10 – Ovečka

Nevíte někdo, proč mám dneska od rána sobotu? Skoro jsem kvůli tomu zapomněla, že vám vlastně dneska dlužím kapitolu Patrika a Lukáše. Ale nebojte, nebojte, už jsem si vzpomněla. A tady to je.

Ale ještě předtím bych vám ráda oznámila, že na příště jste si vybrali téma Vodopád. Abych se přiznala, tohle jsem vážně nečekala a tak nějak netuším, co s tím provedu. Ale tak... Snad mě něco napadne. Vy jen teď havně neignorujte anketu o téma přespříští. To víte, když vás hlasuje moc málo, není to žádná sranda... =D

Ale už mlčím, mlčím. Jděte pěkně omrknout Ovečku...

„Ahoj, Patri. Jsem roztomilá ovečka a jdu tě rozveselit.“
„Ahoj, ovečko. Jsem naštvanej Patrik a říkám ti, ať se klidíš.“
„Víš, jestli se ke mně budeš chovat takhle, bude ze mě moc smutná ovečka. Možná dokonce i deprimovaná ovečka.“
„Život je svině, co?“
„Paťulínečku...“
„Neříkej mi Paťulínečku. Plyšový ovce nemají nárok říkat mi Paťulínečku.“
„Plyšový? Já nejsem plyšová. Jsem naprosto dokonale živá.“
„Vážně? Mám si dojít pro nůžky a rozpárat ti bříško, ovečko, aby ses přesvědčila, že v sobě nemáš střeva, ale jen vatu?“
„Tohle od tebe nebylo hezký.“
„Ale nepovídej. Tak co, mám si pro ty nůžky dojít?“
„Spíš dokulhat, ne?“
„Promiň, ovečko, ale tím, že poukazuješ na to, že jsem chromej, mi chceš zlepšit náladu, jo? Myslím, že to nebude fungovat.“
„Nejsi chromej. Jen ještě nemáš v pořádku ten kotník.“
„Díky, já si všimnul. Protože to taky kapku bolí, víš, drahá ovečko?“
„To mě mrzí. Mám se k tomu přitulit, aby ta bolest odešla?“
„Ne, to nebude nutný. Ale mohla bys tomu idiotovi, co tě drží, vyřídit, že by mi to mohl namazat, možná lehce promasírovat...“
„Ten idiot říká, že se mu nelíbí, když o něm mluvíš jako o idiotovi.“
„Tak to se ten idiot nemá, protože já tak o něm budu mluvit dál. Přestanu, pokud se přestane chovat jako idiot.“
„Hm... A co přesně že by měl přestat dělat, abys uznal, že se přestal chovat jako idiot? Ale prej předem říká, že mě odložit nehodlá, dokud se na něj neusměješ.“
„Tak. Úsměv. Spokojenej?“
„Velice neupřímně vypadající úsměv, Patrísku.“
„No a? Nespecifikoval jsi, jakej úsměv bys rád.“
„Ovečka bude skutečně smutná.“
„A bude bečet?“
„Jo, bude brečet. A bečet taky. A možná ti přistane na hlavě, pokud se nepřestaneš tvářit, jako by ses právě dozvěděl, že zavřeli všechny gay kluby ve městě.“
„Chceš mi říct, že bys mě mlátil ovcí?“
„S největší radostí.“
„A TO mi má zlepšit náladu?“
„Bože, dej mi sílu...“
„Promiň, synu, ale na ty, co žijí v hříchu, se náš Pán nedívá s milostí v očích.“
„Oni tu už zase byli Jehovisti?“
„Hm... Jo. Včera. To jsem ti neříkal? Utekli, když jsem řekl, že Bible zní jako docela fajn místo, kam by se dal odložit lubrikant, když mě můj přítel jde šukat...“
„Promiň, ty máš jinýho chlapa?“
„Hm, máš pravdu, měl jsem říct manžel. To, že jsme znesvětili jejich posvátnej svazek, by je dost možná i zabilo.“
„Patri...“
„Hele, kam házíš ovečku? Začínala mi bejt sympatická.“
„Jo? Odkdy?“
„Od tý doby, co mlčela.“
„Ach. Samozřejmě.“
„Koukej pro ni dojít. Chci, aby mlčela dál.“
„Mlčet může i na křesle. Zatímco my dva si tu budeme pěkně povídat.“
„Takže ty jsi mi koupil dárek, abys mi zvednul náladu, a pak ho jen tak zahodíš na křeslo?“
„Patriku, tenhle rozhovor mě začíná poněkud frustrovat.“
„Já vím, nejradši bys mi přerazil ovečku o hlavu.“
„Ano. Rozhodně. A pak ti ji narval-“
„Ani tím mi náladu nezvedneš.“
„Jedna... Dva... Tři...“
„Víš, když mi podáš ovečku, možná bych se mohl i usmát. Přece jen je docela roztomilá.“
„Najednou je roztomilá, jo? Jen proto, že je pryč?“
„Byla roztomilá předtím. Ale když tam teď tak leží, sama a smutná...“
„Přísahám, Patri, někdy mi lezeš na nervy. Tak... Tady máš. Ovečka. Spokojenej.“
