt JAKKOLIV romantický.“
„Prosím?“
„Teda, já vím, ta věc s tajným ctitelem, ale jinak... Jinak jsem se v tom vztahu romantiky nedočkal ani co by se za nehet vešlo. A dám krk na to, že jste takoví všichni.“
„Asi jsi neslyšel žádnej lovesong od Alice Coopera.“
„Jsou jako Poison?“
„Ani náhodou.“
„To je jedno. Nemám zájem. Nedám šanci už žádnýmu tvrdšímu klukovi. Sice to bude asi znamenat nutnost pečlivě si vybírat mezi těma metrosexuálníma buznama, ale... No, já to nějak přežiju.“
„Ale to přece-“
„Možná si najdu někoho v posilovně. Od pondělí tam začínám chodit.“
„Ty sis to hubnutí nerozmyslel?“
„Vidíš tenhle špek?“
„A je to tu zase.“
„Ne, vážně. Podívej se. Když si takhle sednu-“
„A vyvalíš břicho...“
„Nevyvaluju ho. Jen ho NEZATAHUJU.“
„Patriku, takhle skrčenej mám špeky i já.“
„Tak to ti nevěřím.“
„Tak schválně. Zatraceně, blbý tričko... Ha. Vidíš?“
„Vidím zmuchlanou duhovou vlaječku.“
„...“
„No jo, fajn, máš pravdu. Ale tobě to tak sluší. Kdežto já vypadám jako...“
„Člověk?“
„Jo. A přesně to si nemůžu dovolit! Já musím bejt perfektní.“
„Jsi perfektní.“
„Nedělej to, Lukáši!“
„C-co?“
„Neobjímej mě. Vůbec na mě NESAHEJ. Pokud nechceš, abych s tebou nemluvil minimálně další tejden. A věř, že tentokrát by mě třeba ani AC/DC nepřesvědčili, abych začal.“
„Patriku, to byli AC/DC.“
„Hm. Já říkal, že se v rocku nevyznám. Ale stejně na mě nesahej!“
„Proč, probůh?“
„Protože mám na tebe pořád vztek.“
„Ale minulej tejden...“
„Minulej tejden mi bylo mizerně. Potřeboval jsem utěšit. Ale pak jsem si dal záležet na tom, aby ti bylo jasný, že mezi náma dvěma to nic nemění.“
„Počkej, to jako tím pětidenním ignorem?“
„Chápu, asi to nebylo dost zjevný.“
„Ne, to teda nebylo. Víš, se mnou musíš jednat jako s chlapem.“
„Pravda. To mi mělo dojít hned. Takže jako s chlapem. Nesahej na mě. Neobjímej mě. Neříkej mi, že jsem perfektní. Jinak ti přerazím o hlavu notebook. TVŮJ notebook. Ten svůj potřebuju na práci.“
„A budeš se mnou už aspoň mluvit?“
„Mám na výběr? Když nebudu, budeš mi tu pouštět Alice Coopera, dokud z toho úplně nezblbnu.“
„...“
„Lukáši, ten pohled se mi nelíbí.“
„Baby, I could have been someone...“
„...“
„I could have been something...“
„!!!“
„It would have been nothing to die for you...“
„Výborně, tak abys začal. Já potřebuju pracovat.“
„Tohle bylo ošklivý, Paťulko.“
„Já vím. Co s tím uděláš?“
„Budu si zpívat další rockový songy.“
„Panebože, kde jen mám ty sluchátka?“

A kdybyste čirou náhodou neznali songy uvedené v téhle kapitole, tady máte drobný seznámek.

AC/DC - Highway to Hell

Alice Cooper - Welcome to my Nightmare

Alice Cooper - Die For You