11 – Vodopád

Jo, já vím, je čtvrtek. A ano, tahle kapitola tady nejspíš měla být už dávno. Pardon, zkrátka to nějak nevyšlo. Od rána tak nějak řeším školu, zkoušky, povinnou četbu, tohle, tamto... Holt tu pro vás mám kapitolu až teď. I když, mezi náma, kolik z vás má dneska beztak sobotu?

Na příště jste si odhlasovali téma Koláčky. Vyhrály jen těsně před Majonézou. A protože to bylo tak těsně (a protože mně bylo téma Majonéza osobně sympatičtější), rozhodla jsem se ji zařadit i do téhle ankety. Tak hlasujte, hlasujte.

Ale nejdřív si konečně jděte přečíst, co jsem vymyslela na Vodopád...

 

„Víš, zrzounku, myslím, že ten tvůj kotník už je v naprostým pořádku. Když teda pomineme barvu, jistě.“
„To nemůžeš vědět.“
„Doktor ti řekl, že je v naprostým pořádku, když pomineme barvu.“
„Pořád to bolí.“
„Ano, a doktor říkal, že ještě nějakou dobu bude.“
„Dokud to bolí, není to v pořádku. Když člověka bolí třeba zápěstí, taky to není v pořádku.“
„Nemám komentovat, kde je problém, když tě bolí zápěstí, viď, že ne?“
„...“
„Patri, no tak. Ten kotník je docela v pohodě. Vážně bys měl začít chodit ven. Trochu víc na něj stoupat. Rozhejbat to, pochop.“
„A to říkáš, protože...“
„Protože jsem tvůj muž a nechci, abys s tím kotníkem měl další potíže jen proto, že s ním už dva tejdny odmítáš hejbat.“
„Aha. Jistě. Takže to vůbec nesouvisí s tím, že chci vodopádovou sprchu, ano?“
„Ne, rozhodně ne. Ani s tou další tunou blbostí, co sis vymyslel za ty poslední čtyři dny, co ti moje ségra donesla ty časopisy o bydlení, protože jsi chudáček chromej a tvůj život teď určitě nestojí za nic.“
„Ehm...“
„A ty jsi ji v tom ještě podpořil. Dokonce sis postěžoval na náš sexuální život!“
„Řekl jsem jen, že je to poslední dobou trochu nuda. A to je fakt. JE to nuda, když mě v určitejch polohách začne skoro hned bolet noha. Je to omezující.“
„Ano, ale takhle jsi to mojí milovaný sestřičce nevysvětlil.“
„Ne?“
„Ne. Jí jsi jen řekl, že je to nuda.“
„A... Není to dobře, že jsem s ní náš sexuální život podrobnějc nerozebíral?“
„V tomhle případě ne. Vzhledem k tomu, že já už čtvrtej den poslouchám přímo... jo, VODOPÁD otázek, jestli tě náhodou nezanedbávám. Začíná to bejt divný.“
„Pokud tě to potěší, můžu jí ráno zavolat a říct jí, že jsi mě málem prošoustal skrz matraci a náš sexuální život už tudíž vůbec nudnej není.“
„Byl bys tak hodnej?“
„Sakra. Musí bejt fakt hodně otravná, když po mně tohle chceš.“
„Víc, než si umíš jen představit. Je otravnější než ty s novejma závěsama. Než ty s touhou vymalovat. Než ty s designovym kávovarem, i když nepiješ zdaleka tolik kafe, co piju já. A dokonce i o fous otravnější než ty s vodopádovou sprchou.“
„Páni. To zní hodně otravně.“
„Ano. A dodávám, že i dost neodbytně. Jelikož na ni absolutně nemám argumenty. Respektive... objektivní argumenty.“
„A na mě je máš? A upozorňuju, že 'ježišikriste, to ne' nepovažuju za objektivní argument.“
„To, že nám tenhle byt nepatří, tudíž v něm nemůžeme jen tak provádět změny, ale už za něj považovat musíš.“
„Tuhle větu jsem za poslední čtyři dny slyšel víckrát, než by bylo záhodno.“
„Jo, já zas tolikrát slyšel větu 'Luky, koukej, tohle je absolutně cool', víš?“
„Ale ta vodopádová sprcha JE cool! Jen se podívej!“
„Děkuju, já ten obrázek viděl. Taky víckrát, než by bylo záhodno.“
„Jsi zlej.“
„Možná. Ale vážně, Patri, ty závěsy jsou maximum, co si s naší smlouvou můžeme dovolit. O předělávání sprchovýho koutu si můžeme nechat jen zdát.“