„Ovečka...“
„No páni. Ty se fakt usmíváš. To jsem nečekal.“
„Díky za ni, Luky. Je fakt krásná.“
„No, jsem rád, že se ti líbí.“
„Může s náma spát v posteli?“
„Když díky ní nebudeš tak nabručenej...“
„Nemůžeš se divit, že jsem. Bože. Kdybych s tím editorem dneska nemluvil po telefonu, tak bych ho nejspíš na místě zabil. Bude mi tvrdit, že já nerozumím svojí práci. JÁ. A ptát se mě, jestli jsem vůbec už v životě něco překládal. Bastard jeden arogantní. Ale s tím bych se srovnal, takovejch kreténů jsem v životě potkal už spoustu. Jenže když jsem se dozvěděl, že se po mně takhle vozí jen proto, že jsem TEPLEJ...“
„Zrzounku, škrtíš ovečku.“
„Co? Ježiš. Promiň, ovečko, já nerad. Ukaž, pofoukáme, pohladíme... Tak. Lepší? Promiň, já ti nechtěl ublížit. Přece bych neublížil černý ovci, stejný, jako jsem já...“
„Sakra, Patri, tebe ten idiot nějak sebral.“
„Ale ne, to bude v pohodě. Jsem přece úžasná buzna, ne? Jen dneska nemám nejlepší náladu, to je všechno. Pořád nemůžu nikam chodit, ta noha se zrovna rozhodla bolet, překládání mi nejde... A do toho tenhle kretén. Prostě den blbec.“
„Chápu.“
„Ale naštěstí mám svýho manžílka, co se mě bude za každou cenu snažit rozveselit a nevzdá se, ani když jsem ta nejprotivnější zrzavá buzna na světě.“
„Kdybys neřekl to 'zrzavá', asi bych se hádal, že jsem už potkal pár protivnějších, ale... Ne, máš recht, TENHLE titul je jen tvůj. Gratuluju.“
„Pitomečku.“
„Aha, už jsem pitomeček a ne idiot? Pokrok.“
„Idiote.“
„Paťulínku, teď budu smutnej já. Moc smutnej.“
„Chuďátko. A budeš bečet?“
„Budu moc a moc plakat, protože můj muž je na mě zlej a radši než mě má nějakou pitomou plyšovou ovci.“
„Neposlouchej ho, ovečko! On jen příšerně žárlí, víš? Žárlí, že jsi to byla ty, kdo mě rozveselil, a ne on. Je to příšernej chlap. Nedokáže si cenit toho, že se usmívám, a místo toho si stěžuje, že se usmívám, když mám tebe na klíně a ne jeho hlavu... No, přibližně ve stejné oblasti.“
„Hm, přiznávám, že zrovna tenhle postup na tvoje rozveselení jsem plánoval pro případ, že by ovečka selhala. A jsem trochu zklamanej, že neselhala.“
„Samozřejmě. Ještě abys nebyl. Dobytku.“
„Patri, v životě by mě nenapadlo, že ty mě někdy označíš za dobytka.“
„To mě taky ne, aspoň do doby, než ses pořádně dostal pod můj zhoubnej vliv. Pak už to šlo nějak samo, co?“
„Hele, zase si nefandi. Nebyl jsem nevinnej, než jsem tě potkal. Ani zdaleka ne.“
„Pravda. Mhm, Lukášku... Namasíroval bys mi ten zatracenej kotník?“
„Vážně to pořád tak bolí?“
„Jen dělá potíže. Nic, co by nespravil ten masážní gel, trocha horký čokolády a ovečka. Jo, a možná nějakej pěknej film. A kdybys třeba skočil do pekárny pro něco dobrýho... Vlastně by ses mohl stavit i v pizzerii a koupit nám pizzu. Jo, a dal bych si brambůrky. A čokoládu v pevným skupenství. A... Luky, tvůj výraz se mi nelíbí.“
„Jakej výraz? Já jen oceňuju, že se ti vrací tvá dobrá nálada.“
„Tvářil ses přívětivějc, když jsi mi chtěl omlátit o hlavu ovečku.“
„To se ti jen zdá, lásko moje. Tvářím se naprosto normálně.“
„Víš, NEMUSÍŠ nikam jít. Jen říkám, že bych si ty věci dal, ne, že je musím mít.“
„Řekni, Patri, zvládneš se pro tu pizzu dobelhat ke dveřím?“
„No... Jo. Předpokládám, že jo, proč?“
„Tak ji objednej. A já zatím, než ji přivezou, dojdu pro ten zbytek věcí, co bys rád. Ale nejdřív mi dej tu nohu. Hm, pěkný. Pořád vypadá jako omalovánky, který někdo strčil dvouletýmu dítěti a dal mu jen modrou, fialovou, zelenou a žlutou pastelku, co? Kdybych moc tlačil a bolelo to, řekni.“
„Prosím tě, hlavně si nespleť masážní gel s lubrikantem.“
„Hele, nech si ty komentáře. Nebo se na tebe vykašlu. A uvidíme, jestli ti to dokáže namasírovat ta tvoje milovaná ovečka...“