Štědrý večer

Tak, děcka, vánoční zázrak se přece jen stal. Dneska si odpustím zdlouhavej úvod a řeknu to docela stručně. Přeju vám krásný Vánoce, hodně dárků, ať vám není špatně z bramborovýho salátu, ať vám nezaskočí kost z kapra (pokud máte k salátu řízek jako já, tohle se vás netýká)... Znáte to. =D A můžete si zpříjemnit chystání se na Vánoce speciálem Patrika s Lukym. Nebo si to třeba nechte na večer, je to na vás.

Ale jen tak mezi řečí, dneska nepřeskakujeme. Tedy, skoro... =D

Tak šťastný a veselý... =)

„Luky, pokud sis nevšimnul, já mám oblíbenej hrnek.“
„Všimnul. Pořád doufám, že tu hrůzu přestaneš používat.“
„Kvůli tomuhle? Jak moc teplej musím bejt, abych používal hrnek s tvojí fotkou?“
„Má zelenej vnitřek.“
„Já si všimnul.“
„A jsem tam, ehm... polonahej.“
„Já si všimnul.“
„Nelíbí se ti?“
„Je perfektní.“
„Ale?“
„Obávám se, že z něj nebudu moct pít. Ne v klidu.“
„Takže se ti líbí.“
„Je na něm duhová vlaječka.“
„Jo, zrzounku, to je.“
„Miluju tě, víš, Luky?“

„Sakra, Patri...“
„Já vím, nejsi na šperky. Ale říkal jsem si... Tohle je koženej náramek. Koženej náramek NENÍ šperk.“
„Proč jen se nemůžu zbavit pocitu, že máš fakt rád můj rockerskej vzhled?“
„Jak tě to jen napadlo?“
„No, jak jen ti to...“
„Neodvažuj se říct, že se ti nelíbí. Jestli to jen zkusíš, nacpu ti ho-“
„Je fakt úžasnej, Patri. Děkuju...“

„Luky, proč se teď já nemůžu zbavit pocitu, že mě máš rád s obojkem na krku?“
„Ehm...“
„Zelenej, koženej...“
„V zelený vypadáš sexy.“
„Tak si říkám, najdu k němu někde i pouta?“
„Ty jsi špehoval, když jsem ty dárky balil!“
„Ach, Lukášku. Jsi tak průhlednej...“

„Ty jsi zešílel.“
„Ehm, Luky...“
„Ty jsi asi NAPROSTO zešílel.“
„Jen maličko.“
„Maličko?!“
„Luky, je to jen tričko.“
„Ale tady se nedá sehnat.“
„Je to jen tričko s Alicem.“
„Jasně. A tamhleto taky. A tamhleto.“
„No co? Objednat jen jedno, je to poštovný zbytečně drahý.“
„Šílenče.“
„Já vím. Taky tě miluju.“

„Lukáši, myslím, že mi něco tajíš.“
„Hm... Co přesně?“
„Výši svýho platu.“
„Ty náušnice nebyly tak drahý.“
„Vypadají tak.“
„Ten obojek byl dražší.“
„Myslím, že tohle jsou asi nejdražší náušnice, co mám.“
„Ale prosím tě.“
„A já jsem šílenec.“
„To jsi.“
„Víš, že se ty náušnice ale vůbec nehodí k těm lacinejm korálkovejm náhrdelníkům, viď?“
„Ne, to ne.“
„A víš, že se ale PERFEKTNĚ hodí k mýmu prstýnku, že jo?“
„Ano, to vím.“
„Lukášku, já z tebe snad jednou fakt vychovám buznu...“

„Ty máš fakt rád můj rockerskej vzhled.“
„Ehm...“
„Ježišikriste, Patriku.“
„Promiň. Ale když já jim prostě nedokázal odolat. Když jsem je viděl a představil si tě v nich...“
„Kožený kalhoty. Ježiš.“
„Vyzkoušíš si je pak, viď? Chci je vidět. Jak ti obepínají ten tvůj namakanej zadeček...“
„Mhm...“
„Beru to jako ano, Luky.“
„Klidně si je zkusím hned, kdybys na tom trval.“
„Hm, ne. Radši ne. Ještě je tu pár dárků. A bojím se, že bysme se k nim pak nějak... nedostali...“

