Svatební noc

Ehm, jo, uvědomuju si, že je už trošku pozdě. Prostě jsem toho dneska měla hodně a nějak jsem se nedostala k tomu, abych tenhle speciál Patrika a Lukáše dokončila dřív. No, vlastně můžete být rádi, že jsem to vůbec dokončila, ehm. Měla jsem co dělat, abych to zvládla.

Každopádně, jak asi víte, podle příběhu se Páťa s Lukym zrovna dneska mají brát. A já se rozhodla být hodná a věnovat vám jeden menší speciál přesně k té příležitosti. Odpustím si dlouhý úvod. Je to přesně to, co slibuje název.

Tak si pěkně užijte. A doufám, že vám nevadí trocha přeslazenosti. Ale s těmahle dvěma to prostě jinak nejde... =)

 

Tiskl jsem ho k sobě, když jsme pomalu tančili. Hlavu měl položenou na mém rameni a já bořil nos do jeho zrzavých vlasů. Voněly třešňově, jako jeho nejnovější oblíbený šampon. Jeho dlaně se zvolna pohybovaly po mých zádech. Cítil jsem je dobře, jen přes košili. Byla skoro půlnoc. Sako jsem si dávno přehodil přes židli, stejně jako on.
„Asi to byl dobrej nápad, svěřit jim výběr písniček na večer,“ zamumlal.
Krátce jsem se podíval směrem ke stolu, u kterého seděla skupina mých přátel. Všichni vypadali v košilích tak nějak nepatřičně. Zrovna v tu chvíli všichni zírali do na reproduktory napojeného notebooku. A Jakub zjevně něco hledal.
„Jo, Patri. To byl.“
„Myslíš, že je to náhoda, že pouštěli tolik Alice Coopera?“
„Ani omylem,“ zasmál jsem se.
„Hm... Ale tohle je zrovna hezká písnička. Tu mám moc rád. You And Me...“
„If I could take you to heaven, that would make my day complete,“ zazpíval jsem tiše s písničkou. „'Cause you and me ain't no movie stars, what we are is what we are, we share a bed, some lovin' and TV... That's enough for a workin' man, what I am is what I am... I tell you sweetheart that's just enough for me...“
„Luky.“
Zvedl hlavu a já se mu zadíval do očí.
„Jsi můj manžel, víš to?“ usmál jsem se.
„Tak nějak jsem si všimnul,“ zaculil se na oplátku.
„Musím konstatovat, že jsem nečekal, že to bude až TAK skvělej pocit.“
„Jo, to já taky ne,“ zavrtěl hlavou. „Kdyby jo, donutil jsem tě, aby sis mě vzal... No, v momentě, kdy jsme se dali dohromady.“
„Aha, TY bys mě donutil, ano?“ pozvedl jsem obočí. „Tak to mě teda zajímá. Pokud si dobře vzpomínám, to JÁ jsem musel přemlouvat.“
„Pokud si dobře vzpomínám, moc jsi nepřemlouval.“
„Jo, to je fakt. Stačilo vytáhnout prstýnek... a už jsi byl na kolenou.“
„No, tak za prvé, Lukášku, klečel jsi TY. Samozřejmě v rámci žádosti o ruku. A ani pak jsem JÁ nešel na kolena.“
„Pravda. Ale na záda.“
„Blbečku blbej.“
Zasmál jsem se a mírně ho plácl přes zadeček.
„Tak hele, manžílku,“ řekl jsem. „Neměl bys mi říkat, že jsem blbeček. To se nedělá.“
„Ne? Tak se zeptej mojí mámy,“ ušklíbl se. „Ta tátovi roky říká, že je blbec a idiot, a jaký spokojený manželství mají.“
„Chceš naše manželství vystavět na tom, že mi budeš říkat, že jsem blbec?“
„No, taky mi říkáš pitomečku.“
„Ale LÁSKYPLNĚ.“
„A já tobě snad ne?“ pozvedl obočí. „Jsi můj milovanej blbeček.“
„To je lepší. To se mi líbí víc,“ kousl jsem se do rtu. „Hm, Patri... Je špatný, že mám chuť tě políbit?“
„Proč by to mělo bejt špatný?“ naklonil hlavu. „Do toho. Polib nevěstu.“
Sklonil jsem se a udělal přesně to.

