Co všechno je 'vlastní nápad'?

Setkala jsem se s poměrně zajímavou myšlenkou. Myšlenkou, že pokud se autor inspiruje nějakým zvnějšku poskytnutým námětem a napíše na něj povídku, vlastně se nejedná o jeho nápad. Že autoři, co takové náměty využívají, asi nejsou schopni vymyslet nic vlastního.

Dobře, přiznávám, ten názor se týkal konkrétně mě a mého využívání námětů z Tématu týdne, což je, jak možná víte, projekt z Blog.cz, který dá vždycky nějaké téma vhodné pro zamyšlení nebo jiné zpracování. A, jak možná taky víte, já na něj už nějakou tu chvíli píšu povídky. A abych se přiznala, nikdy mě ani nenapadlo uvažovat o tom, že by to byl nějaký problém, psát a blog.cz, i když na něm už nejsem. A už vůbec mě nenapadlo, že když se tím tématem nechám inspirovat, znamená to, že nejsem schopná přijít na něco vlastního.

A vzhledem k tomu, že můj internet si nějak staví hlavu a začal mi ve všech prohlížečích blokovat veškeré blogy na blog.cz (tak nevím, mám to brát jako znamení?), pročež nemůžu odpovědět pod příslušný článek, kde mi byla má troufalost vyčtena, musím prostě napsat článek se svým osobním pohledem na to, co je to vlastní nápad.

Myslím, že na začátku by bylo nejlepší definovat, co je to podle mě vlastně nápad, a co je to námět. Protože to není jedno a to samé, jakkoliv podobně oba termíny zní.

Námět je, aspoň v tomto případě, vlastně podnět, zdroj inspirace, jakási startovací čára, ze které můžou myšlenky vyrazit. Námět je to, co autora inspiruje k vytvoření nějakého díla. Námětem se může stát cokoliv, slovo, zvuk, trhlina v mracích, déšť za oknem, náhodná věta nějaké nevinné oběti, která vůbec netuší, s čím si zahrává, když mluví s autorem, jehož mozek pracuje na plné obrátky.

Nápad, na druhou stranu, je to, co autora (překvapivě) napadne, když námět zaregistruje. Je to právě ta myšlenka, co se vám rozeběhne hlavou, když pohlédnete na kapky deště dopadající na parapet. Je to odpověď vašeho mozku na příslušné slovíčko nebo větu výše zmíněné nevinné oběti. Zkrátka taková ta rozkošná svítící žárovečka nad vaší hlavou.

Zkrátka, námět je základem nápadu. Námět může být stejný pro celou skupinu lidí, ale nápad, ten je u každého jednotlivého člověka z té skupiny unikátní. Tedy, aspoň většinou bývá. Protože naše mozky pracují trošku jinak, naše myšlenky se vydávají jinými cestičkami, určenými našimi odlišnými povahami.

Když jim nakážete psát o noci, optimista bude popisovat třpytící se hvězdy, pesimista nechá oblohu zataženou. Na téma 'kočky' se jinak vyjádří člověk, který je má rád, a člověk, který je rád nemá. Zamilovaný člověk píše o lásce úplně jinak než ten, co je už půl roku sám.

O tomhle jsem se přesvědčila ve škole na semináři tvůrčího psaní. Všichni jsme dostali stejný námět, měli jsme určený způsob zpracování, ale stejně byl výsledek u každého naprosto jiný. Přesně díky tomu, co jsem psala výš. Díky tomu, že my každý jsme unikátní a každý o námětu a tématu uvažujeme jinak. Párkrát mi někdo řekl, že to, co jsem napsala já, by je nikdy nenapadlo. A víte co? Mě by zase nenapadlo to, co napadlo je.

Z toho asi jasně vyplývá, jaký postoj mám k 'vlastním nápadům'. Ano, přesně tak, myslím, že vlastní nápad je všechno, co vyloženě neobšlehnete od někoho jiného. Cokoliv, co se vylíhne ve vaší hlavě, je váš vlastní nápad. A je jedno, co vás k tomu nápadu přivedlo.

A jen tak čistě mezi námi... To, že je lehčí něco vymyslet a napsat na nějaký daný námět, to je vážně zatraceně veliký omyl. Právě naopak, někdy je mnohem těžší přivolat si nápad na něco, co nepochází z vaší vlastní hlavy, než něco vymyslet sami. Je to tak trochu výzva. A já mám tyhle výzvy ráda.

Což je docela vtipné, vzhledem k tomu, jak moc jsem na gymplu nenáviděla školní slohovky...

Tak jinak. Mám tyhle výzvy ráda, když nemusím nápad 'vyplivnout' během pěti minut, abych to stihla napsat.

Ale samozřejmě, že když přijde na větší věci, nechávám se inspirovat vlastní hlavou a ne tím, co je někde napsané. I když... Samozřejmě, že i tohle je relativní. Většina dobrých nápadů totiž přijde právě po tom, co si někde něco přečtu, něco, co mě na dotyčný nápad přivede. Koneckonců, jak jsem už jednou psala, přesně tak přece nápady na psaní fungují...

Tak co, jak se na to koukáte vy? Co je podle vás 'vlastní nápad'?