Oficiálně nejhorší Valentýn

Víte, já valentýnský povídky zrovna nemusím. Jak jste asi postřehli z toho, že včera tu žádná nebyla. Za prvé, já sama Valentýn zrovna dvakrát neuznávám a tak nějak nevidím jeho smysl. Za druhé, no... Hádám, že těch povídek stejně byly všude po netu mraky.

Ale co byste řekli na jednu zcela nevalentýnskou povídku, hm? A co když vám řeknu, že v hlavních rolích se zase vyskytnou vaši oblíbenci Martin a Martina? Víte, ta dvojka, co se zaručeně nikdy nedá dohromady, ta, co jsem ji nacpala už do pěknejch pár dílek jen proto, že vám se tak zalíbila?

Tak přeju příjemné povalentýnské počtení... =)

„Tohle byl můj oficiálně nejhorší Valentýn!“
Martin očima sledoval, jak Martina poklidně kráčí k jeho posteli a spíš do ní skáče než si lehá. Otočil kancelářskou židli tak, aby byl čelem k posteli (a dívce), a mírně se ušklíbl.
„Copak? Žádná se nenechala sbalit?“
„Sbalit...“ frkla Martina. „Kéž by byl problém v tom. Ne, já se na ten skvělej valentýnskej mejdan pro nezadaný ani nedostala.“
„Hádám, že to nebylo proto, že bys nějakou slečnu dostala už cestou.“
Než se vzpamatoval, na hlavě mu přistál šedý plyšový medvěd.
„Co si myslíš, že jsem?“ zavrčela Martina. „Kurva?“
„Ovšem!“ přikývl a posadil si medvěda na klín.
„Hodnej kluk,“ kývla. „Každopádně, ne, nedostala jsem se ani na tu cestu. Víš, proč jsem měla ten oficiálně nejhorší Valentýn?“
„Kdybych to věděl, tak tu už věčnost nečekám na odpověď,“ konstatoval.
„Věděl bys to, kdyby sis neužíval nejspíš toho nejlepšího Valentýna.“
„Prosím tě. Víš, že jsme to neslavili,“ zavrtěl hlavou. „Tak copak se ti stalo, chuďátko?“
„Ále,“ mávla rukou. „Byla jsem už nachystaná. Měla jsem perfektní šaty. Moje vlasy jednou dělaly to, co jsem chtěla já, a ne to, co chtěly samy. Ani jsem si při malování nevypíchla oko. Žádná by mi neodolala.“
„To je přece normální stav, ne?“
„Ale teď by při pohledu na mě šly do kolen. I teplí kluci by šli do kolen! Ale ne, já dostanu pět minut, PĚT MINUT před odchodem migrénu.“
„Ach. Chuďátko.“
„Ty jsi fakt buzna, co?“ pozvedla Martina obočí.
„A ty jsi krom migrény dostala ještě krámy?“ ušklíbl se Martin.
Vzápětí mu na hlavě přistálo plyšové srdíčko.
„Je DOBŘE, že jsi buzna!“ konstatovala Martina. „Protože kdybys měl bejt se ženskou, asi tě během tejdne zabije.“
„Jasně, kdežto ty jsi to se mnou vydržela už pár měsíců, že?“
„Ale jen proto, že jsem lesba.“
„No vidíš, jak nám to hezky klape.“
Martina položila dosud zvednutou hlavu zpátky na polštář.
„Život není fér,“ olízla si rty. „Ani trochu ne. Jen se na to podívej. Nikdy jsi pořádně neměl zájem o chlapy. Teda, neměl jsi TAKOVEJ zájem o sex s nima. Jasně, když se to stalo, šel jsi do toho, ale nikdy jsi chlapy NELOVIL. A užil sis báječnýho Valentýna. A já? Ležela jsem v posteli, měla na čele chladivej obklad a poslouchala jsem nějakou romantickou blbost, co jsem si pustila, když jsem ještě přes fleky před očima viděla na obrazovku televize.“
„Kotě, kolikrát ti mám opakovat, že jsme se rozhodli Valentýna neslavit?“ pozvedl Martin obočí.
„A kde jsi vzal toho medvěda a srdce?“ zeptala se.
„Toho medvěda jsem dostal k měsíčnímu výročí, takže už před pár dny. Říkal jsem ti to. A pokud jde o to srdce... Ehm.“
„Jasně. Tolik k neslavení Valentýna.“
Martin pohladil srdce a mírně se pousmál.
„Hele, nebyl to zase tak výjimečnej večer,“ řekl. „Prostě jsme se navěčeřeli, pak si dali skleničku, koukali se na film a pak si to rozdali. Žádný úžasně romantický rande v restauraci se nekonalo. K tý večeři jsme si ani nezapálili svíčky. A souložili jsme přímo na gauči v obýváku.“
„Kdo by se taky táhnul do ložnice, co?“ zasmála se.
„Podstata je... NEBYL to romantickej Valentýn.“
„Ale byl to stejně fajn Valentýn, ne?“
„Jo,“ zaculil se. „To rozhodně byl.“
„Tak vidíš. Parchante.“
Martin vstal, udělal několik kroků směrem k posteli a posadil se vedle Martiny.
„Ale prosím tě,“ zamumlal a pohladil ji po tváři. „Děláš, jako by pro tebe byl takovej problém najít holku, co s tebou bude ochotná spát. Když půjdeš do baru dneska, sbalíš nějakou právě tak, jako bys ji sbalila včera. A dneska budu dokonce moct jít s tebou, hm? To víš, abys mohla mít dobrej pocit z toho, že mě tam necháš samotnýho, až s nějakou zdrhneš.“
„Teď mě pro změnu vykresluješ jako kurvu A mrchu,“ konstatovala.
„Víš, že tě mám rád,“ pohladil ji po vlasech. „Co bych dělal bez svojí milovaný lesby...“
„No, vím, co bys nedělal. Rozhodně bys tak často nesouložil.“
„Hele. Svýho kluka jsem si sbalil SÁM, je ti to jasný?“
Zvedla se do sedu a zadívala se mu do očí.
„Co když jsem včera taky mohla potkat někoho, s kým by mi to vydrželo? Co když jsem mohla potkat svoji životní lásku? Pro následující týden.“
„Třeba dneska potkáš svoji životní lásku pro následující DVA týdny,“ odpověděl.
„Hm...“ přimhouřila oči. „Jo. To zní docela slibně, co?“
„To zní rozhodně HODNĚ slibně,“ zasmál se.
„A ty dneska nemáš rande?“ naklonila hlavu.
„No, abych se přiznal...“ kousl se Martin do rtu. „Včera jsme spolu nespali jen jednou. Ani zdaleka ne. A tak nějak... Jsme se shodli na tom, že dát si jeden večer pauzu by byl docela dobrej nápad.“
„Ale nepovídej.“
„Takže jestli chceš někoho, koho budeš moct nechat sedět u baru... Jak jsem říkal, jsem k dispozici.“
Martina se na okamžik zamyslela.
„Tak v osm na obvyklým místě?“
„V osm na obvyklým místě,“ kývl s úsměvem Martin.
„Super. Ale varuju tě,“ ukázala na něj prstem. „Jestli svoji slíbenou životní lásku nenajdu, budu hodně, HODNĚ zklamaná!“