Zabouchl jsem za námi dveře pokoje. Nestihl jsem se ještě ani otočit, když si mě k sobě Lukáš přitáhl. Zezadu se na mě přitiskl, pevně mě rukama objal a políbil mě do vlasů.
„Hezounku...“ zavrněl jsem. „Mám hloupej dojem, že mě dole něco tlačí. Pokud jsi dole nesebral lahev nějakýho alkoholu...“
„Nesebral,“ zamumlal.
„...tak mám pocit, že naše svatební noc bude docela zajímavá.“
„A která naše noc není?“
Pustil mě z náručí, jen aby mě otočil a přimáčkl zády na dveře. Vzápětí mě políbil a jeho prsty začaly pracovat na knoflících mojí košile. Ještě jsem se polibků ani nestihl nabažit (i když, kdy jsem se jich nabažil?), když jeho rty opustily ty moje a přesunuly se na krk. Zavzdychal jsem.
„Luky,“ špitl jsem.
„Mimochodem, za předehru hodlám považovat celej dnešní večer,“ konstatoval tiše. „Všechno to tancování a líbání...“
„V pořádku. Delší předehru rozhodně nepotřebuju ani já,“ zasmál jsem se.
„Skvěle. Vidíš, jak se k sobě hodíme.“ Jeho ruce vklouzly pod rozepnutou košili. „Mimochodem, jsi dokonalej, řekl jsem ti to? Absolutně dokonalej. Dneska ti to prostě neskutečně sluší.“
„Hm, varuju tě. Je možný, že začnu prosazovat to, že jak se ke mně chováš na začátku manželství, tak se ke mně budeš muset chovat i po jeho zbytek. Takže bejt tebou, s tou chválou to nepřeháním.“
„Jsi ten nejnádhernější chlap, jakýho jsem v životě viděl,“ olízl si rty.
„Fajn. Řekl sis o to sám,“ zasmál jsem se.
„Ale možná by bylo lepší trochu se krotit v sexuální oblasti,“ zamyslel se, ale jeho prsty rozepínaly pásek mých kalhot. „Protože přece jen... To, co na mě nejspíš chystáš dneska, bych celej život nemusel zvládat.“
„Neboj. Já se postarám o to, abys zvládal.“
Strčil jsem do něj. Věděl jsem, že kdyby sám neustoupil, nemám šanci s ním pohnout. Ale on ustoupil. A nechal se odvést, no, spíš odšťouchat až k posteli. Tam mě ovšem zase popadl a povalil na matraci.

Protestoval, když jsem jeho kalhoty odhazoval tam, kde se už válela jeho zmačkaná košile a kravata, stejně jako veškeré moje oblečení.
Když jsem jeho protesty ignoroval, protestoval ještě víc, i když bylo zjevné, že to dělá jen proto, aby se neřeklo, že je snad až moc povolný. Ne, že bych mu to nějak zvlášť věřil. Ani omylem. Na to bylo jeho vzdychání (to mezi protesty) až moc hlasité.
Když jsem mu stáhl i trenýrky a naše nahá těla se na sebe přitiskla, veškeré protesty velice rychle ustaly.
„Luky,“ zašeptal mi do ucha, zatímco jsem ho líbal na krk. „Nebuď moc divokej. Chci, aby tahle noc byla hodně, hodně dlouhá.“
„Bez obav,“ zasmál jsem se a něžně ho kousl do ušního lalůčku. „Jsem trenér, nezapomínej. Mám skvělou fyzičku. Dokážu tě šukat až do rána a nebejt unavenej...“
„Jo? Ale pokud vím, celonoční sex není jen o fyzičce,“ pohladil mě po zádech. „Co takhle... jiná výdrž, hm?“
Přesunul jsem polibky na klíční kost.
„Jiná výdrž...“ ušklíbl jsem se. „Hádám, že o tý se ještě přesvědčíme. Brzo.“
„Ach, bože, ano,“ vzdychl.
Moje pravá ruka klouzala po jeho boku, na zadek, na stehno... Zvedl jsem jeho nohu, kterou Patrik vzápětí opřel o můj pas.
„Dal jsi lubrikant pod polštář, jak jsem ti říkal?“ zeptal jsem se tiše.
„Samozřejmě.“ Jeho prsty zajely do mých vlasů a mírně zatáhly. „A upřímně doufám, že po něm už plánuješ sáhnout.“
Zaculil jsem se.
„Samozřejmě.“