„To je tak strašně nefér...“
„Život není vždycky fér.“
„Ale ten kávovar bysme si pořídit mohli! Předpokládám, že na kávovar se naše nájemní smlouva nevztahuje.“
„Ne, na ten se vztahuje moje závislost na kafi připraveným v tomhle kávovaru. Nehodlám se učit, jak udělat dobrý kafe v novým, jasno?“
„Ale... tenhle je oranžovej a nádherně retro!“
„Výborně. Koupíme si ho, až se tenhle neopravitelně rozbije.“
„...“
„PATRIKU...“
„Hádám, že kdyby se nějakou ošklivou náhodou ocitl dole na chodníku...“
„Tak by to moc náhodně nevypadalo, přesně tak.“
„Zatraceně.“
„Víš, když budeš hodnej kluk, možná ti koupím nějakou tu COOL designovou čajovou soupravu. To by ti nestačilo?“
„Tenhle časopis. Ty nejhezčí tam mám zatržený.“
„Bože, to jsem si zase naběhnul.“
„A je tam i pár vážně krásnejch hrnečků.“
„Hrnečků? Odkdy potřebujeme nový hrnečky?“
„Potřebujeme ty, co jsou hezký. Jo, taky jsou tam krásný kuchyňský skříňky, kdybysme snad-“
„Zrzounku, NEMŮŽEME dělat rekonstrukci kuchyně. Nemůžeme bez povolení ani vyměnit kohoutek.“
„Já vím, stejně jako sprchu. Teda... Moment. Bez povolení?“
„Kurva, to jsem si HODNĚ naběhnul.“
„Vydrž momentík, Lukáši. Říkáš mi tady, že když jeden z nás vytáhne z našeho milovanýho pana majitele povolení, tak si tu sprchu pořídit můžeme?“
„Za prvý, jak přesně by sis to vytahování představoval? Protože já před ním už znova na kolena nepadnu. A za druhý, pořád je tu ještě ta drobnost, že tvůj manžel tu sprchu považuje za neskutečnou-“
„Važ slova, manželi. Protože jinak bude náš sexuální život HODNĚ velká nuda.“
„Ale vážně, k čemu nám to bude? Jasně, je to hustý-“
„Cool.“
„Ale vážně OSPRCHOVAT se tím moc nedá, ne? Je to prostě jen další neužitečná designová blbina. Stejně jako všechny ty sotva cenťák hluboký umyvadla, který jsou sice na pohled krásný, ale zaručeně do nich nemůžeš před praním namočit triko pokecaný kečupem.“
„Tak jasně, že bysme si museli nechat i normální sprchovou hlavici, ale jen si to představ, stát pod soukromým minivodopádkem, zatímco já klečím na zemi a-“
„Snažíš se mě nalákat příslibem, že mě pod tím vodopádem budeš kouřit? To by zabralo, kdyby mi bylo dvacet.“
„A to už nějakou dobu není.“
„Dovol?!“
„Není. Jsi usedlej. Příšerně, otravně USEDLEJ.“
„Nejsem usedlej, zrzounku. Jen prostě... Kdybys už trval na nějaký takovýhle kravině, já bych hlasoval spíš pro takovou tu velkou sprchu, co produkuje takovej malej soukromej déšť.“
„Déšť?“
„No jo, já vím, není to pro tebe asi tak sexy jako vodopád, ale-“
„O dešti se v tom časopise nic nepsalo. To fakt existuje? Déšť ve sprchovym koutě?“
„No... Jo? Pokud vím, tak jo.“
„Luky, podej mi notebook.“
„Nechtěl by sis pro něj dojít sám? Potřebuješ rozhejbat nohu, nezapomínej.“
„Fajn. jak je libo. Rozhejbávám. Déšť ve sprchovym koutě, to jako vážně? To je ale absolutně cool!“
„Patri, lásko, pořád platí, že NEMŮŽEME-“
„To nech na mně, buď tak hodnej. Já se o všechno postarám. Přinejhorším tu budeme mít takovou malou instalatérskou nehodu.“
„To bude asi tak nenápadný, jako s tím kávovarem. Ale vážně, co máš v plánu?“
„Neboj, rozhodně ne to, co jsi ty dělal kvůli nájmu.“
„To se mi ulevilo.“
„A mimochodem, Lukášku, neudělal bys mi kafe? Mám hroznou chuť na kafe. Vůbec nevím proč.“
„Já to vím. Chceš zavařit můj kávovar, aby sis mohl koupit ten retro oranžovej, co se sem vůbec nebude hodit.“
„Ale prosím tě, co by se nehodil. K tý tvojí lávový lampě bude absolutně dokonalej...“