„A já si říkal, kdy se dostaneme k erotickejm hračkám. Tohle je ale... moc hezký.“
„Mhm.“
„Hádám, že když jsi to vybíral, představoval sis...“
„Spoustu věcí.“
„Mhm.“
„Jo, to teda mhm.“
„Další dárek?“
„Ehm, ne. Dej mi chvilku. Tohle chci trochu... prozkoumat.“

„Nech mě hádat. Doufáš, že když já budu tři filmy slintat nad Legolasem a ty nad Aragornem...“
„Mhm.“
„Divím se, že jsem tu nenašel paruku a falešný fousy.“
„Už se dostáváš do fáze, kdy paruku nebudeš potřebovat. Máš fakt boží vlasy, víš? A pokud jde o fousy... No, s tím se něco provede, když na to přijde.“
„Ale víš, že všechny tři díly Pána Prstenů na DVD máme, ano?“
„Tohle je rozšířená verze. Tak kdy si ji pustíme?“
„Podle všeho... Až mi narostou fousy.“
„Ani na to nemysli, Lukášku...“

Zavřel za sebou dveře ložnice a otočil se. Prakticky vzápětí se kolem něj omotaly bledé ruce a jeho nos se ocitl v blízkosti zrzavých vlasů.
„Ale copak? Někdo má dneska mazlivou náladu?“
„Mezi řečí, Luky,“ zamumlal Patrik. „Minulý Vánoce jsem si večer lehnul do postele u mámy a vážně usilovně si přál, aby ses najednou objevil vedle mě.“
„Patri...“ špitl Lukáš.
„A abysme příští Vánoce strávili už spolu. My dva. Takhle...“
„No, to se ti splnilo,“ zaculil se Lukáš. „Byl to krásnej Štědrej den, ne?“
„Dokonalej.“
„Aby bylo jasno...“ pohladil ho Lukáš po vlasech. „Nečekám žhavej sex. Nečekám vůbec žádnej sex. Jestli se chceš jen mazlit, jen společně usnout...“
„Chci tě pomilovat,“ zavrněl Patrik. „Chci, abys byl dole. A aby to bylo něžný... a pomalý... a romantický...“
„Ehm...“ odkašlal si opatrně Lukáš.
„Já vím. Vím, že když už jsi dole, máš to rád vášnivě a divoce a bolestivě, ale...“ Zvedl hlavu a jeho zelené oči se na Lukáše upřeně zadívaly. „Prosím?“
Lukáš se sklonil a přitiskl své rty na jeho.
Sotva o minutu později se jejich svršky začaly odebírat k zemi.