„Lukáši!“ zasténal jsem. „Prosím. PROSÍM.“
„Ale ale ale...“ zamumlal mi do ucha. „Netrpělivej?“
„N-ne,“ vzdychl jsem. „ANO! A především... Tohle kolo by mohlo skončit dřív, než začne, pokud OKAMŽITĚ-“
„Pokud tě okamžitě nezačnu šukat?“ zavrněl a vytáhl ze mě prsty.
„Jo...“ odpověděl jsem roztřeseně. „Mimochodem, víš, že... svatební noc má bejt romantická, ne?“
„Promiň. Pokud tě okamžitě nepomiluji, můj milovaný manžílku?“
Cítil jsem, jak mi zvedá obě nohy a opírá si je o ramena. Přesně tak, jak jsem to měl rád. Byl si toho zatraceně dobře vědom.
„Kašli na pomilování.“ Zadíval jsem se mu do očí. „Šoustej mě, Luky.“
„S radostí.“
V tu chvíli byl ve mně. A já zasténal tak hlasitě, jako snad už pár dní ne.
„Luky, JO!“

Jeho tvář byla rudá a zpocená. Hlasitě dýchal. Sténal. Oči třeštil ke stropu. Jeho levá ruka byla v mých vlasech, tahala, bolestivě. Ta pravá... Ta měla podstatně zajímavější zábavu.
Sklonil jsem se a přitiskl rty na ty jeho, jen krátce. Pak jsem ho políbil na tvář. Pak na krk. A když jsem se dostal k uchu...
„Přesně takhle, zrzounku,“ zašeptal jsem. „Ať tě celej hotel slyší.“
Několikrát jsem přirazil, než vůbec dokázal zformulovat odpověď.
„Naše příbuzenstvo...“ zasmál se tiše. „Tě bude... nenávidět.“
„Mě? MŮJ hlas je vzhůru nedrží.“
„Ale oni... Bože můj!“ vykřikl a zaklonil hlavu. „Vědí, že mě někdo... nutí tak... sténat. A předpokládám... že vědí... kdo to je. LUKY!“
„Jasně. Radši je ujisti.“
Polibek na krk.
Vzápětí Patrik prudce zaklonil hlavu a vykřikl tak, že ho nejspíš slyšel nejen celý hotel.
Když se za pár vteřin trochu vzpamatoval, když zaryl nehty do mých zad, neměl jsem už šanci se udržet.
A ani jsem nechtěl.
Nesténal jsem tak nahlas jako on. Ale hádám, že moc lidí mě nepřeslechlo...

Leželi jsme na boku, vzájemně propletení. Líbali se, něžně a láskyplně. Mazlili se. Pot na našich tělech pomalu zasychal, stejně jako... jiné věci.
„Hm, Luky...“ zaculil jsem se mezi polibky. „Tohle bylo moc pěkný.“
„Jo. To rozhodně,“ pohladil mě po zádech. „Nevím, co to všichni mají s tím, že manželskej sex nestojí za nic. Tohle bylo nejspíš ještě lepší než obvykle.“
„No... Možná,“ olízl jsem si rty. „Hádám, že jsme byli slyšet.“
„Ale nepovídej.“
Jeho dlaň přejela po mém zadku. Prsty mírně stiskly.
„Proč jen máš pocit, že chceš, abysme slyšet ještě byli, co?“ pozvedl jsem obočí.
„To netuším.“
Jeho ruka mě pevně objala. Vzápětí jsme už neleželi na boku. Místo toho byl Lukáš na zádech a já na něm.
„Hm...“ přimhouřil jsem oči. „Proč jen mám pocit, že chceš, abysme byli slyšet hodně brzo?“
„Vážně netuším,“ zasmál se. „Já chci jen bejt dobrej trenér. A upřímně, myslím, že jsi docela dlouho netrénoval stehna.“
„Ach. To pak jo,“ pokýval jsem. „To je pak všechno v pořádku. Stehna. Jistě. No, stehna si potrénuju moc rád...“

Za oknem už svítalo, když jsme definitivně dopadli na postel, zpocení a naprosto vyčerpaní.
Přísahám, ještě nikdy jsem nic lepšího nezažil. Ta noc... Ta noc byla prostě absolutně dokonalá.
Přitáhl jsem si Patrika k sobě a on se ke mně bez váhání přivinul. Hlavu položil na moje rameno, paži i nohu si přehodil přese mě. Byl tak blízko, jak jen mohl být. A to mi naprosto vyhovovalo.
„Miluju tě,“ pošeptal jsem mu. „Moc tě miluju.“
Zvedl hlavu. Jeho zelené oči se na mě šťastně a klidně dívaly.
„A já miluju tebe, hezounku,“ odvětil tiše. „A jsem moc šťastnej.“
„Jo. To já taky. Myslím, že šťastnější jsem ještě nebyl.“
Natáhl krk a políbil mě, jako tu noc už tolikrát.
Pak položil hlavu zpátky na moje rameno. O malou chvíli později už jsem slyšel, jak tiše a pravidelně oddychuje.
Já sám usnul skoro vzápětí.