Knižní tip #4 - Šikovnej kluk

Musím přiznat, že jsem trochu přemýšlela, jestli tuhle knížku zařadit do tipů. Obvykle do nich totiž zařazuju hlavně to, co se mi vážně hodně, hodně líbilo, z téhle knížky jsem ovšem nějak výjimečně nadšená nebyla, i když o zklamání se taky mluvit nedá.

Zkrátka, váhala jsem. Ale pak jsem si řekla, že to, že mně nepadla tak úplně do noty, neznamená, že se nebude líbit ani nikomu jinému. A už kvůli možnosti, že někomu se líbit bude (a třeba někomu i pomůže, co já vím), jsem se nakonec rozhodla ji sem zařadit. Krom toho, jak říkám, vážně to není ŠPATNÁ knížka. To, že mi hlavní hrdina lezl na nervy, je můj čistě soukromý problém vycházející z toho, že je to prostě typ člověka, co já přesně nemůžu vystát. A taky mám pár čistě technických výtek, které si nechám pro sebe. Ale třeba vám to všechno vůbec vadit nebude...

Kdo?

Inger Edelfeldt se narodila v roce 1956 ve švédském Stockholmu. Je spisovatelka a překladatelka. Šikovnej kluk je jejím literárním debutem, který vyšel už v roce 1977, když jí bylo teprve 21 let. (Zhruba v tuto chvíli jde Arvari tiše plakat do koutku.) Za svou kariéru napsala už zhruba dvacet knih, většina z nich je orientovaná na děti a mládež.

Co?

Na začátku knížky je Jim Lundgren malý desetiletý kluk, který se s rodiči stěhuje z venkova do města. Už předtím byl velice plachý, ale v nové škole se stává ještě uzavřenějším než dřív. Nezapadá mezi spolužáky, nemá žádné přátele... Je ale inteligentní, takže svůj únik hledá v učení, knížkách a klasické hudbě. Jak postupně dospívá, uvědomuje si čím dál tím víc, že svět svých vrstevníků naprosto nechápe. Nebaví ho řeči o holkách, neuvažuje prakticky jen o sexu, nekouří a navíc se pořád tak dobře učí... A rád přemýšlí o smyslu života. (Upřímně, je to tak trochu existencialistický pozér. Já říkala, že tenhle typ nemusím, ehm...)

A všechno se ještě zhorší, když mu jednoho krásného dne dojde, co je s ním vlastně špatně. Že je Homosexuál. Schválně, dokáže se s tím vyrovnat?

Proč si to chcete přečíst?

Ano, i přes pár svých výhrad dokážu na téhle knížce najít pozitiva, kvůli kterým VÁŽNĚ stojí za to se do ní pustit. I když, ehm... Vlastně je docela smutné, že je nacházím, protože...

Hlavním pozitivem je totiž to, že v téhle knížce (napsané v SEMDESÁTÝCH LETECH) můžeme najít pár věcí, co platí i dnes. Někdy jsem prostě seděla a říkala si: "Jo, tohle je zatracená pravda." U skoro čtyřicet let staré knížky. Vlastně ani nevím, jestli je tohle důvod, proč si ji přečíst. Já totiž právě začala propadat depresím.

"Možná bych si měl změnit zaměstnání v telefonním seznamu na "homosexuál", protože jsou tací, co si myslí, že nemám žádnou jinou vlastnost než svou... eh... sexuální orientaci."

Příběh Jima a jeho coming outu, jeho uvědomování si toho, co je zač, je taky docela zajímavý. I když v první půlce jsem měla chuť té mrňavé drama queen vrazit pořádný pohlavek, aby se laskavě vzpamatovala a přestala pořád jen fňukat. Když začal v patnácti číst Kafku a přemýšlet nad tím, jak strašně je JINÝ (PŘEDTÍM, než si uvědomil svoji orientaci), měla jsem dost. Vlastně jsem si ho dokázala oblíbit až někde za polovinou, ale pak mi na něm už poměrně záleželo a přála jsem mu štěstí.

A nesmím zapomenout, jakkoliv je ta knížka většinu času dost vážná, na těch pár momentů (no, možná spíš pár hlášek), u kterých jsem měla co dělat, abych nevyprskla smíchy. A už jen pro ty vtípky (sem tam i trochu nekorektní, ehm) to stojí za to, vážně...

Moje soukromé úchylky

Ehm, no, tak ta bude zase jen jedna. A co je nejhorší, bude trochu spoileroidní. Je to totiž postava, která se objeví až někde za půlkou. Postava jménem Mats, což je jeden velice sympatický a ujetý buzík. (Tak si říká on, JÁ za nic nemůžu!) V momentě, kdy se objevil, měl na sobě starý frak a červenou maturitní čepici (která se v mojí hlavě ihned změnila na fez, a můžete třikrát hádat, jaký Mats od té doby nosil obličej). Je to absolutní blázen, je neskutečně ukecaný a podle nálady si štětcem přetírá obroučky brýlí. A i když se vyskytl i moment, kdy mě poměrně zklamal... No, stejně ho mám ráda. Je to prostě brouček... =D

"Sice jsem nedávno dostal kopačky, což je na houby, ale zpustlík je ze mě vždycky jen v sobotu a za úplňku, jinak jsem naprosto v pořádku a nejsem ani trochu nenormální. Ovšem v sobotu mi na botách vyrostou vysoké podpatky a chvátám do sámošky, abych skoupil celé jejich zásoby vazelíny. Potom číhám u pisoárů a unáším malý chlapečky, rozumíš."