Lukáš ležel na zádech. Nohy měl doširoka roztažené. Sténal a zarýval nehty levé ruky do Patrikových zad, zatímco prsty té pravé bořil do peřiny pod sebou. Pokaždé, když Patrikovy prsty zavadily o jeho prostatu, hlasitě zalapal po dechu.
„Proboha, Patri,“ zašeptal. „Patri, to stačí. Přivádíš mě k šílenství.“
„Nebyl jsi to ty, kdo mi nedávno tvrdil, že to k tomu patří, lásko moje?“
„Takže tohle má bejt... Ach, bože, tohle má bejt pomsta, jo?“
„Kdepak. To je romantika.“
„Pomalu mě šoustat prstama není... Není... Ach, bože, Patriku, PROSÍM!“
„Co jsi povídal, Luky?“ zamumlal Patrik a sklonil se, aby ho mohl políbit na krk.
„Prosím,“ odpověděl šeptem Lukáš. „Prosím. Prosím. Prosím.“
„Miluju, když tohle děláš, víš? Prostě miluju.“
„PROSÍM...“
Nespokojeně zabručel, když v sobě už necítil Patrikovy prsty. Ale když se zrzek zvedl a náhle neležel na boku, ale klečel mezi Lukášovýma nohama, ze zabručení se stalo spokojené zavrnění.
„Mimochodem, kdyby sis snad nebyl jistej, 'ne' je taky možná odpověď,“ podotkl Patrik.
„V tuhle chvíli rozhodně NENÍ,“ olízl si Lukáš rty a obtočil stehna kolem Patrikových boků. „Jen do toho. Pomiluj mě. Udělej mi to. Pořádně. Romanticky, ale pořádně. Chci tě v sobě. Chci tě hluboko. Tak hluboko, jak jen se dostaneš. Chci tě cejtit až v žaludku. A chci, aby ses do mě udělal...“
„Bože, přestaň tak mluvit, nebo přesně k tomu dneska nedojde.“
„Ale copak? Můj kouzelnej zrzeček není schopnej rozdejchat, když mu popisuju, co chci, aby mi dělal? Výborně. V tom případě chci ještě-“
Byl umlčen něžným, ale hlubokým polibkem. Jeho ruce zabloudily na Patrikova záda a pevně sevřely jeho ramena. V momentě, kdy do něj Patrik vnikl, rychle a naprosto bez potíží, Lukáš hlasitě zasténal a odtrhl se od rtů svého milence.
„Hádám, že se ti to líbí,“ zahihňal se Patrik.
„Bože. Bože, ano,“ špitl Lukáš. „Myslím, že takový to snad ještě nebylo.“
„Romantika je fajn věc,“ řekl tiše Patrik. „Ne vždycky je nejlepší možnost tahání za vlasy a tvrdý šoustání.“
„Hm, ano. Začínám to taky... Ach, ANO,“ vzdychl, když Patrik poprvé přirazil.
„Tak si to užívej,“ zaculil se Patrik. „To víš. Nový zkušenosti se vždycky hodí...“
Lukáš si Patrika přitáhl blíž k sobě a znovu spojil jejich rty. Prsty jedné ruky zabloudily do zrzkových vlasů, ale netahaly, jen se jimi něžně proplétaly. Druhá ruka hladila bledou kůži na jeho zádech.
„P-Patri,“ vydechl Lukáš mezi polibky. „Bojím se, že... že tohle nevydržím dýl než pár minut.“
„Ach, ano. S tím naprosto počítám, hezounku...“
Patrikovy rty se vydaly po Lukášově tváři, na krk, na ušní lalůček...

Zrzkova hlava spočívala na jeho hrudníku. Lukáš hladil hebké vlasy, vdechoval jejich vůni...
„Konečně ti přestává bušit srdce,“ zamumlal Patrik.
„Hm... Konečně,“ zamumlal tiše Lukáš.
„Luky...“ vydechl Patrik. „Bylo to krásný. Nádherný...“
„Já vím. Dokonalý.“
„Perfektní vánoční dárek.“
„Ach, tak to ti díky. To jsem taky mohl vědět, že nemusím kupovat hromadu drahejch dárků, stačí ti jen roztáhnout nohy...“
Patrikova hlava se zvedla. Na Lukáše se upřely veselé zelené oči.
„Jsi idiot, víš to, lásko?“ zakřenil se zrzek.
„Miluju tě,“ usmál se Lukáš. „Moc tě miluju.“
„Já vím. Já tebe taky.“ Patrik zvedl ruku a pohladil Lukáše po tváři. „Můj hezounku s duhovou vlaječkou...“
„S důrazem na to 'můj', že?“
„Přesně tak, lásko,“ kývl Patrik.
„Jen tak mezi řečí... Chceš už jít spát? Nebo je tu nějaká šance, že bysme ještě...“ Lukáš se kousl do rtu a pozvedl obočí.
„No, dostal jsem, co jsem chtěl...“ zamyslel se Patrik. „Ale můžeme se chvíli mazlit, a pak...“
„Pak tě můžu pomalu pomilovat já, ano?“
„Proč jen mám pocit, že se ke mně blíží odplata za to, jak jsem tě pomalu připravoval?“ polkl Patrik.
Lukášovy rty se přiblížily těsně k těm jeho, ale na poslední chvíli se zastavily.
„Netuším, zrzounku. Naprosto netuším.“
Až pak ho Lukáš políbil.