Mumlavský vodopád

Hřejivá výzva: Úkol č. 1 - Místo, které miluješ

Když jsem tam došla poprvé, byla jsem prakticky na pokraji smrti. Svaly na nohou mi už jasně dávaly najevo, že takhle teda ne, a že následujícího dne hodlají vážně radikálně protestovat, dost možná i vyhlásit stávku, zkrátka, že toho, jak jsem je trápila, budu neskutečně litovat. Plíce taky zrovna neskákaly nadšením. A o mučivé bolesti v palcích u nohou, trestu za boty padnoucí tak akorát (což je fajn do okamžiku, kdy jdete z kopce), bych se radši ani nezmiňovala. Zkrátka, nebyla jsem ve stavu, kdy bych byla schopná a ochotná obdivovat krásy české přírody.

Nebo jsem si to aspoň myslela.

Nebudu tvrdit, že si dodnes vzpomínám na okamžik, kdy jsem ono místo viděla poprvé, protože to bych lhala. Tu chvíli si vůbec nepamatuju. Na moji obhajobu, moje paměť celkově nefunguje na principu 'nikdy nezapomenu, jak jsem poprvé...', a navíc, jak jsem už zmínila, jsem zrovna v tuhle chvíli byla vážně skoro mrtvá a mám dojem, že můj mozek se na ty chvíle milostivě pokouší zapomenout.

Místo, o kterém mluvím, leží uprostřed lesa, ve stínu stromů, a to, že se k němu blížíte, vám předem oznámí hlasité hučení vody. Na místě, kde se řeka Mumlava vrhá ze strmé skály, je malá oáza, kde si můžete do chladné vody smočit nohy uchozené na (občas prašných) cestách Krkonoš. Stačí si sednout na některý z kamenů poblíž břehu (pozor, kloužou), shodit boty a relaxovat. Nebo se můžete prostě jen postavit na dřevěný můstek a nechat se unášet krásou pěnící se a padající vody, jejíž bílá krajka vyniká na nažloutlé skále, a obdivovat tu nekonečnou sílu přírody, která vynikne především po dešti.

Popravdě si nejsem jistá, kolikrát přesně že jsem už Mumlavský vodopád navštívila. Někdy jsem poblíž něj nechala ulevit bolavým nohám, jindy jsem ho prostě jen pozorovala, a někdy zase lovila u břehu řeky kameny, které, mimochodem, mám doma pořád. Někdy mi bylo vedro, jindy jsem zase byla zmoklá a promrzlá. Ale nikdy jsem nelitovala toho, že jsem k němu vážila cestu, i když jsem nemusela, i když jsem si tím jen prodloužila túru. Proč?

Protože tohle místo mě nikdy nepřestane fascinovat, tohle místo kdykoli poznám na jakékoli fotce, tohle místo mi přináší radost.

A je to moje nejoblíbenější místo v celých Krkonoších...